Standardy ošetřující kvalitu a bezpečnost telemedicínské dokumentace mají být součástí vyhlášky, souhlas i nesouhlas pacienta by bylo na místě ošetřit podrobněji a telefonická konzultace by neměla být považována za telemedicínu. To jsou některé z připomínek, které se sešly k návrhu nové vyhlášky o telemedicínských zdravotních službách, kterou připravilo ministerstvo zdravotnictví. Dle připomínek například Unie zaměstnavatelských svazů by mělo být také specifikováno, že pacient byl fyzicky u poskytovatele zdravotních služeb vyšetřen už před samotnou telemedicínskou konzultací.
Návrh vyhlášky o telemedicínských zdravotních službách je jedním z prováděcích právních předpisů zákona o zdravotních službách, který navazuje na novelizaci zakotvující telemedicínské služby.
„Účelem návrhu je upravit v souladu se zákonným zmocněním technické požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace a šifrování komunikačního kanálu, způsob prokázání identity komunikujících stran, způsob projevení a záznamu souhlasu nebo nesouhlasu pacienta s nahráváním záznamu komunikace mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem,“ upřesňuje důvodová zpráva.
Protože navrhovaná vyhláška pouze upřesňuje možnosti poskytování zdravotních služeb na dálku, které se už v praxi beztak realizují, hodnotí důvodová zpráva finanční dopady jako neutrální s tím, že poskytovatelé ponesou náklady obdobné těm před zavedením vyhlášky, maximálně budou potřebovat upgrade.
„Vzhledem k tomu, že prováděcí právní předpis upravuje pravidla chování v rámci poskytování telemedicínských zdravotních služeb, tedy služeb na dálku, její dopady do sociální oblasti můžeme hodnotit jako kladné, a to včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Důvod je prostý, kdy výhoda domácího prostředí pro pacienta bez nutnosti např. dojíždět za svým lékařem znamená naopak úsporu nákladů i času při telefonické konzultaci. Dalším podstatným důvodem je minimalizace rizika nákazy v čekárně poskytovatele zdravotních služeb (viz covid a sezona, nozokomiální infekce atd.),“ doplňuje důvodová zpráva.
Podle ní bude k vyhlášce vydán také standard elektronického zdravotnictví tak, aby jeho závaznost korespondovala s účinností této vyhlášky. Ten bude připravován i s přihlédnutím k novému zákonu o kybernetické bezpečnosti, který do českého právní řádu transponuje směrnici NIS2.
Standardy by měly být součástí vyhlášky
A jaké zazněly k návrhu vyhlášky připomínky? Ministerstvo financí požaduje, aby do důvodové zprávy byly doplněny dopady do systému veřejného zdravotního pojištění. „Protože tento typ zdravotní služby už je v praxi provozován, předpokládáme, že existují data o nákladech na tuto zdravotní službu,“ podotýkají finance.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), vedoucí Úřadu vlády ČR i některá další ministerstva zase poukazují na to, že technické požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace má podle zákona stanovit prováděcí právní předpis.
„Toto zmocnění vyhláška vůbec nenaplňuje, když odkazuje na standard, který má být vydaný podle zákona o elektronizaci zdravotnictví, a je tím v rozporu se zákonem, jenž má provádět. Bylo-li by úmyslem zákonodárce, aby požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace v rámci telemedicínských služeb byly stanoveny standardem, jistě by tak vyjádřil přímo v textu zákona,“ poukazuje MPSV, podle kterého je obdobná situace i u požadavků na šifrování.
Zejména pak ale ministerstvu vadí paragraf 5, odstavec 2, podle něhož v případě nesouhlasu se záznamem komunikace má poskytovatel právo poskytnutí telemedicínských zdravotních služeb odmítnout.
„Uvedenou úpravu lze mít fakticky za rozšíření podmínek pro odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb nad rámec úplného výčtu těchto podmínek stanovených zákonem o zdravotních službách, na což nemá předkladatel zmocnění. Toto ustanovení tudíž rovněž považujeme za rozporné s ústavním pořádkem České republiky. Důsledky nesouhlasu pacienta by musel upravit přímo zákon,“ upozorňuje MPSV. „Pokud pacient odmítne poskytnout souhlas a poskytovatel odmítne poskytnutí zdravotních služeb např. v akutních případech, může to mít závažné dopady na odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb, tj. mělo by být např. specifikováno, že může odmítnout poskytnout tyto služby pouze tehdy, pokud tím neohrozí pacienta,“ dodává vedoucí Úřadu vlády ČR (VÚV).
Podle VÚV je třeba jasně ošetřit i souhlasy u telefonické komunikace. „Souhlas v případě telefonické komunikace by měl být výslovný. V tomto ohledu je důležité, jak budou vymezeny zdravotní služby, které bude možné telemedicínou řešit. Jak budou ošetřeny telefonní komunikace např. zdravotníků záchranné služby nebo zdravotníků na dispečinku (tito poskytují poradenství, návody, jak postupovat často i třetím osobám, co má pacient nebo třetí osoba dělat – zde nejsou žádné souhlasy, linky jsou nahrávány, nevím, jestli a jak jsou šifrovány),“ dodává úřad.
Pacienta musí poskytovatel vidět nejdřív fyzicky
Z Unie zaměstnavatelských svazů (UZS) zase zaznívá připomínka, že telefonické služby by vůbec neměly být za telemedicínu označovány. „Pouze telefonický hovor nepovažujeme za dostatečnou modalitu pro poskytování telemedicinských služeb. Esencí poskytování zdravotních služeb je klinické vyšetření pacienta, které zahrnuje pohled, poslech, poklep a pohmat. Při telefonickém rozhovoru je zdravotník odkázán pouze na to, co je pacient schopen sám nebo na cílený dotaz popsat. Ani audiovizuální hovor sice neumožní všechny modality klinického vyšetření, ale umožní alespoň vyšetření pohledem, celkové zhodnocení stavu vědomí, koloritu a hydratace kůže, zaujetí úlevové polohy, abnormity v dýchání a další, které lze observovat. Čistě telefonický hovor tuto podstatnou složku znemožňuje. Telefonát lze využít ke krátké konzultaci specifického dotazu, náhlého zhoršení stavu, ale nikoliv k poskytnutí komplexní/telemedicínské zdravotní služby,“ konstatuje UZS.
Unie také požaduje, aby telemedicínské služby bylo možno poskytovat až po přijetí pacienta do péče a poskytnutí zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení.
„Telemedicínské služby přinášejí rozšíření možností poskytování zdravotních služeb mimo zdravotnické zařízení a přiblížení zdravotní péče blíže k pacientům. Zároveň s ohledem na limity, které telemedicína přináší (absence fyzikálního vyšetření), považujeme za nezbytné, aby takové služby byly poskytovány pouze pacientům, kteří již byli u daného poskytovatele v dané odbornosti alespoň jednou komplexně vyšetřeni a mají zde vedenou zdravotnickou dokumentaci (včetně záznamu o způsobu identifikace pro telemedicínu),“ dodává UZS.
Hospodářská komora zase žádá doplnit ustanovení, kdy při zajišťování telemedicínských zdravotních služeb prostřednictvím veřejné komunikační sítě „musí být poskytovatel veřejných sítí informován o nezbytnosti poskytovat služby zvýšené spolehlivosti a kybernetické bezpečnosti.“
„Poskytovatel připojení prostřednictvím veřejné komunikační sítě musí být prokazatelně informován, že je od něho požadováno kvalitní a vysoce spolehlivé připojení, jehož výpadek může ohrozit lidský život. Pokud nebude informován, nemůže nést odpovědnost za případné výpadky. Kvalitní a vysoce spolehlivé připojení se výhradně poskytuje na základě tzv. SLA smlouvy a za jiných finančních podmínek, než jaké platí pro běžné připojení,“ objasňuje komora.
Michaela Koubová
