Do kompetence ministra pro legislativu, rovné příležitosti a lidská práva a předsedy Legislativní rady vlády Jiřího Dienstbiera patří i boj s korupcí. Pokud byste čekali, že jeho tým analyzuje příčiny korupce, pracuje s analytickými materiály a tvrdými daty, nebo má alespoň základní představu, jak fungují jednotlivé rezorty, jimž bude doporučovat, jak mají se zlořádem korupce bojovat, pak jste na špatné adrese. Takzvaný Akční plán boje s korupcí pro rok 2016, který Dienstbier předložil k připomínkám svým kolegům ministrům, obsahuje také kapitolku věnovanou zdravotnictví a v ní chyby a neznalosti. Jestli o tomto materiálu má vůbec smysl psát, nebo jej analyzovat, tak jedině proto, že je odstrašujícím případem, jak snadno se může stát boj s korupcí prázdnou floskulí. Vláda se protikorupčním plánem má zabývat ještě v prosinci.
Jako první na Dienstbierův Akční plán boje s korupcí pro rok 2016 upozornil náš sesterský web Česká justice. Ministr totiž v plánu po svých kolezích ve vládě požaduje, aby na webu svých úřadů zveřejňovali svůj diář. Ostatní ministři to v zásadě odmítají. Je to ale v podstatě takový neškodný univerzální nápad, jehož protikorupční potenciál je diskutabilní, ale nikomu nijak neuškodí. Horší je, když lidskoprávní ministr podobné ad hoc nápady, které „dům dal“, vnucuje resortům, bez znalosti platných zákonů a odborných reálií. Pak musí ministerstvo onoho resortu v rámci připomínkového řízení vysvětlovat úplně základní věci. „Akční plán nebyl s Ministerstvem zdravotnictví jakkoliv konzultován. Předjednáním by předkladatel předešel zásadním nedostatkům, které jsou v materiálu obsaženy,“ suše konstatuje právě ministerstvo zdravotnictví.
Akční nápady
„Korupce ve zdravotnictví představuje mimořádně závažný problém z hlediska ekonomického i morálního. Korupční rizika existují na všech stranách řetězce pacienti – poskytovatelé zdravotní péče (popřípadě lékárny) – zdravotní pojišťovny – soukromý sektor – rezort zdravotnictví,“ píše se v úvodu kapitoly Dienstbierova akčního plánu pro zdravotnictví. Takto postavený řetězec je nesmyslný. Co tím chtěli autoři říci je záhadou a čtenář, který by jí rozklíčoval, dostane od redakce Zdravotnického deníku hodnotnou knihu. Jediným vysvětlením je, že to není řetězec, ale náhodné seskupení slov, které se vztahují ke zdravotnictví.
Akční plán vlastně tvoří jenom několik nápadů a pár vět, nejsou přiloženy žádné analýzy, případně data, ani žádný odkaz na studie, odborné práce, či snad alespoň průzkumy veřejného mínění o vnímání korupce, které by nějak zdůvodnily proklamované teze.
Které konkrétní okruhy akční plán „řeší“:
- Neprodlužování smluv s pojišťovnami
„Problém představuje netransparentní neprodlužování smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb poskytovatelům zdravotních služeb ze strany zdravotních pojišťoven,“ uvádí se v plánu. Dienstbierovi lidé se domnívají, že „počínání některých zdravotních pojišťoven nelze vysvětlit jinak než jako snahu o potrestání, z různých důvodů, nepohodlných poskytovatelů“. O co svá tvrzení opírají, ale neuvedli. Chybí nějaké příklady, nebo statistika, kolik nešťastníků bylo takto postiženo, kdo a kde a jak to řešil apod.
Ministerstvo zdravotnictví naopak upozorňuje, že „doba smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb je již v současnosti upravena pozitivní právní úpravou včetně výpovědních důvodů“. Odkazuje přitom na prováděcí vyhlášku č. 618/2006 Sb., která upravuje náležitosti smluv pro všechny druhy zdravotních služeb. Například v příloze č. 1 této vyhlášky je u praktických lékařů pro dospělé i pro děti definována doba, na kterou se uzavírá smlouva (8 let), pokud se s pojišťovnou nedohodnou jinak. Stejně tak jsou popsány důvody zániku smlouvy a přesně vyjmenovány důvody pro výpověď ať už na straně pojišťovny, nebo lékaře. Podobně jsou upraveny další přílohy pro další druhy a obory zdravotních služeb. „Uvedená doba a podmínky výpovědi smlouvy jsou přitom dle našeho názoru transparentnější než ve většině jiných typů smluv. Není proto zřejmé, z jakého důvodu předkladatel materiálu konstatuje výše uvedené a ukládá Ministerstvu zdravotnictví zpracování novely zákona č. 48/1997,“ táže se ministerstvo zdravotnictví. To také vyvrací domněnku Dienstbierova týmu, že by se mohl pacient ocitnout bez péče, pokud neuzavře pojišťovna smlouvu s jeho lékařem. Zdravotní pojišťovna je totiž povinna zajistit místní a časovou dostupnost hrazených služeb podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (což je ten zákon 48/1997 zmíněný výše), a to pod hrozbou sankce až do výše 10 miliónů korun. „Tuto povinnost naplňují právě uzavíráním smluv s poskytovateli hrazených služeb. Vždy jsou ovšem nuceni zohledňovat svoji stávající síť poskytovatelů zdravotních služeb ve vztahu ke struktuře svého kmene pojištěnců. Není proto možné, aby síť smluvních poskytovatelů byla neměnná,“ vysvětluje základní nastavení celého systému ministerstvo zdravotnictví ministru pro lidská práva.
- Výběr léků, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění
„Velmi problematickou oblast představuje rovněž výběr léčiv, které se hradí (a v jaké výši) ze zdravotního pojištění. Farmaceutický průmysl momentálně disponuje největšími možnostmi ovlivňovat podobu legislativních návrhů ku svému prospěchu,“ těmito větami je předznamenán další nápad. Konečně by se tu mohl Dienstbierův tým dostat k popisu reálného korupčního rizika, ale musel by skutečně situaci analyzovat. Opět ale není jasné, co se těmito větami myslí, jakými mechanismy korupce probíhá, kde je systém zranitelný. Nedozvíme se, jak „farmaceutický průmysl má možnost ovlivňovat legislativní návrhy“. Tak ovlivňuje je, nebo ne a jak? A jak to souvisí s korupcí?
Zdravotnický deník již popsal situaci, kdy se poslanec snažil uplatnit změnu zákona přímo navrženou farmaceutickým průmyslem a domnívá se, že by obě strany – poslanci i zástupci firem – měli zveřejňovat své kontakty a legislativní návrhy, za nimiž stojí průmysl, ale tím se ministr Dienstbier nezabývá. Jeho nápad, jde překvapivě jiným směrem: „Ze strany Ministerstva zdravotnictví či k tomu určené expertní skupiny bude prověřena metodika a zmocnění zdravotních pojišťoven u tzv. pozitivních listů zdravotních pojišťoven (seznam léků, u nichž je iniciováno správní řízení u Státního ústavu pro kontrolu léčiv) včetně jejich dopadu na solidární statut českého zdravotního systému.“ Tato věta usvědčuje autory Akčního plánu z neznalosti. Jak je poučuje v připomínkách ministerstvo zdravotnictví „v této tezi jsou sloučeny dvě rozdílné agendy. Zdravotní pojišťovny jistě připravují tzv. pozitivní listy, nicméně tyto jsou doporučující pro lékaře a nesouvisejí se správním řízením SÚKL, neboť toto se řídí zákonem zákona č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění…“ Navíc stanovení úhrad a cen léků běží od roku 2008 v režimu správních řízení. Ta jsou přezkoumatelná soudně. Česko tak již před několika lety reagovalo na připomínky ústavního soudu a sladilo postup při stanovování cen a úhrad s evropskou transparenční směrnicí.
- Postihování lékařů, kteří atakují lékárenství
„Dalšími dílčími opatřeními by mělo být např. důsledné postihování protiprávního jednání lékaře, který neoprávněně vydává léky v ordinaci, stanovení zákazu lékařů podnikat v lékárnictví (např. coby tichý společník) a zákazu konkurence po skončení lékařské praxe,“ píše Dienstbierův úřad. Znovu není jasné, jak by tento nápad měl v praxi vypadat. Problém reálně existuje, ale není primárně věcí korupce, ale řekněme nečestného přivýdělku. Nekalé jednání se dnes postihuje v rámci dozorové činnosti SÚKL. Škoda, že Jiří Dienstbier nerozvedl nápad zakázat podnikat lékařům v „lékárnictví“ (správný pojem je lékárenství“ ale to už je detail) v situaci, kdy náš právní řád dovoluje vlastnit lékárnu jakémukoliv subjektu. Chce tedy toto pravidlo změnit a umožnit vlastnictví pouze lékárníkům, nebo chce vyloučit z vlastnictví lékáren všechny osoby s titulem MUDr.? Nebude to kolidovat s „rovnými příležitostmi“, které má také ministr ve správě?
- Registr medicínských reprezentantů
Pouze jednou větou je zmíněn nápad vytvořit „registr kontaktů zástupců farmaceutických společností, kteří kontaktují lékaře“. Takže vůbec nevíme – k čemu by byl vlastně dobrý a jak by bránil korupci.
Akční plán má být do 14 dnů na vládě
Výše uvedené protikorupční nápady se částečně podobají některým dlouhodobým požadavkům stavovských komor, lékaři by jistě uvítali téměř nevypověditelné smlouvy na věčné časy a lékárníci vyřazení lékařů z vlastnictví lékáren, či stopnutí batůžkaření. Ale jako hlavní pilíře protikorupčního tažení? Že by na tom bylo české zdravotnictví tak dobře a kromě drobností, v něm žádná velká korupce neexistovala?
Takzvaný Akční plán boje proti korupci Jiřího Dienstbiera se nám v redakci jeví jako prázdný a zbytečný materiál. Možná by mohla vláda požádat žákyně střední zdravotní školy, zda by se ho nepokusily napsat lépe. Nepochybně by si s ním daly více práce a našly by skutečně neuralgická místa, na které je třeba se systémově zaměřit.
Včera Jiří Dienstbier oznámil, že finalizuje vypořádání připomínek vzešlých z mezirezortního připomínkového řízení. „Návrh Akčního plánu boje s korupcí na rok 2016 bude zařazen na program jednání vlády do konce roku 2015, s největší pravděpodobností dne 14. prosince,“ uvádí na stránkách vlády ministr.
Tomáš Cikrt
Akční plán boje s korupcí pro rok 2016 - zdravotnictví (před vypořádáním připomínkového řízení)
„Korupce ve zdravotnictví představuje mimořádně závažný problém z hlediska ekonomického i morálního. Korupční rizika existují na všech stranách řetězce pacienti – poskytovatelé zdravotní péče (popřípadě lékárny) – zdravotní pojišťovny – soukromý sektor – rezort zdravotnictví. Proto Ministerstvo zdravotnictví v roce 2016 při zapojení všech relevantních aktérů předloží sektorovou analýzu, která identifikuje zjevná i latentní korupční rizika v oblasti zdravotnictví s tím, že budou navržena konkrétní protikorupční opatření řešící jednotlivé vztahy výše uvedeného řetězce pro futuro. Tato analýza pak také bude podkladem pro předložení systémového a komplexního řešení eliminace korupce ve veřejném zdravotnictví.
Na řešení korupce ve zdravotnictví však nelze v roce 2016 rezignovat zpracováním sektorové analýzy, proto jsou navrhována následující dílčí opatření. Problém představuje netransparentní neprodlužování smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb poskytovatelům zdravotních služeb ze strany zdravotních pojišťoven. Tímto jednostranným, ničím neodůvodněným krokem pacienti příslušné zdravotní pojišťovny velmi jednoduše a bez změny zdravotní pojišťovny přijdou o svého lékaře. Počínání některých zdravotních pojišťoven nelze vysvětlit jinak než jako snahu o potrestání, z různých důvodů, nepohodlných poskytovatelů. Relevantním opatřením je novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která stanoví, aby prodlužování již v minulosti vysoutěžených smluv bylo automatické nebo podléhalo ze zákona novému výběrovému řízení.
Velmi problematickou oblast představuje rovněž výběr léčiv, které se hradí (a v jaké výši) ze zdravotního pojištění. Farmaceutický průmysl momentálně disponuje největšími možnostmi ovlivňovat podobu legislativních návrhů ku svému prospěchu. Ze strany Ministerstva zdravotnictví či k tomu určené expertní skupiny bude prověřena metodika a zmocnění zdravotních pojišťoven u tzv. pozitivních listů zdravotních pojišťoven (seznam léků, u nichž je iniciováno správní řízení u Státního ústavu pro kontrolu léčiv) včetně jejich dopadu na solidární statut českého zdravotního systému.
Dalšími dílčími opatřeními by mělo být např. důsledné postihování protiprávního jednání lékaře, který neoprávněně vydává léky v ordinaci, stanovení zákazu lékařů podnikat v lékárnictví (např. coby tichý společník) a zákazu konkurence po skončení lékařské praxe. Jako další možné opatření se nabízí vytvoření registru kontaktů zástupců farmaceutických společností, kteří kontaktují lékaře. „
