Vyhláška ministerstva zdravotnictví, která od ledna příštího roku upravuje vzdělávání v základních kmenech lékařů, přinese podle předsedy spolku Mladí lékaři Alberta Štěrby větší variabilitu a pružnost povinné praxe. Za problematickou ale označuje novelizaci týkající se rolí školitelů ve specializačním vzdělávání. „Školitel je klíčová osoba, která by měla mít jasnou definici, aby se systém specializačního vzdělávání posunul od nekoordinovaného chaosu, který dnes máme. Všechny návrhy, které jsme doposud viděli, směřují opačným směrem,“ řekl Štěrba Zdravotnickému deníku s tím, že tato problematika bude pro Mladé lékaře v novém roce zásadní.

Na začátku prosince jednali Mladí lékaři s ministerstvem zdravotnictví ohledně novelizace zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, konkrétně ohledně rolí školitelů ve specializačním vzdělávání. Jak by měly změny v této oblasti vypadat podle vás?

O připravovaných změnách v pozici školitelů debatujeme společně se Sekcí mladých lékařů České lékařské komory, abychom mluvili jednotným hlasem. Ministerstvu a Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) jsme už v září poskytli určitý legislativní návrh. Chceme, aby byl školitel ve specializačním vzdělávání osobou, která se na vzdělávání mladých lékařů a lékařek skutečně podílí. Nemělo by jít jen o někoho na papíře, nějakého administrativního pracovníka, který zapisuje políčka v logbooku. Má to být člověk, který se mladým kolegům a kolegyním věnuje a zároveň je za to i adekvátně finančně odměněn.

S tím jsme spojili různé podmínky, například to, aby školitelé museli skládat test ze znalostí zákona o vzdělávání a absolvovat kurz pedagogického minima. To považujeme za základní předpoklady, které bychom u školitelů chtěli, aby se mohlo vzdělávání mladých lékařů a lékařek posunout směrem dopředu.

Jak hodnotíte návrhy, se kterými přišlo ministerstvo zdravotnictví?

Mohlo by vás zajímat

Nic z toho, co jsme navrhli, ve změně ze strany ministerstva zdravotnictví nebylo. Resort chce naopak de facto ještě více deregulovat současný stav. Mimo jiné v návrzích je, že školitelé nepotřebují žádné další předpoklady, nemusí mít ani celý úvazek nebo aspoň dostatečně vysoký úvazek na daném pracovišti. My jsme chtěli úvazek alespoň 0,8, aby byl školitel s daným pracovištěm svázán, nebyl to ve výsledku jen nějaký sekretář, ale skutečný mentor. V návrhu šlo ve výsledku vše proti tomu.

V jaké fázi je tedy jednání ohledně role školitelů?

Další schůzky by měly následovat v lednu. Nejde o finální rozhodnutí, tedy alespoň v to doufáme. Snažíme se ministerstvu i IPVZ neustále poskytovat zpětnou vazbu, zmíněné zářijové jednání jsme také iniciovali my. Ale návrh, který nám předložili teď v prosinci, byl snad ještě horší. Máme pocit, že je to takové hraní si s časem a že se v tomto směru pozitivní změny nedějí. Očekávání jsou z hlediska zkušeností bohužel nízká, ale snažíme se a věříme, že v lednu ministerstvo předloží něco lepšího. 

V lednu začne platit vyhláška, podle které bude v organizaci povinné praxe možné v rámci koleček přesunout až dva měsíce z povinných částí, jako je anesteziologie, chirurgie nebo vnitřní lékařství do specializované praxe. Odborná praxe se pak bude moci přesunout nejen do základního kmene, ale i přímo do specializace, na kterou se lékař připravuje. Přinesou podle vás tyto změny větší variabilitu a pružnost povinné praxe, jak avizuje ministerstvo?

Variabilitu a pružnost určitě přinesou, o tom asi není třeba debatovat. Osobně to ale nevnímám jako pokrok vpřed. Je to spíš takové uznání toho, že současný stav je nevyhovující a že většina stáží, které jsou dnes na pracovišti dva měsíce, je stejně v reálu kratší, protože se to různě obchází. Ano, stáže jsou možná zbytečně dlouhé a mohly by být kratší, ale souběžně s tím by měly být kvalitnější. To je věc, která v návrhu samozřejmě není. Takže nejsem nijak zásadně proti těmto změnám, ale za zásadní výhodu je nepovažuji.

Jak hodnotíte vypuštění povinnosti absolvovat průřezové teoretické kurzy jako je lékařská první pomoc, základy zdravotnické legislativy, etiky a komunikace nebo radiační ochrana?

Na to nemám jednoznačný názor. Myslím si, že pokud jsou tyto kurzy a vzdělání, které v nich je, dostatečně nahrazeny jinde, ať už na lékařských fakultách, případně na pracovištích samotných, tak to asi není nic proti ničemu. Protože přiznejme si, mnoho z těchto kurzů a znalostí v nich se často duplikuje. Lékaři na ně chodí v rámci kurzů IPVZ, v rámci pracoviště, měli je na medicíně. To znamená, že dělají jednu a tu samou věc pořád dokola na různých místech. V tomto asi vidím jistou racionalizaci.