Zdravotní pojišťovny jsou nuceny vydávat na zdravotní služby více, než si systém může dovolit, což vede k nárůstu opožděných plateb poskytovatelům. České zdravotnictví se kvůli tomu přibližuje okraji propasti. Těmito slovy varuje před černým scénářem generální ředitel Vojenské zdravotní pojišťovny (VoZP) Josef Diessl. Systému by podle něj pomohlo upuštění od úhradové vyhlášky a narovnání disproporce mezi příjmy přepočtenými na pojištěnce u VZP a u ostatních zdravotních pojišťoven. Ředitel Diessl odpovídal na otázky bilanční ankety Zdravotnického deníku.
Co nejlepšího a nejhoršího se podle vás stalo ve zdravotnictví v letošním roce?
Začnu od toho negativního. Ani letos se bohužel nepodařilo dostat pod kontrolu výdaje v systému veřejného zdravotního pojištění. Deficitně nastavená úhradová vyhláška donutila zdravotní pojišťovny již pátý rok v řadě vydávat na zdravotní služby více, než se vybere na pojistném, jinými slovy – než si systém může dovolit. To vede k dalšímu prohloubení již tak hrozivého deficitu a dostává to české zdravotnictví bez nadsázky na pokraj propasti.
Tou relativně dobrou zprávou pak je, že si to odpovědní politici začínají – pohříchu až kvůli hrozícímu kolapsu systému – uvědomovat a začínají šlapat na brzdu. Jen „relativně“ dobrá je ta zpráva proto, že to sešlápnutí brzdového pedálu není dostatečně razantní a neprovází je další nutné systémové kroky, natož promyšlený soubor opatření, který by bylo možné označit za reformu vedoucí k dlouhodobě udržitelnému financování moderního a všeobecně dostupného zdravotnictví.
Co očekáváte od příštího roku?
Mohlo by vás zajímat
Navážu na svou předchozí odpověď: Jelikož nejsou v dohledu skutečně zásadní změny v systému financování zdravotnictví, očekávám další rok boje o přežití v systému stávajícím. Předpovědi vývoje české ekonomiky nevycházejí právě příznivě, takže nelze očekávat významný nárůst příjmů obyvatel, a tudíž ani příjmů systému veřejného zdravotního pojištění. Naše kvalifikované propočty vycházejí tak, že i napřesrok převýší výdaje pojišťoven příjmy, což nemůže vést k ničemu jinému než ke zpožďování plateb poskytovatelům za provedené zdravotní výkony. Počet takto opožděných plateb bude v celém systému narůstat.
Jaké změny, které lze uskutečnit příští rok, by podle vás prospěly českému zdravotnictví?
Háček je právě v tom, co lze uskutečnit příští rok. Očekávat v posledním roce funkčního období vlády zahájení skutečné reformy financování zdravotnictví by bylo naivní. Ale dílčí prospěšné kroky ke stabilizaci systému by se jistě uskutečnit daly. Velice rychle by například šlo napravit disproporci mezi příjmy přepočtenými na pojištěnce u Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) a u ostatních, takzvaných zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Ta je dána nespravedlivě nastaveným systémem přerozdělování pojistného, který je výhodný pro VZP.
Dalším poměrně jednoduchým opatřením k tomu, abychom udrželi výdaje na zdravotnictví v rozumných mezích, by bylo upuštění od úhradové vyhlášky, kterou vydává ministerstvo zdravotnictví, a stanovování výše úhrad na základě výsledků jednání dvou rovnoprávných partnerů, to znamená poskytovatelů zdravotní péče a zdravotních pojišťoven.
Jaké jsou vaše profesní plány v novém roce?
Jak jsem už řekl, veškeré své úsilí v roce 2025 budu směrovat k udržení značky VoZP na trhu veřejného zdravotního pojištění. Ale společně s tím v žádném případě nepolevím v důrazu na racionalizaci všech našich vnitřních procesů, kde se již budou projevovat efekty z postupného zavádění digitalizačních změn. Přitom si postesknu nad tím, že stejné digitalizační tempo nemá náš stát, a už vůbec ne zdravotnictví.
A v budoucí spolupráci napříč zdravotními pojišťovnami věřím ve větší vzájemnost a narůstající respekt jak Svazu zdravotních pojišťoven, tak i Kanceláře zdravotního pojištění.
