Země střední a východní Evropy se potýkají s větším počtem nerovností v poskytování onkologické péče a prevence. Aby se snížila zátěž, kterou rakovina představuje pro jednotlivce, výdaje na zdravotnictví a společnost, měly by země přijmout důraznější opatření. Zatímco v některých oblastech je Česko průkopníkem, v jiných by se mohlo zlepšit. Na Evropské onkologické konferenci Zdravotnického deníku to řekl ředitel Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) profesor Marek Svoboda.
Základem srovnání onkologické péče v Evropě jsou data, pro jejichž sběr jsou klíčové národní onkologické registry. Ty dosud zřídilo 24 zemí Evropské unie (EU) a další dva státy. „Významně se liší v rozsahu jednotlivých informací, které sbírají, i v rámci toho, zda obsahují faktory, ze kterých se pak dají indikovat data, která nám pomáhají v rozhodování,“ vysvětluje Svoboda s tím, že nejkomplexnější registry má například Belgie, Dánsko, Finsko, Nizozemí nebo Norsko. „Ale třeba Česko, i díky tomu, jak se integrují některá data na ÚZISu, dokáže z různých typů registrů získávat informace, které pak máme v podobě analýz,“ doplňuje.
Stěžejní iniciativou Evropského plánu boje proti rakovině je pak Evropský registr nerovností v systému onkologické péče (European Cancer Inequalities Registry), do kterého jednotlivé národní registry přispívají. Z dalších zdrojů ředitel Masarykova onkologického ústavu jmenuje například OECD, Eurostat nebo Světovou zdravotnickou organizaci.
Obrovské rozdíly v rámci Evropy
Onkologická zátěž se napříč evropskými zeměmi velmi liší. V případě incidence dvojnásobně, u úmrtnosti 1,6násobně. „Liší se samozřejmě i v rámci jednotlivých regionů, v incidenci až o 108 procent, v úmrtnosti zhruba o 37 procent,“ říká Svoboda s tím, že důvodů je mnoho. K těm nejčastějším patří rozdíly v prevalenci rizikových faktorů, sociální a ekonomické podmínky nebo přístup k programům prevence a screeningu rakoviny.
Podle Svobody je velmi důležité si uvědomit, že většina úmrtí na rakovinu je preventabilní. Globálně bylo možné v roce 2019 více než polovinu úmrtí na rakovinu u mužů a třetinu úmrtí na rakovinu u žen přičíst modifikovatelným rizikovým faktorům. Přes polovinu všech úmrtí na rakovinu způsobuje kouření (26,9 %), alkohol (6,3 %) a metabolické rizikové faktory (18,7 %)
Například v případě kouření se denní míra v zemích Evropské unie liší téměř trojnásobně. Je také přibližně o 50 procent vyšší u lidí s nízkým vzděláním a/nebo v nejnižší příjmové skupině. U alkoholu se spotřeba mezi zeměmi s nejnižší a nejvyšší spotřebou liší dvojnásobně, vzdělání v ní ale tak zásadní roli nehraje.
Problematická je také obezita a nadváha, s jednou z těchto obtíží se potýká více než polovina dospělých, přičemž až 67 % z nich udává méně než 150 minut fyzické aktivity týdně. „I tady hraje velkou roli vzdělání, to, jak vedeme děti ve školách, ale i postoj například měst ve výstavbě cyklostezek, různých prvků na sídlištích a podobně,“ podtrhuje Svoboda. V rámci EU se liší také prevalence HPV infekce. Zatímco průměr EU činí zhruba 14,4 %, v zemích střední a východní Evropy je podstatně vyšší, přibližně 23,4 %.
Je mi líto, že nebyla zavedna spotřební daň na tichá vína
Rozdíly panují také v politikách, které jednotlivé země v boji s výše zmíněnými rizikovými faktory zavádí. V případě kouření je cílem Evropského plánu boje proti rakovině snížit do roku 2040 užívání tabáku na méně než u pěti procent populace.
Země si v zavádění protikuřáckých opatření vedou různě. „Co se týče ceny, je na tom Česko průměrně, určitě bychom mohli ještě zdražovat. Co se týká dalších opatření, tam významně pokulháváme,“ říká Svoboda. Za nejúčinnější politiku označil například zdanění tabáku včetně alternativ, kdy zvýšení ceny o 10 procent může snížit spotřebu přibližně o čtyři procenta.
Mohlo by vás zajímat
Evropa má plán i v rámci snižování konzumace alkoholu, jehož cílem je snížit spotřebu o pětinu do roku 2020. „I tady se země mezi sebou významně liší a mají různé strategie. Osobně je mi velmi líto, že u nás nebyla zavedena spotřební daň na tichá vína. Je to škoda, podle mého názoru by to ničemu neublížilo, naopak by to velmi pomohlo,“ myslí si Svoboda a jako pozitivní příklad jmenuje Finsko. Severská země totiž byla před deseti lety jedním z největších spotřebitelů alkoholu na hlavu. Díky opatřením, která zavedla, čísla znatelně klesla.
V boji s obezitou se velmi osvědčilo zavedení skórovacího systému pro potraviny. „Jde o velice jednoduché označení potraviny nějakým písmenkem, které ukazuje její „přijatelnost“. V Česku tyto informace máme, ale na zadní straně, malým textem, ve formě informací o cukrech, kaloriích a tak dále,“ říká lékař s tím, že tuto strategii úspěšně adaptovaly například Belgie, Francie, Holandsko, Německo nebo Polsko.
Naopak vyzdvihnout lze v Česku strategie očkování a relativně dobrou proočkovanost. I v této oblasti ale existují země, které jsou na tom lépe a dosahují proočkovanosti až 99 procent. V případě HPV proočkovanosti označuje Svoboda jako nejlepší strategii rozšíření věkové kategorie a „doočkování“ pro starší osoby. Pomoci by mohly také školní očkovací programy, které se osvědčují v severských zemích nebo režim jedné dávky jako v Anglii a Irsku.
Nerovnosti v přístupu k diagnostice
Česko patří k zemím, které mají největší množství screeningových programů. Populační screeningy na celostátní nebo regionální úrovni zavedla většina zemí EU, velké rozdíly však panují ve věkových skupinách, intervalech, metodách screeningu a také účasti, která opět závisí na socioekonomické situaci jednotlivců. Například v případě rakoviny prsu je pravděpodobnost absolvování mamografického vyšetření asi o 10 procent vyšší u žen s vyšším vzděláním.
Co se týče konkrétních statistik, z 29 zemí má populační screeningový program rakoviny prsu 26 zemí (vyjma Bulharska, Lotyšska, Rumunska), nádoru děložního hrdla 21 zemí (mimo Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Litva, Luxemburg, Rumunsko) a kolorektálního karcinomu 22 zemí (chybí v Bulharsku, Rakousku, Řecku, Lotyšsku, Litvě, Rumunsku a na Islandu).
Zlepšit dosah a účinnost programů screeningu a včasné diagnostiky může řada opatření. Některá z nich má i Česko, například osobní zvací dopis, intervence ke zlepšení informovanosti o rakovině nebo specifické iniciativy k oslovení zranitelných skupin obyvatelstva. Mezi nově diskutované postupy pak Svoboda řadí zapojení umělé inteligence nebo takzvané fast-track pathways, což jsou specifické programy pomáhající zkrátit dobu mezi podezřením na rakovinu, stanovením diagnózy a zahájením počáteční léčby, které fungují například v Dánsku, Irsku, Polsku, Španělsku nebo Švédsku. „V Dánsku tento zrychlený postup významně zlepšil relativní míru přežití. U všech pacientů s rakovinou se tříleté relativní přežití zvýšilo ze 45 na 54 procent,“ dodává Svoboda.
Důležité je také zmínit dostupnost CT, MRI a PET skenerů, která se za posledních deset let zvýšila téměř ve všech zemích EU. V Česku a Rumunsku dvakrát, v Lotyšsku 1,8krát a v Norsku dokonce 7krát. Počty provedených vyšetření MRI a PET se přitom v jednotlivých zemích značně liší, přestože nejčastější indikací pro vyšetření PET je rakovina.
Významné rozdíly vykazují jednotlivé země také v protinádorové léčbě. „Je to dáno zdravotními politikami jednotlivých zemí, které mají různé rozpočty. Česká republika patří k těm, které mají velké množství centrové léčby hrazené z veřejných zdrojů,“ vysvětluje Svoboda s tím, že země střední a východní Evropy mají tendenci k nižšímu užívání nových léků, a to jak z hlediska nákladů, tak z hlediska objemu.
Nedostatek pracovních sil
Za velmi překvapující zjištění Svoboda považuje, že multidisciplinární týmy a doporučené postupy pro poskytování onkologické péče nevyužívají všechny země EU. Právě tyto faktory přitom vedou k zlepšení organizace péče.
Společným jmenovatelem, který trápí téměř každou zemi EU, je nedostatek pracovních sil. Potýkají se s ním více než tři čtvrtiny států. Například Rakousko, Estonsko, Lotyšsko a Norsko hlásí všeobecný nedostatek zdravotních sester a z toho vyplývající negativní dopad na poskytování onkologické péče. Bezesporu správným směrem ke zlepšení, kterým se vydalo i Česko, je zvyšování vzdělávacích kapacit. V rámci dalších kroků například některé státy podpořily zastupitelnost zdravotnických pracovníků, jiné poskytly finanční pobídky nebo přijaly zdravotnické pracovníky vyškolené v zahraničí.
Kromě Evropského plánu boje proti rakovině (o jehož iniciativách pojednával už 1. ročník Evropské onkologické konference), vyzdvihl na závěr Svoboda Českou republiku jako pozitivní příklad využití národního plánu investic k zlepšení kapacity onkologické soustavy a kvality péče. „Je tam celá řada investic v hodnotě přes 480 milionů euro, která se v těchto letech realizuje,“ dodává Svoboda. Mezi tyto investice patří například vybudování Českého onkologického institutu ve FN Motol, vznik a rozvoj Centra onkologické prevence a infrastruktury pro inovativní a podpůrnou péči v MOÚ, Národní ústav pro výzkum rakoviny nebo už zmíněná podpora a zvyšování kvality preventivních screeningových programů.
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Národnímu ústavu pro výzkum rakoviny, Všeobecné zdravotní pojišťovně a společnostem Novartis, MSD, Bristol, Tiscali Media a Akeso.
