Jsou investice do prevence dostatečné a není stále vnímána jen optikou nákladů? Jaké jsou v ní největší systémové mezery? A pomůže zlepšující se prevence zvyšování průměrného věku dožití tuzemské populace? Na tyto a další otázky hledali odpovědi účastníci závěrečného diskusního panelu sympozia Zdravotnického deníku Zdravé stárnutí v Česku. V něm zaznělo, že největší rezervy máme v prevenci primární, ale jejich zacelení brzdí krom jiného i napjaté rozpočty zdravotních pojišťoven.
Ve srovnání České republiky se zbytkem Evropy příliš nekulháme v kategorii úmrtí na léčitelná onemocnění, hůře na tom ovšem jsme v kategorii nemocí preventabilních, upozornil na začátku panelové diskusi místopředseda Výboru pro zdravotnictví Senátu Karel Zitterbart. V čem podle něj pracovat na zlepšení? „Když se podíváme v primární prevenci na statistiky týkající se obezity nebo záchytu hypertenze, v sekundární prevenci na efektivitu screeningových programů onkologických onemocnění a v prevenci terciální na záchyt nádorů po nádoru, tak pořád asi nejvíc kulháme v primární prevenci, v preventabilních rizikových faktorech,“ uvedl Zitterbart. A dodal: „Velmi pravděpodobně i náklady, které bychom mohli systému ušetřit, jsou největší právě v těch oblastech primární prevence, v nichž máme největší nedostatky.“
Zitterbart v diskusi upozornil také na to, že velkou roli v oblasti prevence hraje přístup zaměstnavatelů. A také regionální specifika. „Protože narodíte-li se v Praze, máte očekávanou délku života o čtyři roky delší, než pokud se narodíte v Karlovarském kraji a jiných strukturálně postižených regionech,“ řekl senátor.
Pojišťovny brzdí napjaté rozpočty
Ke zlepšování v mnoha oblastech prevence ale i podle diskutujících dochází. Například z pohledu zdravotní pojišťovny se v posledních letech výrazně zlepšilo investování do prevence, uvedl na sympoziu místopředseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Tom Philipp (KDU-ČSL). „Byl navýšen fond prevence, jsou tu nejrůznější programy pro praktické lékaře, které je stimulují k tomu, aby si zvali pacienty na preventivní prohlídky a aby aktivně ‚pátrali‘ i u zdravě vypadajících osob v určitém věku po různých chorobách a odesílali je na screeningové programy, které jsou dnes poměrně široké,“ popsal Philipp.
Zdravotní pojišťovny podle něj do screeningových programů investují s nadšením, protože vědí, že do budoucna jim to přinese užitek ve smyslu ekonomické výhody. „Nicméně poslední roky jsou v rozpočtech tak napjaté, že je velmi těžké hledat cesty v podpoře dlouhodobých systémových změn, které nám umožní ušetřit v budoucnu, ale dnes nás něco stojí. Jsme sotva schopni uhradit potřebnou aktuální péči. A z toho plyne, že se samozřejmě těžko hledají peníze na nějaké věci, které jsou dlouhodobého charakteru,“ upozornil Philipp. A dodal: „Nicméně si myslím, že se snažíme a děláme, co můžeme, protože víme, že do budoucna je to jediná cesta, jak systém aspoň trochu udržet v rovnováze.
Důraz na nákladovou efektivitu
Pro ekonomicky efektivní prevenci je klíčové užívání efektivních programů disease managementu v terciální prevenci u chronických nemocných, řekl v diskusi vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity Brno Jakub Hlávka. Co se týče primární a sekundární prevence, dochází i podle něj k výraznému zlepšování. „Mnoho screeningových a záchytných programů je nákladově efektivních, ale i do nich – například u screeningu rakoviny prostaty – se občas dostávají náklady, které nesplňují nejpřísnější měřítka nákladové efektivity. A v oblasti primární prevence jsou z fondu prevence zdravotních pojišťoven podporovány aktivity, které nemají vůbec prokázanou nákladovou efektivitu, například lyžařské kurzy,“ upozornil Hlávka.
Panelová diskuse sympozia se stočila také k otázce, kdo by měl nákladovou efektivitu preventivních programů a opatření, vyhodnocovat. Podle Zitterbarta připadá tato role především pojišťovnám. „Když se podíváme na prostředky investované do zdravotní péče, tak jich v České republice naprostá většina ‚teče‘ přes zdravotní pojišťovny, takže tím, kdo by měl hodnotit nákladovou efektivitu jednotlivých intervencí jsou podle mne v prvé řadě právě plátci péče,“ řekl Zitterbart, který s Hlávkou souhlasí v tom, že by systému mohla pomoci větší míra užívání disease managementu.
Prodlužování délky dožití: nejisté vyhlídky
Pokud se prevence v mnoha ohledech zlepšuje, zdálo by se logické, že se bude v Česku v příštích letech prodlužovat průměrný věk života. V odpovědi na otázku, zda tomu tak skutečně bude, se nicméně účastníci panelové diskuse neshodli. Senátor Zitterbart je, co se možného prodlužování průměrného věku dožití týče, mírným optimistou. „Ale myslím, že to nebude díky změnám v primární péči, ty se projeví až mnohem později. Drobné zlepšení by ale mohlo přinést zlepšování technologií a zlepšování sekundární i terciální prevence,“ řekl Zitterbart.
Více než o prodlužování délky dožití bychom se měli soustředit na prodlužování života ve zdraví, míní poslanec Tom Philipp. „Nicméně si obecně myslím, že jestli se dosáhne prodloužení prodloužení věku dožití i dožití i ve zdraví, tak to už asi nebude jenom díky medicínským zásahům. Jestli je někde obrovské pole působnosti, tak jsou to zásahy populačního charakteru, které se budou zaměřovat na zdravý životní styl,“ popsal svůj pohled Philipp.
Jakub Hlávka je v otázce prodlužování délky dožití v České republice skeptický. „Opravdu se bojím toho, že uvidíme první generaci, která zřejmě zažije zhoršování průměrné délky života, a to hlavně u nejvíce zranitelných skupin obyvatel,“ řekl na sympoziu s tím, že se obává stále většího rozevírání pomyslných nůžek mezi regiony. „Budoucí stárnutí populace vytvoří v příštích letech extrémní tlak na straně poplatkové i nabídkové a pokud nevyřešíme obrovské neefektivity, které v systému jsou, může se rozdíl průměrné délky dožití mezi regiony zvětšit z dnešních 4 let klidně na 20 let. To je třeba v USA naprosto běžné, že rozdíl v naději do dožití mezi nejchudšími a nejbohatšími Američany je 20 let. De facto je to kontrast mezi rozvojovou a vyspělou zemí… Pořád si ale myslím, že máme prostor k tomu, abychom tomu zabránili,“ uzavřel Hlávka.
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu sympozia patří společnostem GSK, Bristol Myers Squibb, AKESO holding, Tiscali Media a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR.
Mohlo by vás zajímat
V dalších dvou textech o diskusi tohoto panelu si v příštích dnech můžete přečíst názory účastníků na to, jak zlepšit proočkovanost populace nebo jak k zefektivnění systému slouží data – z oblasti zdravotní i sociální – a kdo by je měl spravovat a využívat.
