Rezervovaný pohled na umělou inteligenci. V léčbe jenom doplněk, spíše pomůže s administrativní rutinou

Přímé uplatnění umělé inteligence (AI) v diagnostice a léčbě zatím není v tuzemsku velké, do budoucna ale snad poroste. Lékaři a další zdravotníci různých odborností ovšem již dnes umělou inteligenci masivně využívají pro analýzu dat a plnění rutinních administrativních úkonů, což jim umožňuje věnovat více času komplexní péči o pacienty. V anketě Zdravotnického deníku se na tom shodují oslovení předsedové odborných společností.

Jak umělá inteligence dosud ovlivnila váš obor a jak ho podle vás bude ovlivňovat v letech příštích?

Aleš Fibír, předseda České společnosti chirurgie ruky: V oblasti plastické chirurgie a chirurgie ruky zatím umělá inteligence nemá přímé uplatnění v klinické praxi, zejména proto, že spolehlivé nástroje založené na AI, které by mohly analyzovat obrazová data, tedy například diagnostika nádorů kůže, dosud nejsou dostatečně vyvinuté a certifikované pro zdravotnické systémy. AI pro generování obrazů v medicíně, například pro simulace nebo vizualizace, není zatím použitelná. I při precizních zadáních často generuje anatomické nesmysly, což je v medicíně nepřijatelné. Nabízí se i možnost predikce výsledků, například u estetických výkonů nebo u tkáňových rekonstrukcí, nicméně nyní je to spíše „reklamní“ záležitost, pro vlastní plánování operací to zatím použitelné informace nepřináší.

Já osobně zatím využívám především schopnosti AI v analýze textů – například při zpracování odborných článků, dále třeba generování testových otázek pro mediky nebo analýze datových souborů. AI nástroje nám mohou pomoci při manažerském řízení a organizaci péče, nebo s výukou studentů a lékařů, avšak v diagnostice či léčbě v praxi zatím nejsou rutinně k dispozici.

Do budoucna očekávám, že se první významné aplikace AI v medicíně se objeví například u radiologů, kde by mohla pomoci s popisem snímků ze zobrazovacích metod. V našem oboru se AI pravděpodobně zapojí do plánování rekonstrukčních výkonů nebo simulací operačních zákroků, avšak cesta k běžnému používání je ještě dlouhá.

Mohlo by vás zajímat

Telemedicína v pedopsychiatrii: Někde se stala nedílnou součástí praxe, jinde o ní neuvažují

Vladimír Mařík, předseda Společnosti estetické chirurgie: Osobně umělou inteligenci zatím používám jen minimálně. Myslím, že někteří kolegové jí mohou používat nebo používají v marketingu v estetické chirurgii a v komunikaci s potenciálními klienty.

Jiří Bronský, předseda České pediatrické společnosti: Pediatrie je obsáhlým klinickým oborem a současnost i budoucnost AI se do ní promítá stejným způsobem jako do jiných klinických oborů – s tím, že v pediatrii existuje několik specifických oblastí, v nichž bude jistě AI do budoucna intenzivně využívána. Jedná se například o diagnostiku a klasifikaci vrozených vad, genetických syndromů, infekčních nemocí nebo metabolických poruch.

Stejně jako v jiných oborech se v rámci komplementu v pediatrii bude stále více uplatňovat použití AI při analýze snímků ze zobrazovacích metod – RTG, MR, UZ. Jistě se bude AI stále více využívat v monitorovacích systémech v intenzivní péči, kde lze detekovat abnormality v reálném čase, například problémy s vitálními funkcemi. Zajímavé bude jistě i využití v „diagnostice na dálku“ prostřednictvím telemedicíny a také v mobilních aplikacích pro pacienty a rodiče.

Používá se v tuzemsku umělá inteligence v diagnostice a léčbě ve větší míře již dnes?

Aleš Fibír: V České republice není AI v současné době v diagnostice ani léčbě v rámci mého oboru běžně využívána, a to zejména proto, že zatím nejsou k dispozici certifikované systémy, které by splňovaly přísné požadavky na bezpečnost a přesnost. Bez těchto certifikací není možné AI v klinické praxi podle mého názoru zavést. Osobně zatím nemám přístup k žádnému trénovanému chatbotovi nebo nástroji na bázi AI, který by byl použitelný v diagnostice s přijatelnou mírou chybovosti.

Jiří Bronský: Ano, v médiích se již objevily zprávy o některých projektech, jako je například zlepšení diagnostiky retinopatie u předčasně narozených dětí nebo použití AI v logopedii pro přesnější diagnostiku a cílenou terapii dysartrie (porucha artikulace – pozn. red.). Podle údajů České asociace umělé inteligence využívá více než 60 procent českých nemocnic nějakou formu AI, což nás řadí mezi přední země v implementaci těchto technologií ve zdravotnictví.

Nezanedbatelné je také využití AI ve výzkumu – zejména při tvorbě statistických modelů pro hodnocení dat. Tento přístup využíváme i na našem pracovišti. V rámci výuky studentů nebo pro práci s textem je AI používána již naprosto běžně. Důkazem je i to, že jsem se nad některými odpověďmi s AI poradil i pro tento článek.

Vladimír Mařík: V diagnostice a léčbě se zatím v České republice umělá inteligence v estetické chirurgii nepoužívá.

Jak může podle vás dramatický nástup používání umělé inteligence ovlivnit personální otázku – jak u lékařů, tak u nelékařských pracovníků?

Aleš Fibír: AI může částečně nahradit práci nelékařských pracovníků, především při rutinních činnostech, jako jsou analýza dat nebo administrativa. Na druhou stranu bude nutné, aby tito pracovníci získali nové dovednosti – například nastavování, kontrolu a údržbu AI systémů. V případě lékařů AI spíše doplní jejich práci, než by ji nahradila. Lidský faktor, rozhodování a zodpovědnost za léčbu zůstávají nenahraditelné, a to zvláště v chirurgických oborech.

AI může do značné míry odlehčit rutinním úkolům, jako je analýza dat nebo administrativní činnost, což umožní zdravotníkům věnovat více času komplexní péči o pacienty. Na druhou stranu ale vyžaduje nové kompetence – znalost práce s daty, porozumění algoritmům a jejich limitům. To může znamenat nutnost dalšího vzdělávání.

Jiří Bronský: V obecné rovině je možné, že nástup AI omezí potřebnost některých specifických profesí a to se nevyhne ani medicíně, nicméně myslím, že pro správné zadání úkolu a následné vyhodnocení výstupů AI bude lidský faktor vždy potřeba. Neviděl bych tedy významné ohrožení ve smyslu ztráty zaměstnání pro lékaře, spíše se bude jednat o potřebu rekvalifikace a změny pracovní náplně u některých specifických zdravotnických činností.

Naopak si myslím, že řadě z nás by mohl nástup AI umožnit více se věnovat klinické medicíně, přenechat některé administrativní úkony AI a věnovat se zejména vyhodnocování jejích výstupů.

Vladimír Mařík: V estetické chirurgii je osobní kontakt s pacientem-klientem velmi důležitý – od konzultace k operaci až po zhojení pooperačních ran a plnému návratu do života. Pacient-klient vyžaduje osobní přístup. Roli umělé inteligence vidím spíše při práci v recepci, objednávání pacientů ke konzultacím, sdělování předoperačních a pooperačních pokynů, komunikaci s pacienty ze zahraničí nebo třeba jako pomoc s řešením pooperačních komplikací.

Je podle vás současné povědomí o možnostech AI u tuzemských lékařů dostatečné? Nabízíte nebo doporučujete jim jako odborná společnost v oblasti umělé inteligence nějaké vzdělávání?

Aleš Fibír: Povědomí o AI mezi lékaři je zatím spíše omezené, což je dáno i tím, že tyto technologie nejsou v našem oboru běžně implementovány.

Jako odborná společnost zatím v oblasti AI vzdělávání nenabízíme, především proto, že sami nemáme dostatek zkušeností s praktickým zaváděním AI. O možnostech umělé inteligence však pravidelně diskutujeme na odborných setkáních a konferencích.

Jiří Bronský: Obecné povědomí o AI tu jistě je, jedná se o jedno z módních témat, o kterém je slyšet prakticky všude. Nicméně s AI se pojí řada mýtů a předpokládám, že objektivní pohled na tuto problematiku asi nebude samozřejmostí. I v pediatrii by jistě využití umělé inteligence mohlo být mnohem širší a některé obavy nás zdravotníků je třeba rozptýlit.

My se o to jako odborná společnost snažíme. Na našich odborných konferencích se o AI pravidelně mluví a přednáší pro nás odborníci, kteří se tímto tématem systematicky zabývají. Těším se na dobu, kdy bude využití AI i v našem oboru masivnější.

Vladimír Mařík: Společnost estetické chirurgie kurzy či nějakou formu vzdělávání o možnostech umělé inteligence nenabízí.