Jak efektivně zavádět nové screeningové programy do klinické praxe? Odpověď na tuto otázku přinesl vedoucí Oddělení správy a analýzy dat screeningových projektů Národního screeningového centra Ondřej Ngo na nedávné konferenci NZIP & NZIS Open. Zde představil metodický rámec, který umožňuje detailní hodnocení zdravotnických technologií (HTA) s využitím dat z Národního zdravotnického informačního systému (NZIS). Tento rámec pomáhá nejen při rozhodování o pilotních projektech, ale i při posuzování, zda nové screeningové programy zavést na národní úrovni.
„Životní cyklus screeningových programů je velmi důležitý nástroj, který pomáhá při rozhodování, zda nějaký navrhovaný program odpilotovat v rámci ať už lokálního nebo populačního pilotního projektu a pak po pilotní fázi rozhodnout, zda tento program zavedeme nebo implementujeme na národní úrovni,“ vysvětlil Ondřej Ngo. Tento přístup umožňuje odpovědět na klíčové otázky, které jsou nezbytné pro objektivní rozhodování o zavedení nových screeningových technologií.
Pod HTA si lze podle Ngoa představit sérii otázek zaměřených na klinickou, datovou a epidemiologickou rovinu. Tyto otázky zahrnují nejen posouzení cílového onemocnění, jeho závažnosti či detekovatelnosti v asymptomatické fázi, ale i hodnocení diagnostických nástrojů a možností následné léčby. Důležitou součástí procesu je také analýza cílové populace, plánovaná frekvence vyšetření, ekonomické zhodnocení a celkový přínos a rizika programu pro účastníky.
Pilotní fáze hraje v tomto procesu zásadní roli. Podle Ngoa má tato etapa tři hlavní cíle: získání národně specifických dat, ověření proveditelnosti a přijatelnosti programu a identifikaci specifických charakteristik screeningového procesu v českém prostředí. „Často před pilotním projektem pracujeme spíše s literárními údaji a po pilotní fázi jsme schopni národně specifická data právě zohlednit v HTA formuláři a rozhodnout se, zda onen screening zavedeme na národní úroveň,“ dodal vedoucí analýzy screeningových dat Národního screeningového centra.
Prezentace rovněž zdůraznila význam metodiky, kterou tým Národního screeningového centra vytvořil. Tato metodika specificky upravuje aplikaci HTA na oblast zdravotního screeningu v českém prostředí a zahrnuje i detailní formulář pro hodnocení programů. Formulář zahrnuje klíčové otázky týkající se onemocnění, epidemiologie, diagnostiky, léčby, cílové populace, četnosti vyšetření a dalších aspektů. Zohledňuje také implementaci a monitoring programu, přičemž klade důraz na to, zda zdravotnický systém zvládne program realizovat a zda bude přijatelný pro cílovou populaci.
Mohlo by vás zajímat
„Už v téhle fázi musí navrhovatel mít představu o implementaci a monitoringu programu a hlavně i v kontextu toho, zda ten zdravotní systém vůbec daný program ,utáhne‘, pokud by se zavedl na populační úroveň a zda by byl vůbec akceptovatelný pro cílovou populaci,“ zdůraznil Ngo. Tento přístup ukazuje, že efektivní rozhodování v oblasti zdravotního screeningu vyžaduje důkladnou přípravu a analýzu, která zahrnuje jak data, tak praktické aspekty realizace.
