Stížnosti lékárníků na nedodávky léčiv zůstávají bez adekvátního řešení. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká lékárnice Helena Slámová z brněnské lékárny Komín. Poukazuje na to, že distributoři někdy omezují dodávky léčiv, aniž by to někdo účinně kontroloval, což má negativní dopad na dostupnost léků pro pacienty. Tvrdí, že i když se lékárníci pokusí problém řešit a podají podněty na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), často se setkají pouze s vágními odpověďmi nebo žádnou reakcí, což je odrazuje od dalšího kontaktu s úřady.

Jak často se setkáváte se záměrným krácením dodávek objednaných léků od distributorů?

Já v praxi vnímám dvě roviny. Jednak jde o ne/dodávky léků v režimu DTP (model přímé distribuce Direct to Pharmacy neboli přímo do lékáren, pozn. red.), jejichž krácení bylo již před novelou a pokračuje nerušeně dál. A pak jde o léky v režimu LPOD (léčivý přípravek s omezenou dostupností, pozn. red.). Oba případy jsou na sobě nezávislé a mají jiné příčiny a případná řešení, ale mají jedno společné – lékárny tahají za kratší konec a při zajišťování léků pro naše pacienty jsme často zcela bezmocní.

V mých lékárnách se setkávám s problémem u obou skupin, ale určitě v menší míře než jiné nezávislé lékárny. Jak moc se distributor či výrobce chová nadřazeně z pozice síly záleží na tom, jak moc je daná lékárna pro něj obchodně zajímavá. Nejde o prospěch pacienta, zda a za jakých podmínek se dostane ke svým lékům, jde čistě o obchod. Stát je s tímto stavem spokojen.

Jak velký problém to pro nezávislé lékárny představuje?

Mohlo by vás zajímat

Já si dokážu nějaké dodávky nad běžný rámec vyjednat, ale mnoho nezávislých lékáren v této pozici není a jejich nekonkurenceschopnost se tím, že „nedokážou“ lék pro svého pacienta získat a ten musí odejít ke konkurenci, ještě prohlubuje. Taková lékárna dřív nebo později zanikne. Dostupnost zdravotní péče se pro mnoho pacientů zhorší. Je to komplexní téma, nejde o jeden nebo dva léky, které se dostanou do výpadku, lékárník v drtivé většině případů dokáže najít pro pacienta řešení, tady jde o mnohem víc.

Jakou zkušenost máte s krácením vy?

Konkrétně léky DTP jsou mi pravidelně kráceny přesto, že distributor je má prokazatelně skladem. Bohužel se tím nikdo nezabývá, protože pokud písemně zažádám o navýšení limitu, který si svévolně nastavuje držitel rozhodnutí o registraci dle sebe, nikoliv podle potřeby mých pacientů, tak mi ten limit jednorázově navýší a léky pošle. Bohužel to není systém, který mi vyhovuje, a to přesto, že stát v tomto nevidí problém.

Jaká rizika z toho pro vás a vaše pacienty vyplývají?

Zaprvé mě to poškozuje v očích klientely lékárny, protože se logicky dodávka léků zpozdí o zcela zbytečné dopisování s výrobcem. Možná se mi ten pacient vrátí pro lék později, možná ale dřív zajde do majetkově propojené lékárny distributora a bez problémů ho vyzvedne tam. Zadruhé je tu úskalí, které nikomu nepřijde divné, a to, že jde o monopol. V případu například inventury skladů distributora nebo v případě technických potíží na jeho straně lékárna ani pacienti prostě nemají žádnou jinou možnost, žádný jiný kanál pro získání zcela běžného léku.

Jak hodnotíte současný systém LPOD a jeho dopad na dostupnost léků v lékárnách?

Léky LPOD jsou kapitolou sama pro sebe. Vznikl robustní systém, který zatěžuje všechny strany a stojí moře peněz bez valného výsledku a bylo to zřejmé od samého začátku. Výpadkům to nezabránilo, lékárníci podávají další milionté hlášení, hrozí jim velké pokuty i za malá pochybení. Pokud by to byla doplňková věc k hloubkové reformě systému, byla bych k tomu ještě shovívavá, ale samo o sobě je to tragikomické. Jako LPOD často SÚKL označuje léky, které už stejně nejde nikde sehnat. Pokud měla novela zajistit hlavně čas pro SÚKL, aby stihl najít náhradu za výpadkový lék, než skutečně zmizí z distribuce, tak to zcela selhalo.

Jak to myslíte?

Zaprvé je problém ten, že výrobci stále hlásí pozdě nebo vůbec nebo naopak alibisticky hlásí výpadek pořád dokola. Čili informace kompletně pro lékárníka, potažmo lékaře a pacienta nejsou vůbec validní. Není se čím řídit. Hlášení distributorů, kde má možnost se lékárník podívat, kolik toho kde je, tak to je taky jen taková hra na transparentnost. Zadruhé ty informace nejsou online, takže v okamžiku, kdy já se na to dívám, už to může být a většinou je jinak. Navíc, pokud se člověk na to zaměří a ta čísla stavu skladů si každý den z každého hlášení porovná, tak jasně vidí, že jsou tam nějaká hausnumera, která neříkají o realitě vůbec nic.

Co říkáte na výzvu ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, aby lékárníci v případě, že mají problém s dodávkami některých léků, neváhali a věc ohlásili?

Stát si dělá z lékárníků – zdravotnicky vysokoškolsky vzdělaných odborníků – holku pro všechno. Jsme zahlceni administrativou, zákazy, příkazy, odborně nemůžeme skoro nic, ale jako policajti jsme dobří. Ono se hrozně lehce řekne: „Podávejte podněty“, a zní to do médií dobře, jakože snad je zájem státu to řešit. Špatné je, že to nestačí ohlásit, musíte mít důkazy. A provést dokumentaci nedodaného zboží není nic jednoduchého, někdy je to až nereálné. V běžné lékárně na toto opravdu není čas, obzvlášť, když to je na denním pořádku, problém s dodávkou léčiv není nic výjimečného. Buď budeme poskytovat zdravotní péči, nebo budeme připravovat státu provinilce na zlatém podnosu. Přitom stát naprosto všechna data má. Mohl by si vytáhnout cokoliv ho zajímá na jeden klik. Kdyby chtěl.

Máte důvěru, že se stát, respektive SÚKL, dostatečně zabývá stížnostmi lékárníků na nedodání léčiv?

Když už se přece jen po konci pracovní doby pokusíme důkazy posbírat, k ničemu to nevede. Já poslala pár podnětů přes ČLnK, na SÚKL už ne. V minulosti, když jsem skutečně něco poslala, i na jiné téma, dlouho se nic nedělo, abych se nakonec vždy dozvěděla nějakou vágní větu, která s obsahem ani nesouvisela. Ztratila jsem k této instituci v tomto směru důvěru. Že tato praktika pokračuje, vím od kolegů, kteří podnět opravdu podali přímo na SÚKL nyní v souvislosti LPOD. Setkali se opět s velmi srandovními odpověďmi, kde jsme se dozvěděli, že byla udělena domluva.

Takže podávání stížností na nedodání léčiv nemá smysl?

Lékárníci nemají vůbec chuť do kontaktu se SÚKL už nějak vstupovat. Je to marný boj, na který nemáme čas ani sílu, možná se s tím i počítá, aby se pak řeklo, že lékárníci si nijak nestěžují a vše je v pořádku. Nečekám, že se něco pohne, změní nebo že by to SÚKL nějak řešil až vyřešil. Vždycky bude něco důkazně chybět, vždycky něco bude neprůkazné. Jsme v nevýhodné pozici, distributoři a držitelé rozhodnutí o registraci si to vždy všechno zdůvodní a ošéfují.

Novela tedy podle vás ničemu neprospěla?

Ministr Válek na sítích deklaroval, že šlo o nejvíc propacientskou novelu všech dob. Tak ta novela nepřinesla nic nejen pacientům, ale nepomohla ani práci lékárníků a lékařů.