Delegovaná preskripce na regionálních onkologických pracovištích pacientům umožňuje léčbu v blízkosti domova. Ne všechno při jejím zavádění a fungování jde ale snadno. Pracoviště se potýkají s komplikovanou logistikou, administrativní zátěží i problémem s nasmlouváním ze strany zdravotních pojišťoven. Na Evropské onkologické konferenci to řekla primářka onkologického oddělení Nemocnice Na Pleši Kateřina Jirsová.
Možnost delegované preskripce vybraných centrových preparátů mají regionální onkologická pracoviště už rok. Systém se sice rozběhl, podle Jirsové ale ne v maximální možné míře, poukázala navíc na obrovské rozdíly mezi jednotlivými pracovišti. „Neměli jsme žádná data k tomu, abychom si řekli, zda ten model funguje, jaké jsou jeho další možnosti a hlavně jak regionální onkologickou péči dál plánovat,“ uvedla. Z toho důvodu proběhl na podzim loňského roku mezi regionálními pracovišti průzkum formou dotazníku, který vyplnilo 30 respondentů, z absolutní většiny z řad poskytovatelů ambulantní péče. Celkem 90 procent z nich je pak napojeno na některá komplexní onkologická centra (KOC).
Z dotazníku vyplynulo, že v regionálních onkologických skupinách (ROS) jsou nejčastěji léčené populačně incidenčně nejsilnější diagnózy – nádory prsu (27 míst), karcinom kolorekta (25 míst), prostaty (24 míst) a gynekologické malignity (22 míst). „Vzácné diagnózy, které patří do specializovaných center, jsou zastoupeny minimálně,“ podtrhla Jirsová.
Zájem o rozšíření preskripce je obrovský
Nadpoloviční většina dotazovaných pak vykázala ambici do budoucna péči rozšířit a poskytovat širší spektrum zdravotních služeb, tedy nejen léčit jiné diagnózy, ale nabídnout i jiné léky. Hlavní překážkou v tomto směru je ale nemožnost podávání systémové léčby. „Na ROS nemáme možnost podávat centrové léky, pouze delegované preparáty,“ vysvětlila Jirsová s tím, že zájem o rozšíření zastoupených molekul má 92 procent dotázaných míst.
V prvním roce delegované preskripce byly podle lékařky uvolněny molekuly pouze ozkoušené, ale zároveň i cenově dostupnější, v dnešní době však nepokrývají hlavní indikace. Podle průzkumu existuje řada preparátů, které by si zástupci ROS dokázali představit ve svém léčebném portfoliu:
„Na prvních čtyřech místech jde o léky v tabletové formě, velice dobře tolerované, se zvládnutelnými nežádoucími účinky a s prokazatelnou skvělou účinností. Do KOC si pacienti jezdí v podstatě jen pro recepty na tyto léky a podle mého názoru by mohly být dostupné pacientům blíže bydlišti,“ je přesvědčená Jirsová.
Významným problémem regionální péče jsou také omezené personální kapacity, které jsou už nyní alarmující. „Troufám si říct, že jestli nedojde k nějaké zásadní změně, tak se stárnutím populace a omezeným přílivem mladých lékařů se tato situace bude ještě zhoršovat,“ uvedla Jirsová. Roli v překážkách hrají také omezené finanční zdroje.
(Ne)zapojené pojišťovny
Jirsová během přednášky zmínila také problematiku sdílených dat. V rámci spolupráce s multidisciplinárním týmem totiž probíhá každá pátá komunikace v papírové podobě. Jirsová s lehkou nadsázkou zmínila, že rychlost komunikace mezi jednotlivými systémy je většinou založena na osobní odvaze ošetřujícího lékaře a spolupráci „kamarádů“, kteří si navzájem posílají dokumentaci.
„Kolik KOCů a regionálních pracovišť, tolik způsobů komunikace – elektronickou komunikací, výměnou papírové dokumentace, někdy jezdí lékař z KOCu fyzicky. Je to určitě jedna z bariér hladšího průběhu cesty pacienta systémem, protože nemáme jednotnou platformu a naše informační systémy mezi sebou neumí komunikovat, zdržuje to, je to velká administrativní zátěž a také zdroj duplikací vyšetření,“ dodala.
Mohlo by vás zajímat
Kromě komplikované logistiky a administrativní zátěže jako hlavních nevýhod primářka zmínila také obtíže, na které regionální pracoviště narazila při rozjíždění projektu delegované preskripce: „Asi největším problémem je, že kromě některých světlých výjimek se podařilo nasmlouvat delegovanou preskripci pouze s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Je určitě nutné, aby se do programu zapojily i ostatní pojišťovny. V tuto chvíli to znamená nerovnost přístupu k péči, protože to, u jaké pojišťovny pacient je, rozhoduje o tom, jestli se může léčit v místě bydliště nebo ne.“
Roli ale v několika případech hrál také nezájem o spolupráci a nedostatek administrativní podpory ze strany KOC, případně problémy s komunikací a koordinací mezi KOC a zdravotními pojišťovnami.
„I přes určitá úskalí všichni, kteří se do delegované preskripce zapojili, ji hodnotí pozitivně. Měli jsme dotazy na spokojenost rozepsané, takže nejen že to vnímají kladně lékaři, ale i pacienti kvitují, že mohou podstupovat léčbu v místě bydliště nebo blíže svému bydlišti,“ shrnula Jirsová s tím, že právě to, aby měl pacient léčbu blíže domovu, je i hlavním cílem zavádění delegované preskripce.
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Národnímu ústavu pro výzkum rakoviny, Všeobecné zdravotní pojišťovně a společnostem Novartis, MSD, Bristol Myers Squibb, Tiscali Media a Akeso.
