Jednou z možností, jak trénovat deeskalační přístupy v psychiatrické péči, je simulační vzdělávání. Psychiatrická nemocnice Bohnice má vzdělávací zázemí zaměřené na trénink efektivní deeskalace a zvládání krizových situací v simulačním centru, které funguje od roku 2022. Jeho podobu blíže popsal manažer kvality a psychiatrická sestra Psychiatrické nemocnice Bohnice Jan Běhounek na lednové konferenci Cesta k bezpečnější psychiatrii.
„Využili jsme toho, že jednu z našich budov opustilo tehdejší Psychiatrické centrum Praha (zdravotnické zařízení poskytující vědeckou, výzkumnou a vysoce odbornou činnost v oboru psychiatrie v letech 1990 až 2014, pozn. red.) a budova zůstala prázdná. Začali jsme pro ni hledat využití a její část jsme přepracovali v imitaci lůžkového oddělení,“ popisuje Běhounek s tím, že simulační centrum není pouze jednoúčelové, ale využívá se k tréninkům různých situací.
„Simulační centrum je jen jednou z možností, jak personál trénovat. Ale já věřím, že simulační vzdělávání bude platformou pro výcvik zaměstnanců v deeskalačních přístupech. Říkám k tomu své oblíbené heslo, že se to vždycky nemusí povést, ale vždycky bychom se o to měli pokoušet,“ je přesvědčen Běhounek, který stál za vznikem centra a zajišťuje odbornou garanci kurzů. Programy vytváří ve spolupráci s koordinátorem seminářů zaměřených na krizové situace Jaroslavem Pekarou, zahrnují teorii agrese a násilí, deeskalační zásady a praktické tipy, techniky sebeochrany, šetrné držení pacienta a komunikaci v krizových situacích.
Centrum věrně kopíruje lůžkové oddělení tamní nemocnice. „Ve všech místnostech se mohou odehrávat příběhy, které slouží k tomu, aby si v nich trénoval personál zvládnutí situace. Často to připodobňuji k tomu, co zažíváme, když trénujeme kardiopulmonální resuscitaci – na figuríně si fakticky a reálně vyzkoušíme, co to obnáší, správně ji provést,“ říká Běhounek a dodává, že v rámci psychiatrické péče jde především o trénink komunikace, takže místo figurín v centru využívají živé figuranty, kteří ztvárňují klienty ve složitých životních situacích. Často jde o někoho z personálu nebo studenty zdravotnických škol.
Simulace sesterny, izolační místnosti i domácnosti pacienta
Mezi místnosti, kde trénink deeskalace probíhá, patří imitace pracovny sester. Jde o standardně vybavenou sesternu, kde probíhá nejvíce kontaktů s pacienty – od přijetí, přes ošetřování až po samotné propuštění. „Velmi často se zde pohybují třeba návštěvníci pacientů, i ti se často ocitají v situacích, které je dobré trénovat a řešit. Sesterna je skutečně vybavená vším, co zde personál běžně má, včetně medikace, pomůcek k omezení pacienta, obvazového materiálu nebo reálně vyhlížející zdravotnické dokumentace,“ popisuje Běhounek.
Dalším prostorem je pokoj pacientů. Může mít úlohu observačního pokoje, kde se odehraje například konflikt mezi dvěma pacienty nebo dekompenzace pacienta, který je v intenzivním sledování. „Kromě toho může místnost sloužit jako standardní pokoj, kde opět může nastat jakákoli situace, kterou podle scénáře použijeme,“ dodává Běhounek.
Nechybí ani izolační místnost, kde je možné využít omezovací opatření. Správné postupy v případě, že je nutno omezit pacienta, stojí podle Běhounka za to trénovat, aby to bylo bezpečné jak pro pacienta, tak pro zasahující personál. V simulačním centru nechybí ani imitace čekárny, ve které se dá trénovat například převzetí akutního pacienta od záchranné služby, komunikace nebo organizace čekárny.
Mohlo by vás zajímat
„Další místnost vyplynula z potřeby, kterou jsme zaznamenali. Do našich kurzů simulačního centra docházejí i pracovníci, kteří jsou v terénu a poskytují komunitní péči. Takže jsme vytvořili něco, co by mohlo simulovat domácí prostředí. Třeba sestřičky z center duševního zdraví, které u nás trénují deeskalační přístupy, si mohou vyzkoušet, jak pacienta ve složité situaci intervenovat u něj doma,“ popisuje Běhounek.
Velkou důležitost má také pokoj přetvořený v koupelnu, v níž se podle Běhounka trénuje například pokus pacienta o sebevraždu. „Můžeme sledovat, co personál upozorní na to, že se pacient o něco pokusil. Může to být křik jiných pacientů, může tam někdo chodit pravidelně na kontroly. Sledujeme také, jak dlouho trvá, než personál zjistí, že se v koupelně děje něco, co by mohlo pacienta ohrozit,“ doplňuje.
V neposlední řadě je součástí seminární místnost uzpůsobená tak, aby tým zdravotníků, který trénuje, v přímém přenosu viděl, co se děje v jednotlivých místnostech. V žádné z nich nechybí kamery, takže část účastníků kurzu v seminární místnosti má možnost pozorovat, co za situaci se právě odehrává. „Videozáznam, který se během nácviku vytvoří, pak ještě využijeme k tomu, že s týmem, který zasahoval, situaci probereme. Zrekapitulujeme, co pomáhalo, co naopak ne, současně jsme schopni týmu ukázat, co v dané situaci dělali, jak se chovali nebo jak byli rozestavěni. Pro účastníka to představuje zcela jinou perspektivu – vidí sám sebe, jak si počíná, nebo co naopak nedělá,“ uzavírá Běhounek.
Podle evidence omezovacích opatření mělo v první polovině roku 2018 v patnácti psychiatrických nemocnicích a sedmi psychiatrických oddělení zkušenost s nějakou formou omezování celkem 2 616 pacientů, zaznamenáno bylo 6 905 epizod omezení. I proto v Česku aktuálně vzniká expertní rada pro prevenci a deeskalaci konfliktů a agresivního chování při poskytování psychiatrických služeb. Více si o ní můžete přečíst v tomto článku.
