Plánování a investice do služeb na míru každému regionu, ověřování, zda nákladná léčba skutečně vrací pacienty do práce, nebo monitorování, jestli lidé v sociálních službách skutečně dostávají péči adekvátní svému zdravotnímu stavu. To všechno je nyní možné díky tomu, že se ministerstvu zdravotnictví povedlo propojit svá data s ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV). Završení tříletého úsilí včera představili ministři obou resortů na tiskové konferenci.

„Obě ministerstva jsou dnes datově velmi dobře propojená a jsme schopni dělat celou řadu kroků, které budou ku prospěchu občanů jak v oblasti sociální, tak zdravotní. Propojily se desítky milionů dat, takže vidíme údaje u lidí čerpajících příspěvek na péči, v dočasné pracovní neschopnosti nebo s přiznanou invaliditou – třeba u lidí, kteří měli úraz, můžeme sledovat, jak se člověka podařilo vrátit na pracovní trh. Hlavně jsme ale schopni vidět do budoucna, což tu roky chybělo. Máme před sebou klíčové roky z hlediska demografické struktury, kdy bude do důchodového věku přicházet zhruba milion lidí navíc. Ti budou potřebovat zajistit kvalitní sociální i zdravotní služby. Na základě dat budeme schopni ve spolupráci s kraji a obcemi plánovat kapacity služeb a směřovat peníze z hlediska investic,“ uvádí ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

„Během tří let jsme se dostali z období totální informační slepoty, co se týče sociálně zdravotního pomezí, na začátek éry spolupráce. V minulosti jsme nedokázali predikovat potřeby při zajištění péče o naše spoluobčany, což nyní umíme. Datový most je nejen funkční, ale trvale udržitelný a legislativně ošetřený,“ doplňuje ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).

Datový orgasmus

Ve zdravotnictví se sice už povedlo nastartovat datové zpravodajství před několika lety (data jsou dostupná na portálu NZIP), nedokázalo ale odpovědět na řadu otázek – například kde tráví svůj život pacienti s demencí, nakolik invalidizují pacienty například onkologická onemocnění nebo cukrovka či zda nákladnou léčbou skutečně vracíme pacienty do pracovního života.

„Medicína méně a méně potřebuje data o přežití a mortalitě, protože už se mnohdy v nemocnicích neumírá a u řady oblastí již mortalita není indikátorem kvality. O to více ale potřebujeme data ze sociálního segmentu. Pro mě je spolupráce snová záležitost, datový orgasmus. Jsou to petabyty dat, která se mezi sebou potkávají a dokážou nám odpovídat na otázky,“ říká ředitel ÚZIS Ladislav Dušek.

V tuto chvíli za sebou máme pilotní projekt, který prokázal, že data propojovat lze. Nyní by měly začít probíhat prioritní analýzy, takže by během letošního roku měly být vydávány analytické reporty, a to jak celostátně, tak pro jednotlivé kraje. Ke konci roku by mohla být dostupná anonymizovaná data obdobně, jako je to doposud v oblasti zdravotnictví na portálu NZIP.

Mohlo by vás zajímat

Díky propojení ale již nyní víme, že sociálně zdravotní služby se týkají minimálně milionu lidí. Dnes máme 97 tisíc klientů pobytových sociálních služeb, přinejmenším 200 tisíc pacientů s intenzivní domácí péčí, minimálně 600 tisíc dlouhodobě nemocných seniorů, přes 190 tisíc pacientů s vyšším stupněm závislosti a nad 70 tisíc pacientů potřebujících paliativní péči – a tyto počty budou do budoucna narůstat.

V současné době už také známe například nemocnost a tíži zdravotního stavu pacientů pobytových sociálních služeb, díky čemuž vidíme, zda mají dostupnou adekvátní péči. Zároveň jsme zmapovali dojezdovou vzdálenost záchranek do jednotlivých zařízení sociálních služeb, přičemž data zahrnují i to, za jakými klienty záchranky do těchto zařízení jezdí a zda převozy vedou k hospitalizaci. Díky tomu máme možnost péči optimalizovat.

Nově také dokážeme mapovat trajektorii pacientů ve zdravotních a sociálních službách. Víme tak, že zatímco v roce 2012 mělo nežádoucí trajektorii péče v závěru života 57 procent pacientů, o deset let později to bylo díky rozvoji paliativní péče 46 procent. Na podíl lidí, kteří optimální trajektorii nemají, je dnes možno podívat se po konkrétních regionech, díky čemuž získají hejtmani a starostové nástroj pro rozhodování o tom, jakou péči by měli posilovat.

Přehled jsme získali také o neformálních pečujících, takže dnes víme, že kolem 45 procent lidí s Alzheimerovou chorobou je v domácí péči. V té je také v tuto chvíli přes 30 tisíc lidí v nejvyšším stupni závislosti.

V době, kdy rostou náklady na centrovou péči, je o to důležitější, že se můžeme podívat i na to, jaké procento nemocných v produktivním věku se díky terapii vrací do práce. Data například ukázala, že v případě roztroušené sklerózy, kde centrová péče přijde na čtyři miliardy, je 75 procent takto léčených pacientů plně práceschopných bez eskalovaných dočasných pracovních neschopností; ve věku do 40 let je jich práceschopných přes 80 procent.

„Tady máme první příběh, kdy můžeme říci: toto je dobrá investice, léčba, která má svůj smysl. Na datech mortalitních a čistě zdravotních bychom to nikdy nedokázali zodpovědět,“ podtrhává Ladislav Dušek.  

Propojení dat už nyní reflektuje národní strategie podpory geriatrické péče, v jejímž rámci jsou vypsané dotační programy vycházející z nových údajů. Jde i o případ práva být zapomenut, kde ministerstvo vytvořilo doporučení ohledně pacientů s onkologickou diagnózou, kteří doposud měli problém se nechat komerčně pojistit. Na základě tvrdých dat pojišťovny přistoupily k tomu, že vyléčené pacienty jsou ochotny po určité době od diagnózy pojišťovat.

Reflexe prvních propojených dat už proběhla také formou podpory paliativní péče v úhradové vyhlášce a navýšení kapacit vysokých škol vychovávajících všeobecné sestry a další zdravotnická povolání. Zároveň je snaha transformovat část akutní péče na následnou a dlouhodobou, kde poptávka poroste.

Grafy: ÚZIS/Ladislav Dušek