O struktuře a organizaci tuzemské traumatologické péče a jejích případných změnách mají na konci března jednat zástupci ministerstva zdravotnictví s vedením zainteresovaných odborných společností. Oslovili jsme proto ty, na něž by případné systémové změny přímo dopadly – traumacentra. Jejich zástupců jsme se zeptali, co jim na současném nastavení vyhovuje, a co by si naopak přáli změnit. Stejně jako odborné společnosti i oni zmiňovali potřebu zařazení úrazové chirurgie mezi základní obory studia medicíny. Od všech ale zazněla nejsilněji jiná zásadní výtka – a to na snižující se výkonnost a erudici okresních pracovišť, což má za následek, že bývají traumatologická centra kapacitně přetížena kvůli zahlcení banálními úrazy.

Jako silnou stránku stávajícího systému vnímá dobře fungující a dostatečnou síť traumacenter přednosta Kliniky úrazové chirurgie Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Karel Edelmann. „Doplnění sítě o centra druhého typu systému určitě pomohlo a podle mého názoru je rozdělení na oba typy vhodné. Centra druhého typu jsou de facto bez neurochirurgických pracovišť nebo plastických chirurgií, jinak ovšem mají spektrum výkonů dostatečné. Ale je to individuální nemocnici od nemocnice,“ pochválil v odpovědi Zdravotnickému deníku současnou strukturu traumatologické péče Edelmann.

Současná síť traumacenter je podle něj vzhledem k přepočtu na počet obyvatel v jednotlivých regionech dostatečná. „Spíše bych ji ale vytvářel či doplňoval podle časové dostupnosti záchranné služby k úrazu,“ doplnil.

Se současnou organizaci systému traumacenter prvního a druhého typu, která pokrývají celé území republiky, je spokojen také přednosta Traumatologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc Pavel Dráč. Ten se v tom shoduje se stanoviskem svých kolegů z České společnosti pro úrazovou chirurgii, v níž je členem výboru. „Úrazoví chirurgové v Česku před zhruba 18 lety vznik této sítě iniciovali a data jednoznačně ukazují efekt a vliv snížené mortality na těžké úrazy a jsou srovnatelná s obdobnými daty ‚vyspělé‘ části světa,“ uvedl Dráč pro Zdravotnický deník. A dodal: „Současné rozdělení traumacenter je adekvátní a dostupnost i systém triáže jsou plně funkční.“

Současná organizace péče je „v podstatě vyhovující“ také z pohledu Traumacentra pražské Fakultní nemocnice v Motole. „Silné stránky tkví v samé základní myšlence koncentrace závažných traumat do center,“ odpověděl Zdravotnickému deníku lékař tohoto traumacentra Evžen Beitl.

Mohlo by vás zajímat

Traumacentra druhého typu mají podle něj význam především v rozsáhlých regionech s horší dostupností do traumacentra prvního typu. „V Praze a Středočeském kraji se zdá být pokrytí dostatečné. V našem regionu považuji přerozdělování za nepodstatné a spíše zbytečné,“ míní Beitl.

Volání po pomoci menších pracovišť

Převažující spokojenost zástupců traumacenter s pokrytím péče ale rozhodně neznamená, že na systému není podle nich co zlepšovat. Podle Karla Edelmanna je například nevyhovující snižující se výkonnost a erudice okresních pracovišť v oblasti péče o úrazy. „Je patrná tendence více – a to i jednodušších – úrazů směrovat na centra, která jsou pak kvůli tomu kapacitně nedostatečná,“ popsal Zdravotnickému deníku.

Na stejný systémový problém upozorňuje také Evžen Beitl. „Naše centrum je často zahlceno banálními úrazy a ne zcela indikovanými příjmy s opomenutím menších zařízení. Chápeme potenciální nejasnosti a vývoj u některých zranění, nicméně poté vázne sekundární převoz do menších spádových zařízení,“ upozornil Beitl. 

Po úpravě organizace péče o běžné úrazy „ve vazbě na personální stavy a možnosti menších pracovišť“ volá i Pavel Dráč.

Potřeba změn ve vzdělávání

Jako zásadní problém vnímá Edelmann také zrušení základní atestace z traumatologie a její přeměnu na nástavbovou na chirurgii. „Myslím, že je potřeba tuto specializaci, která je pro traumacentra nutná, obnovit a provést větší propojení s chirurgií i ortopedii,“ uvedl. Od jednání, která iniciovalo ministerstvo, proto očekává „návrh řešení personálních problémů, které mají úzký vztah k specializační přípravě mladých lékařů“.

Podporu postgraduálního vzdělávání mladších lékařů – tak, aby byla do budoucna kvalitně zabezpečena i péče o jednodušší úrazy – považuje za zcela klíčovou oblast, která by se měla dočkat změn, také Pavel Dráč. V rámci vzdělávání lékařů by i podle něj měla být úrazová chirurgie znovu zařazena mezi základní obory.

Zopakoval i obavu odborných společností, že bez této změny hrozí do budoucna v systému úrazové a traumatologické péče nedostatek lékařů, a to nejen na specializovaných pracovištích.