Simulační centrum Psychiatrické nemocnice Bohnice od roku 2022 nabízí tréninky deeskalačních přístupů v psychiatrické péči. O tom, jak to v centru vypadá, jsme blíže psali zde. S koordinátorem kurzů a lektorem Jaroslavem Pekarou Zdravotnický deník probral, co obsahuje příprava na kurzy, jakých chyb se zdravotníci při tréninku nejčastěji dopouštějí nebo jak probíhá výběr herců a proč centrum nezapojuje i studenty hereckých škol.
Jak probíhá tvorba scénářů pro kurzy?
Scénáře vycházejí z reálných událostí. Bavíme se s lektory o zajímavých kazuistikách a situacích v praxi. Jakmile se nějaké situace vybere, napíše se scénář. Pak ho další lektoři revidují a upravují. Následně probíhá zkouška s herci a jakmile je scénář připraven, vyzkoušíme ho na kurzu. Má-li to přínos dle účastníků, zařadíme ho do našeho seznamu. Vybíráme situace, které se opakují v reálném prostředí, nikoliv rarity.
Kolik musí proběhnout tréninků nanečisto, jen s herci, než je můžete začít provádět i v rámci kurzů?
To je velmi individuální, protože každý scénář je jiný. Herci jsou během tréninku vystavování různému řešení dle osobnostních rysů zaměstnanců, tak, jak to známe v praxi. Je také důležité a někdy zdlouhavé naučit herce, aby věděl, kdy konflikt směřovat k dobrému konci, a naopak kdy situaci gradovat nebo i zastavit. Někdy se scénáře daří a trénink jednoho může zabrat den, jindy tři dny. Někdy se pak na kurzu objevují reakce personálu, se kterou se během přípravy nepočítalo, a je potřeba to celé trénovat znova. Já osobně se přípravě scénářů věnuji velmi podrobně a někdy dlouho.
Mohlo by vás zajímat
Jaké „chyby“ během tréninku zdravotníci nejčastěji dělají?
Já osobně chodím hodně na observace na oddělení, abych viděl, jaké situace jsou časté a jak je pracovníci v reálném provozu řeší. Pak máme určitou představu, jak to bude probíhat i na kurzu. Naši kolegové na kurzech mnohdy spěchají, nenechají pacienta domluvit, chtějí mít situaci vyřešenou rychle. I pro ně je kurz velkým stresem – jsou pod kamerami, vědí, že dojde ke zpětné vazbě, situace není reálná. Co je většinou typické a v čem chybujeme všichni, je vedení dané situace a komunikace v týmu jako takovém.
Na druhou stranu chyba není udělat chybu, ale opakovat ji. A proto jsme moc rádi, že máme simulační centrum, kde jsou chyby dovolené a máme je vlastně rádi, protože když se to stane na kurzu, je to velké ponaučení pro všechny a kurz končí tím, že máme konkrétní věc, co lze zlepšovat.
Stalo se vám během tréninku, že pro někoho z účastníků byla simulovaná situace tak náročná, že chtěl trénink zastavit? Lze to vůbec?
Naši kolegové, se kterými kurz provádíme, mají přesné instrukce a signály. Jedním z nich je signál STOP. Ten jim ukazujeme hned na začátku kurzu. O tomto signálu jsou herci a účastníci poučeni několikrát před začátkem scény. Už se nám stalo, že to účastníci použili a je to dobře, je správné scénu zastavit. Máme spíše zkušenost, že scénu zastaví herec nebo lektor. Herci jsou vedeni k tomu, aby vnímali účastníky, a když vidí, že jsou ve velkém stresu, je lepší scénu nehrotit a zastavit ji. Simulace je vzdělávací metoda a ne nějaká šikana nebo testování zaměstnanců.
Jakou máte na kurzy zpětnou vazbu? Plánujete jejich nabídku v budoucnu nějak rozšiřovat?
Na kurzy je obecně zpětná vazba výborná. Ty, které nabízíme našim zaměstnancům na celý rok, jsou během dvou týdnů naplněné. Plánujeme i externí kurzy a začali jsme pořádat kurzy navíc pro jednotlivá oddělení a řešíme opravdu jejich individuální potřeby.
Sledujeme dlouhodobě také dva faktory, a to je sebevědomí při práci s agresivními pacienty a stres – kolegové vyplňují dotazníky vždy měsíc a týden před kurzem a týden a měsíc po kurzu. Obecně se ukazuje, že kolegům po kurzu roste sebevědomí a snižuje se stres.
Jak probíhá výběr herců? Plánujete v budoucnu zapojit například studenty hereckých škol?
Herce si vybíráme už pouze zdravotnických škol, studenti hereckých škol nemají pro určité situace cit – přehrávají, berou to jako souboj s personálem a jenom to tomu ve výsledku škodí. Já osobně vedu na Vysoké škole zdravotnické u studijního programu Zdravotnický záchranář dva povinné předměty – Komunikaci a krizovou komunikaci a Sebeochranu. Je to velké štěstí pro studenty, kteří mají jako jediní v ČR takové dva předměty, a pro nás jako Simulační centrum, protože objevíme-li u někoho z nich talent a smysl pro slušné zacházení s pacienty, vybereme si ho a začneme ho trénovat. Když obstojí, stane se našim novým hercem nebo herečkou.
