V sousedním Německu nabírá na intenzitě debata o nákladnosti tamního zdravotnictví i dlouhodobé ošetřovatelské péče. Zatímco na jedné straně jsou slyšet hlasy, že bez dalšího navyšování sazeb povinného pojistného je systém dlouhodobě neudržitelný, na straně druhé zaznívají názory akcentující potřebu celý systém reformovat tak, aby nebylo nutné jeho příjmovou stranu dále posilovat. Do debaty vstoupil i dosluhující spolkový ministr zdravotnictví Karl Lauterbach, který budoucí vládu vyzval, aby pokračovala v zahájených reformách resortu. Jeho poměrně tvrdá slova přinesl odborný deník Deutsches Ärzteblatt.
„Systémy zákonného zdravotního pojištění a pojištění dlouhodobé péče se ocitly pod značným finančním tlakem. To se projeví přibližně v polovině tohoto roku, nejpozději na podzim,“ uvedl podle deníku Deutsches Ärzteblatt dosluhující německý spolkový ministr zdravotnictví Karl Lauterbach (SPD).
Podle Lauterbacha se němečtí daňoví poplatníci budou muset připravit na to, že v nejbližší budoucnosti dojde ke zvyšování odvodů na povinném pojistném, ze kterého jsou oba systémy financovány. Jiná cesta podle něj není v nejbližší době možná, opatření ke stabilizaci celého systému mohou přinést kýžené efekty až ve střednědobém časovém horizontu.
Reformy musí pokračovat
Karl Lauterbach proto vyzval budoucí spolkovou vládu (složenou z SPD a CDU/CSZ, kterou nejspíše povede křesťanský demokrat Friedrich Merz), aby potřebná opatření co nejdříve přijala. Zároveň poukázal na to, že německé zdravotnictví má velké rezervy v efektivnosti, což přináší řadu negativních jevů. „Celkově má německý zdravotnický systém peněz dost. Faktem je, že Německo má nejdražší zdravotnický systém v Evropě. Zároveň je ale jeho kvalita jen průměrná,“ dodal Lauterbach s tím, že například očekávaná délka života je v Německu nejkratší ze všech zemí západní Evropy.
Dosluhující šéf německého zdravotnického rezortu nezapomněl zmínit, že právě končící spolková vláda složená z SPD, Zelených a Svobodných představila a zahájila reformy, které mají za cíl systém zefektivnit a zhospodárnit. Podle Karla Lauterbacha je mezi nimi zcela klíčovou reforma nemocniční sítě, která má přinést zmenšení počtu nemocnic a zároveň racionalizaci jejich fungování tak, aby se stejným balíkem finančních prostředků byl systém schopen dosahovat lepších výsledků.
„Jedině po provedení nemocniční reformy můžeme očekávat snížení tlaku na další růst sazeb pojistného. Reformy ale musí pokračovat a nesmí za žádných okolností dojít k jejich zjemnění či rozmělnění,“ dodal Lauterbach s tím, že v takovém případě by došlo ke snížení očekávaných pozitivních efektů. V tomto směru apeloval na svého nástupce v úřadu ministra zdravotnictví, kterým nejspíše bude křesťanský demokrat Tino Sorge.
Mohlo by vás zajímat
Spoléhání na veřejné finance
Celková základní sazba zákonného zdravotního pojištění v Německu dosahuje 14,6 procenta z hrubého příjmu a mezi zaměstnance a zaměstnavatele se dělí rovným dílem. Německé zdravotní pojišťovny ale mohou nad rámec této základní sazby stanovit ještě sazbu dodatečnou. Ta pro rok 2025 dosahuje v průměru 2,5 procenta. A právě o nutnosti zvyšování dodatečné sazby pojistného se vede stále intenzivnější debata.
Řada expertů ovšem upozorňuje, že jen dalším zvyšováním dodatečné sazby pojistného není možné dlouhodobou finanční stabilitu zdravotnictví a ošetřovatelské péče zajistit. Důležitý je právě tlak na zefektivňování celého systému. To si myslí například Jochen Pimpertz z Institutu pro německou ekonomiku (IW – Institut der deutschen Wirtschaft), podle něhož další zvyšování sazeb pojistného znamená pro německé hospodářství neúměrnou zátěž. Když totiž k pojistnému na zákonné zdravotní pojištění přičteme další pojistné na sociální zabezpečení, aktuálně se v případě Německa dostáváme na 42,3 procenta zaměstnaneckých příjmů. Podle Pimpertze hrozí, že se v příštích několika letech může tento podíl vyšplhat až na téměř 46 procent.
Když dosluhující spolkový ministr zdravotnictví Karl Lauterbach hovořil o nákladnosti německého zdravotnického systému, měl pravdu. Německo totiž v přepočtu na obyvatele podle parity kupní síly skutečně vydává nejvyšší částku z celé Evropské unie. V roce 2022 to podle Eurostatu bylo přibližně 5 400 eur (tedy asi 135 tisíc korun) ročně. Jen pro představu, v České republice šlo ve stejném roce asi o poloviční částku. Naprostou většinu (asi 87 procent) kryly veřejné rozpočty, ať už v podobě veřejného zdravotního pojištění nebo příspěvků z rozpočtu spolkové vlády. Z toho je vidět, do jak velké míry zdravotnický systém v Německu spoléhá právě na veřejné finance.
