Řada nemocnic nedodržuje pravidla, podle kterých by se měla poskytovat tzv. jednodenní péče (t.j. péče, při které je pacient po provedení výkonu propuštěn ze zdravotnického zařízení nejpozději do 24 hodin od přijetí). Jak upozornil na včerejším semináři sněmovního zdravotnického výboru předseda Asociace poskytovatelů jednodenní péče na lůžku Dalibor Štambera, jde někde jen o věc vykazování a pacienti tak přicházejí o zásadní benefit, totiž snížení rizika nemocničních nákaz.
„Neměli bychom zaměňovat jednodenní péči s tím, že pacienta jeden den přijmeme a druhý propustíme, protože to tak zrovna vyšlo. Jednodenní péče by měla být o něčem jiném, má svoje pravidla. Někteří poskytovatelé, kteří tuto péči mají nasmlouvanou, ovšem přiznávají, že je to pro ně dobré, protože si mohou rozhodnout, co je pro ně ekonomicky výhodnější, a tak to vykážou. Tam jsme směřovat nechtěli. Není to o tom, abychom zlepšovali ekonomiku nemocnic,“ uvádí Dalibor Štambera.
Jednodenní péče potřebuje pravidla
Gró problému spočívá v tom, že by jednodenní péče měla probíhat na oddělených pracovištích tak, aby se u pacientů snížilo riziko nozokomiálních nákaz. Samotný zákrok je stejný jako v nemocniční péči, ale liší se předoperační fáze, příprava pacienta a následná péče, případně přístup k anestezii. Do budoucna by tak bylo podle Štambery na místě institucionalizovat pravidla, jak vlastně má jednodenní péče vypadat.
„Osobně nevidím jako úplně šťastné zřizování jednodenní péče typu, že se na to vyhradí dva pokoje nebo si na to nějaká nemocnice v sobotu vyčlení sál, kde udělá osm artroskopií. Tím vyblokují péči pro celý region a pojišťovny pak nechtějí jednodenní péči s jinými subjekty nasmlouvávat. Tak jsme to úplně nechtěli. Naopak kde si myslím, že je to velmi významné a zatím se málo využívá, je jednodenní péče v malých nemocnicích, které mají velký problém se zajištěním personálu a provozu. Ty by mohly přejít na jednodenní péči poskytovanou od pondělí do pátku a zajistit tak regionu velmi solidní péči. Myslím, že je dobré mít raději dvě nemocnice s kvalitní jednodenní péčí než čtyři nemocnice, které se v regionu přetahují o lékaře a sestry,“ podtrhává Štambera s tím, že jednodenní péče je na personál méně náročná.
Kratší čekací lhůty
Už při rozvoji jednodenní péče v Británii se také ukázalo, že vedle přínosu pro pacienta dokáže zdravotnický systém velmi zprůchodnit. „Je to vedlejší produkt, který je velmi významný, ale u nás dosud podceňovaný. Dnes vedeme tichou válku o tom, co se do jednodenní péče pustí a co ne. Kliniky si svoje pacienty velmi střeží, přitom by trend měl být opačný, tedy že klinická pracoviště budou mít na starosti složitější pacienty a náročnější věci, zatímco jednodušší výkony budou mimo,“ poukazuje Dalibor Štambera.
Na druhou stranu je dle něj potřeba počítat s tím, že jednodenní péče výrazně nesníží celkový objem nákladů na zdravotnictví. Poskytování péče by ale měla výrazně zefektivnit, a to například zkrácením čekacích lhůt.
Přesto ale zatím zůstává přístup plátců podle Štambery rezervovaný, i když se pomalu mění. „Potřebovali bychom, aby se k nám plátci chovali vstřícněji, neplánovali pro jednodenní péči limity, ale naopak se snažili rovnoměrně pokrýt dostupnost v regionech. Když nasmlouvají v nějaké nemocnici dva pokoje na ortopedii, tak to fungovat nemůže,“ konstatuje Dalibor Štambera.
Mohlo by vás zajímat
Segment trápí roztříštěnost
Boj ze jednodenní péči ovšem trochu komplikuje to, že tento segment, který je nově i osamostatněný v rámci dohodovacího řízení, zůstává roztříštěný. Nepřidala se k němu gynekologická společnost, rezervovaná je i urologie. Naopak velmi spolupracuje společnost ortopedická či ORL. „Komunikace s odbornými společnostmi mě trochu trápí, ale rok od roku se zlepšuje a odborné společnosti začínají chápat, že to je cesta,“ podotýká Štambera. Pozitivní ale je, že stále přibývají nové výkony a odbornosti, které se zapojují, například neurologie, neurochirurgie či stomatologie.
Jednodenní péče má také problém ohledně požadavků na lékaře, protože zde mohou fungovat jen zkušení lékaři L3. „Nemůžeme tak na pracovištích poskytovat například výuku pro začínající lékaře pod dozorem, aby viděli, jak to vypadá, a měli možnost se ve svém oboru vzdělávat. Na tom v současné době pracujeme a doufejme, že se to časem podaří vyřešit,“ načrtává Štambera.
Vedle toho je také problém, že k jednodenní péči je vhodné využívat domácí péči, která ale na to u nás není příliš stavěná. „Home care s jednodenní péči ztratily kontakt, který dnes znovu hledáme. Je to složité, protože řada z nich je taková lepší sociální péče. My bychom pro jednodenní chirurgie, ortopedie a další potřebovali speciálně vyškolené sestry, což dnes bohužel není. Máme ale signály, že by se do toho někteří rádi začali zapojovat,“ dodává Štambera.
