Měl by se zvýšit poplatek za pohotovost? Otázka, kterou položil Zdravotnický deník na svých sociálních sítích, vyvolala stovky velmi rozdílných reakcí. Zatímco někteří by poplatek úplně zrušili, podle jiných by mohl několikanásobně vzrůst. Shodu diskutující našli u stížností na praktické lékaře.
Poplatek za pohotovost aktuálně činí 90 korun. „Pokud bychom vzali do úvahy jen inflaci, pak by měl poplatek za pohotovost poměrně výrazně narůst. Nyní je obecně snaha řadu různých dávek navázat na inflaci, vytvořit automatické valorizace – poplatky za TV, minimální mzda, platba státu za státní pojištěnce – proč tedy aspoň tento jediný poplatek nevalorizovat stejným způsobem?“ vznesl v rozhovoru dotaz primář Urgentního příjmu Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov Michal Bláha.
Zdravotnický deník se proto na sociální síti zeptal čtenářů a čtenářek. Reakce na otázku „Jste pro zvýšení poplatku za pohotovosti?“ se velmi lišily:
- Zvýšit na 500 korun minimálně.
- Ano, ale pokud přijde člověk s oprávněným akutním stavem, ať je zproštěn poplatku.
- Pro děti a dorost do 18 let určitě ne.
- Poplatek za vyšetření v akutním stavu by měl být v jakékoli výši AŽ po zhodnocení závažnosti stavu.
- Určitě, mnoho lidí si plete pohotovost s volným časem mimo svoji pracovní dobu a chodí s neakutními věcmi. Kdyby byl poplatek 1000 korun, lidí, co pohotovost zneužívá, by hned ubylo.
- Nejsem pro zvyšování poplatků. Dojeli by na to jen staří lidé a chudí.
- Rozhodně!! Já bych dala ne 90, ale 900 korun!!
- Nejsem pro zvýšení, ale pro úplné zrušení poplatku.
Podle Moniky Chvatík z Oblastní nemocnice Kolín by se měly zvýšit poplatky nejen za urgent/pohotovost, ale také celkově za návštěvu akutní ambulance v nemocnici s neakutním problémem. „Tříměsíční bolest kolene na úrazovku vážně nepatří, stejně tak lupavé prsty, karpály, halluxy a tak dále. Dala bych k úhradě i neindikované výjezdy zdravotnické záchranné služby k dlouhodobým bolestem zad, nakopnutým palcům a podobně. Pak by to vypadalo jinak a zdravotnický personál by nebyl tak vyhořelý, kdyby polovina pacientů byla odkázána tam, kam správně patří,“ míní.
(Nejen) omezená pracovní doba praktiků
Zásadní je ale podle ní i další problém. „Mělo by se začít u praktiků a tlačit je do normální práce, jako před covidem. Teď se skoro každý praktik vymlouvá, ordinuje jen na telefonu/emailu, nechce vystavovat a vést pracovní neschopnost, psát lázně, nic,“ napsala zdravotnice. Podobně to vidí Petra Hanušová, která pracovala v Nemocnici Kutná Hora. „Hlavně by se mělo začít řešit, že ač praktici berou kapitační platby, tak se někteří o své pacienty nestarají a ti končí právě na pohotovostech. Opakovaně slýcháme, že se pacienti do ordinace nedovolají, či jim rovnou praktik ‚poradí‘, aby si došli na pohotovost či ‚skočili na internu‘,“ poznamenává.
Své zkušenosti s praktickými lékaři doplnili i nezdravotníci: „Lidé možná chodí (na pohotovost, pozn. red.) s blbostmi, ale třeba naše doktorka dělá pouze do 12 hodin a nemocné bere pouze do 10 hodin. Samozřejmě se musíte objednat a odkazuje dost často na pohotovost. Asi by bylo dobré se zamyslet i nad přístupem praktických lékařů a jejich velmi omezenou pracovní dobou a to nemluvím o volnech bez záskoku. Pokud někdo přijde na pohotovost s blbostí (zarostlý nehet), asi by tam měl být pracovník, který situaci vyhodnotí, pošle otravu domů s tím, že si má zítra zajít ke svému lékaři a vůbec nemusí obtěžovat sloužícího lékaře.“
„Je to těžké. Ambulantní péče je stále méně dostupná. Spousta lidí nemá ani toho praktika. Někteří praktici pacienta objednají až na další den, ale jemu se mezitím večer přitíží. Praktik dnes málokdy diagnostikuje, nemá k tomu vybavení, tak píše žádanky ke specialistům. Na vyšetření u specialisty se někde čeká i několik měsíců a zdravotní problém nepočká,“ stojí v dalším komentáři.
Na třídění není čas
Další z komentujících poukázal na to, že by prioritu pacientů na pohotovostech a urgentních příjmech měla určovat triáž. „Holt si zarostlý nehet nebo vyrážka počkají, až ostatní budou odbaveni. (…) Nejde o odmítnutí vyšetření, ale nejzávažnější problém má přednost,“ uvedl. „To ano, ale těch neakutních je tolik, že to prostě pracoviště přetíží, navíc čekání vede k agresivitě a velkým konfliktům, což dopadá na zdravotníky,“ upozorňuje lékař Pavel Hermann s tím, že i neakutní pacienti musí být vyšetřeni, triáž jim pouze může stanovit nižší prioritu.
„Na takové srandičky jako je třídění, není čas. Pokud to není emergency, kde mohou zbytečnosti vyhodit rovnou v recepci, tak je tam jeden lékař a jedna sestra. A ti tam jedou jako fretky, aby zvládli všechny, co tam přijdou. Ať přijdou s čímkoli, projdou ordinací, obtěžují a oni se jim musí věnovat, i když je pak odešlou k obvoďákovi. Tam na nějaké třídění fakt není prostor,“ doplňuje dětská sestra Iveta Gráfová.
