Kočky sice na rozdíl od psů obvykle neprochází speciálním výcvikem, přesto se mohou stát zvířecími terapeuty ve zdravotnických i sociálních zařízení. Jejich přítomnost a kontakt s nimi pomáhají snižovat hladinu stresu, pocit osamělosti a izolace i zvládat náročné situace. Na rozdíl od psů nebo koní jsou pak vhodné i pro takové pacienty a klienty, kteří se větších zvířat bojí. Dost ale záleží na povaze samotné kočky i člověka, jemuž je felinoterapie poskytována.
To, že kočičí přítomnost má pozitivní vliv na lidské zdraví, nejspíš není příliš překvapivé sdělení. Zvlášť pokud máte doma kočku. Pokud ale kočky mají sloužit jako zvířecí terapeuti, je třeba, aby měly konkrétní povahové vlastnosti a zároveň pro výkon své služby měly odpovídající podmínky. Včetně možnosti ukončit terapeutické sezení dříve, pokud se zvíře necítí dobře, nebo být při práci v kontaktu se svým člověkem, kterému kočka důvěřuje a cítí se s ním v bezpečí.
Pro vězně, děti i seniory
„Terapeutické kočky jsou využívané ke zmírnění osamělosti a stresu. Používají se ve věznicích, ve školách, hospicích, domovech s pečovatelskou službou a nemocnicích, a jsou doporučovány pro lidi, kteří se bojí psů nebo mohou mít problémy při kontaktu s velkými zvířaty, jako jsou koně,“ vysvětluje ve svém článku o felinoterapii pro magazín The Conversation Grace Carrollová, specialistka na chování a dobré životní podmínky zvířat, která působí na School of Psychology na irské Queen’s University Belfast.
Právě místa, kam terapeutická zvířata (nejen kočky) přichází je ale často tím, které mohou kočkám působit stres. Je zde hluk, prostředí je nepředvídatelné a plné neznámých lidí: „To jsou přesně ty situace, které mohou typickou kočku zneklidnit. Kočky obvykle preferují předvídatelné a stabilní prostředí. Podobně jako divoké kočky, jejich předkové, upřednostňují kočky bezpečí svého území před sociálními vazbami s lidmi nebo jinými kočkami.“ Jinými slovy, „kočičí přirozenost“ není automaticky předurčení pro práci zvířecího terapeuta.
Není každá kočka je vhodná
Pro to, aby se kočka cítila v neznámém prostředí dobře, je jedním z důležitých faktorů přítomnost člověka, kterému zvíře důvěřuje, což potvrzují i závěry americké studie publikované v roce 2021 v žurnálu Applied Animal Behaviour Science. Podle ní přítomnost silného a bezpečného pouta s majitelem či majitelkou pomáhá kočkám snižovat stres. To podle Grace Carrollové vysvětluje i to, proč existují kočky, které jsou schopné a ochotné cestovat se svými majiteli, aniž by vykazovaly známky závažného stresu. Naopak některé z nich mohou být na výletech mimo své běžné prostředí i spokojené.
Důležité jsou i povahové vlastnosti samotné kočky. Podle belgické studie nedávno publikované v žurnálu Animals, jsou terapeutické kočky ve srovnání s ostatními kočkami společenštější, a to jak vůči lidem, tak vůči ostatním příslušníkům svého druhu, více vyhledávají lidskou pozornost, a naopak hůře snáší, pokud jsou omezovány. „Tato zjištění naznačují, že určité behaviorální rysy, jako jsou sociabilita a schopnost tolerance, mohou vést k tomu, že některé kočky mohou být vhodnější pro interakci s lidmi v neznámém prostředí,“ dodává Carrollová. Nicméně zmiňovaná studie, která zkoumala celkem 474 koček, zahrnovala pouze 12 terapeutických koček. To znamená, že je třeba další výzkum této problematiky. Byť je zřejmé, že terapeutické kočky mají pevné vazby se svými majiteli a zároveň je pro výkon jejich práce důležitá jejich včasná socializace, kdy si postupně zvykají na pohyb v neznámém prostředí.
I kočka-terapeut potřebuje odpočinek
Avšak i povahově společenské kočky, které mají silnou vazbu na svého majitele či majitelku, mohou při výkonu felinoterapie narážet na vlastní limity. V roce 2023 byly publikovány závěry celosvětové studie zaměřené na felinoterapeutické kočky a zároveň lepší pochopení vztahu mezi člověkem a kočkou. Studii provedly psycholožky Taylor Chastain Griffinová, která působí jako ředitelka organizace Association of Animal-Assisted Intervention Professionals sdružující profesionály v oblasti terapeutických aktivit za použití zvířat, a Lori Koganová, jenž je profesorkou na College of Veterinary Medicine and Biomedical Sciences na Colorado State University a vede sekci pro kontakt mezi zvířaty a lidmi American Psychological Association.
Podle této studie 68 procent lidí, kteří pracují s terapeutickými kočkami, ukončilo felinoterapii dříve, s ohledem na potřeby zvířete, 67 procent z nich zařadilo během terapeutického sezení přestávku a 56 procent muselo požádat pacienty či klienty, aby změnili své chování ke kočce. Tito lidé pracující se svými kočkami využívanými v rámci felinoterapie také zdůrazňovali svůj silný a bezpečný vzájemný vztah. Důležité tak podle obou psycholožek je to, že tito lidé jsou schopní velmi dobře číst signály a chování zvířete a současně proaktivně zasáhnout, aby se kočka během terapie cítila dobře: „Lidé pracující s kočkami mluvili o tom, že ukončují návštěvu, pokud jejich kočky začnou vykazovat známky stresu nebo únavy, ale také naopak mluvili o tom, že sezení prodloužili, pokud bylo jasné, že kočka nebyla připravená jít dál.“
Sami navíc své terapeutické kočky popisovali jako klidné, inteligentní, nebojácné, ochotné cestovat, přizpůsobivé, otevřené, odolné, spokojené při setkání s novými lidmi, zvídavé a uvolněné.
Mohlo by vás zajímat
„Kočičí lidé“ mohou z terapie profitovat více
Svou roli při felinoterapii navíc zřejmě hraje nejen povaha a chování kočky, ale také osobnost člověka. „Terapeutické kočky mohou mít větší přínos o osob, které se považují za ,kočičí lidi’,“ upozorňuje Carrollová s tím, že toto sebehodnocení častěji souvisí s tím, že „kočičí lidé“ jsou oproti „psím lidem“ nezávislejší, kreativnější, ale také se mohou cítit lépe při individuální terapii než při skupinových aktivitách.
Kočky na rozdíl od psů navíc mají jedinečnou schopnost příst, což je velmi specifický zvuk, který je nejen příjemný, ale také může být hojivý vzhledem ke své frekvenci. V rámci zmiňované globální studie bylo také zjištěno, že přítomnost terapeutické kočky podle personálu ve zdravotnických, sociálních a vzdělávacích zařízení, snižuje pocity úzkosti, deprese, osamělosti, izolace, ale také stres, agresi vůči druhým nebo vztek. Navíc kontakt s kočkou zvyšuje ochotu komunikovat s ostatními, fyzickou aktivitu a obecně kladný vztah k těmto zvířatům.
U některých pacientů a klientů při zvířecí terapii také může sehrát roli to, že mohou mít strach ze psů a kontakt s nimi je pro ně zdrojem stresu. Pro ně pak kočky mohou být vhodnou alternativou. „Ačkoliv psi jsou tradičním terapeutickým zvířetem, kočky také ukázaly, že v tomto ohledu mají co nabídnout. Se správnou povahou a odpovídajícím tréninkem kočky mohou přinést něco odlišného pro ty, kteří potřebují komfort,“ shrnuje vědkyně.
Autorka je externí spolupracovnicí redakce. Je zaměstnána na Ministerstvu zdravotnictví v odboru ochrany veřejného zdraví.
