Novela zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů a lékárníků je jednou ze zásadních úprav, kterou si současné ministerstvo zdravotnictví vzalo na svá bedra. Slibuje si od ní, že zjednoduší a zpřehlední výchovu mladých lékařů natolik, že již nebude jedním z důvodů jejich odchodu do zahraniční. Už nyní, tedy ještě dříve, než se novela dostala na vládu, ale vzbuzuje mezi lékaři velké kontroverze. Tou vůbec největší je snížení počtu základních oborů, z nichž tak vypadnou např. praktici pro děti a dorost (kteří se spojí s dětským lékařstvím v jeden pediatrický obor, více jsme psali např. zde), nukleární medicína nebo geriatrie. Diskuse se ovšem vedou i ohledně toho, jak mají být stanoveny podmínky pro výkon vedoucích funkcí či nad časovou dosažitelností lékaře vykonávajícího odborný dozor. Další smršť výhrad (zejména od odborných společností, kterým se ruší základní obor) pak lze očekávat ve chvíli, kdy bude návrh projednávat sněmovna. Prozatím ministerstvo vypořádalo připomínky a zapracovalo také některé výtky legislativní rady vlády. Ta novelu projednávala v listopadu, nakonec ale jednání přerušila a pokračovat má příští čtvrtek, tedy 14. ledna.
Nedostatek lékařů je problém, který už nyní začíná trápit celou Evropu a s demografickým vývojem se bude zhoršovat. V Česku ho navíc násobí fakt, že některé lékaře může vidina lepšího výdělku zlákat k práci za hranicemi. Druhým důvodem pro odchod z domoviny pak je nevhodně nastavený systém postgraduálního vzdělávání, který mnohé přinutí, aby si vzdělání dodělali v jiné zemi. Právě to je bod, který by chtěla změnit novela zákona 95/2004 o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.
„Návrh by měl především zjednodušit postavení účastníka specializačního vzdělávání, snížit administrativní náročnost uskutečňování specializačního vzdělávání poskytovatelům zdravotních služeb a dalším oprávněným subjektům a současně jednoznačně definovat podmínky specializačního vzdělávání, například posuzování zdravotní způsobilosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, přerušení výkonu povolání a povinnost následného doškolení, požadavky na školitele a garanta oboru, více reprezentativní složení atestačních komisí a akreditačních komisí,“ objasňuje se v návrhu.
Novela byla legislativní radě vlády předložena s rozpory podané Středočeským a Zlínským krajem, Českomoravskou konfederací odborových svazů a Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských ČR. Středočeský kraj např. nesouhlasí, aby byl pro výkon zdravotnických povolání akceptován slovenský jazyk na roveň českého. Požaduje také mimo jiné, aby lékařům se specializovanou způsobilostí v základních oborech, které už podle novely základní nebudou, byla ze zákona přiznána příbuzná specializovaná způsobilost. Zlínský kraj nesouhlasí s ukončením vzdělávání v oboru praktický lékař pro děti a dorost, redukce počtu oborů je pak trnem v oku také Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, která trvá na ponechání nukleární medicíny a cévní chirurgie mezi základními obory. Konfederace dále navrhuje, aby zákon definoval kompetence lékaře po absolvování konkrétního základního kmene, přičemž nesouhlasí s tím, aby byly důležité otázky specializačního vzdělávání řešeny prováděcími předpisy. Výhrady má i k délkám vzdělávání a nesouhlasí s definováním dosažitelnosti lékaře vykonávajícího odborný dozor. Poslední zmíněný bod se nezdá ani Českomoravské konfederaci odborových svazů, která požaduje vypuštění časového limitu pro dostupnost lékaře při odborném dozoru a dohledu.
Rozpor s listinou základních práv MZ vyvrací
Legislativní rada vlády pak v rámci obecných připomínek upozornila na možný rozpor s listinou základních práv a svobod (konkrétně s tím, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností, článek 26, odst. 2). Důvodem je fakt, že výkon funkce vedoucího lékaře/lékárníka nebo primáře je podmíněn získáním osvědčení o splnění podmínek daných Českou lékařskou komorou, Českou stomatologickou komorou nebo Českou lékárnickou komorou podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 220/1991 o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. „Nikoliv vnitřní předpis profesní komory, ale pouze zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání a činností,“ stojí v návrzích změn legislativní rady vlády.
„Podmínky pro výkon funkce vedoucího lékaře nijak nesouvisí s podmínkami pro výkon povolání lékaře. Vedoucí funkce obsazuje dle svého uvážení zaměstnavatel, a to v zásadě bez pravidel (dle vnitřních pravidel zaměstnavatele). Česká lékařská komora dle výše citovaného zákona může stanovit podmínky, které musí splňovat její členové, chtějí-li spolu s příslušným výkonem povolání lékaře vykonávat i funkci vedoucího lékaře. Nejde ale o další podmínky výkonu povolání, protože samotný výkon povolání tímto není podmíněn. (…) Člen komory se proti vydání, resp. nevydání osvědčení může právními prostředky bránit. V této souvislosti si předkladatel dovoluje odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. října 2001 I. ÚS 208/2000, ve kterém se Ústavní soud zabýval otázkou souladu vydávání obdobných osvědčení pro výkon povolání farmaceutům s právem na svobodnou volbu povolání dle čl. 26 LZPS. Ústavní soud neshledal rozpor této právní úpravy s ústavním pořádkem a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou,“ oponuje v důvodové zprávě ministerstvo.
Ministerstvo od legislativní rady, respektive od komise pro hodnocení dopadů regulace, dostalo za úkol přepracovat zprávu z hodnocení dopadů regulace z důvodu její stručnosti a nedostatečnosti. Chybí v ní totiž analýza problémů i základní údaje, jako je počet lékařů odcházejících do zahraničí. Ministerstvo proto zpracovalo téměř 150 stránkový dokument, se stávajícími daty však na řadu věcí nedokáže odpovědět. Kromě údajů o průměrném věku lékařů v jednotlivých odbornostech totiž ÚZIS o zdravotnících příliš neví. Důvodem je to, že v roce 2012 zrušil Ústavní soud Národní registr zdravotnických pracovníků. Napravit by to měla novela zákona 372/2011 o zdravotních službách, která je právě ve sněmovně a která by měla umožnit fungování potřebných registrů a získání chybějících dat.
Ubude 13 základních oborů
Prozatím ministerstvo využilo alespoň informace České lékařské komory, která udělala průzkum mezi 6500 lékaři. Podle něj si sedm z deseti lékařů přeje snížit současný počet oborů, pouhá tři procenta by byla pro zvýšení. Tomu také ministerstvo vyhovělo – ze současných 46 základních a 50 nástavbových oborů stanovuje návrh novely zákona 18 základních kmenů trvajících 24 měsíců, po jejichž absolvování mohou mladí lékaři pracovat pod odborným dohledem, a 33 základních oborů, jejichž studium trvá tři až šest let (včetně kmene). Snížení počtu oborů má vést k lepší prostupnosti a zabránit rozdrobování medicíny.
Ministerstvo si pak stojí i za další věcí, která se objevila v rozporech – tedy definicí odborného dozoru a dohledu, která byla dosud nejasná. „Nejednoznačnost pojmu má přímý vliv na kvalitu poskytovaných zdravotních služeb. Tato problémová situace je ještě navíc umocněna skutečností, že Česká lékařská komora zastává ve věci výkonu odborného dohledu jiný výklad než ministerstvo. Za účelem zvýšení kvality poskytovaných zdravotních služeb je dále třeba podrobněji definovat podmínky doškolení lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, které je zákonným předpokladem pro výkon zdravotnického povolání po jeho dlouhodobém přerušení,“ zdůvodňuje ministerstvo. Na problémy, které nejednoznačnost pojmů, povinností školitelů a kompetencí mladých lékařů dosud způsobovaly, jsme upozorňovali zde.
Jak jsou tedy termíny nově definovány? Zatímco odborný dozor je vykonáván nad lékaři absolvujícími základní kmen a obnáší fyzickou přítomnost lékaře se specializovanou způsobností do 10 minut, dohled se týká lékařů s certifikátem o absolvování základního kmene a znamená dosažitelnost „dohlížitele“ na telefonu a jeho fyzickou přítomnost do 30 minut.
Žádostí o dotace na rezidenční místa zřejmě přibude
Ačkoliv bude (snad) novela znamenat hlavně přínosy a případně snížení nákladů v souvislosti se zkrácením specializačního vzdělávání a také možností samostatného výkonu některých činností lékaři po základním kmeni, v některých bodech si vyžádá finance navíc.
„Zvýšení nákladů na státní rozpočet přichází v úvahu v souvislosti se změnou náležitostí žádosti o dotaci na rezidenční místo pro vzdělávání lékaře v základním kmeni. Předpokladem je, že dojde ke zvýšení počtu podaných žádostí o tuto dotaci, a tudíž bude nezbytné alokovat více finančních prostředků z rozpočtové kapitoly ministerstva. Předpokládá se, že dojde ke zvýšení počtu podaných žádostí o tuto dotaci, a tudíž bude nezbytné alokovat více finančních prostředků. Při zachování stávající výše dotace na základní kmen deset tisíc korun měsíčně a současných podmínek jejího přidělování lze odhadovat navýšení nákladů na dotační program rezidenční místa o 60 milionů korun,“ uvádí důvodová zpráva.
Finance si zřejmě vyžádá i zohlednění návrhu Českomoravské konfederace odborových svazů ohledně toho, že účast na vzdělávání v prvním základním kmeni a v prvním základním oboru se nově bude považovat za zvyšování kvalifikace podle zákoníku práce (v současném znění jde o prohlubování kvalifikace), na další vzdělávání pak bude pohlíženo jako na prohlubování kvalifikace. V návaznosti na tuto změnu lze očekávat zvýšení nákladů na státní rozpočet v celkové výši 300 milionů korun.
Michaela Koubová
