Cvičení jako lék: ženám v přechodu může pohyb zmírnit příznaky menopauzy

Ženy, které cvičí, mívají méně závažné potíže při menopauze. Zjistila to americká studie, která se zaměřila na životní styl 3500 žen. Ty, které cvičily alespoň třikrát týdně půl hodiny, měly o více než čtvrtinu menší riziko, že budou při menopauze trpět vážnějšími problémy. Řada otázek ale zůstává i nadále nezodpovězena – studie totiž nezohledňuje, že za mírnějšími symptomy mohou stát další věci související s aktivním životním stylem.

Návaly horkosti, podrážděnost, nespavost či deprese – to jsou některé z projevů menopauzy, které podle výzkumu trápí častěji ženy vedoucí sedavý způsob života. Výzkumníci ze střední a jižní Ameriky se při něm ptali více než tří a půl tisíce žen žijících v latinskoamerických městech na jejich příznaky menopauzy a také na to, jak často provozují fyzické aktivity jako jogging, jezdění na kole nebo plavání. Ty, které se hýbaly méně než třikrát týdně, měly o 28 procent vyšší pravděpodobnost, že budou trpět vážnějšími příznaky menopauzy než ženy, které jsou aktivnější. Sedavější ženy pak měly pochopitelně také o 52 procent vyšší riziko obezity.

„Další studie, která ukazuje, že sedavý způsob nesvědčí zdraví a ani projevům menopauzy, je velká podpora,“ řekla pro CNN JoAnn Pinkertonová, výkonná ředitelka Severoamerické společnosti pro menopauzu a profesorka gynekologie a porodnictví na virginské univerzitě, která studii vybrala pro zařazení v časopise Menopauza.

Mohlo by vás zajímat

Ukrajinští zdravotníci dostanou povolení k práci v Česku rychleji

Spojitost mezi fyzickou aktivitou a projevy menopauzy už naznačila řada studií, včetně jedné, která přišla s tím, že hubnutí díky dietě a cvičení může ulevit od návalů horkosti. Ty patří spolu s nočním pocením k nejvíce obtěžujícím příznakům přechodu a jsou také nejčastějším důvodem, proč ženy kvůli menopauze vyhledají lékařskou pomoc.

Důvodem je zřejmě produkce serotoninu a dopaminu

Podle nové studie mají ženy vedoucí sedavý způsob života o 21 procent větší pravděpodobnost, že je budou trápit návaly horkosti, a také o 17 procent vyšší riziko deprese a pocitů smutku. Podle Pinkertonové může pohyb ulevit i od dalších menopauzálních projevů, jako je podrážděnost, únava a problémy se spánkem.

Autoři studie se domnívají, že důvodem, proč pohyb dělá dobře, je fakt, že přiměje mozek produkovat látky ovlivňující náladu, spánek a bdělost, jako je serotonin a dopamin. Právě to jsou přitom chemikálie, které mohou scházet před a během menopauzy v době, kdy se sníží hladina estrogenu. „To je nejrozšířenější teorie,“ potvrzuje Pinkertonová. Přestože se ale domnívá, že má pohyb přímý dopad na redukci symptomů menopauzy, je těžké vyloučit, zda i další rozdíly v životním stylu u sedavých žen, jako je větší počet dětí, nemohou menopauzu zhoršovat.

Podle Rebeccy C. Thurstonové, docentky psychiatrie a ředitelky Women’s Biobehavioral Health Laboratory na univerzitě v Pittsburghu, ovšem zůstává řada otázek ohledně dopadu fyzické aktivity na příznaky menopauzy. Výše uvedený typ studie na ně nemůže odpovědět, protože mezi aktivními a sedavými ženami mohou být i další rozdíly v životním stylu. Cvičení pravděpodobně pomáhá u žen v menopauze zlepšovat náladu a spánek, podle Thurstonové ale jen proto, že se již prokázalo, že má dopad na lidi s depresí. Navzdory některým nejistotám je však pohyb pro ženy v přechodu důležitý. „Pravděpodobně jim umožní cítit se lépe, pomůže jim udržet svalovou hmotu a také hustotu kostí a zabrání tomu, že se po menopauze objeví srdeční problémy,“ shrnuje Rebecca C. Thurstonová.

Cvičení tak může pomoci v mnoha ohledech, včetně prevence kardiovaskulárních problémů. Jenže vzhledem k tomu, že 60 procent lidí na světě vede sedavý způsob života (63 procent ve výše uvedené studii), máme ještě co zlepšovat. I když je cvičení prospěšné pro ženy kteréhokoliv věku, když se začne kolem čtyřicítky, může se díky němu žena vyvarovat přibrání pěti až sedmi kilo, které se obvykle nabere během přechodu. „Díky tomu bude v lepší kondici a snáze zvládne stres, který přichází s hormonálními změnami a symptomy menopauzy,“ poukazuje Pinkertonová.

Ani fyzická aktivita není všelék

Průměrný věk žen v menopauze je 51, už předtím ale procházejí obdobím tzv. perimenopauzy, která začíná pro čtyřicítce. V této době hladina estrogenu kolísá, metabolismus se mění a může docházet k úbytku svalů, z čehož vyplývá snazší tloustnutí a náročnější hubnutí. Podle Pinkertonové by proto měly mít ženy alespoň třikrát týdně půl hodiny pohybu, případně deset minut cvičení každý den. „Místo přemýšlení o tom, že půjdete na hodinu do tělocvičny, raději přemýšlejte o procházkách a o tom, že se zvednete a budete něco dělat,“ radí Pinkertonová.

Je také třeba uvědomit si, že cvičení nemusí nahradit jiné způsoby léčby příznaků menopauzy. „Pohyb vám může pomoci menopauzu řídit a snížit intenzitu návalů horkosti a dalších symptomů, pokud ale příznaky přetrvávají, je třeba si promluvit s odborníkem o dalších možnostech,“ poukazuje JoAnn Pinkertonová.

Zlatým standardem při léčbě příznaků menopauzy je hormonální terapie. Hodit se může pro ženy se závažnými návaly horkosti, ale i pro ty s mírnějšími příznaky, jako jsou změny nálady či problémy se spánkem. Pomáhá také jako prevence osteoporózy. „Ne všechny ženy ale chtějí nebo mohou užívat hormonální terapii,“ konstatuje Pinkertonová. Mnohé ženy i lékaři jsou stále znepokojeni studií Women’s Health Initiative z roku 2002, která přišla s tím, že estrogen a progestin zvyšují riziko srdečních onemocnění a rakoviny prsu. Update této studie v posledních letech ale naznačuje, že hormonální terapie je pro ženy na začátku menopauzy bezpečná.

Ženy, které hormonální terapii nechtějí, mohou užívat antidepresiva. Ta by se přitom měla brát v nižších dávkách, než pro léčbu deprese, což s sebou nese i menší množství vedlejších účinků. Volba léčby pak závisí také na tom, jakými symptomy ženy trpí. Těm, které mají potíže se spánkem, může pomoci lék na bolest gabapentin, který způsobuje ospalost. Kdo by se chtěl vyhnout míchání léků, objevují se důkazy o tom, že pomoci může také kognitivně behaviorální terapie a hypnóza. Podle analýzy provedené v loňském roce může kognitivně behaviorální terapie zaměřující se na to, aby lidé změnili své myšlení a pocity směrem k větší pozitivitě, pomoci s léčbou lehkých depresí u žen v přechodu. Tyto terapie pak mohou obecně vést i k redukci návalů horkosti, protože ženě pomohou relaxovat. To pak vede k tomu, že mozek lépe zvládá regulaci tělesné teploty.

-mk-