V pátek sněmovnou prošel ve druhém čtení návrh na změnu zákona č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění, který řeší lázeňskou péči. Poslanci napříč politickým spektrem novelu poslali bez reptání do třetího čtení a lze předpokládat, že jí nakonec i schválí při závěrečném hlasování. K němu by mělo dojít už tento týden.
Ústavní soud letos v březnu vydal nález, kterým zrušil dosavadní vyhlášku z roku 2012 upravující takzvaný indikační seznam pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči s tím, že napříště musí být součástí zákona. Vláda a parlament dostaly termín pro nápravu do konce roku 2014. Vláda tedy připravila účelovou novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb., kterou ve sněmovně hájil ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). Ten uvedl, že návrh vychází z programového prohlášení vlády, zlepšuje přístup pacientů k lázeňské péči a zároveň upravuje podmínky hrazení lázeňské péče ze zdravotního pojištění. Zastavil se přitom u problému se stanovením délky pobytu u jednotlivých diagnóz. Vyhláška z roku 2012 sjednotila délku pobytu na 21 dnů s možností prodloužení. Praxe podle ministra ukázala, že jsou mnohdy pacienti z lázní propuštěni bez dostatečného zlepšení svého zdravotního stavu. Proto je u vybraných indikací v návrhu zákona stanovena délka pobytu lázeňské léčebné péče opět na 28 dní (jak bylo ještě před vyhláškou, týká se komplexní, nikoliv příspěvkové péče, ta může mít maximálně 21 dní). „Jedná se zejména o léčení nemocí oběhového, dýchacího a pohybového ústrojí, duševních poruch, kožních nebo gynekologických onemocnění. Dále je rozšířena možnost prodloužení opakovaných léčebných pobytů, a to zejména u dětí a dorostu, u nichž je stávající vyhláškou tato možnost omezena. Zároveň bylo přihlédnuto ke specifickým potřebám jednotlivých skupin pacientů, a tak je například nově navrženo, aby lidé trpící intersticiální plicní fibrózou jako nemocí s povolání, kteří měli nárok pouze na komplexní pobyt a opakované pobyty čerpali již pouze jako příspěvkové, aby mohli čerpat tuto péči i při opakovaných pobytech,“ vysvětlil poslancům ministr.
Schválení zákona s účinností od 1. ledna 2015 doporučila také zpravodajka zdravotního výboru poslankyně Soňa Marková (KSČM).
V rozpravě se diskutovalo o dvou pozměňovacích návrzích poslanců, které se však netýkaly lázeňské péče. Jeden přednesl Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) a věnujeme se mu ve zvláštním článku zde.
Dezinfekce pro diabetiky za 30 nebo 100 milionů?
Další pozměňovací návrh se týkal dezinfekčních prostředků pro diabetiky. Ten byl narychlo předložen poslancem Jaroslavem Krákorou (ČSSD) při projednávání ve zdravotnickém výboru. Výbor se s návrhem ztotožnil. Návrh má však podle poslance a exministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) dva problémy legislativní a finanční.
„Legislativní problém je v tom, že dezinfekční prostředky jsou vedeny v našem zákonodárství jako léčiva, zatímco pozměňovací návrh navrhuje, aby byly zařazeny a vloženy do úhrad z veřejného zdravotního pojištění jakožto zdravotnické prostředky. Druhý problém finanční je, že finanční limitace, která byla v pozměňovacím návrhu navržena, se týká dávek pro jednu dezinfekci, což není parametr, který by byl řádně definován. A je zvykem limitace úhrady dělat pomocí objemu příslušného léčiva v takovémto případě a času, po který ten objem je aplikován. Já tedy navrhuji, abychom nepřijímali pozměňovací návrh přesto, že byl prodiskutován a přijat na zdravotnickém výboru,“ prohlásil v plénu sněmovny L. Heger a předložil vlastní pozměňovací návrh.
Navrhuje jednak změnit limitaci úhrady, čímž se podle Hegera z předpokládaných 50 až 100 milionů korun zátěže pro veřejné zdravotní pojištění dostává dezinfekce pro diabetiky na částku zhruba 30 milionů korun. Dále rozšiřuje hrazení na jakékoli dezinfekční prostředky, které odpovídají dané potřebě, a nikoliv jenom ve formě spreje. Hrozil totiž prý „firemní vliv“, který by umožnila zvláštní situace, kdy měla být dezinfekce definována jako zdravotnický prostředek.
-cik-
