Mít psa, kočku nebo třeba potkana po svém boku je pro lidi bez domova zřejmě ještě důležitější, než se obecně předpokládá. Nejen, že díky nim mohou zažít pocit bezpodmínečné lásky, ale také jsou díky nim v lepší psychické kondici, čímž se zvyšuje jejich odolnost vůči rizikovému chování například v podobě škodlivého užívání návykových látek. Ukazuje to nová kanadská studie týmu vědců a vědkyň z Ontario Veterinary College at the University of Guelph, která byla publikovaná v žurnálu Anthrozoӧs.
Studie se zaměřila celkem na 198 mladých lidí bez domova žijících ve čtyřech kanadských městech – Toronto, Ottawa, Kingston, a Hamilton, kteří využívali služeb center pro osoby bez domova či kontaktních center pro osoby, které řeší problémy s užíváním návykových látek. Mezi účastníky studie bylo 100 osob, které nevlastnily žádné zvíře a 98 majitelů zvířecího společníka. Jak upozorňuje kanadský zpravodajský server CBC.ca závěry této studie odpovídají práci publikované v minulosti, která se zaměřila na výhody vlastnictví zvířete u osamělých seniorů v Kalifornii.
Zvíře dává bezpodmínečnou lásku
Nově publikovaná studie, která se jako první v Kanadě zaměřila na výhody vlastnictví zvířete u lidí na okraji společnosti, podle autorů potvrdila to, co již bylo známé u jednotlivých případů, tedy pozitivní vliv zvířecí společnosti na psychický stav lidí bez domova. Navíc zvířata, v případě lidí na okraji společnosti, obvykle psi, kočky, ale také potkani, mají do jisté míry ochranný účinek při rizikovým chováním spojeným s užíváním návykových látek.
„Lidé bez domova, kteří vlastní zvíře, nechtějí riskovat uvěznění nebo cokoliv jiného, co by je mohlo oddělit od jejich mazlíčka, proto je u nich méně pravděpodobné zneužívání alkoholu nebo dalších návykových látek,“ popsal profesor Jason Coe, který se specializuje na pouto mezi člověkem a zvířetem a také problematiku komunikace ve veterinární péči. „Také jsme zjistili, že lidé bez domova, kteří nemají zvíře, jsou až třikrát náchylnější k rozvoji deprese, byť zatím není potvrzeno, že příčinou je právě to, že nevlastní zvíře,“ dodal Coe.
„Mnoho z těchto mladých lidí ztratilo důvěru v lidi a zvíře jim dává bezpodmínečnou lásku. Pro své mazlíčky udělají cokoliv, což znamená, že je u nich méně pravděpodobné, že budou páchat potenciálně škodlivé činy, ale také to, že musí čelit mnoha výzvám, pokud jde o získání bydlení, zdravotní péči nebo léčbu závislostí,“ vysvětlila veterinární lékařka a spoluautorka studie Michelle Lem, která je současně ředitelkou neziskové organizace Community Veterinary Outreach, jenž mimo jiné pečuje i o zvířata lidí bez domova. Podle ní se zvířata doprovázející lidi bez domova stala jejich často jedinými přáteli, kteří s nimi zůstávají bez ohledu na špatnou životní situaci.
Mazlíček jako překážka na cestě k pomoci
Vlastnictví zvířete ale paradoxně může lidem bez domova komplikovat jejich cestu z obtížné životní situace. Sociální služby pro tuto skupinu populace totiž nepočítají s tím, že by tito klienti vlastnili nějaké zvíře. Vzít s sebou psa, kočku nebo třeba potkana do azylového domu či denního centra není možné, stejně tak nelze zahájit třeba léčbu závislosti na návykových látkách nebo řešit jiné zdravotní problémy hospitalizací ve zdravotnickém zařízení ve společnosti mazlíčka. Podle vědeckého týmu, který publikoval tuto studii, je ale vztah se svým zvířetem pro mnoho lidí bez domova větší hodnotou než možnost získat ubytování. Proto by součástí úvah o podobě sociálních služeb mělo být také to, že klienti bez domova mají velmi silný vztah ke svým mazlíčkům.
Michelle Lem se spolu se svým týmem snaží dokázat, že zvířata sice znamenají bariéru v možnostech využívat služby sociální a zdravotní péče, ale také mají prokazatelně pozitivní dopad na životy svých majitelů. Podle ní Kanaďané příliš nechápou, jak je možné, že někdo, kdo není schopen se dostatečně postarat o sebe, a proto skončil na ulici, může mít zvíře. Ale jsou to právě zvířata, díky kterým získávají lidé na okraji společnosti pocit vlastní hodnoty. „Mluvila jsem s jedním mladým mužem, který byl několikrát zatčen, než získal psa. Po dobu dvou let, co měl psa, ale nebyl zatčen ani jednou,“ dodala Lem.
Ludmila Hamplová
