Zdravotnický deník pokračuje v mapování názorů špiček české medicíny na závazek ministerstva zdravotnictví propagovat a rozvíjet tradiční čínskou medicínu (TCM) v Česku a postavit za čínské peníze kliniku TCM v areálu Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Podrobně jsme o těchto plánech informovali zde. První část ankety najdete zde. Devět odborníků, které jsme oslovili tentokráte, se vyjadřovalo vesměs opatrně. Většina připouští, že čínská medicína může být prospěšnou alternativou, někteří jí dokonce ve FN Hradec Králové vítají. Současně ale očekávají, že bude kriticky zkoumána. Spíše výjimečně zazněla jednoznačnější varování před nebezpečími TCM pro zdraví lidí i kritika hradecké nemocnice za to, že poskytuje nevědeckému postupu legitimitu.
„Rozšíření spektra medicíny o čínské postupy nabídne pacientům alternativu a každý se může svobodně rozhodnout, jakou metodou se bude léčit,“ myslí si profesor Petr Arenberger. „V některých situacích může být čínská medicína prospěšná jako doplňková léčba a spolupráce s čínskými kolegy přínosná,“ říká dokonce rektor UK profesor Tomáš Zima. „Velmi se mi líbí model FN Hradec Králové, kde je pacient vyšetřen standardním způsobem a následuje evaluace specialistou čínské medicíny,“ překvapivě chválí profesor Miloš Táborský. „Nabídnout jinou možnost nemocným, jimž standardní terapie nemůže přinést úlevu, se jeví jako účelné, ale proto není nutné organizovat podporu na vládní úrovni,“ míní docent Michal Vráblík s tím, že měl být celý záměr konzultován s odbornou veřejností.
„Otázkou však je technická standardizace akupunktury nebo farmakologická harmonizace bylinných extraktů (vliv lokality jejich sběru, podnebí, typu půdy, podobně jako u jednotlivých odrůd vína), včetně závažné problematiky jejich kontaminace těžkými kovy či pesticidy,“ upozorňuje profesor Milan Macek. „Veledůležitou roli bude mít v případě zavádění čínských bylinných směsí SÚKL a chci pevně věřit tomu, že v prostředí, kde každý lék je velmi pečlivě posuzován a hlídán, bude stejný princip aplikován na TCM,“ domnívá se docent Martin Anders. „Nikoli jen slepě důvěřovat a doporučovat, ale nabídnout spolupráci v seriózním výzkumu a nepouštět metody léčby dále, dokud se jejich účinek neprokáže našimi metodami výzkumu,“ říká profesor Rostislav Vyzula.
„Nejprve je třeba bádat, a když budou po mnoha letech výsledky, snad i léčit… Kdyby někdo postupoval opačně, jak se teď děje v Hradci Králové, ministerstvo by s ním zatočilo, tedy, pokud by nešlo o politiku…,“ nabízí jiný pohled docent Roman Šmucler. „V čínských přednáškách několikrát zaznělo, jak je tradiční medicína nebezpečná z hlediska rizika akutního a chronického selhání ledvin a nikdo z přítomných čínských akademických pracovníků se nedomníval, že by měla být používána aktivně jako doplněk západní medicíny,“ varuje profesor Vladimír Tesař.
Plné znění otázek a odpovědí uvádíme dále.
ANKETA ZD
o podpoře tradiční čínské medicíny ministerstvem zdravotnictví a vzniku kliniky TCM ve FN Hradec králové
Odpovídali (pořadí je randomizováno):
prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.
přednosta Kliniky komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu, Předseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny PČR
doc. MUDr. Roman Šmucler CSc.
přednosta a majitel kliniky laserové a estetické medicíny Asklepion, zástupce přednosty Stomatologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, vedoucí lékař Centra fotonické medicíny 1. LF UK a VFN, vědecký sekretář Společnosti pro využití laserů v medicíně ČLS JEP
prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA
přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze, předseda České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP, místopředseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA
rektor Univerzity Karlovy v Praze, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN a vedoucí Referenční laboratoře pro klinickou biochemii MZ ČR při UKBLD VFN a 1. LF UK, bývalý děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
doc. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.
předseda České společnosti pro aterosklerózu, zástupce vedoucího lůžkového oddělení III. interní kliniky 1. LF UK a VFN
prof. MUDr. Milan Macek jr., DrSc.
přednosta Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol v Praze, předseda Společnosti lékařské genetiky a genomiky ČLS JEP
prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN
přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN, člen výboru Nefrologické společnosti ČLS JEP
doc. MUDr. Martin Anders, PhD.
vedoucí lékař Centra pro biologickou diagnostiku a léčbu Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, budoucí předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, šéfredaktor České a slovenské psychiatrie
prof. MUDr. Miloš Táborský, Ph.D., FESC, MBA
předseda České kardiologické společnosti ČLS JEP, přednosta I. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc
Otázky a odpovědi:
Dne 27. 11. 2015 bylo v Pekingu uzavřeno Memorandum o všestranné podpoře a rozvoji tradiční čínské medicíny v České republice mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky, společností CHINA CEFC ENERGY COMPANY LIMITED Ltd. (dále jen „CEFC“), FN HK a nemocnicí Shuguang přidružené k Šanghajské univerzitě TCM, na základě kterého se všechny zúčastněné strany dohodly na podpoře rozvoje Centra TCM a propagace TCM v České republice a regionu zemí střední a východní Evropy, a to prostřednictvím nadace či nadačního fondu. Věděl jste o této smlouvě? Co říkáte tomu, že se ministerstvo zdravotnictví smluvně zavazuje „propagovat TCM v České republice a regionu zemí střední a východní Evropy“? Mělo by ministerstvo takový závazek konzultovat s odborníky, jakým způsobem? Jaká pozitiva či negativa může přinést tzv. čínská medicína českému zdravotnictví?
R. Vyzula: Předně k TCM: je pochopitelné, že při praktikování západní medicíny není lehké si v našich poměrech představit další přínos TCM. Uvědomuji si, že TCM není založená na EBM, ale na dlouholetých zkušenostech – traduje se stáří až 5000 let. Z mého pohledu je těžké si představit podstatu a funkci meridianů a akupunkturních bodů. Mnohem lépe je to u bylinných přípravků, se kterými má i naše medicína dostatek zkušeností. Nicméně význam moderní medicíny, založené na důkazech, je dnes nepopíratelný. Navzdory tomu všemu se nebráním i používání TCM v našich poměrech a to jako metody doplňující, řešící vedlejší účinky např. chemoterapie, pokud tyto účinky mají. Ale to nevím. Proto se dívám na podepsané referendum, u jehož založení jsem byl v květnu 2014 v Číně, ne jako na nekritický pohled a definitivní uplatnění, ale spíše ze zvídavosti a pokusu o výzkum v porovnání naší a čínské medicíny. Není mi známo, zda používání čínských bylinných přípravků nemá závažné vedlejší účinky a při např. léčbě bolesti bychom vyháněli čerta ďáblem. Jsem ochoten spolupracovat na poli výzkumu a nikoli bezmyšlenkovitém přijetí jejich tvrzení o úspěšnosti. To, na co se dále ptáte, by mělo jít v tomto duchu. Tedy nikoli jen slepě důvěřovat a doporučovat, ale nabídnout spolupráci v seriózním výzkumu a nepouštět metody léčby dále, dokud se jejich účinek neprokáže našimi metodami výzkumu.
R. Šmucler: Spolupráce se špičkovými čínskými nemocnicemi a vědci nám pomůže. Nesmíme ale dělat obskurní věci, které zrovna v Číně nikoho nezajímají, jinak nás špičkoví vědci budou ignorovat. Je to zajímá asi stejně jako naše vědce diskuze s kořenářkou… Nejprve je třeba bádat, a když budou po mnoha letech výsledky, snad i léčit… Kdyby někdo postupoval opačně, jak se teď děje v Hradci Králové, ministerstvo by s ním zatočilo, tedy, pokud by nešlo o politiku…
P. Arenberger: Čínská medicína přináší v každém případě zpestření nabídky zdravotnických služeb v České republice. Není to poprvé, kdy nám Čína obohatila náš život. Například s již etablovaným vstupem čínských restaurací do české gastronomie jsme rozmělnili nepříznivý vliv živočišných tuků z domácího vepřového s knedlíkem a zelím na kombinaci s jinou zeleninou, sambalem a bramborovým škrobem. Je to v souladu s tím, co nám říkali o zdravé výživě na fakultě – jezte všechny škodliviny, ale od každé jen trochu. Před více než rokem jsem navštívil jednu velkou šanghajskou nemocnici. “Tradiční” medicína se tam provádí ruku v ruce se “západní” medicínou. Poměr odhaduji půl na půl. V nemocnici je velká lékárna se všemi těmi přírodními čínskými léčebnými prostředky. V této chvíli si nejsem jist, jestli mohu doporučit pacientovi s vyrážkou pití odvaru z rozemletého mořského ježka. Očekávám ale, že ministerstvo vytvoří přicházejícím Číňanům takové podmínky, například podporou seriózních randomizovaných klinických studií, aby účinnost a bezpečnost tradiční medicíny byla vědecky prokázána metodami, které jsou obvyklé v západní medicíně. Nijak bych se neobával nezávislosti získávání výsledků ani v případě, kdy bude tento relativně finančně náročný proces financovat ekonomicky silná společnost CEFC, protože toto testování si zadá u profesionální multinacionální společnosti jako je například Parexel, Quintiles a další.
Čínská medicína u nás zase není ani dnes až tak velkou novinkou. Nedávno jsem se účastnil jako znalec v oboru dermatovenerologie soudního sporu mezi klientkou kadeřníka a jeho kadeřnickým salónem. Klientka se cítila kadeřníkem poškozena a následný zvýšený výpad vlasů řešila běžnými medicínskými prostředky i službami čínské medicíny. Ty platila hotově v čínském „zdravotnickém zařízení“ a na kadeřnictví požadovala úhradu těchto nákladů. Na mně jako znalci bylo, abych posoudil, jestli bylo použití Hřívy z bujného vraníka za 5200 Kč terapeuticky nezbytné. Oficiální vstup čínských expertů do FN Hradec Králové mi umožní navrhnout v takových případech soudu, aby se obrátil na ředitele FN Hradec Králové, který příslušného experta nominuje.
Myslím, že rozšíření spektra medicíny o čínské postupy nabídne pacientům alternativu a každý se může svobodně rozhodnout, jakou metodou se bude léčit. V Šanghaji jsem se zeptal mé průvodkyně, která pro čínskou medicínu velmi horovala, co užívá, když ji bolí hlava. Zda si vezme „aspirin“ nebo „čínu“. Odpověděla, že „aspirín“, ale hned pak „čínu“.
Pokud se ptáte, co říkám tomu, že se ministerstvo zdravotnictví smluvně zavazuje „propagovat TCM v České republice a regionu zemí střední a východní Evropy“, pak to v zásadě vnímám jako jeden z prvních kroků (u kterého to snad neskončí) k rozvoji široké mnohonárodní spolupráce nejen s východními zeměmi, ale i se zeměmi z opačné strany kompasu, které jsou nám svou strukturou medicíny historicky bližší.
T. Zima: O této konkrétní iniciativě jsem informaci dostal v rámci delegace pana premiéra v Číně koncem loňského roku. Myslím, že je o mě známo, že jsem rozhodným zastáncem internacionalizace vědy, a to všech vědních oborech, tj. i medicíny, a proto i stoupencem spolupráce Univerzity Karlovy se zahraničními univerzitami, včetně kvalitních asijských a tedy i čínských univerzit. V tomto konkrétním případě jde hlavně o to, jak bude vámi zmíněná propagace reálně vypadat, o jakou část čínské medicíny a postupy půjde a z jakých principů včetně standardního ověření bude vycházet. V některých situacích může být čínská medicína prospěšná jako doplňková léčba a spolupráce s čínskými kolegy přínosná.
M. Vráblík: O záměru podpořit a propagovat tradiční čínskou medicínu na základě mezivládní dohody jsem se dozvěděl z médií až v době, kdy smlouvy byly podepsány. Smluvní závazky takového typu mi připadají neobvyklé a s ohledem na rozdíly přístupu a dokumentace účinnosti mezi západní medicínou a postupy tradiční medicíny východní je pro mne překvapením, že k takové dohodě došlo. Bylo by jistě vhodné, aby záměry takového rozsahu byly s odbornou veřejností diskutovány předem. Není totiž zcela jasné, co má být výsledkem zamýšlené podpory, ani proč bychom měli usilovat o rozšiřování alternativních metod léčby. Nabídnout jinou možnost nemocným, jimž standardní terapie nemůže přinést úlevu, se jeví jako účelné, ale proto není nutné organizovat podporu na vládní úrovni. Už vůbec není jasné, proč by české ministerstvo zdravotnictví mělo tradiční čínskou medicínu propagovat a to dokonce v nadnárodním měřítku.
M. Macek: O této iniciativě jsem nevěděl předem a rozhodně by měly být konzultovány odborné společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Jde hlavně o to, že v posledních třech dekádách všichni u nás podporujeme rozvoj medicíny založené na důkazech, která se pochopitelně týká i rozvoje tradiční čínské medicíny nebo např. i indické ajurvédy. Ostatně tradiční medicínské postupy fungují z velké části i na principu placeba v kontextu tradičních filozofických a kulturních schémat „zemí původu“. Propagace tradiční čínské medicíny tedy není jenom o bylinkách, či akupunktuře, ale i o propagaci čínské kultury a tradic, v čemž si roli Ministerstva zdravotnictví nedovedu dobře představit. Nicméně uvážlivé využití tradiční medicíny může obohatit léčebné postupy, obzvláště u některých chronických onemocnění.
V. Tesař: Nedávno jsem se účastnil nefrologického kongresu v Číně a měl jsem možnost vidět velmi vysokou vědeckou úroveň svých čínských kolegů. Čína na rozdíl od Ruska investuje obrovské prostředky do základního biologického výzkumu. V čínských přednáškách několikrát zaznělo, jak je tradiční medicína nebezpečná z hlediska rizika akutního a chronického selhání ledvin a nikdo z přítomných čínských akademických pracovníků se nedomníval, že by měla být používána aktivně jako doplněk západní medicíny. Připouštějí pouze její toleranci, pokud nebrání léčbě západní (podobně jako i my jsme se bohužel museli do jisté míry smířit s existencí různých obskurních léčitelů, kteří tak nesnesitelně snadno získávají důvěru pacientů) a dále zdůrazňují, že se dnes praktikuje zejména v zaostalých oblastech čínského venkova. Čínské univerzity velmi intenzivně rozvíjejí západní medicínu a velmi stojí o jakoukoli spolupráci s Evropou. Takováto spolupráce by si jistě zasloužila podporu i ze strany institucí zabývajících se v ČR financováním vědy. Myslím, že pokud bychom se zde zařadili mezi ty aktivnější, určitě by to prestiži České republice v Číně pomohlo výrazně více než import předvědeckých čínských léčebných metod.
M. Táborský: Nepřísluší mi komentovat smluvní vztahy a postupy mého zřizovatele – Ministerstva zdravotnictví ČR. Obecně si myslím, že je velmi dobré v dnešní přetechnizované a komerčně orientované medicíně nabídnout pacientům s dobře definovanou skupinou diagnóz určitou alternativu. Velmi se mi líbí model FN Hradec Králové, kde je pacient vyšetřen standardním způsobem a následuje evaluace specialistou čínské medicíny. Pokud by tomu tak nebylo, obával bych se možnosti přehlednutí a časné diagnostiky např. kardiovaskulárních, onkologických a jiných závažných onemocnění. Osobně mám řadu pacientů, kteří profitují z možností alternativní medicíny, a nikdy bych jim to nezakazoval. Měli by vždy mít možnost výběru léčebného postupu na základě diskuse o konkrétním onemocnění. Domnívám se, že jako společnost jsme na tuto problematiku málo připraveni a bude potřeba dlouhodobé edukace k tomu, abychom nalezli optimální přístup. Zde vidím právě úlohu lékařských fakult jak v pregraduálním tak i v postgraduálním vzdělávání. Určitě bych přimlouval za zařazení předmětů, eventuálně přednášek, které by vysvětlovaly nejen principy čínské medicíny ale i jiné alternativní léčebné postupy.
M. Anders: Pro mne v oblasti duševního zdraví je TCM zatím zcela prázdný pojem. Nikdo se na nic neptal, nic směrem k nám nepropagoval. Avšak s ohledem na vulnerabilitu jedinců trpících duševními poruchami si myslím, že by měla být podána pravdivá informace o možnostech a rizicích TCM v této oblasti. Lidé, které „něco“ trápí, mohou, respektive budou mít nereálná očekávání, to jsem si jist. U pacientů s nějakou duševní poruchou, byla úspěšně testována tzv. add-on akupunktura, která však nemá efekt u schizofrenie. Někteří zahraniční specialisté uvádějí efekt čínských bylinných směsí právě při léčbě schizofrenie, což připouští i tak přísná instituce jako Cochrane. Veledůležitou roli bude mít v případě zavádění čínských bylinných směsí SÚKL a chci pevně věřit tomu, že v prostředí, kde každý lék je velmi pečlivě posuzován a hlídán, bude stejný princip aplikován na TCM. To znamená cca 1,5-2 roky, pokud bude schvalování probíhat dle pořádku jako u jiných léčiv). Dosud jsem však neviděl oficiální vyjádření od této instituce…
Vláda má schválit vstup fakultní nemocnice Hradec Králové do Nadačního fondu, založeného za účelem propagace tradiční čínské medicíny v České republice a v zemích střední a východní Evropy. Hlavním cílem je postavit Kliniku TCM v areálu FN Hradec Králové za 10 miliónů eur, které 100% vloží čínská firma CEFC, která bude mít v nadaci rozhodující slovo. Prosím o Váš komentář k tomuto plánovanému kroku vlády.
R. Vyzula: Platí, to co jsem napsal výše. Pokud se bude zmiňovaná klinika TCM zprvu soustředit především na výzkum, který povede k nějakým prokazatelným a reprodukovatelným výsledkům, tak s tím souhlasím. Samotné slepé důvěřování, bez průkazu, bude jen na úrovni placeba, což taky není špatné a mám z praxe řadu důkazů, jak placebo funguje, ale pak tuto metodu musíme jen správně pojmenovat a nepovažovat ji za léčebnou metodu v našem západním pojetí. Vzhledem k tomuto placebovému efektu a tomu, že metody TCM mají dlouholetou tradici, bych i souhlasil s jejich zavedením v naší medicíně, ale na úrovni samoplátců. T.č. není důvod proč by metody TCM měly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění ani uznány bylinné přípravky jako léčivé přípravky. To by byla cesta zpět z dlouhodobě budovaného systému ochrany našich obyvatel před neznámými léčebnými metodami nebo přípravky. S tím souvisí i propagace TCM z naší republiky do Evropy. Neměli bychom se stát distributorem čínských přípravků pro celou Evropu bez řádného klinického zkoušení. Tím by se kredibilita naší medicíny významně poškodila.
R. Šmucler: Nikdo TCM v Česku nerozumí. Ať si Číňané udělají své soukromé nemocnice zaměřené jen na TCM a kdo bude chtít, může tam chodit. To by jim mohlo vydělávat a to umí řídit. My máme svých problémů ve zdravotnictví dost a klidně jim pronajměme pozemek ve FN Hradec Králové Bude-li to super, pacienti jen přejdou dvůr a každopádně bude mít nemocnice nájem…
P. Arenberger: Na problematiku bych se rád podíval z jiného pohledu. Pokud pomineme volbu partnera, se kterým může někdo souhlasit a někdo nesouhlasit, je to pro mne určitý signál, že si vláda skutečně uvědomuje nedostatek financí ve zdravotnictví a snaží se výrazným způsobem podpořit vícezdrojové financování i ve fakultních nemocnicích. Vnímám to jako inovační krok v dosud omezených možnostech přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví a je dobře, že jsme se toho dočkali alespoň od sociálně-demokratické vlády, i když bychom to spíš předpokládali od pravicových uskupení.
T. Zima: Jedná se o rozhodnutí vlády České republiky, tedy o její zodpovědnost, v první řadě odpovědnost Ministerstva zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že ve FN Hradec Králové působí i moje kolegyně a kolegové z Univerzity Karlovy, bych nicméně očekával, že bude vedení ministerstva, případně zástupce vlády o celé záležitosti jednat. Osobně jsem k takovému jednání připraven.
M. Vráblík: Chce-li zahraniční investor vložit prostředky do projektu v Česku, je to obecně dobře. Nevím, jak má být formálně řešeno zapojení kliniky tradiční čínské medicíny, kterou postaví soukromý investor, do práce fakultní nemocnice. Samotný fakt, že taková instituce bude fungovat v rámci univerzitního zdravotnického zařízení, nelze považovat za šťastný. Medicína, na níž jsou naši pacienti zvyklí je založená na vědeckých dokladech o prospěšnosti a bezpečnosti jejích postupů a v tomto bodě se od tradičních léčebných metod zásadně liší. Bezvýhradná a významná podpora ze strany státních institucí a zapojení zamýšlené instituce do práce fakultní nemocnice mi nepřijde správné, protože mimo jiné propůjčuje nové instituci „záruky“ účinnosti a bezpečnosti používaných metod, které ale nebyly prokázány postupy uznanými západní medicínou.
M. Macek: Jak lékařský genetik se nedovedu kompetentně vyjádřit, jaká pozitiva či negativa by mohla čínská medicína přinést českému zdravotnictví, a jakou roli by mělo mít centrum ve FN HK, kde navíc působí i lékařská fakulta University Karlovy? Z odborné literatury víme, že akupunktura může změnit genovou expresi, podobně jako některé bylinné extrakty. Například korejští vědci nedávno prokázali, že v případě stimulace bodu GB34 u myšího modelu Parkinsonovy choroby pomocí akupunktury, dojde ke změně exprese 800 genů z oblasti substantia nigra. Podobně čínští vědci prokázali efekt bylinných extraktů tradiční medicíny na epigenetické modifikace DNA, a tak i na změny exprese mnoha důležitých genů. Rovněž tak se prokázalo, že placebo efekt „více zabírá“ v USA, kde je povolena široká propagace léků v mediích, oproti EU kde je reklamní činnost farmaceutických firem přísněji regulována. Pokud je tedy tradiční medicína aplikována v kontextu tradiční filozofie, kultury a víry, bude jistě účinnější. Otázkou však je technická standardizace akupunktury nebo farmakologická harmonizace bylinných extraktů (vliv lokality jejich sběru, podnebí, typu půdy, podobně jako u jednotlivých odrůd vína), včetně závažné problematiky jejich kontaminace těžkými kovy či pesticidy. Nemůžeme pak s jistotou určit, které složky daného extraktu jsou zodpovědné za změny genové exprese, či zda nepřevažuje vliv nežádoucích příměsí, nad pozitivním efektem bylinných složek.
V. Tesař: Neznám detaily tohoto memoranda, ale mám vážné pochybnosti, že je to správný a užitečný krok. Pokud by šlo o vědecké testování substancí obsažených v čínských bylinách, mohlo by to snad mít nějaký smysl, ale tím se intenzivně zabývají sami Číňané a není to vůbec jednoduché a je to pochopitelně nákladné. Zdá se ale, že jde spíše o dovoz tradiční čínské medicíny do ČR a její poskytování (většinou za úplatu) čínskými terapeuty našim pacientům ve státem sponzorovaném univerzitním zařízení, které dodává tomuto nevědeckému postupu legitimitu. Bohužel veřejnost je většinově vydatně masírovaná ve prospěch čínské medicíny. Vaše otázky by jistě měly být cíleny spíše na ty, co toto memorandum podepsali a na představitele instituce, která bude u nás tradiční čínskou medicínu „vědecky“ garantovat.
-ham, cik-
