Občanská demokratická strana se vrací k tomu, co jí vždycky ctilo – k tvorbě skutečně odpracovaného politického programu. Právník Jan Klusáček má bohaté zkušenosti práce na ministerstvu zdravotnictví, které předminulý týden opustil. Dohodl se na spolupráci s předsedou ODS profesorem Fialou a stal se jeho poradcem pro zdravotnictví (mimo jiné). Právě vznik nového programu bude jeho hlavním úkolem.
Proč jste odešel z MZ, jak dlouho jste tam působil v jakých funkcích?
Působil jsem na Ministerstvu zdravotnictví už v letech 2007-10 jako poradce ministra pro legislativu, ředitel kabinetu a ředitel legislativy. Loni jsem se na ministerstvo vrátil s úkolem pomoci náměstkovi pro ekonomiku a přímo řízené organizace revitalizovat systém dohledu a řízení státních nemocnic, což se nám snad docela podařilo, byť řada úkolů, zejm. kvůli tragicky špatnému zákonu o státní službě, zůstává na mého nástupce.
Čím Vás státní správa a pobyt na MZ vybavil pro další působení jako experta na zdravotnictví?
Měl jsem to štěstí, že jsem pracoval na ministerstvu se skvělými lidmi, od nichž jsem se mnoho naučil. Dostal jsem do styku s řadou podob českého zdravotnictví, ať už jde o velké fakultní nemocnice, menší specializovaná zařízení, psychiatrické nemocnice nebo lázně, byl jsem v kontaktu s problematikou zdravotního pojištění, úhrad léků, e-healthu nebo zdravotních služeb. A teď bych rád tyto mnohostranné zkušenosti zužitkoval způsobem, na který budu moci být hrdý.
Co přesněji obnáší vaše role jako poradce předsedy Fialy pro zdravotnictví?
Mým hlavním úkolem bude přispět k tomu, aby ODS měla kvalitní, propracovaný a vyargumentovaný program ve zdravotnictví ale nejen tam a také, aby dokázala efektivně reagovat na aktuální události v této oblasti. ODS má řadu lidí, kteří mají ve zdravotnictví značné zkušenosti, ať už je to MUDr. Zimmermann jako člen expertního týmu, doc. Svoboda v poslaneckém klubu nebo třeba kandidát do Senátu MUDr. Hájek, jinak hlavní lékař polní nemocnice AČR. A pokud chceme mít skutečně kvalitní a realizovatelný program, jinak než ve vzájemné spolupráci ho nevytvoříme. Zdravotnictví je natolik komplexní systém, že v něm není místo na nějakou one man show.
V českém prostředí zoufale chybí politická vize, konkrétní promyšlená a nejenom fráze, českého zdravotnictví, můžeme se něčeho takového dočkat od ODS?
S tímhle úkolem do služeb ODS přicházím a věřím, že k Vánocům takový dárek českým občanům, našim voličům dáme.
Jaké jsou hlavní problémy současného českého zdravotnictví?
- Stále jsou špatně nastaveny role a motivace pro jednotlivé aktéry v systému (pacient, pojišťovny, poskytovatelé, stát).
- Není nastavený stabilní model financování (vládní strany se potácejí mezi dvěma nesmysly: „všeci kradnú“, stačí když přestanou krást anebo „více peněz ze státního rozpočtu“).
- Dostupnost péče ze zdravotního pojištění, na kterou má každý nárok, je nedostatečně definována a prakticky nevymáhána.
- Zdravotnictví je nastaveno na „průměrného pacienta“ a neumožňuje (čest výjimkám) zohlednění individuálních potřeb, preferencí a třeba i možností.
- Zdravotnictví není vstřícné, přátelské a moderní (stále se leckde nosí výsledky a žádanky na papíře, lékaři stále znova a znova vyplňují tytéž údaje…).
- Systém vzdělávání má zásadní nedostatky, které mj. vedou k nedostatku lékařů některých profesí.
Jak moc bude ODS odvážná sdělovat nepříjemné pravdy občanům, nezalekne se nutných změn – jako je vyšší spoluúčast, komerční připojištění, nebo se třeba vrátí i k myšlence spoření a individuálních účtů?
Zdravotnický program ODS pro volby v roce 2017 se stále tvoří, takže by bylo ne úplně korektní z něj mnoho prozrazovat. Co ale za sebe rozhodně slíbit můžu je to, že se nebudeme lakovat situaci na růžovo. Bez podstatných změn není možné v ČR dlouhodobě udržet současnou kvalitu a dostupnost zdravotní péče. Trend klesajícího už tak nízkého podílu zdravotnictví na HDP a rostoucího velmi vysokého podíl veřejných výdajů na financování českého zdravotnictví (http://www.uzis.cz/rychle-informace/vydaje-na-zdravotnictvi-2010-2014) zjevně udržitelný není.
Které již uskutečněné a plánované kroky současné vlády ve zdravotnictví Vás nejvíce děsí?
Jako nejhorší krok bych určitě označil zrušení regulačních poplatků, to byl čirý populismus a já dokonce věřím, že i pan ministr jako bývalý zkušený ředitel velké nemocnice si uvědomoval, že to reálně pacientům nic nepřinese, spíše naopak, nicméně musel respektovat program své strany. Dosti absurdní mi přijde fascinace MZ protikuřáckým zákonem, opravdu myslím, že energie a politický kapitál, které byly vyplýtvány na tenhle předpis, včetně nekonečných diskusí o tom, zda na dětském dnu v Horní Dolní se může točit desítka či jedenáctka, mohly být využity na něco mnohem užitečnějšího.
Velmi skeptický jsem k neustálému vytváření nových zdravotních registrů. Jde o symptom současné mánie řídit celé české zdravotnictví z jednoho místa. A já skutečně nevěřím, že je užitečné, smysluplné a efektivní, aby stát centrálně plánoval zdravotní péči v ČR. Byl bych nerad, aby to skončilo, jako snahy o centrální plánování výroby toaletního papíru. O bezpečnostních rizicích systému, v němž jsou všechny zdravotní informace o všech českých pacientech ani nemluvě.
Největší zklamání je však nečinnost. V řadě oblastí (e-health skutečně přínosný pro pacienty, právní úprava univerzitních nemocnic, hodnocení nákladové efektivity…) se od voleb nestalo téměř nic a to je velký problém.
Které kroky byste naopak ocenil?
Určitě je dobře, že se začalo pracovat na projektu DRG Restart, i když se nechám příjemně překvapit, pokud se skutečně řediteli ÚZIS doc. Duškovi podaří naplnit všechna očekávání v oznámených termínech.
Nechybně velmi potřebná je reforma psychiatrické péče a jsem rád, že ministerstvo oproti některým výkřikům z minulosti (rušení poloviny psychiatrických nemocnic a ve zbylých poloviny lůžek) už uznalo, že psychiatrické nemocnice představují zásadní pilíř psychiatrické péče v ČR a počítá se s nimi jako s klíčovými stakeholdery.
Chválím také změny v úhradové vyhlášce, které vedly k záchraně českého lázeňství jako odvětví zdravotních služeb. Úhradové vyhlášky ministra Hegera reálně hrozily, že české lázně dílem zavřou, dílem se budou muset přeorientovat na čistě wellness centra. A to by při tradici českého lázeňství a nepochybných přínosech lázeňské péče při řadě diagnóz byla určitě škoda.
Tomáš Cikrt
