První Američan, který podstoupil oboustrannou transplantaci rukou: Je na dně. Ruce nefungují
Dnes 64letý Jeff Kepner přišel o obě ruce kvůli bakteriální infekci, která ho postihla v roce 1999. Před sedmi lety podstoupil průkopnickou operaci – oboustrannou transplantaci rukou. Chtěl znovu držet svou manželku v náručí. Nyní by nejraději, aby ruce byly zase pryč, ale už to nejde. „Mé ruce nikdy od operace nefungovaly. Nemohu dělat absolutně nic. Sedím v křesle celý den a koukám na televizi,“ řekl časopisu TIME.
Panu Kepnerovi lékaři amputovali ruce poté, co se mu streptokoková infekce začala z hrdla šířit po celém těle a následovala život ohrožující sepse. Používal potom protézy, a i když jeho život nebyl snadný, byl schopen řídit vůz a udržet si zaměstnání. Po transplantaci už nemůže ani jedno ani druhé.
Jeff Kepner prohlásil, že věděl, že devítihodinová operace v lékařském centru University of Pittsburgh (UPMC), byla spojena s rizikem rejekce orgánu ze strany organismu. Pořád si ale říkal, že kdyby to nebylo ono, tak si prostě zase nechá ruce odstranit a vrátí se k protézám. Tak jednoduché to ale není.
Dr. Vijay Gorantla, lékařský ředitel rekonstrukčního transplantačního programu UPMC uvedl, že o úplném či částečném odstranění rukou s panem Kepnerem hovořil, ale postup není bez rizik. Podle lékaře není jasné, zda by byl pan Kepner schopen používat znovu protézy a musel by absolvovat velmi přísnou rehabilitaci. Kdyby byly ruce amputovány jenom částečně, pacient by musel zůstat u denního užívání léků, které mají za úkol předcházet rejekci. „Věříme, že doplňující malé chirurgické zákroky a větší důraz na fyzioterapii mohou zlepšit funkčnost jeho rukou tak, aby mu byly ku pomoci aktivitách každodenního života,“ míní dr. Gorantla.
Kepner ale redaktorům TIME řekl, že je už z operací po sedmi letech unavený a že si raději nechá nefunkční ruce připojené k tělu. „Už nepodstoupím všechny ty operace znovu,“ uvedl.
Chirurg, který transplantaci v roce 2009 provedl, dr. W.P. Andrew Lee, se nyní připravuje ve slavné nemocnici Johna Hopkinse na program transplantací penisů amerických veteránů (o tomto tématu jsme psali v ZD zde). Lee tvrdí, že odstranění transplantovaného orgánu je neobvyklé a přihodí se v 6 ze 100 případů transplantací v USA a v Evropě. „Náš tým provedl až dosud oboustrannou transplantaci rukou u čtyřech pacientů, včetně pana Kepnera. U tří pacientů se navrátila funkčnost rukou a jsou schopni vést zcela nezávislý život, včetně řízení automobilu, výkonu zaměstnání či docházky do školy,“ hájí svoji práci dr. Lee. „Komplexní operace jako je transplantace ruky nevede k uniformním výsledkům u každého, ale jsme povzbuzeni návratem funkčnosti u většiny našich příjemců, jejichž život se díky zákroku proměnil,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat
Kepner pro TIME také prohlásil, že doktoru Leeovi a dalších chirurzích, kteří provedli původní zákrok, neslyšel celá léta. Jeho zničená kvalita života prý dosáhla dna. S protézami byl 75% funkční, ale dnes se cítí na nula procent. Jeho žena Valarie odešla letos v květnu do důchodu, aby se o něj mohla starat na plný úvazek. Rodina shání v dobročinné sbírce peníze na pokrytí nákladů, které během těch let zdravotních obtíží a nemohoucnosti nabobtnaly.
Když se pan Kepner ohlíží zpátky, už by znovu operaci podstoupit nechtěl, ale lékaře nekritizuje. „Je to risk a já riskoval,“ říká.
Podle The Independent příběh obnažil rizika experimentální léčby a obecně transplantační chirurgie. Deník také upozorňuje na případ první transplantace dělohy v USA, která, jak letos chirurgové oznámili, se nakonec nevydařila kvůli infekci, ačkoliv 26letá pacientka naštěstí přežila.
Podle časopisu TIME je Kepner jeden z mnoha Američanů, jež souhlasí s experimentální transplantační chirurgickou léčbou, která jejich životy nezachraňuje (na rozdíl třeba o transplantací srdce), ale velmi je zlepšuje. V posledních letech lékaři transplantují tváře, dělohy, penisy… Kepnerův příběh podle TIME upozorňuje na to, že podstoupení rizika kvůli lepšímu životu, či pokrokům vědy, má své oběti.
Loni o prázdninách jsme ve Zdravotnickém deníku přinesly Příběh Ziona Harveye, prvního dětského pacienta po oboustranné transplantaci rukou. Ten se vyvíjel od začátku úspěšně, snad proto, že příjemcem bylo dítě. Také Zion prodělal těžkou infekci s život ohrožující sepsí, která si vyžádala amputaci obou rukou i nohou pod kolenem. Infekce poškodila také jeho ledviny, a to natolik, že musel o dva roky později podstoupit transplantaci. Dárcem ledviny se stala jeho maminka Pattie. Přes všechny obtíže se chlapec adaptoval na život bez rukou. Když se rodina sháněla po protézách, lékaři překvapivě nabídli transplantaci. A hned obou rukou. Zion se tak nakonec stal prvním dětským pacientem na světě, jemuž byla provedena oboustranná transplantace horních končetin. Operaci předcházely dlouhé měsíce příprav a ujištění, že je rodina připravena snášet útrapy spojené se zákrokem. Psychologická příprava je totiž stejně tak důležitá, jako biologické předpoklady.
-cik-
Tomáš Cikrt
