Sterilizace v Indii. Kosmetika ve vězeních. Tabletky se lžící vody. Průhledné myši. Nové nemoci, na které není lék. Operace fóbií.
STÁTEM ORGANIZOVANÉ STERILIZACE ŽEN KONČÍ V INDII ČASTO SMRTÍ
Vláda indického státu Čhatisgarh se rozhodla začít bojovat proti nekontrolovatelné populační explozi. Do lidnaté středoindické provincie vyrazily mobilní týmy lékařů a začaly tamním ženám nabízet zdarma sterilizaci. Výsledkem je prozatím osm mrtvých pacientek.
Indické problémy s přelidněním trvají přinejmenším od šedesátých let minulého století. Už tehdy centrální vláda vedla kampaň za sterilizace, v sedmdesátých letech ji po protestech ukončila. Přinejmenším tisíce indických žen a mužů přesto byly sterilizovány, přičemž mnoho z nich k tomu bylo donuceno. Před dvěma lety skončili před soudem lékaři, kteří ve státě Bihár provedli ve dvou hodinách sterilizaci třiapadesáti žen. Operace se odehrávaly na poli a bez anestezie.
Lékaři v Čhatisgarhu jejich řeznický rekord překonali a provedli za šest hodin třiaosmdesát sterilizací, aniž by si u toho vyměnili nebo vydezinfikovali nástroje. Výsledkem je osm mrtvých žen, desítky dalších ve vážném stavu v nemocnici a celonárodní pozdvižení.
KOSMETIKA PRO VĚZNĚ S TETOVÁNÍM
Nový Zéland se vydal ve stopách amerického Los Angeles a začal nabízet vězňům možnost nechat si během pobytu v nápravném zařízení odstranit tetování.
V kalifornské megapoli si mohou tetování nechat odstranit především někdejší členové gangů. Pro ty je tetování trvalým symbolem příslušnosti ke gangu i postavení rabiáta v jeho hierarchii. V Los Angeles se gangová tetování odstraňují zdarma. To na Novém Zélandu si za tutéž službu budou muset vězňové zaplatit, byť sníženou taxu. Jeden zákrok vychází na třicet dolarů, což je vcelku velkorysá nabídka. Podle vedení věznice v Aucklandu potřeba zaplatit za odstranění tetování vězně vede také k většímu zájmu uvězněných o práci. Třeba by se podobná služba ujala i v českých věznicích.
JAK NEJLÉPE ZAPÍT TABLETKU
Do pravidelné rubriky „Vědci, nejlépe američtí, tvrdí, že…“ dnes vnesou trochu vzruchu Britové. Ti vyzkoumali jak nejlépe zapít tabletku tak, aby co nejefektivněji působila.
Britští lékaři shromáždili vzorek 143 pacientů. Ti spolykali 283 různých tablet a zapíjeli je zhruba dvaceti mililitry vody. To je tolik, kolik se vejde na jednu polévkovou lžíci. Osmaosmdesát procent pacientů poté uvedlo, že jim takto střídmě zapíjené tablety klouzaly hrdlem lépe než ty, které zapíjeli plnými sklenicemi. Podle lékařů, kteří pokus zorganizovali, se jedná – světe div se – o přelomovou událost až revoluci. Neopomněli také připomenout, kolik vzácné vody by se na celém světě ušetřilo, kdyby všichni pacienti svoje léky zapíjeli vždy jen lžící vody.
Podle profesora Waltera Hafaeliho z Heidelberské univerzity v Německu by přínos celého výzkumu mohl spočívat spíš v tom, že přesvědčí pacienty, kteří se už někdy v životě přidusili „práškem“ a proto odmítají brát další, změnit názor. Jiný průzkum totiž tvrdí, že takových lidí je až deset procent.
Nejsou průzkumy úžasný zdroj poučení?
MYŠ JE PRŮHLEDNÁ, ALE ZCEPENÍ
Vědcům z Tokijské univerzity a jejich kolegům z Japonské vědecké a technologické agentury se podařilo v rámci projektu RIKEN vyvinout způsob, jak vytvořit průhlednou myš. Vynález má zásadní chybu – myš při něm pojde.
Metoda, která téměř úplně odstraňuje barvu z tkáně, umožní vědcům zkoumat jednotlivé orgány nebo celá těla bez toho, aby do nich museli vnořit ostří skalpelu. Díky tomu si slibují získat ucelenější pohled na problémy nemocí a deformací orgánů.
Nevýhodou „výrobního procesu,“ který se zaměřuje na krevní barvivo, je, že myš zabije. Zjednodušeně řečeno dochází k odstranění krevního barviva z organismu. To se ale Japoncům zatím nepodařilo udělat tak, aby to bylo slučitelné s životem pokusného hlodavce. Pořád je to lepší než v Japonsku oblíbené vivisekce, neboli pitvy zaživa, přesto by se o tom radši neměli dozvědět ochránci zvířat.
ÚCHYLKY TOHOTO TÝDNE
Zajímavé počtení poskytuje kromě neaktuálnějších výzkumů, o kterých už byla řeč, také objevy nových diagnóz. Uplynulých sedm dní bylo v tomto ohledu obzvlášť hutných a výživných.
Například devatenáctiletá Američanka Sarah Gerbertová trpí pozoruhodným zdravotním omezením. Už dva roky přirozenou cestou nepřijala ani kapku tekutiny ani sousto jídla. Cokoliv se skrz její ústa ocitne v trávicím traktu, dívka zvrátí. Část lékařů se domnívá, že Gerbertová trpí zcela ojedinělým syndromem, část je přesvědčená o psychickém původu jejích obtíží. Jedni ani druzí ale nejsou schopni zjistit jak dívce pomoct. Už dva roky ji proto udržují naživu prostřednictvím infúzí.
Dvaadvacetiletá Britka Beth Joyceová trpí syndromem, kvůli kterému až šestkrát denně omdlévá. Novinářům přiznala, že ji po několika letech života s takto omezujícím onemocněním nejvíc ze všeho mrzí, jak často ji okolí považuje prostě jen za „další opilou holku.“ Ani v jejím případě si lékařské věda neví rady. Joyceová zatím musí pouze doufat, že si při pádu do nečekaného bezvědomí neublíží.
ARACHNOFOBII LZE ODOPEROVAT
Jistý muž středního věku začal náhle trpět epileptickými záchvaty. Snímky mozku odhalily abnormalitu v levé amygdale, tedy části párové struktury, umístěné ve střední oblasti spánkového laloku mozkové kůry. Amygdala hraje významnou roli v uchovávání emočních prožitků a významně ovlivňuje prožívání radosti či strachu. Příčinou poškození amygdaly byla sarkoidóza, zánětlivé onemocnění nejasného původu, zřejmě související s autoimunitou.
Ošetřující lékaři se rozhodli muži amygdalu odstranit. Operace se povedla, ale muži se začal zvedat žaludek z hudby – a také se zbavil strachu z pavouků. Averze k hudbě u pacienta postupně odezněla, ale arachnofobie se mu už nikdy nevrátila. Před vyjmutím levé amygdaly házel po pavoucích tenisové míčky a sprejoval je lakem na vlasy, aby je znehybnil před nemilosrdným vyluxováním. Teď se jich dokáže dotknout, pozoruje je zblízka a prý zjistil, že to jsou vlastně úžasní tvorové. Ostatních fobií pacienta, například strachu mluvit před lidmi, se operace nijak zřetelně nedotkla. To vše je podle Nicka Medforda z Brighton and Sussex Medical School dobrým znamením. Možná se dočkáme doby, kdy si budeme moct své fóbie prostě nechat odoperovat.
Ondřej Fér, Start Up!
