Přestože pracovala jako radiologická asistentka 25 let, přišla před několika lety Šárka Srnková z Chebu o registraci. Důvodem byl požadavek vyššího vzdělání a to, že ministerstvo zdravotnictví odmítlo její žádost o výjimku. Loni ale zkusila zažádat znovu – a tentokrát uspěla, stejně jako během posledních tří let dalších 140 zdravotníků, kteří by jinak navzdory dlouholeté praxi dost možná zdravotnictví opustili. Institut odstranění tvrdosti zákona přitom může pomoci některým zdravotnickým pracovníkům do doby, než začne platit novela zákona 96/2004 o vzdělávání nelékařských zdravotníků, která by měla problém systémově řešit.
„Když jsem nastoupil do funkce ministra, dostával jsem k podpisu rozhodnutí, kdy lidé třeba několik let pořád dokola žádali ministerstvo, aby jim uznalo kvalifikaci. Doporučení bylo odmítnout, odmítnout, odmítnout. Takovým přístupem jsem byl šokován, protože dobře vím, že nejdůležitější, co zdravotnický pracovník má, jsou zkušenosti. Jedna věc je formální vzdělání, ale nejdůležitější je praxe. Měl jsem pocit, že mnozí úředníci na tomto úřadě hledali důvody, proč nevyhovět – že tam či onde někdo nedodržel dva měsíce či dokonce dny nové předepsané praxe. Stávalo se, že lidem kolem padesáti let s praxí třicet let v oboru bylo řečeno, že nemají kvalifikaci na to, aby dělali například rehabilitační pracovnici. Rozhodl jsem se proto nepřistoupit na to, že budeme zásadně lidi odmítat a profesně je likvidovat. V roce 2011 se do zákona dostal tzv. institut zmírnění tvrdosti zákona, a v těch případech, které jsem cítil jako naprosto neudržitelné jak z lidského, tak odborného hlediska, jsem využil tohoto práva ministra a zmírnění tvrdosti zákona udělil,“ popisuje ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.
„Lidé, kteří nestihli zareagovat na neustálé legislativní změny, nemohli nadále vykonávat svoje zaměstnání a české zdravotnictví takto přišlo o stovky kvalitních profesionálů. Dovoluji si tady zaspekulovat a myslím si, že jednou z motivací bylo nahnat část klientů soukromým vysokým školám. Na různých fórech řešíme nedostatek zdravotníků, ať jsou to doktoři, zdravotní sestry či další odbornosti, jako je třeba radiologický asistent. První, co bychom ale měli mít na mysli, když chceme mít těchto lidí dostatek, je, že by se k nim stát měl chovat slušně. Neměli by to být zajatci soukolí, které mele a lidé mají roky pocit, že se jich nikdo nezastane. Z tohoto ministerstva musí na prvním místě vycházet, že si lidí vážíme,“ dodává ministr.
Urychlené studium může využít zdravotnický asistent i záchranář
Vypořádat se s tímto problémem by trvale měla novela zákona 96/2004, která chce hlavně bojovat s trendem snižujícího se množství zdravotníků v nemocnicích. Mezi lety 2010 a 2015 totiž z lůžkových zdravotnických zařízení zmizelo 1300 zdravotních sester, porodních sester, fyzioterapeutů či radiologických asistentů – a pokles se nadále prohlubuje. Zdravotníci přitom odcházejí jak do ambulantních zařízení, tak zcela mimo zdravotnictví.
„Jsme přesvědčeni, že jednou z příčin, nikoliv jedinou, jsou nesprávně nastavené nároky na odborný personál, co se týče vzdělávání,“ domnívá se ministr Němeček. Nově by tak měl těm, kdo vystudovali střední zdravotnickou školu, stačit jen rok studia na VOŠ na všeobecnou sestru (pro uchazeče o studium z jiných typů středních škol bude studium stejné jako doposud). Díky předchozímu vzdělání tak budou moci lidé ze střední zdravotnickou nastoupit do vyššího ročníku a všichni zdravotničtí asistenti, kteří jsou nyní v systému, tak získají možnost si během ročního distančního vzdělávání doplnit kvalifikaci na všeobecnou sestru (o obtížném postavení zdravotnického asistenta jsme psali zde).
„Jde o to, že když už někdo má zdravotnické vzdělání, zohlední se i v rámci dalšího vzdělávání. Tedy aby ten, kdo má čtyři roky odborné zdravotnické školy, nestál na stejné úrovni jako ti, kdo vystudovali gymnázium nebo průmyslovku. Lidé, kteří získají vzdělávání v oboru zdravotnický asistent/praktická sestra, zdravotnický záchranář, dětská sestra nebo porodní asistentka, si tak jen doplní vzdělání nad to jejich dosavadní během roku studia navíc a mohou se stát všeobecnou sestrou,“ přibližuje náměstek pro legislativu Radek Policar.
Rozdíl mezi praktickou a všeobecnou sestrou přitom nově po schválení novely nadefinuje vyhláška 55/2011. „Už se na tom pracuje. Obecně můžeme říct, že praktická sestra bude mít menší kompetence než všeobecná, ale větší než má dnes zdravotnický asistent,“ dodává Policar. Ten také upozorňuje, že usnadnění průchodnosti mezi zdravotnickými povoláními nebude mít význam jen pro středoškolsky vzdělané zdravotníky. „Dnes vidíme, že máme v počtech absolventů zdravotnického záchranáře mnohem více lidí, než jsou počty míst na záchrankách a jinde. Je tu tedy převis nabídky nad poptávkou, přitom profese zdravotnického záchranáře je velmi blízká všeobecné sestře. I jim tedy umožníme roční vzdělání, aby mohli dělat podobnou profesi, ovšem v pozici všeobecné sestry,“ vysvětlil pro ZD Radek Policar.
Ministerstvo se zároveň snaží řešit i odměňování
Ministerstvo tak stojí na straně těch, kteří chtějí vzdělávání sester směřovat spíše zpátky k modelu vzdělávání na středních školách, resp. s ročním dostudováním na VOŠ. „Sousední Německo, neskonale bohatší stát, také nemá podmínku, aby zdravotní sestry měly vysokoškolské vzdělání. Prý by pro Německo takový systém nebyl financovatelný,“ upozorňuje Němeček, který se dušuje, že kvalita sester se možností kratšího modelu studia nezhorší. Stále také poukazuje na to, že sestry před dvaceti lety po střední škole byly naopak schopné adaptovat se u lůžka rychleji než dnes.
Jiní ovšem upozorňují, že od té doby se zdravotnictví značně posunulo a sestry potřebují mnohem větší objem znalostí a dovedností včetně komunikace (viz jen zvyšující se počet agresivních pacientů, o němž jsme psali zde, či rostoucí počty žalob, za nimiž obvykle stojí špatná komunikace). A s výjimkou zmíněného Německa mívají naopak země většinou vysokoškolské vzdělávání sester. To má dnes logiku také proto, že mnohem více lidí než v minulosti směřuje na vysoké školy, nemluvě o zhoršující se kvalitě lidí, kteří se na střední zdravotnické školy hlásí. O debatě na téma systém vzdělávání sester jsme více psali např. zde či zde. Odbory navíc upozorňují, že hlavní problém nedostatku zdravotníků je v pracovních podmínkách a nízkém odměňování (více zde). Druhý zmíněný bod se proto ministerstvo snaží řešit – v posledních dvou letech došlo k navýšení každý rok o pět procent, v příštím roce by měly zdravotníci dostat přidáno deset procent a dle záměru vlády by se tento nárůst měl ještě dvakrát opakovat.
Protesty? Mimo jiné kvůli zrušení kreditního systému
Novela by měla být v prvním čtení projednávána v září (je zařazena na program 49. schůze, která startuje 6. září), platit snad začne příští rok v září. Podle ministra se na přípravě tezí podíleli také poslanci napříč politickým spektrem, proto by snad s průchodností neměl být zásadní problém. Přesto se ale proti novele zřejmě mnozí hlasitě ozvou, mimo jiné kvůli zrušení kreditního systému.
„Byla tu snaha kontrolovat dodržování požadavků na celoživotní vzdělávání. V praxi to ale znamenalo jakési plnění byrokratické povinnosti – honbu za sbíráním kreditů z různých typů vzdělání. Uchazeč musel doložit papíry, ale reálné vzdělávání, lepší znalosti a zkušenosti se neověřovaly. Byl na to nastaven poměrně složitý byrokratický proces, kdy nesplnění některých požadavků či pozdní podání žádosti znamenaly pro člověka docela velké problémy,“ popisuje Policar. „Kreditní systém je úžasný byznys. Tisíce a tisíce středních zdravotnických profesionálů musí obcházet různé vzdělávací akce, kde dostávají kredity, aby se nemuseli bát toho, že nebudou moci dělat svoji práci. Akce nejsou zadarmo a funguje tu spousta vzdělávacích agentur, přičemž dle mého odhadu se v tom točí, když se budu držet při zemi, mnoho set milionů korun. To rušíme a nepředpokládám, že ti, kterým bereme byznys za 600, 700 či 800 milionů budou mlčet a říkat, že zákon je dobrý,“ doplňuje ministr Němeček.
Dětské sestry budou mít kratší vzdělávání
Novela ovšem přináší i další změny. Ty se týkají například dětských sester, na které bude nově možné vystudovat i na vyšších odborných školách a za kratší dobu. Dosud přitom byla dětská sestra nástavbou po vystudování všeobecné sestry.
„Vidíme, kolik máme dětských sester těsně před důchodem a kolik nám nově vstupuje do systému. Je to výrazný nepoměr. Chceme proto, aby bylo možné se stát dětskou sestrou rovnou základním, nikoliv až nástavbovým studiem. Jak už bylo zmíněno, umožňujeme také větší průchodnost mezi povoláními dětské a všeobecné sestry,“ vysvětluje náměstek Policar. Zatímco věkový průměr dětských sester je dnes 49 let a téměř 2300 (z cca 19 300) jich je ve věku 60 až 65 let, absolventů oboru ošetřovatelská péče v pediatrii bylo loni 96 a o rok dříve 67.
K dalším novinkám patří například stanovení statusu specializačního vzdělávání u magisterského vzdělávání v oboru fyzioterapie, odstranění podmínky specializované způsobilosti pro výkon povolání bez odborného dohledu u povolání radiologického asistenta, který získal způsobilost k výkonu tohoto povolání podle dřívějších právních předpisů (má tedy střední vzdělání s maturitou na SZŠ) či odstranění podmínky tří let pro výkon zdravotnického povolání bez odborného dohledu u skupiny zdravotnických pracovníků, kteří získali odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání studiem střední zdravotnické školy podle dřívějších právních předpisů.
„Reagujeme na historické křivdy a nesmyslně nastavené požadavky u lidí, kteří byli dlouhá léta v praxi jednotlivých povolání, kde se vyžadovalo, aby si po určité době doplnili další vzdělání a teprve pak mohli pracovat samostatně bez odborného dohledu, byť jejich dosavadní praxe byla zárukou, že by své povolání mohli vykonávat dobře. To se týká například fyzioterapeutů,“ dodává Radek Policar.
Michaela Koubová
