Než se dostal do péče českých lékařů, nemohl chodit. Pak ale malý chlapec ze Sýrie podstoupil v rámci humanitárního programu MEDEVAC zákrok u docenta Jiřího Chomiaka, ortopeda, který spolu s týmem odborníků z Nemocnice Na Bulovce vyjel pomáhat do Jordánska. Letos, po roce a půl od operace, se organizátoři MEDEVACu s tímto syrským chlapcem potkali v jordánském uprchlickém táboře Zátárí – a potvrdili si, že zákrok skutečně dlouhodobě pomohl. Pacient, který by se jinak nedostal ke zdravotní péči a dodnes by nemohl používat nohy, s pomůckami chodí. Podobných příběhů, kdy se českým odborníkům povedlo pomoci či dokonce zachránit život těm, kdo to nejvíce potřebují, je celá řada. V posledních dvou letech se navíc program MEDEVAC rozrůstá – v tomto roce poskytl pomoc v osmi zemích, zajistil přes osm set odborných vyšetření s diagnostikou a více než šest stovek operací.
Dětem operují vrozené srdeční vady, dospělým vracejí zrak postižený šedým zákalem, zraněným v boji zachraňují život. V rámci programu MEDEVAC vyjíždějí pomáhat lidem v nouzi odborníci ze sedmi českých nemocnic. „Jsou to takové Vánoce po celý rok,“ říká poslankyně Soňa Marková, která zaštítila úterní sněmovní seminář s názvem Stálý zdravotně humanitární program MEDEVAC.
Počátky programu sahají do roku 1993, kdy začínal v podobě zdravotně humanitární evakuace osob na léčení do Česka. O dvacet let později se posunul k tomu, že začal do zahraničí vysílat týmy odborníků. Největší rozvoj ale MEDEVAC prodělal nedávno. „V posledních dvou letech se posunul z programu malého do středně velkého a je schopen přinášet výsledky, které jsou zaznamenávány nejen v rámci České republiky, ale i v zahraničí,“ říká Tomáš Urubek z odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra.
K rozšíření programu došlo v souvislosti s migrační krizí, kdy vláda rozhodla o navýšení prostředků v programu na celkem 60 milionů ročně. Podle Urubka je přitom MEDEVAC důležitým zahraničně-politickým nástrojem – například v Jordánsku jsme se stali jedním z deseti největších donorů a mimo jiné se tak zároveň šíří dobré jméno českého zdravotnictví. „Hlavně ale plníme samotný účel programu. Za velkými čísly migračních pohybů jsme schopni vidět konkrétní lidi. Letos jsme byli schopni odoperovat šest set případů, šest set konkrétních jednotlivců a rodin, kteří získali pomoc, k níž by se pravděpodobně bez MEDEVACu nedostali vůbec nebo jen velmi těžko,“ dodává Urubek.
Školení i finanční podpora
Pomoc je dnes v rámci MEDEVACu poskytována několika způsoby. První z nich je již zmíněný český tým pomáhající v dané zemi. „Zaměřujeme se na vysílání týmů do zahraničí, což nám připadá nejvíce efektivní,“ říká koordinátor programu Lukáš Němec. Ne vždy ovšem místní zdravotnická zařízení postačují, a tak jsou někteří pacienti převáženi do Česka, kde jsou operováni. Důležitou složkou programu je ale nově také to, aby se zdravotníci v zemích, kde je pomoc poskytována, s postupy seznámili a do budoucna péči dokázali poskytovat sami. Od roku 2015 se proto konají odborné stáže lékařů z oblastí postižených humanitární krizí u nás v Česku. Letos jsme pak také začali poskytovat finanční dary, které jsou určeny na podporu a rozvoj infrastruktury zasažených států.
Loni byla pomoc poskytována v celkem pěti zemích, a to prostřednictvím 12 týmů z šesti nemocnic (pro srovnání – v roce 2013 byl vyslán jeden tým a o rok později tři), konkrétně z Motola, VFN, Bulovky, FN Ostrava, FN Olomouc a FN Hradec Králové. Celkem šlo na pomoc 32 milionů korun. Letos se ovšem objem financí na program téměř zdvojnásobil a pomoc směřovala už do osmi států – Jordánska, Maroka, Iráku, Libanonu, Ukrajiny, Keni, Kambodže a Nepálu. Celkem vyjelo 15 lékařských týmů, které provedly 622 operací, přes 800 odborných vyšetření s diagnostikou a 231 neinvazivních zákroků. K tomu proběhly tři humanitární evakuace na léčení do ČR, dvě odborné stáže zdravotníků z oblastí postižených humanitární krizí v ČR a dvě návštěvy zahraničních lékařů v Česku v rámci příprav budoucích misí. MEDEVAC se přitom zaměřuje na invazivní chirurgii, jako je plastická rekonstrukční chirurgie, traumatologie pohybového aparátu, ortopedie, dětská kardiochirurgie, neurochirurgie či od roku 2015 oftalmologie. Nově se letos do programu zapojila Ústřední vojenská nemocnice v rámci odbornosti ORL, neurochirurgie a ortopedie.
Život pro 150 dětí s nemocným srdcem
Dlouhé zkušenosti s poskytováním péče v zemi, kde zuří humanitární krize, má FN Motol. Právě v této nemocnici, konkrétně v dětském kardiocentru, působí také profesor Tomáš Tláskal. Jeho tým se při výjezdech MEDEVAC zaměřuje na vrozené srdeční vady, které se objevují u půl až jednoho procenta novorozenců. Tyto vady pak děti ohrožují srdečním selháním a nedostatečným okysličováním srdce. „Bohužel většina dětí v rozvojových zemích na tyto vady umírá v prvních týdnech nebo měsících po narození. Korekce většiny vrozených srdečních vad vyžaduje použití mimotělního oběhu, který je naprostou podmínkou pro to, abychom mohli operaci srdce provádět,“ vysvětluje profesor Tláskal.
Odborníci z motolského dětského kardiocentra mají přitom s pomocí rozvojovým zemím dlouhodobé zkušenosti – už v 80. letech pomáhali zavádět operace srdce u kojenců na Kubě. Od roku 2011 pak pracoviště pomohlo 130 dětem z různých oblastí postižených krizí, již pět let také vysílá týmy přímo na zasažená místa (od roku 2013 v rámci MEDEVACu). „V současné době máme zkušenosti ze čtyř zemí – Keni, Jordánska, Kambodži a Maroka,“ doplňuje Tomáš Tláskal s tím, že celkem bylo na misích odoperováno téměř 150 dětí.
Do Keni vyjeli motolští odborníci už pětkrát, přičemž provedli 66 operací u dětí s vrozenou srdeční vadou. „Nevýhodou v Keni je, že tam jsme v soukromé nemocnici, která nemá vlastní kardiochirurgický program. Je tedy zapotřebí, aby vyjížděl poměrně velký tým složený z lékařů, perfuziologů, anesteziologů a sester. Z organizačního hlediska je to tedy poměrně náročné. Další problém je, že když tam není stálý tým, odpadá složka výuková, na kterou klademe značný důraz. Chceme, abychom operací pomáhali nejen dětem, ale abychom také pomáhali budovat tým, který by naše zkušenosti převzal,“ přibližuje profesor Tláskal.
Jako velmi přínosné ovšem Tomáš Tláskal vidí to, že v Jordánsku lékaři neoperují jordánské, nýbrž syrské děti. „Těm totiž tato péče jinak poskytnuta není,“ konstatuje kardiochirurg. Do Jordánska se přitom tým z Motola vypravil čtyřikrát a odoperoval 44 dětí. Další dvě mise pak podnikli odborníci do Kambodži, kde operovali 26 dětí, a jednu do Maroka, kde pomohli 13 malým pacientům.
Nemají sice domov, lékaři jim alespoň vrátili zrak
Překvapením pro organizátory i pro lékaře byly loni započaté mise zaměřené na oční lékařství, konkrétně operace šedého zákalu, který je celosvětově nejčastější příčinou slepoty. „U oftalmologie jsme se dostali na čísla, která jsme nečekali,“ přiznává Lukáš Němec. „Za tři mise, kdy jsme měli možnost v jordánském hlavním městě Ammánu operovat, jsme udělali cekem 410 operací,“ říká profesorka Naďa Jirásková z oční kliniky FN Hradec Králové. Smutné však podle ní je, že některé pacienty musí odmítat – zatímco operace šedého zákalu je rychlá, bezpečná a s téměř okamžitým efektem, náročnější zákroky v prostředí utečeneckého tábora nejsou možné.
Počet zákroků, které lékaři na desetidenní misi zvládnou, přitom stoupal – zatímco na prvním výjezdu se povedlo sto zákroků a na druhé 118, na třetí to bylo dokonce 192. „Pro nás je to vždycky veliký zážitek. Asi nejemocionálnější je poslední den, kdy se po táboře roznese, že jsme tam naposledy. Nahrne se nám pak neskutečné množství pacientů a my je většinou vídáme zklamaně odcházet, když přicházíme na operační sál. Potřeba operací katarakty je tam tedy obrovská. Rozdíl mezi tím, jestli člověk vidí nebo nevidí, zvláště v těžkých podmínkách utečeneckého tábora, je opravdu propastný,“ dodává profesorka Jirásková.
Kontinuita péče při krizích schází, MEDEVAC o ni však usiluje
Od roku 2011 s MEDEVACem spolupracují také odborníci na traumatologii z Všeobecné fakultní nemocnice, kteří se podíleli na čtyřech misích. Během nich bylo do Česka transportováno třicet pacientů z Libye, Sýrie a Ukrajiny, převážně s válečnými poraněními (v 19 případech šlo o střelná zranění a ve čtyřech dokonce o následky mučení). „Byli to pacienti vyžadující zákrok, který nebylo možno provést v místě té dané země,“ říká Filip Burget z 1. chirurgické kliniky hrudní, břišní a úrazové chirurgie VFN s tím, že na každé misi bylo nutné vybrat z osmdesáti až sta pacientů osm až dvanáct, kteří budou převezeni do Česka. Většinou přitom šlo o komplikace u lidí, kteří už byli primárně ošetřeni.
Dvě z těchto misí probíhaly v již zmíněném Jordánsku, kde se lékaři zaměřovali na syrské uprchlíky. „V rámci traumatologie se tam pro nás nachází vakuum, které není ošetřeno. Většina pacientů je prvotně ošetřena Lékaři bez hranic nebo nějakou první pomocí, ale tím, že v Jordánsku nemají pojištění a na léčbu nemají prostředky, jsou ponecháni svému osudu. Zde vyplňuje prostor MEDEVAC,“ dodává doktor Burget.
Kontinuitu péče se program snaží držet i ve chvíli, kdy lékaři provádějí zákroky přímo na místě – což je u týmu z VFN případ dalších dvou misí v Jordánsku. „MEDEVAC je výjimečný v tom, že nejenže přináší lékaře, ale vozíme s sebou i fyzioterapeuty, aby proces po operaci probíhal kontinuálně dál. Snažíme se tedy pacienta ve spolupráci s lékařem v Jordánsku sledovat od začátku do konce. Ostatní země přijíždí, udělají operaci a odjíždějí. MEDEVAC udělá operaci, fyzioterapii a pak máme lékaře, který pacienty sleduje dlouhodobě,“ uvádí Lukáš Němec. Tým z VFN přitom na jordánských misích provedl 36 operací, deset pacientů ošetřil konzervativně a u 26 zajistil fyzioterapii.
S misemi jsou ovšem spojeny i komplikace související s odlišnou kulturou a zvyklostmi. Podle Filipa Burgeta tak například chvíli trvalo, než pacienti v muslimských zemích začali respektovat zdravotnice. Štěpán Magersky z ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, která se taktéž zúčastnila misí v Jordánsku, poukazuje i na potíže ohledně toho, jak pacienti k léčbě přistupují. „Setkáváme se s tím, že nechápou, že je po nich vyžadována nějaká spoluúčast, že mají chodit na kontroly – tedy že ortopedická operace neznamená jen provést výkon, ale že to znamená i rehabilitaci a dodržování nějakého režimu, aby byl pooperační výsledek takový, jaký chceme. Kolikrát jsme se ale setkali s tím, že jsme po endoprotézách kolene vysvětlovali, že pacienti nesmí klekat při modlení, protože je to bude bolet. Někdy mi ale přišlo, že náš výkon chápali, že tak to chce Alláh, má to tak být a zbytek se neřešil,“ popisuje Štěpán Magersky.
Nevídaný jev: fungující mezirezortní spolupráce
V rámci MEDEVACu se ovšem také povedlo něco, co v českém prostředí není až tak obvyklé – totiž meziresortní spolupráce. Projekt koordinuje ministerstvo vnitra, podílí se na něm ale také ministerstvo zdravotnictví, zahraničních věcí, obrany i průmyslu a obchodu plus Armáda ČR pro transporty zraněných pacientů. V současnosti přitom funguje pracovní skupina, v níž se zástupci zmíněných resortů scházejí. K jejímu svolání došlo poté, co v reakci na migraci vláda rozhodla o zřízení stálého programu – do roku 2015 se totiž MEDEVAC realizoval ad hoc na základě samostatných vládních usnesení.
Jednotlivá ministerstva tak mají v programu své úkoly. Ministerstvo zahraničních věcí se například stará o to, aby zajišťovalo synergii mezi další poskytovanou humanitární pomocí a také činností zastupitelských úřadů. Celkem přitom dává úřad na pomoc 70 až 100 milionů ročně, které jsou rozděleny mezi české nevládní organizace působící v rozvojových zemích a humanitární akce organizované například OSN, případně jdou na nenadálé události. V souvislosti se zastupitelstvy v daných zemích pak spolupráce funguje tak, že se snaží pomáhat například při organizaci pobytu lékařských týmů či evakuaci pacientů, navazují také kontakty s místními ministerstvy či nemocnicemi.
Ministerstvo zdravotnictví zase kromě toho, že řídí zapojené fakultní nemocnice, letos pro účastníky MEDEVAC zorganizovalo přípravu zásad pro poskytování provozního příspěvku. Legislativní prostředí v zemích, kde je pomoc poskytována, je totiž jiné než v Česku. Zásady proto radí ohledně toho, aby všechny podklady a doklady odpovídaly právnímu prostředí u nás.
Od roku 1993 do letoška bylo v rámci MEDEVAC provedeno 225 humanitárních transportů do Česka z celkem 12 zemí. V posledních čtyřech letech bylo vysláno 28 lékařských týmů, které v zahraničí provedly 889 operací. Od loňska pak proběhlo pět odborných školení v traumatologii, oftalmologii, dětské kardiochirurgii a popáleninové chirurgii, které absolvovalo celkem 27 zahraničních zdravotníků. V rámci peněžních darů bylo letos rozděleno 11,5 milionu korun, které putovaly na vybavení nemocnic a školení lékařů na Ukrajině, v Libanonu a Iráku.
Michaela Koubová
