Někteří škarohlídi už změnili názor a přišli nám pomoci, říká Ivona Závacká, proděkanka ostravské lékařské fakulty
Lékařská fakulta Ostravské univerzity je nejmladší v zemi. Letos vstupuje do sedmého roku existence. Ostrava na svou „medicínu“ čekala padesát let, i když pokusů o její ustavení bylo v minulosti několik. První se datuje dokonce do roku 1949. Ale ani udělení akreditace v roce 2010 se neobešlo bez kritiky akademiků, kteří poukazovali na to, že škola „prý nemá dost kvalifikovaných učitelů, řada z nich bude jen dojíždět, některé obory nepovedou habilitovaní pracovníci v plném pracovním úvazku“. I přes tyto „porodní bolesti“ na fakultě dnes studuje na pět stovek budoucích zdravotníků a loni zde promovalo prvních 48 lékařů. O současnosti a budoucnosti fakulty hovoří Ivona Závacká, proděkanka pro studium a celoživotní vzdělávání.
Když v roce 2010 za poměrně bouřlivých okolností ostravská lékařská fakulta vznikala, mnozí jí nedávali více než rok. Jaké postavení mezi ostatními lékařskými fakultami si vydobyla za šest let existence?
Není vhodné hovořit za ostatní fakulty, jak dnes, po šesti letech, vnímají naši existenci. My vnímáme, že počáteční nevole částečně opadla. Naopak je hodně oborů, kdy jejich zástupci vzájemně skrz fakulty komunikují, spolupracují a respektují se. Ale to v některých případech bylo i v minulosti, takže lze říci, že je to vždy jen o samotných lidech. Každoročně se lékařské fakulty ČR a SR scházejí v regionu některé z fakult a na podzim 2016 byla pořádající fakultou ta ostravská. Vnímali jsme, že se kolegům v Ostravě i líbilo.
Jedním z problémů, kterým tehdy oponenti argumentovali, byl nedostatek kvalifikovaných a stálých pedagogů, z nichž řada „bude jen dojíždět“. Měli pravdu? Jak je výuka zajištěna v současnosti?
Některé dílčí podobory byly ze začátku postaveny na akademických pracovnících, jež měli svá domovská pracoviště skutečně jinde. Nicméně za ty roky se stali buď pouze našimi pracovníky, nebo již odešli, ale vychovali své nástupce z řad kolegů Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Ostrava. Stále však vnímáme, že musíme na personální politice pracovat a některé obory personálně posilovat. V roce 2016 jsme měli první promoce a dokonce dva z nových absolventů nastoupili k nám na fakultu jako akademičtí pracovníci, neboť chtějí dále studovat doktorské programy a věnovat se vzdělávací a vědeckovýzkumné činnosti.
Mohlo by vás zajímat
Nicméně vstupujete do sedmého roku existence. Co se vám za tu dobu podařilo?
Podařilo se nám vychovat první absolventy, na které jsme hrdí, neboť máme výbornou zpětnou vazbu od zaměstnavatelů, že jsou dobře připraveni pro praxi. Na podzim 2014 jsme dokončili rekonstrukci budovy ZY – INLEK, jež je zázemím pro teoretické a preklinické obory. Byli jsme úspěšní v dalších akreditacích, získali jsme dva doktorské studijní programy, jež navazují na medicínu a pro nelékařský program Ošetřovatelství dokonce habilitační práva. Podařilo se nám získat akreditaci Všeobecného lékařství v angličtině a prodloužení akreditace některých stěžejních nelékařských programů a oborů. Byli jsme úspěšní v projektech – v podání, získání i jejich řešení. Připravili jsme i velký projekt „Simulační centrum“, které by mělo být komplexním vzdělávacím střediskem při lékařské fakultě. Nastavili jsme poměrně dobrou spolupráci s fakultní nemocnicí, městskou nemocnicí i dalšími zdravotnickými zařízeními v kraji.
Kde máte naopak ještě rezervy?
Víme, že stále musíme pracovat na posílení vědeckovýzkumné činnosti, nemáme tolik vědeckých projektů, jak bychom si přáli. Personální politika je rovněž neustále v řešení. A samozřejmě je to stále nedostatečné financování výuky, jež je velmi drahá a jen částečně ji pokryjí finance z MŠMT.
Vloni v létě odpromovalo prvních 48 absolventů. Máte zpětnou vazbu, zda mají místa a kolik jich zůstalo v regionu, který se potýká s nedostatkem zdravotníků?
Ano, zpětnou vazbu si snažíme udržet, všichni absolventi mají svá místa. Ve většině případů zůstali v kraji, část jich ale také odešla zpět do Čech a na Slovensko, odkud pocházejí. Zpočátku první ročníky ještě neměly tolik studentů z Moravskoslezského kraje, jako ty pozdější.
V médiích se objevila zpráva, že hodláte otevřít další medicínský obor – stomatologii. Plánovali jste to už delší čas nebo jde o reakci na současnost, kdy najít zubaře rovná se výhře v loterii?
Tento dotaz je spíše na vedení univerzity, města Ostravy a kraje. Jedná se o strategické rozhodnutí, jež si žádá analýzu a rozvahu všech dostupných možností.
Jaké máte další plány na nejbližší léta? Jakým směrem by se měla fakulta rozvíjet?
V současné době je nutné se personálně stabilizovat, připravit se na institucionální akreditaci, o kterou zcela jistě univerzita bude usilovat, rozvinout anglickou mutaci výuky Všeobecného lékařství a řešit podané projekty, které by přinesly další rozvoj ve vzdělávací a vědeckovýzkumné činnosti fakulty.
Ostrava usilovala o „medicínu“ padesát let. Cítíte podporu ze strany města? V čem konkrétně vám pomáhá?
Město Ostrava v minulosti i dnes fakultě velmi pomáhá. Jednak při akreditaci, tak i následně nás podporovalo poměrně výrazně finančně v rámci rozvoje personální politiky, zajištění přístrojového vybavení a podobně. K rozvoji přístrojového vybavení nám pomohl jednorázově i Moravskoslezský kraj.
A nakonec, co ti původní „škarohlídi“? Jste s nimi v kontaktu a změnili za tu dobu na „ostravskou medicínu“ názor?
Záludná otázka. Někteří ano – změnili a dokonce i chválí, přišli nám i pomoci a učí u nás. A někteří si zase rádi přidají, když slyší, že se fakultě zrovna nedaří. Je to o lidech a asi bude ještě dlouho trvat, než některé přesvědčíme. Já ale věřím, že ano.
-ova-
Tomáš Cikrt
