Hospodářské komoře se v pondělí podařilo pozvat ke kulatému stolu celkem silnou sestavu politiků, kteří jsou ve svých stranách považováni za experty na zdravotnictví. Diskutovali spolu se zástupci soukromých i krajských zdravotnických zařízeních především o „nespravedlivých“ úhradách akutní lůžkové péče. Jsou to letité otázky českého zdravotnictví: Je odůvodněné a správné, že je za stejný výkon uhrazena jedné nemocnici jiná částka, než nějaké další nemocnici? Anebo dokonce, že je ve stejné nemocnici uhrazena za stejný výkon různá částka podle toho, která pojišťovna jí platí?

Odpovědi politiků se různí, pravice spíše s růzností cen problém nemá, levice by je chtěla nalajnovat. Shoda ovšem panuje v tom, že nynější rozdíly jsou neodůvodněné a současný stav je nespravedlivý. Vznikl historicky. Namísto tvorby cen na základě vyjednávání mezi poskytovateli a plátci, se postupně zabetonoval systém, v němž se spoléhá na úhradovou vyhlášku ministerstva zdravotnictví a umrtvující paušály, v nichž už není důležité, kdo jak efektivně a kvalitně péči poskytuje, ale jak jí umí vykázat. Kromě plateb „za historické vykazování“ je tu pak koeficient specializace (nazývaný ekonomem Zámečníkem bulharský koeficient), který zvýhodňuje fakultní nemocnice.  Celé je to zakódované do „ďábelských“ vzorců, jimž rozumí jeden náměstek ministra zdravotnictví a několik málo matematických šamanů v největších nemocnicích, kteří také nejlépe ovládají alchymii vykazování. Pro zajímavost, základní vzorec vypadá takto (ale vyhláška obsahuje další i košatější):

Zrušit úhradovou vyhlášku?

Chceme stejné úhrady za stejné výkony, říkají zástupci menších nemocnic. Radikálnější pak dodávají: Zrušme úhradovou vyhlášku. Z debaty u kulatého stolu Hospodářské komory ovšem vyplynulo, že se k jednomu ani druhému nikdo z politiků aktuálně nechystá. Ne, že by se jim současný stav zamlouval, radikálních změn ve zdravotnictví se ale bojí jako čert kříže. Všichni mají ještě v živé paměti reformní pokusy nedávné doby, které byly natolik politicky nákladné, že si je nikdo nezopakuje minimálně do doby, než přijde opravdu velká krize financování celého systému. Prosperita hospodářství slouží jako růžové brýle. A nakonec –  zdravotnictví přeci jenom funguje. Dokonce lépe, než v mnoha jiných zemích. Kdo by chtěl narušovat jeho stabilitu překopáním principu, jakým se v něm přerozdělují peníze, nebo dokonce rušit vyhlášku? Náznaky tu ale jsou.

Například Adam Vojtěch, poradce Andreje Babiše, by se zrušení úhradové vyhlášky nebránil, stejné platby za stejné výkony by ale nezaváděl. Narovnal by stávající nespravedlnosti, ale jinak je jeho vizí pluralitní systém, v němž by posílil roli zdravotních pojišťoven a v němž jsou placeny podle výkonu a kvality jak zdravotnická zařízení, tak zdravotníci, čili rozhodně ne stejně. Tohle je dobré vědět, protože pokud hnutí ANO vyhraje volby, pan Vojtěch, může zamířit hodně vysoko. Ostatní strany u kulatého stolu nepřekvapily: ODS (zde reprezentovaná ex-hejtmanem Petrem Zimmermannem) v tomto punktu smýšlí podobně jako ANO, ex-ministr Leoš Heger z TOP 09  je mnohem opatrnější variantou téhož, ex-ministryně Zuzana Roithová také není žádný radikál až na návrh učinit z VZP jednu státní pojišťovnu a z ostatních pojišťovny komerční (což vždycky propašuje do programu KDU ČSL, ale strana se tím moc nechlubí). ČSSD (tentokráte zastoupená ředitelem FN Plzeň Václavem Šimánkem) spoléhá na to, že nejchytřeji celé zdravotnictví umí organizovat a řídit ministerstvo zdravotnictví a úhradovou vyhlášku hodlá zachovat i budoucím generacím. Komunisté, reprezentovaní stálicí sněmovny Soňou Markovou, by začali zákonem o neziskových nemocnicích, nejlépe v podobě jakou mu kdysi vtiskli společně s Davidem Rathem.

Čekání na docenta Duška

Všichni politikové do jednoho se ovšem shodli, že je třeba vyčkat. Nebude to Čekání na Godota, který nepřijde, ale na Duška, jenž už tady je a usilovně kutá na projektu DRG Restart.

Ředitel ÚZIS docent Ladislav Dušek, se octil v roli spasitele, nikoliv proto, že by o to usiloval, ale proto že přes něj politici se sebe sejmou své hříchy nečinnosti a „neodvahy“. Duškova čísla mají zachránit svět. Až je budeme mít, české zdravotnictví se rázem promění v průhledný a spravedlivý systém. Jenže ono se stane něco jiného. Ti, kteří byli poníženi, povstanou a ti, kteří byli neprávem povýšeni, budou poníženi. Převedeno na úhrady, ti, kdož byli (snad) nespravedlivě v dluzích, se dostanou (opět snad) do černých čísel. To ale také znamená, že někteří přeceňovaní a dosud ziskoví, spadnou do dluhů. Odhaduje se, že jich může být až třetina. Co udělají politici? Oddluží je, zadotují, podrží nad vodou… Má pak ale taková spravedlnost smysl?

„Všem všechno stejně“ – to už tu bylo

Je třeba si také uvědomit, že ten kdo žádá stejné úhrady za stejné výkony, žádá defacto přídělový systém. Nechce, aby pojišťovny nakupovaly zdravotní služby, ale aby jenom přeposílaly peníze. Pak jich ale skutečně nepotřebujeme víc. „Přerozdělovna“ nám stačí jedna. Stejně tak je potom možné vyhovět požadavku odborářů a zavést všude jednotné tabulkové platby. Zkrátka vybudovat národní zdravotní službu, což je legitimní vize, ale je třeba o ní mluvit otevřeně a mít současně na paměti, že státní systém se v naší zemi už jednou neosvědčil. Jediná KSČM, z těch stran, které s centrálně řízeným zdravotnictvím koketují, nevěší svým voličům bulíky na nos a jasně říká, že by se jí takový systém zamlouval. Proč by ale měly mít stejný zájem soukromé nemocnice? Uvědomují si to? Možná z nich mluví zoufalost.

Chceme-li uchovat v českém zdravotnictví to, co je v něm skutečně cenné, pak rozvíjejme pluralitní systém veřejného zdravotního pojištění. Chceme-li napravit křivdy a nesrovnalosti, nepožadujme stejné úhrady za stejné výkony, ale spravedlivé úhrady.

Od letošních voleb nečekejme žádný zvrat, tedy alespoň ve zdravotnictví ne. Politici vyčkávají. Počkáme si tedy s nimi.

Tomáš Cikrt