Jeden svět 2017: Sex postižených, život za zdmi ústavu, eutanázie i náhradní mateřství
Filmový festival Jeden svět zaměřený na filmy o lidských právech je v plném proudu a nabízí hned několik snímků, které se dotýkají nejen etických otázek medicíny. Jaký je život s fyzickým nebo mentálním handicapem? Co když víte, že se pohybujete na hraně zákona, jen proto, že jste se narodili ve „špatném“ těle a se „špatnou“ sexuální orientací? Jak se dá smířit s tím, že postupně přicházíte o zrak a nemůžete to změnit? A jaké to je, když máte sto let a rozhodně nechcete přestat žít naplno? I to jsou témata dokumentů, které představuje letošní ročník festivalu Jeden svět. Ten do 15. března probíhá v Praze a následně se vydává do 32 měst napříč Českou republikou.
Duši neprodám (Česká republika)
„Hledáme náhradní matku, máme vlastní embrya, zajištěnou kliniku i právní služby.“ Podobných inzerátů v dnešní době přibývá. Ročně se tímto způsobem narodí asi stovka dětí párům, které samy nemohou mít děti. Přesné číslo ale nelze zjistit, protože náhradní mateřství se v ČR pohybuje v šedé zóně zákona. Režisérka Eva Tomanová natáčela se třemi hrdinkami. Monika právě odevzdala biologickým rodičům třetí odnošené dítě. Studentka Nikola narazila na problematický pár a svádí právní bitvu, aby si mohla syna nechat. Zkušená náhradní matka Renata porodí miminko, u něhož se objeví podezření na závažnou genetickou vadu. Film se dotýká nejbolestivějších témat souvisejících s náhradním mateřstvím.
Projekce v regionech: Znojmo, Č. Budějovice, Chrudim, Zlín, Ostrava, Uherské Hradiště, Plzeň, Liberec, Opava, Ústí nad Orlicí, Semily, Rožnov, Brno, Třebíč, Tábor, Ústí nad Labem
Dva světy (Polsko)
Ve svých 12 letech Laura ví, jak se v bance sjednává půjčka i jak to chodí na pracovních pohovorech. Oba její rodiče jsou totiž neslyšící a ona tak tráví hodně času tím, že je doprovází a tlumočí jim do znakového jazyka. Při jednání s úřady je sice oproti svým vrstevníkům napřed, jinak je to ale normální dívka se všemi starostmi, které k dospívání patří. Když nechce, aby jí rodiče „znakovali do života“, jednoduše zaboří zrak do svého mobilního telefonu. Dřív se za ně styděla, dnes je ráda, že je má. Filmový portrét ukazuje každodenní život jedné neobyčejné rodiny, kterou nedělí jen generace.
Normální autistický film (Česká republika)
Kdo je to aspík? A co mají společného autisti, Malý princ a mimozemšťani? Pětice dětí a dospívajících postav filmu žije s nálepkou, která je odděluje od ostatních. Ale kdo může tvrdit, co je normální a co není? Oceňovaný český dokumentarista Miroslav Janek natočil neobyčejný snímek o neobyčejných bytostech, nabourávající představu o autismu jako nemoci. Film je plný poetických obrazů, slavných klavírních skladeb, autistického rapu, filozofických úvah o vesmíru, smrti, přátelství a světa víl nebo smělých plánů budoucího člena demoliční čety. Takový normální autistický film.
Mohlo by vás zajímat
Projekce v regionech: Znojmo, České Budějovice, Zlín, Ostrava, Karlovy Vary, Uherské Hradiště, Pelhřimov, Jablonec, Plzeň, Havlíčkův Brod, Olomouc, Liberec, Police nad Metují, Ústí nad Orlicí, Polička, Rožnov pod Radhoštěm, Brno, Kladno, Třinec, Ústí nad Labem, Benešov.
Jackson (USA)
Poslední fungující klinika ve státě Mississippi, která provádí potraty, čelí každodenním protestům proti své činnosti ze strany katolických nátlakových skupin i řadových občanů. Dokument sleduje příběhy tří žen s odlišným přístupem k potratům a rámuje tak téma americké debaty o umělém přerušení těhotenství. Názorové pozice Shannon, zaměstnankyně kliniky, a aktivistky pro život Barbary jsou v přímém střetu. Mezi nimi se pohybuje mladá April v průběhu svého pátého neplánovaného těhotenství. Režisérka svým čistě observačním přístupem nesoudí a nezlehčuje tíhu žádné volby, která se ženám nabízí. Dokument rovněž odhaluje společenskou náladu amerického jihu a tlak vlivných lobbistických skupin na zpřísnění legislativy.
Projekce v regionech: Hradec Králové, Ostrava
Miluj mě, jestli to dokážeš (Česká republika)
Tomáš se považuje za člověka založeného velmi sexuálně. Je mladý a pohledný, ale jako vozíčkář si dlouho musel zvykat na odmítání, a to i ze strany sexuálních pracovnic. Ne každá profesionálka si s tělesně postiženým člověkem dovede poradit, natož aby měla bezbariérovou provozovnu. Odpovědí na tento problém je sexuální asistence. Režisérka Dagmar Smržová sleduje Tomáše a další dva mladíky na cestě za sexuálním uspokojením a jednu sexuální pracovnici, která se rozhodne rozšířit nabídku svých služeb. Film z oblasti, o které se začíná více mluvit, si na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava vysloužil cenu diváků.
Projekce v regionech: Chrudim, Ostrava, Pardubice, Karlovy Vary, Plzeň, Ústí nad Orlicí, Brno, Třinec
Můj přítel Janiv (Izrael)
„Obvykle přemýšlím o tom zdravém klukovi, Janivovi, a nevím, zda mu závidím. Asi by z něj vyrostl normální, povrchní a nudný člověk. Možná by mohl dělat normální věci, které já dělat nemůžu, nemůže ale dělat ty neobvyklé věci, které jsem dělal já,“ říká hrdina dokumentu Janiv. Trpí amyotrofickou laterální sklerózou, která jej fyzicky paralyzuje, přesto však pracuje, cestuje a sní o tom, že se zcela osamostatní. Dokument, který natáčí Janivův přítel Maayan, citlivě a s humorem ukazuje, jak důležitou roli hrají v životě hendikepovaného člověka přátelé, rodina a spolupráce. U Janiva vítězí optimismus nad bezmocností, duch nad tělem a touha po dobrodružství nad strachem.
Můj tajný les (Finsko)
Dvacetiletý autista Lauri je odkázaný na pomoc druhých lidí. Nejen co se týče většiny fyzických úkonů, ale i jeho komunikace se světem. S vyjadřováním mu prostřednictvím elektronické znakové tabulky pomáhá tlumočnice Pirjo, která působí ve specializovaném centru. Každodenní potýkání se s praktickými obtížemi při studiu, v centru nebo doma je prokládáno meditativními záběry z místního lesa, kam Lauri chodí přemýšlet. Při nich jsou použity Lauriho texty, které pomáhají pochopit, co se odehrává v jeho nitru. Tlumočením se jeho osobnost neztrácí v překladu – díky němu teprve získává srozumitelné rysy.
Nebojím se (Nizozemí)
Paní Eli už několik let usiluje o povolení k asistované sebevraždě. Zatím nebylo možné nizozemský zákon o eutanázii aplikovat na pacienty s psychickou diagnózou. Až nyní přišel průlom. Dokument sleduje poslední fázi příprav, kterými pacientku doprovází její dlouholetý psychiatr. Frederik Polak je průkopníkem neortodoxních metod, včetně medicínského použití marihuany. Za prioritu své praxe považuje zmírňování utrpení pacientů. Film pozorně sleduje situaci člověka, který se rozhodl skončit svůj život za pomoci lékařů, a všímá si i ceny, kterou za svou práci platí terapeut.
Perla Afriky (Švédsko, Keňa, Thajsko, Uganda)
Cleopatra se ocitla na titulní stránce novin – za hvězdu ji ale neměli. Je totiž trans a žije v Ugandě. Ačkoliv je tato země od dob Winstona Churchilla pro bohatství a rozmanitost své přírody označována jako „perla Afriky“, sociální rozmanitosti se tu daří daleko méně: LGBT lidé jsou většinovou společností lynčováni a zákonodárci chtějí homosexualitu trestat smrtí. Širokoúhlá road movie Cleopatry a jejího přítele Nelsona vypráví příběh o cestě za lepší budoucností. A Nelsonova láska i vztahy v rodině napovídají, že by tahle story mohla mít i nečekaný happy end.
Poznámky o slepotě (Velká Británie, Francie)
Naučil se přednášet bez poznámek, zvládl poznat studenty a studentky po hlase, nechal si namluvit odbornou literaturu na kazety a pak si uvědomil, že aby ho slepota neporazila, musí ji pochopit. Profesor teologie a religionistiky John M. Hull měl se zrakem problémy od dětství, definitivně o něj přišel ve 45 letech. Jeho reflexe toho, co znamená být slepý, krásy kognice a limitů mezilidských vztahů, vyšla knižně a nyní ji audiovizuální formou představují režiséři Peter Middleton a James Spinney. V působivém filmu s prvky dokudramatu nechávají promlouvat samotného Hulla, který si v osmdesátých letech vedl audio deník. Snímek mimo jiné vyhrál cenu za nejlepší dokument v British Independent Film Awards. Spolu s filmem bude na Jednom světě 2017 uvedena i jeho interaktivní verze.
Slyšet očima (Rakousko)
Rakousko je jedním z mála států, který uznal znakový jazyk jako další oficiální řeč pro svou zemi. I přes možnosti tlumočení se však situace tamní neslyšící komunity nedá považovat za ideální. Neslyšící politička Helene Jarmer, jedna z postav snímku, se to snaží změnit. Mladí neslyšící manželé Hagerovi přemítají, do jaké míry nedoslýchavost ovlivní život jejich čerstvě narozeného syna Emila. Studentka Ayse se snaží zvládnout vstup do svého prvního zaměstnání. Observační dokument zachycuje střípky ze životů několika neslyšících a zaměřuje se přitom na sílu a barevnost paralelního světa znakového jazyka.
Projekce v regionech: Plzeň, Brno
Stručný manuál k osvobození (Rusko, Francie)
Kaťja a Julia nemůžou pracovat, hospodařit s vlastními penězi ani si pořídit děti. Byly zbaveny svéprávnosti a všechny aspekty jejich života zajišťují a kontrolují zřízenci Tinskajského psychoneurologického institutu, kam putovaly rovnou z dětského domova. Zaměstnanci ústavu klidně dosvědčí, že kdyby vyrostly v rodinách, žily by úplně normální životy. Ale to není nic platné. V dětství jim byla přiřknuta diagnóza typu „lehká intelektuální deprivace s poruchou chování“, a dokud nepřesvědčí lékařské komise a soudní tribunály, že jsou schopny samostatného života, musejí žít v ústavní péči. Režisér několik let sleduje jejich život za zdmi ústavu a pokusy splnit si svůj největší sen: dostat se na svobodu.
Takoví jsme byli (Dánsko)
Kristian a Mette Line spolu žijí 12 let, když Kristian náhle zkolabuje. Spolu s třetinou mozku, která 39letému Kristianovi v důsledku krevní sraženiny odumře, berou za své i dosavadní chod domácnosti a jejich vztah samotný. Sledujeme statečné sžívání se s novou situací, která přináší oběti na obou stranách. Přestavba rodinného domu, péče o děti a uživení celé rodiny zůstalo na bedrech silné Mette Line, pro kterou však zpřeházení rolí a proměna manželovy osobnosti představuje čím dál větší zátěž. Jsme přímými svědky hovorů mezi manželi, v nichž sice nechybí humor, ale stále častěji se objevuje také agrese. Intimní příběh nabízí nepřikrášlený pohled na vztah dvou lidí v kritickém okamžiku jejich životů.
Transit Havana (Německo, Kuba, Nizozemí)
Změna pohlaví na přídělový lístek se jeví jako podivný vtip – ale ne na Kubě. Od roku 2008 je tu možné prodělat operativní změnu pohlaví, ale jako na ledacos jiného, i na ně je zde pořadník. Jedinkrát za rok přijedou do Havany na pět dní lékaři z Dánska a Belgie a provedou zákroky několika lidem. Vyhoví lékařská komise letos konečně trans aktivistce Malú? Obhájí Odette své rozhodnutí před svou náboženskou obcí? A přinese Juanimu další faloplastika štěstí v lásce? V portrétním dokumentu nizozemského režiséra Daniela Abmy hraje významnou roli i Mariela Castro, která se dlouhodobě zasazuje o práva LGBT Kubánců.
Žena stínů (Kanada, Chile)
Chilská filmařka kvůli vrozené nemoci postupně přichází o zrak a o své cestě do tmy se rozhodne natočit autobiografický dokument. Rozchází se s partnerem a po mnoha letech v Kanadě odjíždí do rodného Santiaga de Chile. V ulicích metropole, kterou se nově učí poznávat pomocí slepecké hole, se seznamuje s nevidomými pouličními prodejci. Nachází v nich přátele, zdroj inspirace i poznání. Ačkoliv záběry jejího posledního filmu se režisérce před očima mění v mlhu, nezdolně pokračuje v hluboce osobním svědectví o ztrátě zraku a hledání odpovědi na otázku, co pro vizuálního umělce znamená slepota.
Blanche nebude sedět v koutě (Francie)
Jako těla bez duše. Tak někdy mohou působit pacienti s Alzheimerovou nemocí. Blanche Moreau, krásná dvaadevadesátiletá dáma, není výjimkou. Vše se mění v momentě, kdy do geriatrického centra, v němž spolu s dalšími seniory tráví poslední fázi svého života, přichází choreograf a tanečník Thierry. Díky jeho taneční terapii těžce nemocné pacientky zcela ožívají. Důvěrnou intimitu a pozornost, kterou jim ve společném pohybu věnuje, si užívá obzvlášť Blanche. Poetický film otevírá delikátní téma citových potřeb seniorů, potvrzuje moc arteterapie a beze slov dokazuje, že ve starém těle dříme mladá duše.
Projekce v regionech: České Budějovice, Ostrava, Olomouc, Police nad Metují, Opava, Ústí nad Orlicí, Semily, Rožnov, Brno, Kladno, Třinec, Louny, Tábor
Život začíná po stovce (Švédsko)
Švédka Dagny má svůj vlastní blog, kam denně přispívá. Píše o všedních věcech, dopisuje si se svými přáteli a sem tam projede seznamky. Večer nezřídka vyráží na párty, kde nepohrdne sklenkou šampaňského. Je hostem televizních pořadů, lidé ji poznávají na ulici. Fakt, že se blogerka Dagny narodila v roce 1912, se zdá nepodstatný. Jak sama říká, být aktivní a mít vůli učit se stále novým věcem není otázkou věku. A přestože k ní osud nebyl vždy vstřícný, neutápí se v minulosti, ale těší se na vše, co přijde. Skrze svůj příběh vzkazuje, že je třeba odhodit stud a strach – na to je život příliš krátký.
Projekce v regionech: Hradec Králové, Ostarava, Pardubice, Uherské Hradiště, Plzeň, Olomouc, Tišnov, Police nad Metují, Děčín, Český Krumlov, Rožnov pod Radhoštěm, Brno, Kladno, Třinec, Louny, Benešov
Zkrocení zlých otců (Austrálie)
Večer na běžném poklidném předměstí. Co se děje za zdmi domů, v kolika domácnostech se zrovna odehrává nějaký konflikt? Úvodní montáž složená ze záznamů telefonátů žen na linku bezpečí, nahrávek slovního napadání a sebezpytujících výpovědí mužů po výbuchu agrese, to vše navozuje atmosféru skrytého světa domácího násilí. V Austrálii vznikají podpůrné skupiny pro muže ovládané zlostí, kteří se ale snaží převzít zodpovědnost za hrubost, již projevili vůči svým nejbližším. Dokument sleduje životní příběhy tří z nich a proplétá je s osobní zkušeností dvou terapeutů. Skupina prochází očistcem, na jehož konci by muži měli být připraveni navázat nový vztah se svými rodinami.
Projekce v regionech: Hradec Králové, Ostrava, Plzeň, Brno, Kladno, Tábor
-ham-
Tomáš Cikrt
