Na ministerstvu zdravotnictví odstartovaly dva projekty, které jsou zásadní pro realizaci reformy psychiatrie. Na konci března byl spuštěn projekt prvních pěti center duševního zdraví, teď v dubnu pak deinstitucionalizace – oba financované z OP Zaměstnanost. Zatímco první projekt má za úkol začít zavádět poskytování komunitní péče, druhý by měl připravit proměnu celého systému – tedy nastavit síť poskytovatelů péče, naplánovat proměnu léčeben v moderní zařízení poskytující širší spektrum služeb pro duševně nemocné a v neposlední řadě má pomoci vhodně nastavit systém úhrad tak, aby byly služby udržitelné i po dočerpání peněz z Evropských fondů.
Úsilí o reformu psychiatrie v Česku nyní nahrála do karet iniciativa Světové zdravotnické organizace, která si pro letošní Světový den zdraví, připadající právě na dnešek, zvolila téma deprese. V té souvislosti také uspořádala kampaň Depression: Let´s talk a upozornila na nízké procento zdravotnických výdajů, které rozvojové i vyspělé země dávají na duševní zdraví (více zde). „Vidím určitou symboliku v tom, že Světová zdravotnická organizace stanovila na Světový den zdraví téma z oblasti duševního zdraví v roce, kdy konečně můžeme hovořit o tom, že budou vidět skutečné, hmatatelné výsledky reformy psychiatrické péče. Předpokládám, že rok 2017 budeme moci označit za začátek implementace obrovské systémové změny, kterou reforma představuje. Teprve teď si začínáme uvědomovat, jaké to má konsekvence ve vzdělávání, přístupech k pacientům, komunikaci, destigmatizační kampani i v ekonomice – jsme si jisti, že bude nutné stanovit nové principy úhradových mechanismů,“ říká Daniela Matějková, vedoucí oddělení koncepcí a strategií na ministerstvu zdravotnictví.
Cesta k realizaci změn přitom byla dlouhá a nesnadná – stačí se jen podívat na množství článků, které ZD vydal od svého vzniku a v nichž odborníci či ministerstvo vyjadřují naději, že jsou centra duševního zdraví otázkou spíše měsíců než let. A to jsme pořád v době, kdy už byla práce na reformě rozjetá – o přípravách se začalo mluvit v závěru roku 2012 za ministra Leoše Hegera (TOP 09), o rok později byla za Martina Holcáta schválena Strategie reformy psychiatrické péče v ČR.
„Koncepcí, které jsme vytvořili a které často končily v šuplíku kdesi na ministerstvu, byla spousta. Strávili jsme na tom velký časový prostor a dnes konečně můžeme říci, že i díky lidem z ministerstva, se kterými máme relativně blízké vztahy, se začíná cosi dít a pevně doufám, že do konce roku uvidíme první výsledky,“ poukazuje šéf Psychiatrické společnosti ČLS JEP Martin Anders. „Důvodem, proč se výsledky tak pomalu dostavují, je jednak obrovská systémová změna, která je pro obor zdravotnictví nebývalého rozsahu, ale také poměrně velká složitost peníze zužitkovat tak, aby přinesly požadovaný efekt,“ dodává Matějková.
Centra budou muset sladit zdravotní a sociální služby
Momentálně se hlavní pozornost upírá k tzv. měkkým penězům z OP Zaměstnanost, z něhož má být financováno devět projektů s celkovou alokací 1,2 miliardy korun během pěti let. Dlouho očekávaným a konečně čerstvě spuštěným projektem je prvních pět center duševního zdraví, který odstartoval na konci března.
„Podařilo se zaměstnat odborníky – na první projekt se bavíme zhruba o čtyřech metodicích, kteří mají praktickou zkušenost s poskytováním zdravotně-sociální péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Většinou jsou to tedy ti, kdo už takovou péči, byť ne systémově podporovanou, poskytují. Tito odborníci by měli připravit veškeré požadavky a kvalifikační předpoklady pro žadatele. Poté se spustí proces výběru jednotlivých uchazečů. Předpokládám, že se bavíme o horizontu zhruba půl roku, kdy by mohlo dojít k výběru prvních pěti zájemců o poskytování služeb center duševního zdraví,“ vysvětlila pro ZD Matějková.
Centra by přitom měla z OP Zaměstnanost dostat finance na zhruba rok a půl provozu, a to jak se zdravotnickými, tak sociálními pracovníky. Jak totiž udávají standardy, centrum se spádem sto tisíc lidí a zhruba dvěma stovkami pacientů by mělo zaměstnávat devět zdravotních sester, devět sociálních pracovníků, jednoho psychiatra na celý úvazek a jednoho na půl úvazku plus klinického psychologa.
„Reforma není jen z oblasti zdravotnictví. Je potřeba ji vnímat jako spojování minimálně dvou systémů, a to zdravotního a sociálního. Pokud se nám to podaří, určitě to může být dobrou zkušeností i pro ostatní obory medicíny. Pro ty, kdo se o něco podobného pokoušejí nebo mají již počáteční fázi za sebou, bylo nejtěžší a nejsložitější v rámci týmu dorozumění mezi těmito dvěma systémy – mezi pracovníky z oblasti zdravotnictví a sociální sféry. Názvosloví, které se používá, nemusí být vždy na obou stranách vnímáno stejně, a i postoje a principy mohou být rozdílné. Kde se ale podařilo sladit týmy a sjednotit postoje tak, že týmy fungují jako rovnoprávné osoby, je vidět benefit pro pacienta a klienta. Ten je obsluhován jako jeden člověk, ne dva lidé s rozdílnými potřebami,“ poukazuje Matějková.
Řada pacientů s psychiatrickou diagnózou leží na nepsychiatrických odděleních
Od začátku dubna byl také spuštěn projekt deinstitucionalizace. „Ten by měl řešit všechny důležité věci, které budou tvořit zázemí pro to, aby se nám v následujících letech povedlo dosáhnout cílů, které jsou ve strategii definované – ať už to je tvorba sítě, návrh udržitelného financování nebo komunikace změny přístupu a postojů,“ vysvětluje Matějková s tím, že jde o zastřešující projekt stěžejní pro implementaci reformy. „Teď se nám snad podařilo portfolio v oblasti deinstitucionalizace péče rozdělit a spuštění projektu umožní dosáhnout viditelných výsledků, protože ministerstvo bude posíleno o odborníky, kteří budou hrát v projektech významnou roli,“ dodává.
Součástí tohoto projektu by přitom měla být také přeměna velkých léčeben čili psychiatrických nemocnic, které jsou dnes v Evropě přežitkem. Česká republika ovšem vede jak v jejich velikosti, tak v celkovém počtu lůžek. Navzdory tomu, že se od revoluce počet lůžek v léčebnách snížil, stále zůstáváme výrazně nad průměrem OECD.
„Jak znáte známou poučku ze zdravotnictví, každá postel si najde svého pacienta. Vede to k tomu, že se lidé dostávají do těchto zařízení, kde jsou hospitalizováni, ačkoliv by v řadě případů mohli využívat – pokud by fungovala – komunitní péči. Dnes ovšem nemůžeme říct, že nám taková péče stoprocentně funguje,“ konstatuje docent Anders.
Zatímco ale v psychiatrických nemocnicích máme lůžek moc, akutní psychiatrická lůžka ve všeobecných nemocnicích nám pro změnu scházejí. „Vidíme, že je řada pacientů hospitalizována na nepsychiatrických odděleních. Mají tedy označenou primární diagnózu ve výkaze, přesto jsou hospitalizováni na jiném oddělení. Otázka pak je, jaká forma a kvalita psychiatrické péče se těmto pacientům hospitalizovaným na nepsychiatrických lůžkách dostává,“ ptá se Anders. „Hospitalizací pouze na akutním lůžku je u řady duševních poruch minimum. Jsme v situaci, kdy víme, že se pacient, který trpí akutní formou duševního onemocnění, dostává přímo na následná lůžka,“ dodává Martin Anders. Více o problému si můžete přečíst v rozhovoru s bývalým šéfem Psychiatrické společnosti ČLS JEP a ředitelem bohnické nemocnice Martinem Hollým zde.
Aby toho nebylo málo, dalším problémem je abnormální délka hospitalizace psychiatrických pacientů. „U některých typů chorob dokonce překračuje délku tak závažných nemocí, jako je listerióza nebo některé infekční choroby. Každý den hospitalizace stojí ekonomické prostředky, tudíž by bylo snaha přesunout je do komunitní péče a možná se dohodnout zdravotními pojišťovnami, zda snížení počtu hospitalizovaných může umožnit dostupnost třeba zmíněné komunitní péče,“ přibližuje Martin Anders.
Kde jsou hospitalizováni pacienti dle diagnóz. Zdroj: Zdroj: PS ČLS JEP/ÚZISV rámci projektu deinstitucionalizace se tak budou řešit mimo jiné transformační plány psychiatrických nemocnic. „Jednotlivé nemocnice dostanou personální podporu odborníků, kteří jim pomohou vytvořit koncepci do budoucna a také transformační plán, ve kterém by mělo být zmíněno budoucí zaměření, případně specializace v rámci péče o duševní zdraví,“ vysvětluje Daniela Matějková.
MZ čeká jednání s pojišťovnami i úprava legislativy
A co dál letos ministerstvo čeká? „Reforma je proces na mnoho let, takže úloh je poměrně hodně. Jednotlivé problémy, které je třeba řešit, jsou na sebe navázané v kruhu a my je budeme postupně rozklíčovávat – od podpory zavádění nových prvků služeb do systému péče, přes rozhovory s pojišťovnami, abychom dokázali společným jednáním nastavit úhradové mechanismy, které umožní pro všechny prvky v systému udržitelné financování, až po úkoly legislativní. To se týká například komunitní péče a sdílení informací o pacientovi či možnosti práce psychiatra či psychologa v terénu,“ dodává Matějková.
Odborná společnost a ÚZIS pak zase spolupracují na tom, aby byla k dispozici data ilustrující současnou realitu. „V současné fázi jsme ve velmi živé diskusi s panem docentem Duškem z ÚZIS, a pevně doufám, že i díky posunům v zákonech se dostaneme k informacím – například kolik pacientů předtím, než spáchalo sebevraždu, navštívilo praktického lékaře, zjistíme, zda není možnost intervenovat u těchto odborností pro lepší diagnostiku, záchyt a snížení tohoto negativního fenoménu,“ načrtává docent Anders. Více o průběhu reformy si můžete přečíst zde.
Další informace o změnách v psychiatrii by mělo ministerstvo zdravotnictví s odbornou společností představit příští týden, kdy k tématu chystají tiskovou konferenci. Snad tedy již brzy začnou konečně pociťovat změny také pacienti.
Michaela Koubová
