Příkladná spolupráce farmaprůmyslu a univerzit: projekt, který má pomoci bojovat se stařeckou křehkostí
Foto: Maxpixel
Náklady na vývoj nových léků rostou – a spolu s nimi je pro univerzitní sektor náročnější zajistit vlastními silami klinické studie. Proto je zásadní spolupráce s farmaprůmyslem, který může podat pomocnou ruku a přispět k tomu, aby byly přípravky dotaženy až do praxe. Příkladem takové fungující spolupráce je memorandum Asociace inovativního farmaceutického průmyslu s Univerzitou Karlovou. Právě UK se také účastní několika evropských projektů Iniciativy pro inovativní léčiva, z nichž jeden se zaměřuje na velmi důležitou, byť opomíjenou problematiku – totiž stařeckou křehkost. V době, kdy budeme stále více pociťovat stárnutí populace, je přitom právě uchování soběstačnosti ve stáří zcela zásadním tématem.
Nároky, které dnes musí splňovat klinická hodnocení, se zvyšují. Zároveň tak rostou i náklady na vývoj léku, které dnes dosahují 2,6 miliardy dolarů – a skoro polovinu této částky spolknou právě klinické studie. „Pro akademický sektor je velmi těžké takovou záležitost profinancovat. Bez spolupráce s průmyslem je velmi složité, aby to, co vzniká díky základnímu výzkumu v akademickém prostředí, spatřilo světlo světa a dostalo se k pacientům. To brzdí přenos poznatků ze základního výzkumu do reálné praxe,“ uvádí Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP.
Do první fáze výzkumu se přitom podle farmaprůmyslu dostane třetina zkoumaných molekul, během klinického testování jich pak uspěje necelých 12 procent. Přitom ještě v 90. letech byla úspěšnost skoro dvojnásobná – na trh se dostalo 23 procent přípravků. Vůbec nejvíce molekul pak „odpadne“ ve druhé fázi klinického testování. A jsou choroby, u nichž jsou výsledky ještě horší. Příkladem budiž Alzheimerova choroba (o problematice jsme psali také zde), u níž bylo mezi lety 1998 a 2014 123 neúspěšných přípravků a pouze čtyři schválené. U melanomu pak ve stejném období neuspělo 96 přípravků a sedm prošlo, u rakoviny plic bylo 167 neúspěšných pokusů a deseti se podařilo probojovat se na trh. V posledních letech navíc počet schválených léků klesá – v roce 2014 dala Evropská léková agentura zelenou 42 inovativním léčivům, o rok později 39 a loni 27.
Jak pro průmysl, tak pro univerzity je proto čím dál důležitější vzájemná spolupráce. Ta probíhá od základního výzkumu až po pokročilejší fáze klinických studií. „Ve fázích klinického hodnocení je na rozdíl od základního výzkumu Česká republika výjimečná nejen regionálně, ale i Evropsky. Jsme jednou ze zemí, která je schopná nabídnout velmi kvalitní centra v nemocnicích. Tam je participace veliká – máme tisíce lékařů, kteří na tom spolupracují. Roční investice ze strany farmaceutického průmyslu se pohybuje kolem dvou miliard korun, a to jak do srovnávaných přípravků, tak do toho, aby nemocnice byly vybavené, takže budou moci klinické hodnocení provádět,“ přibližuje Dvořáček.
Mohlo by vás zajímat
V rámci IMI bude rozděleno 3,23 miliardy eur
Jak v Česku běžící spolupráce univerzit s farmaprůmyslem vypadá? Příkladem budiž tři roky fungující program na 1. lékařské fakultě UK s názvem Cesta léku (podporovaný společností Sanofi), během kterého se studenti seznamují, jak se vlastně lék vyvíjí a testuje či kde je v tomto procesu jejich místo. Na studenty je zaměřeno i několik ocenění, která mají podpořit mladé vědce (cena Pfizer udělovaná studentům za práci v oblasti biotechnologií a farmakochemie, Discowery Award společnosti Novartis pro vědce do 40 let, cena Sanofi za farmacii či cena Alberta Schweitzera za lékařství společnosti Pierre Fabre Médicament).
AIFP také spolupracuje s Technologickou agenturou, a to mimo jiné v souvislosti s evropskou Iniciativou pro inovativní léčiva (IMI), která je podporovaná EU a farmaceutickými společnostmi. V jejím rámci se do roku 2024 počítá s rozdělením téměř 3,23 miliardy eur, tedy 88 miliard korun. Česká akademická sféra zatím uspěla jako člen mezinárodních konsorcií v šesti projektech.
„V rámci Evropy investuje farmaceutický průmysl cirka tři miliardy do toho, aby vytvořil společná výzkumná konsorcia s akademickým prostředím. V některých jsou i týmy z Univerzity Karlovy,“ poukazuje Dvořáček.
Podívejme se stručně na to, co může Karlova univerzita nabídnout. Na biomedicínský výzkum se zaměřují čtyři centra excelence – Centrum pro studium vzácných geneticky podmíněných onemocnění, Centrum pro výzkum toxických a protektivních účinků léčiv na kardiovaskulární systém, Centrum supramolekulární chemie a Univerzitní centrum pro výzkum energetického metabolismu. V rámci výzkumných projektů se pak UK věnuje kardiovaskulárním chorobám, parazitárním infekcím, manipulaci kmenových buněk, onkologickým lékům a lékům sloužícím k prevenci a léčbě závažných civilizačních chorob. Pokud bychom se podívali na příklady specializovaných pracovišť aplikovaného výzkumu, jde o Biomedicínské centrum LF Plzeň zaměřené na výzkum v oblasti nahrazování a regenerace orgánů, zdravotnických a laboratorních aplikací či lékové rezistence, dále BIOCEV či Centrum pokročilého preklinického zobrazování (více zde). Poslední z uvedených je spolu s Bankou klinických vzorků sloužící k uchovávání biologického materiálu onkologických pacientů pro další výzkum a vědeckou infrastrukturou pro biologická data ELIXIR CZ napojena také na světové výzkumné sítě. V žebříčku vědecké výkonnosti pak boduje Farmaceutická fakulta UK, která patří mezi špičková světová pracoviště. Přenos výsledků základního výzkumu do praxe je pak jedním z hlavních úkolů zmíněného BIOCEV. Spolupráce s farmafirmami přitom znamená finanční podporu testování zde vyvinutých látek, které se nejvíce zaměřují na oblast onkologie a neurodegenerativních onemocnění.
Při testování léčiv se na seniory zapomíná
Univerzita Karlova je v tuto chvíli zapojena do dvou projektů IMI 2, a to ABIRISK a SPRINTT. První z nich je zaměřen na šetření imunogenicity, tedy schopnosti vyvolat imunitní odpověď biofarmaceutických přípravků, přičemž v Česku se tento projekt věnuje pacientům s roztroušenou sklerózou (řeší tým profesorky Evy Havrdové z MS centra Neurologické kliniky I. LF a VFN). SPRINTT se pak týká preventivních opatření při seniorské křehkosti a jeho koordinátorem pro východoevropský region je profesorka Eva Topinková z Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN.
Tento projekt je přitom dvojnásob záslužný v tom směru, že jde o opomíjenou problematiku. Na to koneckonců poukázal i geriatr Zdeněk Kalvach na nedávném sněmovním semináři k projektu Senior Ústavu lékového průvodce (více zde). „Evidence based medicine nefunguje nikde tak špatně jako v geriatrické oblasti. Když se zeptáme, jak léčit arteriální hypertenzi, dozvíme se, že je většina studií provedena u lidí do 60 let. Jak léčit multimorbidního 90letého člověka z pochopitelných etických důvodů žádná studie nezkoumá,“ popsal Zdeněk Kalvach.
Jeho slova potvrzuje i profesorka Eva Topinková, podle níž jsou senioři zařazováni do klinických studií minimálně. „Vývoj nových léků je velmi složitý a drahý. Pro snížení nákladů se do vývoje většinou zařazují pacienti, kteří mají jen jednu nemoc, na kterou je nový lék určený, nemají další přidružené nemoci, neužívají mnoho léků, nejsou hůře pohybliví, nemají třeba počínající demenci… Proto má Evropská léková agentura v současnosti nejen dětskou komisi (u dětí je podobný problém se zkoušením léčiv, více napři zde, pozn. red.), ale také komisi geriatrie tak, aby byl vývoj nových léků ověřován nejen na dětech a populaci středního věku, ale aby tam proporcionálně byli zastoupeni i senioři,“ vysvětluje Eva Topinková.
Získáme lék zachovávající svalovou sílu?
SPRINTT se tak dostává na poměrně neprozkoumané pole. „Projekt je zaměřen na vývoj inovativních terapeutických intervencí. Jejich cílem je v tomto případě něco, co v medicíně zatím nejsme zvyklí diagnostikovat – je to oblast sarkopenie (tj. úbytek svalové hmoty, pozn. red.) a fyzické křehkosti, která je především ve stáří daleko častější a způsobuje to, že starší lidé obecně začínají chodit pomalu, šourají se, neudrží rovnováhu, častěji padají – a to má celou řadu závažných medicínských i dalších důsledků. Cílem projektu je proto navrhnout a ověřit definici fyzické křehkosti, která by byla využitelná nejen v klinice tak, aby to většina kliniků dokázala rozpoznat, ale také pro regulační evropské instituce,“ přibližuje profesorka Topinková. Křehkost přitom postihuje pět procent lidí mladších 70 let, u osmdesátníků ovšem výskyt stoupá na 30 procent. Sarkopenií trpí každý šestý senior.
Dalším úkolem projektu je ověřit efektivitu a ekonomickou nákladnost komplexní intervence spojené s fyzickou aktivitou, nutričním poradenstvím a doplňky stravy. Jedním z hlavních cílů SPRINTT, který má probíhat do roku 2019 a na který je určeno celkem 54 milionů eur (náklady na projekt na UK dosahují milionu eur, čtvrtinu hradí univerzita, zbytek tvoří dotace), je také klinická studie. Půjde přitom o randomizovanou zaslepenou multicentrickou kontrolovanou studii fáze III realizovanou na 15 pracovištích v devíti zemích. Celkem 1500 lidí starších 70 let trpících sarkopenií při ní bude rozděleno na dvě skupiny – jedna bude mít multidisciplinární intervenční program včetně cvičení, druhá pouze edukační program bez fyzické aktivity s nárůstem svalové hmoty. Cílem pak bude oddálení invalidity ve smyslu samostatné chůze a potřeby jiné osoby, kterou sarkopenie a křehkost způsobuje.
Cílem SPRINTT je také identifikace biomarkerů pro včasnou diagnostiku sarkopenie a monitorování průběhu i úspěšnosti léčby. Měla by také vzniknout biobanka, která umožní biomarkery vyhledávat. „Zdá se, že některé molekuly a látky by těmito biomarkery mohly být,“ říká k tomu Eva Topinková.
Diagnostika a monitorování jsou jedna věc, druhá pak léčba. V současnosti je možná jen zmíněná fyzická aktivita budující svalovou hmotu – do budoucna bychom ale mohli mít v ruce i něco víc. „Ukazuje se, že existují molekuly, které slibují, že stimulací některých receptorů by mohlo dojít k anabolismu a růstu svalové hmoty i síly. To by bylo velmi důležité pro pacienty na dialýze či po fraktuře krčku, kteří nemohou být fyzicky zatěžováni a cvičit,“ přibližuje profesorka Topinková s tím, že z takové léčby by mohli profitovat imobilní pacienti, lidé s CHOPN, traumatem, onkologickým onemocnění či právě se sarkopenií. Adeptem na takový lék je monoklonální protilátka bimagrumab, která se váže na receptory aktivinu a myostatinu, jejichž blokádou dokáže zabránit úbytku svalové hmoty. Testování látky v klinické studii se přitom nově podařilo získat také pro 1. LF a VFN.
Michaela Koubová
Michaela Koubová
