Lidé patřící to takzvané gig pracovní síly, jsou více ohroženi na svém zdraví. Hovoří o tom několik studií z různých zemí. Jako gig pracovní síla se označují lidé, kteří pracují na sérii krátkodobých pracovních úvazků nebo jako freelanceři, kteří jsou najímáni firmami v rychle rostoucích sektorech ekonomiky. Patří sem poskytování služeb on-line nebo mobilních zprostředkovatelů, jako jsou například Uber, TaskRabbit nebo Airbnb.
Stejně jako roste podíl sdílené ekonomiky (nebo také gig ekonomiky), zvyšuje se i počet lidí s výše popsanými pracovními úvazky. Ve Spojených státech takto podle přibližně rok starých odhadů pracuje necelá čtvrtina pracovní síly, ve Velké Británii kolem 1,3 milionu.
Flexibilita a nejistota
Jenže co může na první pohled vytvářet dojem flexibility pracovního trhu, má svá nepříliš viditelná rizika. Mezinárodní organizace práce charakterizuje tento způsob zaměstnanosti jako málo placený a z hlediska sociálního zabezpečení nepříliš bezpečný. Jelikož pracovní síla většinou zaměstnání vykonává na základě živnostenského oprávnění, nepožívá takové ochrany jako lidé v klasickém pracovním poměru.
Několik studií, na které se odkazuje list Financial Times, se proto zaměřilo na to, jaká je souvislost mezi socio-ekonomickým statutem pracovní síly a jejím zdravotním stavem. Ukázalo se, že zaměstnanci veřejné správy mají nižší procento úmrtí v důsledku srdečních chorob než ostatní a zejména ti, kteří patří mezi gig pracovníky.
Přitom by se mohlo zdát, že právě gig ekonomika je přitažlivá určitou autonomií, a tedy pocitem, že tamní pracovníci jsou svými pány. Jenže podle zmíněných průzkumů si to myslí jen čtyři z deseti lidí, pracujících v alternativním pracovním úvazku. To může z velké části vysvětlovat, proč se zdravotní problémy v této části ekonomicky aktivního obyvatelstva vyskytují nápadně častěji.
Více „gig“ depresí
Podle jiné studie, která byla prováděna v Itálii, se ukázalo, že lidé, kteří pracují v tomto druhu krátkodobých pracovních kontraktů, užívají ve větší míře léky pro léčbu duševních chorob, zejména depresí. Vědci z univerzit v Miláně a Londýně shodně dospívají k závěru, že vytvoření pružnějšího pracovního trhu je rizikem pro duševní zdraví pracovní síly.
Gig pracovníci mají také horší přístup k dávkám v nemoci. List Financial Times odhaduje, že to může změnit nedávný rozsudek britského soudu, podle kterého bude muset společnost Uber převést řidiče, kteří pro něj jezdí, do standardního pracovního poměru. Uber se brání a odvolací řízení proběhne ještě letos na podzim. Podobné kritice čelí také společnosti Deliveroo a Amazon.
Varovný prst zvedají také vědci na Newyorské státní univerzitě. Jedna z nich, Molly Tranová, apeluje na profesní organizace zaměřené na souvislosti zaměstnávání a zdravotního stavu, aby potenciální nebezpečí takzvané gig ekonomiky více akcentovaly. „Jako specialisté na vztah zdraví a zaměstnání máme fundamentální etickou odpovědnost podporovat sociální spravedlnost,“ řekla Tranová podle listu Financial Times.
Podle britské psycholožky Joanny Wildeové je gig ekonomika „toxickou kombinací nízkých výdělků, malého sociálního zabezpečení a vysoké poptávky. To znamená, že lidé v tomto sektoru musí pracovat mnoho hodin, aby si vydělali jen na základní potřeby.“ Práce v takovéto nejistotě je prý hazardem s fyzickým i duševním zdravím.
Makají do úmoru
Wildeová také zdůrazňuje, že gig pracovníci mají jen velmi málo volného prostoru na aktivity jako trávení volného času se svou rodinou, správné stravování nebo pohyb. To vede k nárůstu stresu, coby faktoru, který má na svědomí vznik kardiovaskulárních onemocnění či dokonce rakoviny.
Chris Yuill, který vyučuje zdravotní sociologii na aberdeenské Robert Gordon University na základě svých výzkumů dospěl k závěru, že existuje něco jako „gig zdraví“. „Představa, že tito lidé pracují, kdy chtějí, je jen iluze,“ říká Yuill.
„V Aberdeenu potkávám mnoho mladých mužů, kteří visí na telefonu a čekají, až jim někdo zavolá a objedná si jejich službu. Vědí, že musí za den udělat nějaký minimální počet transakcí, aby se uživili. Jaké to asi má psychosociální dopady, když jen čekáte na to, aby vám někdo řekl, že pro vás má práci?“ ptá se Yuill.
Podle profesora Robert Gordon University potřebujeme provést rozsáhlou analýzu gig ekonomiky. Změny v tom, jak je práce organizovaná, jsou totiž obrovské. Chris Yuill je přesvědčený, že stále nemáme dost odpovědí na naše otázky. „Měli bychom si být schopni odpovědět na to, co se vlastně děje a jestli je to dobře. Je to způsob života, který je pro naši společnost akceptovatelný?“
Petr Musil
