Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček se pustil do boje s větrnými mlýny, když se rozhodl zkrotit léčitele v Česku. První úspěch už zaznamenal, léčitelé si uvědomili, že časy divokého léčitelství, tohoto mnohdy bezesporu krvavého byznysu, mohou skončit a rozhodli se bránit. Zatím jen mediálně.

V červnu tohoto roku vznikla petice na podporu biotroniky, léčitelské metody, jejímž guru je slavný televizní „vysílač léčivé energie“ Tomáš Pfeiffer. Tzv. Biotronika v jeho podání je zvláštní směsicí náboženství a léčitelství. V petici se píše, že „Biotronika je filosofií a vlastní biotronické působení praktickou její aplikací.“ Petice zároveň žádá, aby bylo biotronice umožněno stát se doplňkem klasické medicínské léčby, byly „vytvořeny podmínky pro rozvoj biotronického oboru, aby se stal veřejně dostupný“.

Před novináři pak zastánci biotroniky mluví také o tom, že touží po seriozním výzkumu, který by mělo ministerstvo zdravotnictví umožnit či dokonce podpořit, tedy na něm nějakým způsobem participovat. Mediálně je to jistě účinná léčitelská ofenziva. Biotronici se zviditelní, řeknou, že mají spousty uzdravených pacientů a zároveň nabídnou, že chtějí seriozní výzkum a když na to ministerstvo nepřistoupí, tak budou moci prohlašovat, že oni chtěli výzkum, ale lékařská loby v čele s ministerstvem jim to nedovolila. Dosáhnou tím přesně toho, co potřebují – pacienti se jim dál pohrnou, peníze budou přibývat a lidé budou stát za nimi.

Bohužel, vysvětlit lidu obecnému, že tohle všechno je jenom kouřová clona, tedy vrtění psem, je prakticky nemožné. A už vůbec mainstreamová média na to nemají chuť, prostor ani ambice. Jde totiž o to, že jediný skutečný výzkum, který si biotronici představují, je zmíněn v jejich otevřeném dopise ministrovi úplně na konci: „Zasaďte se prosím o objektivní a fundované prozkoumání případů, jejichž dokumentaci jste obdržel.“ Tedy jednoduše shrnuto: „My jsme vám předali případy, kdy se lidé uzdravili, vy je potvrďte a tím bude výzkum u konce.“

Na toto by ministr zdravotnictví nemohl přistoupit, ani kdyby byl „na hlavu padlý“ a to on evidentně není. Seriozní výzkum je totiž něco, o čem nemají biotronici a léčitelé ani ponětí. Dovolím si sdělit svou osobní zkušenost s několikaletou nabídkou takového seriozního výzkumu léčitelům. Ta nabídka se jmenuje Paranormální výzva Českého klubu skeptiků Sisyfos a jsem jejím organizátorem. Naše Výzva je hozenou rukavicí komukoliv, kdo je přesvědčen o tom, že má nějaké paranormální schopnosti, či schopnosti o kterých je věda přesvědčena, že nejsou možné. Už jsme v rámci této výzvy testovali proutkaře, telepata i muže napojeného na vyšší vědomí. Všichni dopadli tristně, tedy v očekávané statistické normě. Setkali jsme se i s mnoha léčiteli, kteří chtěli v naší Výzvě obstát a získat slíbený milion korun, který nabízíme nejen jako odměnu, ale hlavně symbol toho, že v testu skutečně uspěli. Dosud žádný z těch desítek léčitelů, kteří nás kontaktovali, experiment nepodstoupil. Proč? Lekli se.

Setkání s léčiteli zpravidla probíhá tak, že nám řeknou, že umí diagnostikovat cokoliv – tlak, rakovinu, srdeční problémy a další věci a často navíc na dálku. Mnozí léčitelé diagnostikují rakovinu po telefonu. Není to nic neobvyklého, koneckonců pan Pfeiffer také léčí na dálku přes televizi či skrze časopis Meduňka.

Fajn, odvětíme, pojďme stanovit něco snadného, něco o čem není sporu. Co třeba slepé střevo? Dáme vám za plentu deset lidí a ti buď mají nebo nemají vyoperované slepé střevo a vy řeknete, kdo z nich to je.

„Hm, to by nešlo. To není tak snadné, slepé střevo,“ odvětil dosud vždy léčitel.

Tak co třeba člověk, co je od narození slepý? Nebo nemá nohy? To nám přijde jako docela závažný zdravotní problém, nemít nohy. Když pozná léčitel rakovinu v zárodku a uzdraví ji, proč by nepoznal, že je někdo slepý nebo mu chybí končetina? Dáme člověka za plentu a on řekne, zda má či nemá nohy.

„Hm, to by nešlo…“ vysvětluje léčitel.

Většina léčitelů nejsou až takoví blázni, aby jim nedošlo, že když jsou jasně nastavena kritéria, tak se ukáže, zda své domnělé schopnosti mají či ne. Najednou nejsou ve své obvyklé pozici, kdy na pacienta vyřknou pět diagnóz (máte něco se žaludkem, srdce není úplně v pořádku, nezlobí vás plíce?…) a člověk se už něčeho chytne. Stejně tak s lidmi, kteří mají rakovinu. Léčba u léčitele probíhá tak, že holt z těch stovek lidí někdo umře a někdo se uzdraví a ten, kdo se uzdraví je pak přesvědčen, že to nebylo díky chemoterapii, ale díky léčiteli. No a děkovné dopisy jsou na světě. Jak snadné. Zajímalo by mě, proč pan Pfeiffer nevede kompletní statistiku svých pacientů a nepředá ji ministerstvu. Jenom těch lidí, kteří se u něj léčili a už nejsou mezi námi, o kterých vím já!

Každopádně zdá se, že teď konečně dva léčitelé na naše testy přistoupili a podstoupí je. Tedy zatím se tak tváří. Jak dopadnou, nepochybuji. Rád bych, ale aby se do naší Výzvy přihlásil i pan Pfeiffer. Když umí léčit přes televizi, jistě brilantně ovládá i diagnostiku na dálku, ne? Bude mi ctí.

Každý experiment má nezávislé svědky (jednoho si smí přivést i testovaný), mohou u něj být i novináři a vše nahráváme na video, aby nikdo nemohl podvádět. Jestli to všechno se „seriozním výzkumem“ ze strany biotroniků není jenom habaďůra, měli by začít u nás. Stačí uhradit náklady experimentu ve výši 1000 korun. Ty pan  Pfeiffer určitě má. Těším se až napíše na [email protected].