Očkovat či neočkovat – to je otázka, kterou řeší mnoho rodičů ve vyspělých zemích. Zatímco v rozvojových státech, kde jsou vakcíny pro velkou část dětí nedostupné a řada z nich umírá, mají lidé strach z onemocnění, u nás, kde tyto choroby zmizely z očí, se více obáváme očkování. S jeho odmítači bojují lékaři jak v Česku, tak v ještě větší míře v USA či Kanadě. Právě tam již v některých komunitách poklesla proočkovanost natolik, že vakcinováno není až 40 procent sedmiletých dětí. Výsledek? Neobvykle vysoký výskyt spalniček.
Proti lékařům, kteří se snaží význam očkování osvětlit, stojí řada mýtů, jichž se někteří rodiče zuby nehty drží. „Je těžké lidi strachu zbavit,“ řekla pro CBC News Shannon MacDonaldová, zdravotní sestra, která se zabývá trendy v očkování na univerzitě v Albertě. Podle ní se některé odpůrce nedaří přesvědčit ani celou řadou studií, které opakovaně vyvracejí zažité mýty. „Bát bychom se měli chorob – a očkování je zatím jejich nejbezpečnějším řešením. Je to jako krokodýl v kanále. Slyšeli jste o něm, nevíte, jestli je to pravda, ale co když ano? Je lepší raději do kanálu nechodit,“ dodává MacDonaldová.
Zde jsou nejčastější mýty, které musí odborníci vyvracet.
Vakcína obsahuje nebezpečné látky
Na prvním místě bývá zmiňována rtuťnatá sůl thiomersal, která má zabránit kontaminaci séra. Tato organická látka byla v minulosti spojována s možným výskytem autismu, mentální retardace, poruchy řeči či poklesu soustředění dětí po očkování. Škodlivost rtuťnaté soli ovšem nikdy nebyla vědecky prokázána. „Thiomersal se v těle rozloží na etylrtuť, což je ale něco jiného než methylrtuť, která organizmu škodí. Je to něco podobného, jako kdybyste řekli, že etylalkohol, který je ve skleničce vína, je stejný jako metylalkohol z ostřikovačů. Zkrátka nejde o stejnou věc. Přesto se rodiče thiomersalu stále bojí,“ podotýká MacDonaldová.
Navzdory tomu, že se škodlivost neprokázala, se dnes thiomersal využívá spíše výjimečně, např. ve vícedávkových balení pandemických vakcín. V žádné z vakcín používaných v plošném nebo nepovinném očkování dětí není obsažen. Navíc se se rtutí se setkáváme v každodenním životě – např. v zubních plombách z amalgámu, který je z ní až z padesáti procent, v rybách, půdě, vodě, dokonce i v mateřském mléce. Dítě přijme během kojení daleko více rtuti, než by se mohlo objevit v očkovacích látkách.
Očkování může způsobit autismus a další poruchy
Vakcinace bývá často dávána do nepodložené souvislosti s nejrůznějšími chorobami, jako je autismus, revmatoidní onemocnění, leukemie, alergie či diabetes mellitus. Výsledkem dosud asi nejznámější aféry týkající se očkování, tzv. kauzy Wakefield, byl pokles proočkovanosti ve Velké Británii z 94 procent na 75 procent a vzplanutí epidemie spalniček a příušnic. Jak kauza vznikla? V letech 1993 až 1998 publikoval britský gastroenterolog Andrew Wakefield studie, podle kterých existuje souvislost výskytu Crohnovy choroby či autismu s živou vakcínou proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (MMR vakcína). Tyto studie deklaroval na minimálních počtech pacientů, např. v případě autismu šlo o 12 dětí. Později se ukázalo, že data ve studiích byla falšována a upravována s úmyslem získat finanční odškodnění za domnělé nežádoucí účinky. Bylo prokázáno i Wakefieldovo napojení na právníky dětí s autismem. Přestože byl lékař vyřazen z registru General Medical Council, mnoho rodičů se stále ještě zbytečně obává spojitosti.
„Některé celebrity mýtus stále vytahují. Když o tom mluví, vytáhnou se i ojedinělé případy nežádoucích účinků a lidé si řeknou: o tom už jsem něco slyšel. A když to slyšíte dvakrát, tak to přece musí být pravda,“ uvádí Shannon MacDonaldová. Podle ní by tak měli lékaři dělat více, aby šíření těchto bludů zabránili. „Je potřeba komunikovat tak, aby lidé pochopili, že jsme udělali mnoho studií, které byly různě koncipované, provedené na různých populacích v různých částech světa, a nenašli jsme žádnou spojnici mezi MMR vakcínou a autismem,“ dodává.
Přetížení imunitního systému
Hodně rodičů se domnívá, že velké množství vakcín přetíží dětský imunitní systém. „Podívejme se na to ale z jiného úhlu: dítě leze po zemi, kde chytí mnohem více bakterií než se všech vakcín,“ přibližuje praktický lékař Peter Lin. Nemluvě o tom, že pokud dítě infekcí onemocní, bude jeho organizmus vystaven mnohem větší zátěži než při očkování – např. ve vakcíně proti černému kašli je tři až pět antigenů, během onemocnění jsou to ale tři tisíce. „To, co očkování dělá, je, že trénuje imunitní systém. A my chceme vytrénovat tuto armádu tak, aby se dokázala ubránit takovým nebezpečným nemocem, jako je dětská obrna,“ dodává Lin. Podle Shannon MacDonaldové navíc dnes děti dostávají mnohem šetrnější vakcíny s menším množstvím antigenů než generace jejich rodičů.
Riziko onemocnění je nízké
Nemoc se téměř nevyskytuje, takže proti ní není třeba očkovat, domnívají se někteří rodiče. Jenže s touto logikou se choroba brzy naplno objeví – pokud totiž klesne proočkovanost populace pod 80 procent, kolektivní ochrana přestane fungovat a epidemie je na světě. Další lidé si pak pro změnu myslí, že očkovat není třeba, protože nemoci nejsou nebezpečné. „Když se vakcíny vyvíjely, vždy se zaměřovalo jen na ty nemoci, které jsou nebezpečné a běžné. Proto nemáme očkování na rýmu, ale máme ho na obrnu,“ vysvětluje Peter Lin. „Nepomatujeme si, jak hrozné některé nemoci ve skutečnosti jsou. Nyní hodně lidí ani neví, co to dětská obrna vlastně je, takže nepovažují očkování za důležité,“ dodává Lin.
Zbytečné riziko
Dalším rozšířeným mýtem je, že silný imunitní systém může být stejně efektivní jako očkování, ovšem bez rizika. Dobrá imunita se sice podle odborníků hodí, je ovšem třeba myslet na to, že ji nemají všichni. Někteří lidé navíc ze zdravotních důvodů očkovaní být nemohou, pokud je ale očkované jejich okolí, mají tak zajištěnu kolektivní imunitu. „Když budeme očkovat všechny a všichni budou chráněni, nebude tu pro nemoc místo,“ uzavírá doktor Lin.
-mk-
