Věcný záměr zákona o hromadných žalobách je politické rozhodnutí proti korporacím, námitky neobstojí
Když donutíme bezmocné a slabé, kteří kupují spotřební šunty a platí firmám nechtěné služby hromadně tyto podniky žalovat, dojde k završení právního státu v České republice a k umravnění darebáckých korporací, které jsou bohatší a mocnější než státy. Tak by bylo možné shrnout argumenty, které legislativní odbor ministerstva spravedlnosti předkládá pro zavedení zvláštního zákona o hromadných žalobách. Moderní doba žádá moderní nástroje.
Legislativní odbor ministerstva spravedlnosti v úvodní kapitole návrhu věcného záměru zákona o hromadných potvrdil, že jde o zákon politický. Návrh tohoto zákona obsahuje legislativní plán ministerstva v gesci ANO11 a ministerstvo tak nyní plní úkol předložit záměr zvláštního zákona o hromadných žalobách do konce září.
Nikoli nadarmo je hromadná žaloba v USA nazývána class action, doslovným překladem třídní akce, jak záměr několikrát cituje. Ostatně fakt, že hromadná žaloba je hluboká ekonomická a politické ideologie, a proto je nezbytné postupovat v tomto případě obezřetně, uvedla na sympoziu o hromadných žalobách v poslanecké sněmovně letos v červenci Alena Macková z Právnické fakulty UK.
Před cestou do pekla dlážděnou dobrými úmysly, státním paternalismem a upřednostněním formou nad obsahem pak na téže akci varoval místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.
Princip zákona i důvody zavedení tohoto právního nástroje jsou na první pohled jednoduché: „Základním cílem předkládané právní úpravy je zavést prostředek – procesní nástroj, který reálně umožní velké skupině osob se stejným nebo velmi obdobným nárokem uplatňovat svá práva společně v jednom jediném řízení. Výrazným způsobem se tím ušetří náklady na straně žalobců – jeden soudní poplatek, jeden znalecký posudek, jeden advokát atd.), na straně žalovaného (nebude muset hradit náklady řízení stovkám žalobců, náklady protistrany pokryje odměna advokáta) i na straně státu – jediný soudce odklidí všechny spory v jednom soudním řízení, důkazy se budou provádět jen jednou, svědci se budou vyslýchat jen jednou, atd.,“ popisuje v úvodu legislativní odbor ministerstva spravedlnosti racionalizační stroj na masový rozsudek, který nevznikne na základě žalob jednotlivých lidí, ale týkat se bude celé masy lidí najednou včetně těch, kteří nikoho nežalovali.
Mohlo by vás zajímat
Pár nejbohatších na planetě nás okrádá
Samo ministerstvo spravedlnosti považovalo za vhodné „vytknout několik poznámek před závorku“ a rozsáhle zdůvodnit, proč chce zbořit tisícileté zásady individuálního procesu: Protože žijeme v době masové produkce šuntů, masového podvádění slabých spotřebitelů, masového účtování nespotřebovaných dat od operátorů, v době škůdců životnímu prostředí a v době masového ohrožování nemocných lidí zdraví škodlivými medikamenty a pomůckami. V době, kdy korporace etablované v tzv. vyspělých zemích západu posílají zákazníkům na východ náhražky ovšem pod názvem původního výrobku.
Kořeny tohoto zla sahají do doby začátku průmyslové revoluce v 18. století a v současnosti nabývají zlověstných podob, kdy o planetě rozhoduje několik osob: „Tlak na uspokojení potřeb co nejširšího počtu lidí však také vedl k tomu, že výrobu ve velké míře zajišťují velké obchodní korporace. Vzhledem k množství konzumentů a uspokojení jejich poptávky se tyto společnosti začaly soustředit na produkování co největšího množství výrobků, ať už potravin, běžného spotřebního a bílého zboží či aut, v co nejkratší době. Tyto společnosti v dnešní době bez nadsázky ovládají celosvětovou produkci – z úspory energie, lidské práce, z důvodu velkovýroby a z optimalizace nákladů dokáží národní i nadnárodní giganti získávat obrovské finanční prostředky, které se následně kumulují v rukou několika osob,“ uvádí se v úvodu věcného záměru zákona.
[mn_protected]
Tlak na rychlost a množství produkce a zároveň i touha po maximalizaci zisku přirozeně motivují společnosti k tomu, aby zboží vyráběly ve velkém a co nejrychleji. Produkují se tisíce stejných či podobných výrobků, které neoplývají dlouhou životností a opravitelností. Kvalita musela ustoupit kvantitě, a lidé jsou tak nuceni k časté obměně zboží. K tomu se tu a tam přidávají jednání a praktiky na hranici zákona, uvádí ministerstvo spravedlnosti ve věcném záměru.
Všechny nástroje selhávají, firmy chtějí jen zisk
Podle ministerstva tento vývoj není jen neblahý, rovněž přináší pokrok a uspokojení potřeb více obyvatel. Současně však v některých případech plodí nespravedlnost: „Jde o přirozený vývoj spojený se změnou ve výrobě a moderním životním stylem, na nějž není nutné nahlížet pouze negativně. Přesto vyvolává ve společnosti jistou nerovnováhu, která může v konkrétních případech dosáhnout nespravedlivých rozměrů.“
Jako příklady jednání na hraně zákona uvádí ministerstvo spravedlnosti například „nezákonné bankovní poplatky“, praktiky mobilních operátorů, rozdílnou kvalitu potravin v EU nebo chování tzv. šmejdů. „Existuje nespočet obdobných případů, kdy výrobci či podnikatelé těží ze svého postavení silnější strany a mnohdy vědomě produkují zboží či služby, které nejen nevykazují patřičnou kvalitu, ale dokonce působí osobám újmu,“ uvádí doslova ministerstvo. Krom toho tento pokrok přináší ekologické katastrofy a nevratné škody na životním prostředí.
A nepomáhá ani samoregulace a společenská odpovědnost (CSR) korporací, které „obrovskou měrou profitují z průmyslového vývoje“, protože prioritou firem je maximalizace zisku. Ve skutečnosti podle ministerstva spravedlnosti nepomáhá žádný právní nástroj, který v českém právním řádu už existuje: podle spotřebitelského zákona žaluje minimum spotřebitelů a ani cesta odpovědnosti za škodu nebo ochrany před nekalou soutěží nepomáhá, uvádí ministerstvo. Je to proto, že poškození neuplatňují své nároky kvůli „racionální apatii“, tedy proto, že nároky jsou tak malé, že se nevyplácí kvůli nim žalovat a platit drahý proces.
Z nějakých důvodů však ministerstvo nezmiňuje TOPO, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, podle kterého mohou být všechny zločinné firmy i kriminální škůdci životnímu prostředí jednoduše i zrušeni. Státní dohled Inspekce životního prostředí nebo Státního úřadu pro kontrolu léčiv je neúčinný, co se týče ochrany jednotlivce, vyplývá z další pasáže.
Odpověď zločincům musí být rovněž masová.
Moderní doba žádá nové odpovědi na výzvy pokroku: „Je zřejmé, že žádná z dosud existujících možností, s nimiž český právní řád počítá, není schopna ideálně, účinně a jednou pro vždy reagovat na výzvy moderní doby,“ uvádí ministerstvo spravedlnosti.
V průmyslové době efektivní výroby, racionalizace a masovosti je podle ministerstva spravedlnosti masová žaloba s průmyslově vyrobeným masovým rozsudkem právě takovou odpovědí. „Stejně jako se výroba a poskytování služeb v průběhu průmyslové revoluce a v navazujícím vývoji značně racionalizovaly – výrobci a poskytovatelé služeb tak mohou těžit ze značných úspor z rozsahu; stejně tak je nutné ,racionalizovat´ soudní řízení a vytvořit proces, v němž by také poškození v pozici žalobce mohli těžit z úspor z rozsahu,“ vysvětluje ministerstvo spravedlnosti.
Stát se zbaví žalobců a korporace budou zastrašeny
Tím, že rozsudek vysekne jak Baťa cvičky jeden soudce pro tisíce obdobných případů, zbaví se také stát tisíce žalobců a tím ušetří za spravedlnost pro jednotlivce: „Úsporu finančních prostředků lze očekávat také na straně státu, který bude moci v jediném soudním řízení vyřešit spor týkající se mnoha stovek či tisíců jednotlivců. Náklady na zajištění soudního personálu, obstarání důkazů či výkon rozhodnutí se tak omezí na minimum. Nadto se odstraní problémy s nekonzistentním rozhodováním v obdobných případech.“
Ze sporu ukončeného smírem pak mohou profitovat obě strany – žalující i žalovaný podnikatel. Navíc zavedením hromadné žaloby dojde k preventivní nápravě zločinné korporace: „V jurisdikcích, které naopak kolektivní prostředky uplatňování hmotných práv znají, se soukromoprávní nároky uplatňují. Dochází k tomu v rozsahu, který je již schopen odradit korporace od určitých negativních projevů jejich snahy o maximalizaci zisku (preventivní funkce deliktního práva),“ vysvětluje ministerstvo ve věcném záměru zákona.
Kdo je proti, ten to nechápe
Poté se v úvodu ministerstvo vypořádává s postavením členů skupiny žalobců, s postavením žalovaného, s postavením advokáta zastupujícího povinně žalobu i se zvláštním postavením soudce, který nemusí hromadnou žalobu připustit, přičemž v některých bodech návrh srovnává s principy insolventního řízení – například, co se týče zveřejňování žaloby a účastníků.
Prvních patnáct stran odůvodnění, proč hodlá ministerstvo spravedlnosti zavést tento nový právní nástroj pak končí konstatováním, že proti zavedení kolektivní žaloby neobstojí žádná námitka: „Jak plyne z výše nastíněných argumentů, zavedení hromadných žalob do českého právního řádu v podobě, která se navrhuje, je čistě politickým rozhodnutím. Veškeré (ústavně)právní námitky či obavy, které proti tomuto institutu směřují, jsou spíše znakem jeho nepochopení. V případě vhodného nastavení parametrů zákona, ať už jde o upravení pravomocí jednotlivých aktérů, zakotvení zesíleného dohledu ze strany soudu, možnosti z řízení vystoupit, vhodného způsobu informování, povinného advokátního zastoupení či zavedení pojistek proti zneužití, totiž žádná z námitek k protizákonnosti či snad dokonce k protiústavnosti kolektivní žaloby vést nemůže. O tom svědčí i skutečnost, že k zavedení hromadných žalob se již uchýlila většina států v Evropě, některé i v režimu opt-out. V zámoří class action funguje již několik desítek let,“ uzavírá úvodní kapitolu věcného záměru ministerstvo spravedlnosti.
[/mn_protected]
(ire)
