Česká republika má vážný problém s financováním zdravotnictví. Podle toho, co se v posledních dvou týdnech řešilo v médiích, by se mohlo zdát, že hlavním viníkem jsou bonusy, které nemocnicím zpětně vyplácejí dodavatelé zdravotnického materiálu, vybavení a léků za objem dodávek. Právě o ně se začalo vehementně zajímat státní zastupitelství. Hlavní problém je ale jinde a spočívá v nevyjasněném, nepřehledném systému úhrad plném všemožných nesrovnalostí. Například není dostatečně hrazena většina akutních oborů – zejména v regionálním zdravotnictví sledujeme, že veškerá akutní interní péče, velká část chirurgických výkonů či všechny případy mozkových mrtvic jsou podhodnocené a nemocnice za ně nedostávají dostatečně vysoké úhrady.
V dohledné době by měl spatřit světlo světa návrh tzv. úhradové vyhlášky, která pro příští rok stanoví výše úhrad zdravotních pojišťoven za výkony zdravotnických zařízení. Jako všichni, kdo mají chod zdravotnictví na starosti, ve velkou změnu nedoufám. Jistě se nic dobrého převratného nestane. Ani letošní vyhláška ve financování pořádek neudělá.
A tak budeme dál čelit tomu, že se hospodaření řady nemocnic ocitá denně nad propastí a provozovatelé se dál musejí soustavně zabývat obrovskými problémy.
Proto je s podivem, že se místo zavedení pořádku řeší již zmíněné bonusy. Pokud by končily třeba na soukromých účtech manažerů, jistě by se nikdo zájmu státních zástupců nedivil. To se ale podle všeho neděje. A tak jsme svědky klasické české malosti a pomateného honu na čarodějnice. Za údajné poškození zdravotních pojišťoven mají být popotahováni ti ředitelé, kteří popsané problémy – nezaviněné nemocnicemi – napravují, díky bonusům jsou schopni zalátat obrovské díry z podhodnocených činností a alespoň tak částečně hospodaření svých nemocnic vyrovnávají! Ti, kdo se v situaci zorientovali, byli aktivní, vyjednávali s dodavateli léků a materiálu, získali pro svou nemocnici výhodnější podmínky.
Já si tedy naopak myslím, že by se měli řešit ti, kteří si bonusy dohodnout neuměli, protože nevyužili vhodnou příležitost, jak nemocnici pomoci, a tedy se nechovali jako řádní hospodáři. Je to tedy přesně naopak. Státní zastupitelství nejenže zcela míjí terč, ale dokonce míří na ty dobré a špatných si nevšímá. Troufnu si tvrdit, že k daleko zajímavějším objevům by mohlo dojít v těch nemocnicích, kde nikdo o bonusy neusiloval nebo je nevykazoval.
Systém úhrad je složitý organismus, který se nedá změnit mávnutím kouzelného proutku. Jenže o změně ve financování směrem k platbě za diagnózu, která by správně ohodnotila jednotlivé výkony a platila stejně v Praze, Brně i v okresních nemocnicích, se bohužel mluví už spoustu let. Dokonce dostala i název, DRG Restart, ale nic viditelného se jinak nestalo. Vláda sociální demokracie s podporou Babišova koncernu a lidovců totiž po uplynulé čtyři roky neudělala v oblasti financování zdravotnictví vůbec nic. Tedy vlastně udělala. Například zrušila regulační poplatky u lékaře a v lékárnách. Místo zlepšení, zdravotnictví zase jen trpělo. A teď se k tomu zcela popleteně přidalo i státní zastupitelství. Jestli to bude chtít dotáhnout do konce, máme se na co těšit. Všichni dobří ředitelé nemocnic se ocitnou na pranýři a ti špatní se možná dočkají pochvaly. Podle měřítka státního zastupitelství jsou prostě nejlepší.
Martin Kupka
