Chceme dostupné a bezpečné interrupce, vzkazují irské ženy. V zemi se chystá referendum
Čtrnáct let vězení, to je trest pro Irky, které podstoupí v zemi ilegální interrupci. Irsko povolujte interrupce pouze v případě, kdy je žena přímo ohrožena na životě. Tisíce žen tak odjíždí za zákrokem do zahraničí, nejčastěji do Velké Británie. Ani znásilnění nebo incest není v zemi přijatelným důvodem k provedení legální interrupce.
Moje dcera uvnitř mě umírala a já nemohla nic dělat. Nemohla jsem ji zachránit. Jediné, co jsem mohla udělat bylo zkrátit její utrpení, tak vzpomíná Amy Walshová na své těhotenství. Prvních dvanáct týdnů probíhalo normálně, ale po řadě vyšetření vyšlo najevo, že plod má o jednu sadu chromozomů navíc a vyvíjí se velmi špatně. Plod místo obvyklých 46 chromozomů dokonce 69 chromozomů a bylo zřejmé, že dřív nebo později zemře, což potvrdilo hned několik specialistů na fetální medicínu z Irska, Velké Británie i Austrálie. „Byla jsem fyzicky těhotná a moje tělo mi říkalo, že čekám dítě. Ale moje mysl si přála těhotenství ukončit, protože mě trápilo to, že moje dítě uvnitř mě umírá,“ popisuje Walshová s tím, že se postupně začal zhoršoval i její fyzický stav. Rozvinula se u ní preeklampsie, která může těhotné ženy ohrozit i na životě. „Přesto jsem byla informována o tom, že pokud nebudu v bezprostředním ohrožení života, lékaři nemohou vyvolat porod,“ vypráví s tím, že se zhoršoval i stav dítěte. Mělo tekutinu v mozku, plicích i střevech, což naznačovalo, že umírá.
V té době si Amy Walshová více a více uvědomovala, že musí svou situaci řešit, a ne jen čekat. Jenže žila v Irsku, zemi, kde interrupce nejsou legální ani v případě vážného postižení plodu, kdy je zřejmé, že dítě pravděpodobně zemře ještě během těhotenství nebo velmi krátce po porodu. To pak ovlivňuje i poskytování zdravotní péče v případech jako tento. „Jako matka jsem cítila, že se mám převzít zodpovědnost za dceřin stav a to, aby netrpěla. Také jsem cítila, že mám chránit své vlastní zdraví, abych v budoucnu byla schopná mít rodinu,“ popisuje rozhodnutí odcestovat do Liverpool Women’s Hospital a svěřit se do péče tamních zdravotníků. Dopředu se dohodla s lékaři, že ještě před tím, než vyvolají porod, aplikují skrze pupeční šňůru dítěti anestetikum. Dcera, kterou s manželem pojmenovali Rose Sophia Hazimee, krátce na to zemřela. „Stejně jako tolik žen přede mnou jsem byla nucena opustit Irsko těhotná a vrátila jsem se bez dítěte,“ vypráví Amy Walshová, která se rozhodla o své bolestné zkušenosti mluvit otevřeně, a tak pomoci irským rodinám ve stejně náročné situaci. Patří k ženám, které chtějí, aby interrupce byly v Irsku legální.
Ani znásilnění nebo incest není důvod k interrupci
Amy Walshová svůj příběh zveřejnila na webových stránkách Coalition to Repeal the Eighth Amendment, Koalice za zrušení osmého dodatku. Ta sdružuje více než sto organizací, jejichž cílem je zrušení osmého dodatku irské ústavy z roku 1983, jež dává na stejnou úroveň právo na život nenarozeného dítěte a právo na život těhotné ženy. Irsko tak patří k evropským zemím s vůbec nejpřísnější legislativní úpravou, kdy interrupce nejsou v zemi povoleny ani v případě znásilnění, incestu nebo těžkého poškození plodu. Interrupce je legální pouze v případě, že je žena v přímém ohrožení života nebo hodlá spáchat sebevraždu, což musí potvrdit několik lékařů.
V praxi to znamená, že Irky odjíždí za interrupcemi do zahraničí. Pokud by zákrok podstoupily v Irsku, hrozí jim i lékařům až čtrnáct let vězení. Podle statistik britských úřadů, na něž se odvolává deník The Guardian, mezi lety 1980 až 2015 vycestovalo do Velké Británie za účelem absolvování interrupce 165 438 irských žen a dívek. V roce 2016 to pak bylo 3 451 Irek. Tedy ženy sice nepodstupuji interrupce v Irsku, ale pokud se pro zákrok rozhodnou, vycestují za ním do zahraničí, protože se obávají postihu doma. Například v dubnu 2016 byla k několikaměsíčnímu trestu odsouzena jednadvacetiletá žena, která jako devatenáctiletá užila léky vyvolávající potrat plodu. Právě tyto přípravky, často prodávané přes internet, se pro Irky staly podle deníku The Guardian nejdostupnějším způsobem, jak dosáhnout ukončení těhotenství.
Kriminalizace irských žen, které se rozhodnout pro interrupci, je ale podle Breedagh Hughesové, ředitelky pro Severní Irsko Royal College of Midwives, může vést k tomu, že se ženy obávají vyhledat lékařskou pomoc, i když po užití léků způsobujících potrat, mají zdravotní problémy. „Nechci vidět ženy, které umírají na septické krvácení, protože byly příliš vyděšené vyhledat lékařskou pomoc,“ řekla deníku The Guardian Hughesová. V roce 2012 pak značný ohlas nejen u irské veřejnosti vyvolala smrt jednatřicetileté Savity Halappanavarové, která přišla do nemocnice Galway v Dublinu s tím, že potrácí. Měla bolesti zad a krvácela. Lékaři ale tehdy konstatovali, že srdce plodu ještě bije a odmítli provést interrupci. Podle jejího manžela, jí bylo sděleno, že Irsko katolická země, a proto musí čekat, až zcela potratí samovolně. Několik dní na to žena zemřela na sepsi.
Mohlo by vás zajímat
Bude zrušen osmý dodatek ústavy? Rozhodne referendum
V květnu nebo červnu příštího roce by ale mohlo dojít k zásadní změně. V zemi proběhne referendum o osmém dodatku ústavy. „Jakákoliv změna naší ústavy vyžaduje pečlivé zvážení občany. Měli bychom jim proto poskytnout dostatek času k tomu, aby tyto otázky zvážili a mohli se dobře informovaní mohli zúčastnit veřejné debaty,“ uvedl irský premiér Leo Varadkar podle britského deníku The Independent s tím, že přesný termín referenda zatím není stanoven.
Podle průzkumu veřejného mínění, jež si nechala zpracovat organizace Amnesty International, 68 % dotazovaných souhlasí tím, že legislativní zákaz nezastaví ženy, pokud se rozhodnou pro interrupce, 65 % respondentů si pak myslí, že zákaz interrupcí v Irsku vede k tomu, že ženy podstupují tyto zákroky v ilegalitě, tedy nebezpečně. Výsledek referenda je ale nejistý, i proto, že velmi zaleží na tom, jak přesně bude formulována otázka, o níž irští voliči rozhodnou.
V to, že referendum umožní legální interrupce, doufá také padesátiletá Áine Phillipsová, jedna z mnoha tváří X-ile Project, což je internetová galerie fotografie žen požadujících zrušení osmého dodatku irské ústavy. Sama Phillips v osmdesátých letech jako tehdy jednadvacetiletá interrupci podstoupila a vycestovala za tímto zákrokem do Velké Británie. „Obrázek řekne víc než tisíc slov, a ukazuje skutečnou osobu, která má za sebou interrupci, čímž celé téma demystifikuje. Věci jsou mnohem méně děsivé, když je sdílíte. Dnes už je mi padesát, svého rozhodnutí nelitují a dnes už se nemusím bát, když o tom mluvím s lidmi,“ popsala deníku The Irish Times.
Ludmila Hamplová
Tomáš Cikrt
