ČAK: Advokát jako soudem vyměnitelný investor hromadné žaloby je bizarní nápad
Za zcela bizarní označila Česká advokátní komora návrh věcného záměru zákona o hromadných žalobách, podle něhož má být advokát investorem žaloby a jeho odměna se bude počítat z podílu na vysouzené částce. Advokát není nástroj státu, neposkytuje finanční služby, v postavení musí být nezávislý. Komercializace žalob se ujmou silné finanční skupiny a vznikne nástroj k obchodnímu vydírání, vyplývá ze zásadní připomínky České advokátní komory (ČAK) k záměru. Podle Komory stát zcela ignoruje doporučení EU a v USA, kde už obchod se žalobami zakázali.
O návrhu věcného záměru zákona o hromadných žalobách, podle kterého má být advokátní zastoupení skupiny žalobců se stejným nárokem ze zákona povinné, advokát má být investorem žaloby a tím stát otevře advokátům nový trh, Česká justice již informovala. Podle výpočtů, které návrh ministerstva spravedlnosti obsahuje, by specializovaný advokát mohl na svém vysouzeném podílu od korporací vydělat miliony. Advokáta bude moci odvolat soudce.
Česká advokátní komora je ve své analýze v rámci připomínkového řízení návrhu nesmlouvavá: jde o obchodní činnost pro velké investory, vede ke konfliktu zájmů, ztrátu nezávislosti a nestrannosti advokáta a bezprecedentní zásah do vztahu advokáta a jeho klienta. Jak vyplývá ze stanoviska ČAK, zákon o hromadných žalobách zcela mění principy a podmínky advokacie a poskytování právních služeb za zákonných podmínek.
Komora ze zákona povinné zastoupení advokátem vítá. Se způsobem, jak je navrhováno ale nesouhlasí: „Podmínka odpovídajícího zastoupení zde vytváří zastoupení dvojí. Při složitosti posuzované procesní otázky lze povinnost advokátního zastoupení jen vítat, nicméně povinnost volby reprezentanta je kontraproduktivní, neboť reprezentant bude fungovat jako dominus litis i ve vztahu k osobám, které nezná a které jej nemohou ovlivnit. Vůli skupiny na společném uplatnění nároku nelze vyloučit. Zakládá-li předkladatel návrh na prostředcích poskytnutých advokátem, nelze střet zájmů vyloučit nikdy,“ uvádí ve své obecné zásadní připomínce k návrhu.
Advokát není veřejný poskytovatel finančích služeb
Část návrhu, podle které má být advokát současně investorem žaloby, označuje ČAK rovnou za bizarní: „Jako zcela bizarní se pak jeví konstrukce, podle které bude zájem skupiny hmotně zajišťovat advokát ze svých prostředků, zvláště pokud do jeho jednání mezi klientem (reprezentovanou skupinou) bude ingerovat soud, a pokud bude jeho odměna stanovena podílem na věci.“
Mohlo by vás zajímat
Proč? Protože advokát není nástroj státu, který poskytuje finanční služby neurčitému okruhu osob: „Předně je na místě konstatovat, že advokát není a nemůže být nástrojem státu. Je soukromou osobou, jež principiálně poskytuje právní, nikoliv finanční nebo obdobné služby svým jasně vymezeným klientům (ne neurčité skupině osob, ke které se mohou v nějakém časovém období další přidat nebo od sporu odpadnout), a to služby ryze právní tak, jak jsou vymezené v ust. § 1 odst. 2 zákona o advokacii,“ ohrazuje se k nápadu ČAK.
Podle ČAK není advokát ani správcem nároku žalobců, do něhož má vložit vlastní prostředky: „Není správcem nároku, je jeho případným procesním prostředníkem a nemůže svou vůlí, natož vloženými prostředky jeho uplatnění ovlivňovat. Tím spíš pak není přípustné, aby v něm prosazoval svou vůlí (ekonomickou nebo jinou) představu o jeho výsledku.,“ vysvětluje dále ČAK.
[mn_protected]
Advokát neposkytuje právní služby bez projevu vůle žalobce
Poté komora opakuje, jak je definován podle stávajícího zákona advokát: „Advokát je poskytovatel právních služeb, který jedná pouze a jedině na základě pokynu klienta. U hromadných žalob by tím klientem podle představ navrhovatele byl mnohdy neurčitý počet osob, do jejichž věci by byl advokát povinen vložit své prostředky a podle představ navrhovatele by dál vedl jednání bez jejich jasně projevené vůle? Tím spíše, že spolu s vloženými prostředky přejímá hmotnou odpovědnost za výsledek sporu, tj. prosazování hmotněprávního nároku, jehož povahu ani důkazní situaci nemůže ovlivnit. Rolí advokáta je pouze řádné uplatnění procesního postavení klienta, nikoliv opatrovnictví jeho nároků,“ uvádí Komora.
Podle České advokátní komory stát prostřednictvím návrhu ministerstva chce novou povinnost zastupovat a investovat do sporu neurčité skupiny lidí vlastní finance jednoduše hodil: „Advokát je ve svém postavení nestranný a nezávislý a nemůže tuto svou charakteristiku (jež je projevem práva na právní pomoc a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) ztrácet pouze proto, že předkladatel nemá jinou adekvátní osobu, na níž by finanční zátěž hromadných žalob ,hodil´,“ uvádí doslova Komora.
V USA mezitím kšefty se žalobami zakázali
Poté ČAK upozorňuje, že tento princip v USA nakonec zakázali: „Je na místě upozornit, že dosavadní zkušenosti Spojených států ústící posléze v zákaz finanční zainteresovanosti advokáta na takovém sporu nebo jeho výsledku ukazují, že jde o cestu zjevně nevhodnou. Stát tak tendenčně rizika uplatnění nároku přenáší na osobu nezúčastněnou, aby tím zabránil obavě, že nositelé nároku ze strachu z nákladů své nároky neuplatní. Advokát bude v takovém případě namísto nositele nároku rozhodovat o jeho uplatnění a bez něj nebude nárok možno před soudem vznést. Stěží si lze představit větší omezení nositele nároku z hlediska ochrany jeho práv.“ uvádí k tomu Komora.
Pro lepší ilustraci situace pak ČAK porovnává situaci si kritizovanými obchody s chudobou: „Na úrovni věcného záměru, kdy nelze polemizovat s případným paragrafovým zněním, je třeba připomenout ještě jeden problém. V minulosti bylo opakovaně poukazováno na nevhodné trendy či projevy v soudních řízeních civilních, spočívající v tzv. obchodování s chudobou. Ve skutečnosti šlo o rozsáhlý okruh převodů pohledávek z různých důvodů a z různých okolností, kdy v řadě případů ani nebylo možné tvrdit, že dlužníci jsou zásadním způsobem postihováni pohledávkami, respektive jejich příslušenstvím a že i pohledávky samy o sobě jsou generovány spíše pro možnost požadovat příslušenství a náhradu nákladů řízení,“ vysvětluje advokátní komora.
Investování do hromadných žalob se chopí silné korporace
Podle ČAK je proto konstrukce závislosti advokáta na výsledku sporu, který sám financuje naprosto nepochopitelná: „V této souvislosti bylo spekulováno o finančních subjektech, které pohledávky na sebe převádějí a posléze je obchodně využívají, respektive provádějí vymáhání ve velkém. Jestliže proti této praxi, byť namnoze vnímané naprosto nereálně, byly vznášeny zásadní připomínky, je naprosto nepochopitelná konstrukce závislosti advokáta na výsledku soudního řízení ve věci kolektivních žalob a toho, že toto řízení by advokát měl financovat a nést i případné riziko povinnosti uhradit náklady řízení protistraně,“ činí Komora závěr o tomto návrhu státu.
Podle stanovisko advokátní komory lze velmi důvodně a s jistotou předpokládat, že o „takovýto druh obchodní aktivity by nepochybně jevily zájem nejrůznější subjekty, finančně podstatně silnější než většina advokátů či většina advokátních kanceláří“. „Ty by byly ochotné participovat na předpokládané režii i s možným rizikem neúspěchu a nákladů z toho plynoucích, ovšem současně by samozřejmě nárokovaly významný podíl na zisku, tedy na přísudku,“ uvádí doslova Komora.
Komercializace povede k situaci insolvenčních řízení
Hromadné žaloby by se tak podle Komory přímo „staly předmětem pohrůžek a obchodního vydírání subjektů, kterým by tyto skupiny vyhrožovaly podáním žaloby v případě, že nevyhoví nějakým jiným jejich požadavkům“. „Následně pak tam, kde by takové žaloby byly podávány lze očekávat také maximální požadavky uplatňované vůči protistraně, tlak na účastníky řízení, případné znalce či zpracovatele odborných posudků a celkově něco, co by zřejmě nemuselo být vzdálené od kriminalizace nalézacího řízení. Všeobecně se hovořilo o problémech, které vnášejí do insolvenčního řízení, jakožto řízení soudního, různé a mnohdy velmi silné ekonomické zájmy věřitelů a jiných osob. Lze naprosto důvodně předpokládat, že ještě horší situace by prakticky okamžitě nastala v případě takovéto komercionalizace soudního řízení ve věcech hromadných žalob,“ vysvětluje ČAK.
O problému hromadných žalob jako nástroje vybírání výpalného od nadnárodních korporací hovořil na sympoziu hromadných žalobách letos v červnu advokát Alexander Bělohlávek, jeho slova potvrdil český právník s dlouholetou praxí v USA Gerhard Bubník.
Nápad, že stát odvolá advokáta, nemá obdobu
Česká advokátní komora se rovněž ohrazuje proti nápadu, že nespokojený soudce bude moci vyměnit advokáta žaloby. Podle Komory jde o zásah do vztahu advokáta a klienta, který nemá obdoby: „Z návrhu mimo jiné vyplývá, že by soud v případě své nespokojenosti se způsobem, jakým advokát vede řízení, jej mohl nahradit jiným advokátem. To je také zcela bezprecedenční zásah do vztahu klienta a advokáta, který ovšem také narušuje základní schéma nezávislosti advokáta a jeho vztahu ke klientovi. Za takovéto situace by pak advokát byl spíše v jakémsi postavení insolvenčního správce, který by měl primární zájem, zejména pokud by byl ekonomicky interesován, vyhovět představám soudu o tom, jak má zastupování vypadat,“ uvádí komora.
Český stát ignoruje doporučení EU
Podle závěrů ČAK je řešením situace volba třetí osoby: „Je proto na místě volit třetí osobu se stanovenými požadavky nezávislosti mezi ní a advokátem, která tuto roli finančního reprezentanta převezme s tím, že náklady sporu bude možné řešit pouze v linii nositel nároku – jeho finanční reprezentant, a to v celém rozsahu s omezením daným doporučením č. 2013/396/EU,“ odkazuje Komora k příslušenému dokumentu Evropské unie, na které poukazuje v obecné části svých připomínek s tím, že stát opatření EU ve svém návrhu ignoruje.
„Ochrana tzv. slabší strany je předmětem úsilí Evropské unie a rady Evropy, o jejichž platformy a jimi vytvořené zásady a doporučení se lze opřít, ty však návrh v podstatě ignoruje. Z uvedeného důvodu musí předložený návrh především být uveden do souladu s doporučením Komise č. 2013/396/EU,“ uvádíí ČAK hned v úvodu svých připomínek k návrhu věcného záměru zákona o hromadných žalobách.
[/mn_protected]
Irena Válová
