ČAK: Návrh zákona o zpracování osobních údajů nerespektuje princip mlčenlivosti
Návrh zákona o zpracování osobních údajů údajně nerespektuje požadavky Charty základních práv EU, a to požadavky principu proporcionality a subsidiarity. Vyplývá to z připomínek České advokátní komory (ČAK). Komoře vadí příliš široké vymezení kompetence mlčenlivosti vůči kontrolnímu orgánu, kterým má být Úřad na ochranu osobních údajů. „Není možné, aby úřad jako orgán veřejné správy disponoval širšími pravomocemi, než mají orgány činné v trestním řízení a soudy, včetně soudu Ústavního“ konstatuje ČAK v připomínkách, které má Česká justice k dispozici.
ČAK ve svých připomínkách zejména zdůrazňuje, že účelem zákonné úpravy směřující k ochraně osobních údajů nemůže být prolomení ochrany osobních údajů v nejširším možném smyslu slova prostřednictvím orgánu veřejné moci, kterým je národní dozorový úřad, s neomezenou a ničím nelimitovanou působností. „Takové požadavky z Nařízení nevyplývají, přičemž požadavky jdoucí nad rámec transpozice nemohou zasahovat do základních lidských práv chráněných ústavním pořádkem,“ varují advokáti s tím. Že za daných okolností by bylo vhodnější vrácení návrhu k dopracování, jeho podrobení odborné diskusi a následnému přepracování do podoby, která by byla slučitelná jak s právem EU, tak s ústavním pořádkem ČR.
[mn_protected]
Úzké vymezení pověřence
Advokátní komoře rovněž vadí, že povinnost mlčenlivosti pověřence je vymezena příliš úzce, neboť směřuje pouze k ochraně osobních údajů a bezpečnostních opatření, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Nicméně se mlčenlivosti nelze dovolat vůči dozorčímu orgánu, soudu nebo orgánu činnému v trestním řízení. V tomto ohledu je naopak zproštění velmi široké a nekorespondující požadavkům Nařízení na ochranu základních práv dotčených osob. „Je třeba vycházet z toho, že pověřenec se ve své roli bude seznamovat s celou řadou údajů, které nejsou chráněny nařízením, ani jím nejsou regulovány a jejichž zpřístupnění nebo zveřejnění by mohlo poškodit oprávněné zájmy správce nebo zpracovatele osobních údajů, případně třetích osob. Zákonná povinnost mlčenlivosti pověřence tak musí být širší, pověřenec by měl být povinen zachovávat povinnost mlčenlivosti o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s plněním své funkce,“ navrhuje ČAK.
Mohlo by vás zajímat
Jak dále Komora uvádí, naopak by mělo být striktněji upraveno prolomení této povinnosti mlčenlivosti a její zproštění, protože ani dozorovému úřadu ani soudu nezakládá Nařízení právo na informace, které nejsou osobními údaji nebo se netýkají jejich zpracování nebo zabezpečení. Právo na tyto informace mají dotčené orgány pouze tehdy, pokud vedou řízení týkající se osobních údajů chráněných nařízením, kontroly jeho dodržování nebo ukládání sankcí za nedodržení povinností správce nebo zpracovatele. „Z uvedených důvodů je na místě povinnost mlčenlivosti pověřence upravit komplexně, vzorem může být úprava profesní povinnosti mlčenlivosti advokáta, daňového poradce, mlčenlivost insolvenčních správců apod.“ Není možné, pokračuje dále stanovisko, aby úřad jako orgán veřejné správy disponoval širšími pravomocemi, než mají orgány činné v trestním řízení a soudy, včetně soudu Ústavního.
Česká advokátní komora akceptuje prolomení povinnosti mlčenlivosti pouze tam, kde je to zcela nezbytné z důvodu ochrany demokratické společnosti nebo práv a svobod druhých v souladu s limity danými čl. 4 odst. 4 listiny základních práv a svobod. Tato možnost však nemůže být zneužita pouze pro administrativní kontrolu nakládání s osobními údaji, neboť zde není tak závažný veřejný zájem, který by uvedený postup odůvodňoval. Advokátní povinnost mlčenlivosti není prolomena v civilním řízení a dokonce ani v řízení trestním, její prolomení je připuštěno jen výjimečně například u opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to z důvodu mezinárodních závazků.
Pouze prostřednictvím komory
„Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od kontrolního charakteru administrativní povahy, jehož cílem má být ochrana osobních údajů před jednáním, které může mít povahu trestné činnosti jen opravdu velmi výjimečně, a to nikoliv plošně,“ uvádí ČAK s tím, že za příklad může sloužit skutková podstata § 180 trestního zákoníku, kdy cílem AML zákona je ochrana proti terorismu a legalizaci výnosů trestné činnosti. „Chráněn je zcela fundamentální veřejný zájem (nadto s mezinárodním přesahem), který navíc v posledním období nabývá na významu. Tomuto naladění AML zákona odpovídá mimořádně intenzivní zásah do informační autonomie dotčených subjektů; chráněný zájem zkrátka natolik silný, že ospravedlňuje intenzivní zásah do ústavně zaručených základních práv.“
I v tomto případě ale tak podle připomínek zákon činí omezeně, aby zákonná povinnost mlčenlivosti tam, kde je součástí základních práv dotčena nebyla, a to pouze prostřednictvím profesní komory. „Je-li přesto požadováno umožnění dohledu nad některými profesemi se zákonnou povinností mlčenlivosti, je možné tento dozor provádět buď za účasti, nebo prostřednictvím vlastních kontrolních pravomocí profesních Komor, avšak pouze v rozsahu osobních údajů, které jsou předmětem ochrany nařízení a s vyloučením možnosti tyto údaje ať již v rámci správní spolupráce nebo na základě vlastní činnosti úřadu sdělit jakékoliv třetí osobě,“ navrhuje v této souvislosti ČAK.
Tato připomínka je zcela zásadní.
K čl. 56:
Tím spíše je tento závěr o neústavnosti návrhu a jeho rozporu se zásadami nařízení na místě zdůraznit, protože z obsahu normy je zřetelné, že sám úřad takto chráněným údajům neposkytuje ústavním pořádkem poskytovanou ochranu. Úřad sám postupuje podle kontrolního řádu, při kontrole se zakládá a je veden spis, do kterého mohou dotčené osoby nahlížet. Nahlížení není dle § 38 správního řádu omezeno, pokud jde o údaje podléhající povinnosti mlčenlivosti. Samotné stížnostní nebo námitkové řízení je tedy nástrojem, který při takovéto konstrukci umožňuje přístup k informacím, jež jsou jinak ze zákona podrobeny přísnému režimu ochrany. Jejich úroveň ochrany, včetně osobních údajů, je tedy návrhem snižována a nikoliv zvyšována. Lze mít za to, že to nebylo cílem ani nařízení, ani předkladatele.
Nadto v rámci výkonu některých správních činností daných zvláštním zákonem je možné získat tyto údaje pro výkon veřejné moci jiného charakteru (daňová správa, policie ČR na základě ust. § 8 zákona o policii), ani tento postup zde není vyloučen. Jde tak o zřejmého trojského koně návrhu, který pod záminkou ochrany údajů velké skupině údajů chráněné povinností mlčenlivosti tuto ochranu de iure odnímá.
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
