ČR musí zavést evropský vyšetřovací příkaz. Jinak hrozí sankce

Nový institut „evropský vyšetřovací příkaz“ musí neprodleně zavést Česká republika, aby se vyhnula sankcím Evropské unie. Termín implementace příslušné směrnice EU totiž uplynul už letos v květnu. Ministerstvo spravedlnosti to řeší předložením novely návrhu zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Některé komentáře ze zprávy k návrhu jsou však mimořádně zneklidňující – například uznání příkazu justičními orgány má být neformální a žádné rozhodnutí o uznání konkrétního evropského vyšetřovacího příkazu nebudou justiční orgány zemí vydávat.

Původní návrh zákona z roku 2016 totiž poslanecká sněmovna neprojednala ani v prvním čtení. Ministerstvo nyní kterou navrhuje materiál zařadit do plánu legislativních prací na rok 2018.

Česká republika má povinnost zavést nový institut evropského vyšetřovacího příkazu už od roku 2014, kdy příslušnou směrnici EU schválily Evropský parlament a Evropská rada: „Hlavním cílem návrhu zákona je uvést českou právní úpravu do souladu se směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech a zajistit tak řádnou implementaci této směrnice. Implementační lhůta uplynula již dne 22. května 2017 a Česká republika již byla Evropskou komisí formálně upozorněna na porušení povinnosti provést ustanovení směrnice do svého právního řádu v implementační lhůtě (řízení č. 2017/0315),“ upozorňuje v předkládací zprávě na vniklou situaci ministerstvo spravedlnosti.

Jak vyplývá ze zprávy, stávající právní úprava v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci, která se týká mezinárodní právní pomoci, byla překonána předmětnou směrnicí EU. „Stávající úprava nevyhovuje požadavkům směrnice, neboť směrnice vytváří zcela nový institut – evropský vyšetřovací příkaz,“ uvádí se v předkládací zprávě k návrhu, který má 33 stran převážně nových ustanovení.

Evropský vyšetřovací příkaz je podle návrhu zákona nástroj k opatření důkazů v trestním řízení v jiné členské zemi EU: „Evropským vyšetřovacím příkazem se rozumí příkaz vydaný justičním orgánem za účelem provedení úkonu právní pomoci s cílem opatřit důkaz na území jiného členského státu, nebo vydaný justičním orgánem jiného členského státu nebo jiným než justičním orgánem jiného členského státu, který má v tomto členském státu pravomoc opatřovat důkazy, pokud jím vydaný příkaz potvrdil justiční orgán tohoto členského státu, za účelem provedení úkonu právní pomoci s cílem opatřit důkaz na území České republiky,“ stojí v novém § 358.

Mohlo by vás zajímat

Zdravotní pojišťovny asi nebudou muset vést účty u ČNB

Státy mají v trestním řízení rozhodovat tak nějak neformálně

Zákon pak podrobně upravuje vydávání osob do jiných států, přijímání osob z jiných států, zajišťování věcí, výslechy, ale také nasazování odposlechů, sledování nebo skrytého vyšetřování a agentů v cizích státech a naopak odposlouchávání a sledování v České republice pro cizí státy na základě předmětného evropského vyšetřovacího příkazu, jehož náležitosti a podmínky vydání i přijetí a uznání do detailu složitě popisuje.

Jenže ve zprávě RIA k návrhu zákona je uvedeno, že státy přijímající evropský vyšetřovací příkaz mají v trestním řízení ustoupit od formalit, tedy od toho, co chrání občany, a rozhodovat „tak nějak neformálně“. Konkrétně se to například týká třicetidenní lhůty pro rozhodnutí o přijetí příkazu v §364. „Přestože směrnice užívá stejně jako jiné nástroje vzájemné spolupráce založené na zásadě vzájemného uznávání pojem ,uznání evropského vyšetřovacího příkazu´, v případě evropského vyšetřovacího příkazu je situace odlišná od rozhodování o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu upravených v jiných hlavách části páté zákona č. 104/2013 Sb. Evropský vyšetřovací příkaz je totiž ve své podstatě žádostí a má-li justiční spolupráce fungovat rychle a bez zbytečných formalit, bylo by vydávání zvláštního rozhodnutí o uznání evropského vyšetřovacího příkazu jednoznačným krokem ke zhoršení stávající praxe, kdy se právní pomoc poskytuje na základě žádosti, o které se nerozhoduje,“ osvětluje situaci zpráva RIA z dílny ministerstva spravedlnosti.

Podle této zprávy funkcionáři Evropské komise a Parlamentu chtějí, aby příkazy státy „prostě přijímaly“:  „Ostatně na implementačním workshopu pořádaném ke směrnici ostatní státy i zástupci EK a EP na výslovný dotaz zástupců České republiky sdělily, že postup má být neformální, tj. že vykonávající stát přijme evropský vyšetřovací příkaz, podle článku 16 potvrdí jeho přijetí jinému členskému státu a nejsou-li dány důvody pro odmítnutí, tak jej vykoná. Podle článku 9 směrnice se tak má dít bez dalších formalit. Rozhodnutí může být vyžadováno v rámci výkonu evropského vyšetřovacího příkazu v případě, že provedení úkonu právní pomoci vnitrostátně vyžaduje rozhodnutí soudu (např. příkaz k povolení odposlechu nebo domovní prohlídky). Žádné další zvláštní rozhodnutí o uznání není třeba vydávat,“ uvádí doslova zpráva RIA.

[mn_protected]

Vyšetřovací příkazy budou předpisové formuláře

Na rozdíl od současných žádostí o právní pomoc, které se odehrávaly jako skutečné žádosti jednoho justičního orgánu jinému orgánu v cizím státě a na základě dvoustranných dohod, nyní nově justiční orgán jednoduše vyplní formulář a vydá příkaz. Oprávněnou osobou bude předseda senátu v řízení před soudem nebo státní zástupce v přípravném řízení trestném: „Je-li třeba provést úkon právní pomoci za účelem opatření důkazu pro trestní řízení v jiném členském státu, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vydá evropský vyšetřovací příkaz. To nevylučuje, aby státní zástupce z vlastního podnětu vydal evropský vyšetřovací příkaz i po podání obžaloby, jde-li o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování obžaloby v řízení před soudem,“ uvádí se v oddílu 3 o vydání a výkonu evropského vyšetřovacího příkazu.

„Evropský vyšetřovací příkaz se vydává na formuláři stanoveném právním předpisem Evropské unie upravujícím evropský vyšetřovací příkaz a obsahuje náležitosti v něm uvedené. Evropský vyšetřovací příkaz musí být přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, do kterého je zasílán, nebo do jazyka, v němž jej tento stát podle svého prohlášení přijímá,“ pokračuje příslušné ustanovení. Formuláře vydává ministerstvo a NSZ stojí ve zprávě RIA čítající 31 stran.

Ministerstvo a NSZ mají povinnost součinnosti

Pokud státní zástupce nebo soudce nebude vědět, které instituci v cizí zemi má příkaz zaslat, budou mít  podle návrhu ministerstvo spravedlnosti a Nejvyšší státní zastupitelství povinnost to zjistit, jak stojí hned v prvním díle návrhu zákona. „Ministerstvo na žádost soudu a Nejvyšší státní zastupitelství na žádost státního zástupce poskytne součinnost při zjištění potřebných informací, zejména při zjištění příslušného orgánu jiného členského státu, kterému má být zaslán evropský vyšetřovací příkaz, nebo při ověření podmínek stanovených právním řádem tohoto členského státu pro jeho uznání a výkon. Stejnou součinnost poskytne ministerstvo nebo Nejvyšší státní zastupitelství na žádost orgánu jiného členského státu při zjištění potřebných informací, pokud jde o příslušné orgány České republiky nebo ověření podmínek stanovených právním řádem České republiky.“

Jak vyplývá z formulované povinnosti ověřovat podmínky pro uznání a výkon evropského vyšetřovacího příkazu, jeho uznání a výkon se budou řídit národní trestní legislativou. Návrh na několika místech jmenuje,  z jakých důvodů nelze evropskému vyšetřovacímu příkazu vyhovět – například pokud vyžadovaný úkon či trestný čin v národním právu neexistuje nebo pokud by úkon ohrozil národní bezpečnost. Jestliže však nebude vydáváno žádné rozhodnutí o uznání vyšetřovacího příkazu a uznávání bude neformální, otázkou zůstává, jak bude řešeno neuznání příkazu.

Návrh posiluje vrchní státní zastupitelství

Návrh také mění oprávnění pro vrchní státní zastupitelství, co se týče právních pomocí, které budou vrchní státní zastupitelství vyřizovat se souhlasem NSZ: „Je-li v cizím státu vedeno přípravné řízení, které souvisí s trestním řízením vedeným v České republice, v němž je činný státní zástupce vrchního státního zastupitelství, může žádost cizozemského orgánu o právní pomoc vyřídit s předchozím souhlasem Nejvyššího státního zastupitelství vrchní státní zastupitelství. Tím není dotčena zvláštní příslušnost k některým úkonům právní pomoci podle dílu 3,“ uvádí se doslova v návrhu zákona.

Podle zprávy RIA to má zajímavé zdůvodnění z „praktických důvodů“: Z praktických zkušeností vyplynula potřeba umožnit změnu příslušnosti k vyřízení žádosti
o právní pomoc v případě, že trestní řízení v cizině souvisí s trestním řízením vedeným v České republice, ve kterém není činné krajské, ale vrchní státní zastupitelství. V praxi se totiž poměrně často stává, že je vedeno paralelní vyšetřování totožných či souvisejících trestních věcí v několika státech EU současně. V těchto trestních věcech je typické, že je nezbytná velmi úzká přeshraniční spolupráce, komunikace a koordinace postupu tuzemských a zahraničních orgánů činných v trestním řízení. Obvykle je navázána neformální spolupráce s justičními orgány cizího státu, které vedou související trestní řízení (koordinační schůzky apod.), v jejímž rámci je předjednáno např. i zaslání žádosti o právní pomoc, avšak k vyřízení takové žádosti (a nově též k výkonu evropského vyšetřovacího příkazu) je příslušné pouze krajské státní zastupitelství, které však nemá znalost související trestní věci vedené v České republice a předchozích jednání s justičními orgány cizího státu se neúčastnilo.“

„Jeví se proto jako nepraktické a neefektivní, aby související cizozemské žádosti o právní pomoc nemohlo vyřizovat příslušné tuzemské vrchní státní zastupitelství a cizozemské justiční orgány se musely v těchto věcech obracet pouze na tuzemská krajská (event. okresní) státní zastupitelství. Kromě toho tím dochází i k rozšíření okruhu osob, které se seznamují utajovanými či důvěrnými informacemi kromě orgánů, které vedou trestní řízení,“ uvádí RIA.

Přeshraničního sledování a odposlechu se to týká nebo taky ne

Jak rozšířené pravomoci vrchních státních zastupitelství mají fungovat v případech předmětných přeshraničních úkonů, není zjevné, když podle zákona například přeshraniční odposlech bez technické pomoci ČR schvaluje výhradně Krajský soud v Praze na návrh krajského státního zástupce v Praze – oné nedotčené příslušnosti.

Jde o § 393 Přeshraniční odposlech bez technické pomoci České republiky, který je formulován takto: (1) K rozhodování o udělení souhlasu s  odposlechem telekomunikačního provozu, který je, byl nebo má být prováděn z jiného členského státu na území České republiky bez její technické pomoci nebo s jeho pokračováním a k souvisejícím úkonům je příslušný Krajský soud v Praze; je-li v jiném členském státu, ve kterém byl povolen odposlech, vedeno přípravné řízení, rozhodne na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Souhlas s provedením odposlechu nebo s jeho pokračováním lze udělit pouze při splnění podmínek uvedených v § 88 trestního řádu.“

Ze zprávy RIA pak vyplývá, že ani funkcionářům EU není jasné, zda je například přeshraniční sledování institut justiční nebo policejní. „Ne zcela jednoznačně je ve směrnici řešena otázka, zda do působnosti směrnice spadá  i přeshraniční sledování či nikoli, neboť některé státy považují tento institut za institut policejní spolupráce, naopak jiné státy jej považují za institut justiční spolupráce, přičemž směrnice tento institut v článku 3 ze své působnosti nevylučuje, nicméně v bodu 9 preambule uvádí, že směrnice by se neměla vztahovat na přeshraniční sledování podle Úmluvy k provedení Schengenské dohody,“ uvádí se ve zprávě RIA.

Co si o tom povídali na workshopu

Jak dále navrhovatel popisuje, některé státy přeshraničně evropský vyšetřovací příkaz použijí, jiné ne. Důležité ale, je, zda jej státy uznají. „Na implementačním workshopu pořádaném na úrovni Evropské unie k tomu zaznělo, že pokud stát považuje přeshraniční sledování za institut justiční spolupráce, pak by do rozsahu směrnice zahrnuto být mělo, tuto otázku je nicméně třeba řešit případ od případu, tj. pokud oba státy budou mít přeshraniční sledování upraveno jako institut policejní spolupráce, pak evropský vyšetřovací příkaz neužijí, pokud je naopak oba státy budou mít upraveno jako institut justiční spolupráce, pak evropský vyšetřovací příkaz užijí, a pokud je jeden stát bude mít upraven jako institut policejní spolupráce a druhý stát jako institut justiční spolupráce, pak se mají dohodnout a postupovat tak, aby to bylo co nejefektivnější, přičemž evropský vyšetřovací příkaz poskytuje více právních záruk a méně důvodů k odmítnutí, takže je výhodnější. V České republice je tento institut považován za institut justiční spolupráce, tj. je do působnosti směrnice zahrnut,“ uvádí se ve zprávě RIA k novému nařízení EU.

[/mn_protected]

Irena Válová