Zdraví prezidenta je problematika, která je v těchto dnech aktuální nejen v Česku, ale také v USA. Donald Trump včera podstoupil první komplexní zdravotní prohlídku za dobu svého prezidentování. Navzdory výzvám pramenícím z pochyb o prezidentově duševním zdraví ale Trump neabsolvoval neuropsychiatrické vyšetření. Pokud ovšem přistoupí ke zveřejnění informací o svém stavu ve stejném rozsahu, jako jeho předchůdce, dozví se svět mimo jiné to, nakolik má prezidentův nezdravý životní styl dopad na jeho zdraví. Otázkou však zůstává, co všechno by vlastně měl prezident o svém zdraví zveřejňovat a kde je hranice, v jakém stavu už by neměl funkci vykonávat. Zdraví mnoha amerických prezidentů za posledních sto let přitom zdaleka nebylo takové, jaké by si (nejen) američtí občané představovali – a výjimkou zřejmě nebyly ani duševní poruchy.
Donaldu Trumpovi je 71 let a netají se tím, že jeho jídelníček by asi hodně výživových poradců dostal do kolen. Litry dietní coly, menu od McDonalda a minimum pohybu spolu se stresem pramenícím z výkonu úřadu i našlápnutím k obezitě rozhodně není návodem ke zdravému životnímu stylu – jaký ale mají dopad na stav Donalda Trumpa, by se měl svět dozvědět v nadcházejících dnech. Včera totiž Trump podstoupil komplexní kontrolu v marylandské nemocnici Waltra Reeda. Poslední informace o Trumpově zdraví zatím pocházejí z doby kampaně od jeho osobního lékaře Harolda Bornsteina, který tehdy Trumpa označil za „nejzdravějšího člověka, který byl kdy zvolen“. Zároveň ovšem uvedl, že Trump denně užívá aspirin a nízkou dávku statinů na cholesterol.
Pochybnosti přitom nepanují jen okolo Trumpova fyzického zdraví, ale také toho psychického. Olej do ohně v tomto směru přilila právě vydaná kniha novináře Michaela Wolffa s názvem Fire and Fury, která přichází s tvrzením, že skoro všichni Trumpovi poradci a vysocí zaměstnanci se domnívají, že prezident není v dobrém duševním stavu. Trump na kritiku odpověděl tím, že se na Twitteru označil za „vyrovnaného génia“.
Tisková mluvčí Bílého domu Sarah Huckabee Sandersová slíbila zveřejnění výsledků kontroly, jakmile budou dostupné. Přesto se ale Trump může rozhodnout zamlčet veřejnosti detaily o svém zdraví – i na něj se pochopitelně vztahují zákony o ochraně osobních údajů včetně těch týkajících se zdravotního stavu. Například v Česku přitom většina prezidentských kandidátů zastává názor, že by lidé měli mít dostupné informace o prezidentově zdraví v obdobném rozsahu, jako při přijímání do zaměstnání. Jiří Horáček dokonce zveřejnil svou zdravotní dokumentaci v celém rozsahu.
Zůstává tak otázkou, nakolik mají občané právo znát intimní detaily prezidentovy anamnézy, ať už týkající se fyzického, anebo duševního zdraví. „Veřejnost má právo vědět, jestli má kandidát důvod se obávat, že by mohl v úřadu zemřít. Prezident má ale zároveň právo nechat si informace ohledně fyzického i duševního zdraví pro sebe. To pomáhá zajistit, že rozhodnutí vyhledat lékařskou pomoc je osobní, z důvodu zdravotního stavu, ne pro politický efekt,“ říká podle CNN George Annas, šéf oddělení zdravotního práva, bioetiky a lidských práv na fakultě veřejného zdraví bostonské univerzity.
„Je to ožehavé téma, protože některá onemocnění je možné nafouknout, ale díky moderní medicíně si člověk může vést dobře. Jenže když někdo trpí časnou Alzheimerovou chorobou nebo jiným závažným onemocněním, je to úplně jiný příběh. I to nejlepší víno může zkysnout,“ domnívá se doktor Jerrold Post, profesor psychiatrie na Univerzitě George Washingtona.
Prozkoumat Trumpovo zdraví měl včera na starosti lékař Bílého domu Ronny Jackson, který několikrát vyšetřoval i Baracka Obamu (Blíže také v článku ZD: Lékařská zpráva o zdravotním stavu Baracka Obamy: Ostatní padesátníci mohou závidět). Pokud přitom Bílý dům zveřejní podobné údaje jako u minulého prezidenta, měli bychom se dozvědět váhu, BMI, tep, krevní tlak i hladinu cholesterolu, dále minulá onemocnění i zákroky, užívané léky, očkování či výsledky vyšetření očí, uší, nosu, krku, plic, trávicího systému, kůže a srdce.
Obamovy testy na druhou stranu specificky nepopisovaly mentální či kognitivní stav, zmíněn byl pouze neurologický test s tím, že nebyly nalezeny žádné lokalizované neurologické problémy například při řeči nebo chůzi. Testování poklesu mentálních či kognitivních funkcí však obvykle vyžaduje rozsáhlejší vyšetření. Bílý dům už přitom na začátku týdne oznámil, že Trump nebude navzdory požadavku Kongresu a více než stovky odborníků na duševní zdraví podstupovat psychiatrické vyšetření. „Velmi rychle se stává nevyrovnaným. Je potřeba neuropsychiatrické vyšetření, které prokáže jeho kapacitu sloužit,“ říká psychiatrička z Yale Bandy Leeová, která v prosinci svědčila o Trumpově duševním zdraví před zákonodárci.
Zdravotní problémy tajili Kennedy i Eisenhower
Na druhou stranu je třeba říct, že i v minulosti měli prezidenti obavy z toho, aby je společnost viděla jinak než jako ztělesnění skvělého zdraví – a tak mnoho svých problémů skrývali. „Chceme vůdce, který je moudrý, mocný a ve skvělém zdravotním stavu. Kdybychom si mysleli, že kandidát je nemocný, ovlivnilo by to jeho šance na zvolení,“ konstatuje Jerrold Post.
Podle Aarona Seth Kesselheima, docenta na Harvard Medical School, mělo ve 20. století zdravotní problémy 14 z 20 Trumpových předchůdců, přičemž někteří je skrývali. Už v roce 1893 si prezident Grover Cleveland nechal tajně vyoperovat nádor z dutiny ústní. Chirurga a jeho tým proto propašoval na přítelovu jachtu, kde mu z patra nádor odstranili, načež se tvářil, že si udělali čtyřdenní výlet za rybařením. Operace pak byla držena v tajnosti ještě téměř čtvrt století.
Woodrow Wilson zase prodělal v době, kdy byl prezidentem Princetonu, několik mrtvic – což ovšem voličům nikdy nesdělil. V roce 1919 před uzavřením Versailleské dohody utrpěl dokonce těžkou mrtvici, kterou ututlal s tím, že se pouze cítí pod psa. Informacemi o tom, že během výkonu úřadu utrpěl infarkt a mrtvici, se nepochlubil také Dwight Eisenhower.
Dalším případem prezidenta, jehož zdravotní problémy byly větší, než bylo známo, byl Franklin Roosevelt. Samozřejmě všichni věděli, že je při čtvrté kandidatuře na vozíčku kvůli obrně. Známo už ale nebylo to, že má pokročilé onemocnění srdce a hypertenzi, což později zřejmě přispělo ke krvácení do mozku, které ho zabilo. Zde znovu připomeňme slova George Annase, že pomyšlení na úmrtí úřadujícího prezidenta z důvodů, o nichž před svým zvolením věděl, se mnoha lidem moc nelíbí.
Závažnými zdravotními problémy ovšem trpěl i vůbec nejmladší americký prezident John F. Kennedy. I když udělal všechno pro to, aby při kampani vypadal jako kypící zdravím, ve skutečnosti trpěl hypotyreózou, bolestí zad a Addisonovou chorobou (onemocnění nadledvin). Denně tak užíval steroidy i řadu dalších léků. „Jeho bolesti byly tak těžké, že vzal do tajné služby doktora Maxe Jacobsona, kterému se říkalo doktor Feelgood. Ten mu denně v Bílém domě podával metamfetaminové injekce,“ poukazuje Post. Vedle možnosti, že mohl být z těchto injekcí prezident „sjetý“, mohou steroidy vést k depresi či euforii.
„Addisonova nemoc ovlivňuje hladinu kortizolu, tedy schopnost zvládat stres. Přemýšlíte, jestli nebyla Zátoka sviní takový problém proto, že prezident nebyl dostatečně zaléčen,“ uvedla už v roce 2015 doktorka Connie Marianová, která sloužila jako lékařka Bílého domu za George H. W. Bushe a Billa Clintona. „Vynořily se také otázky, když byl George H. W. Bush diagnostikován s hypertyreózou či Gravesovou chorobou někdy v době války v Zálivu. Byl proto Bush více agresivní? Postihlo to jeho paměť nebo schopnost se soustředit? Můžete říct, že Pouštní bouře byla bouře způsobená štítnou žlázou? Těžko říct,“ dodává Marianová.
Kdo má v Bílém domě zájem na zveřejnění prezidentových problémů?
A jak se ukazuje, ani s duševním zdravím bývalých prezidentů to někdy nemusela být žádná sláva. Ve studii z roku 2006 aplikovali psychiatři z univerzity Duke dnešní diagnostická kritéria na historické záznamy prvních 37 prezidentů a zjistili, že 18 z nich splňovalo kritéria pro psychiatrickou poruchu, zejména těžkou depresi či úzkost. Studie také zjistila, že jak Teddy Roosevelt, tak Lyndon Johnson by bývali měli být diagnostikováni s bipolární poruchou. Deset z těchto 18 prezidentů dokonce vykazovalo takové symptomy mentální poruchy v době, kdy seděli v Bílém domě, že to muselo ovlivnit jejich schopnost vést národ.
Kritikové zpochybňující Trumpův duševní stav přišli s řadou možností včetně poklesu kognitivních schopností. Trump ale není prvním prezidentem, který podobným spekulacím čelí. Když po konci svého prezidentování v roce 1995 Ronald Reagan oznámil, že mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba, debatovalo se o tom, zda to mohlo ovlivnit už jeho fungování v úřadě. Dnes přitom medicína ví, že Alzheimerova choroba začíná 20 až 30 let před prvními příznaky.
Také otec Donalda Trumpa Fred onemocněl Alzheimerovou chorobou, když mu bylo 80 let. Mít přitom mezi blízkými příbuznými někoho s Alzheimerem riziko choroby zvyšuje. „Můžete spoléhat na to, že tyto problémy politikův lékař zpozoruje? Některá onemocnění se poznají jen díky příznakům, na které si pacient stěžuje. Například otupení mentálních procesů, které začíná v raném stadiu Alzheimerovy choroby, lze objevit jen tehdy, když si na ně bude politik stěžovat,“ konstatuje Post.
A je tu ještě jedno hledisko. „Nezapomínejte, že pokud je s prezidentem něco špatně tak, že by ho to mohlo připravit o úřad, každý, kdo s ním přišel, také odejde. Takže ho každý chce udržet ve funkci. Chtějí lékaře umlčet,“ dodává Marianová. „Říká nám vždy Bílý dům, co lékaři našli? Jsou lékaři upřímní? Kdyby našli příznaky počínající demence a řekli to prezidentovi, řekne to on veřejnosti?“ ptá se podle National Post historik zabývající se prezidenty Robert Hallek.
-mk-
