Smluvní platy končí, ale odboráři říkají: “ostaršíme” lékaře a vydělají si až 140 tisíc

S koncem roku skončí i takzvané smluvní platy. Ve zdravotnictví se zformovaly dva tábory. Jeden lituje a říká, že nebude možné odměnit špičkové lékaře, druhý ve smluvních platech vidí pouze zástěrku, jak obcházet zákoník práce a těší se na to, že všichni ve státních zařízeních pojedou podle tarifních tabulek.  Spor se odrazil i na listopadovém sjezdu České lékařské komory, kde téma zajiskřilo mezi ředitelem IKEM Alešem Hermanem a prezidentem komory Milanem Kubkem. Jejich diskusi Zdravotnický deník zaznamenal.

Upřesněme nejprve, jak ke změně došlo. Zákoník práce obsahoval paragraf 122, který umožňoval se zaměstnancem zařazeným do 13. a vyšší platové třídy sjednat smluvní plat. Tato možnost se týkala pouze nejvýše zařazené práce v jednotlivých oblastech veřejných služeb a správy, například v ústředních správních úřadech, ve vědě a výzkumu, u špičkových činností ve školství nebo u tajemníků statutárních měst a také ve zdravotnictví.

Zrušení smluvních platů prosazovalo ve vládě hlavně ministerstvo práce a sociálních věcí. Naopak ministerstvo zdravotnictví nebylo vůbec nadšeno, protože pod něj spadají fakultní nemocnice a další špičková specializovaná pracoviště, jako je pražský IKEM, kde díky smluvním platům mohli klíčovým lékařům nabídnout vysoké částky. Ustanovení o smluvních platech nakonec skutečně bylo ze Zákoníku práce vypuštěno, a to – napišme to přesně – „zákonem o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě“.

Mohlo by vás zajímat

Dopad změnového zákona se pokusili na poslední chvíli zmírnit poslanci z ČSSD Jaroslav Krákora a Jiří Běhounek, když předložili sněmovně pozměňovací návrh na přechodné ustanovení, který byl schválen a v němž se říká, že – zjednodušeně – v okamžiku, kdy zákon začne platit, by měli dostat lékaři stejnou částku (poskládáním různých příplatků k tarifu), jakou měli dánu smluvním platem. A pokud by byla částka příliš vysoká, tak aby se co nejvíce té původní alespoň přiblížila, při využití maxima, které tarify umožňují. Poslanci přitom argumentovali nespokojeností zdravotníků a odkazovali na akci Děkujeme, odejděte. Jenže, jak ukázala diskuse na sjezdu lékařské komory, odboráři stejně jako samotná komora zrušení smluvních platů vítají a tvrdí, že i v rámci tarifního odměňování je možné výslednou částku poskládat tak, že bude dostatečně vysoká, aby stačila i těm nejlepším z nejlepších.

Skvělý institut vs. krytí porušování zákona

Právě na sjezdu České lékařské komory 22. listopadu došlo zajímavé výměně názorů mezi ředitelem pražského IKEM Alešem Hermanem a prezidentem komory Milanem Kubkem, do které se zapojil i místopředseda Lékařského odborového klubu Miloš Voleman. Přinášíme výňatek bez úprav, protože pěkně ilustruje myšlení obou stran.

Herman: „Smluvní platy jsou skvělý institut, protože lékař dostane jasně definovaný kontrakt a ví přesně, kolik dostane každý měsíc, ať slouží nebo neslouží a plat se mu vytvoří po dohodě s ním. Přednosta mu předloží jeho job plan a on musí splnit jednotlivé náležitosti tak, aby ten plat dostal. Od 1.1. jsou smluvní platy zrušeny, a to ustanovením v zákoníku práce a to proto – jednak je to v koaliční dohodě a jednak to byla kolize se služebním zákonem – čili od 1.1. přejdeme na tarifní tabulky zpátky k tarif krát ohodnocení krát služby krát příplatek za vedení. Musím říci, že IKEM Praha to nesmírně postihuje, protože já dva dny jednám s mými lékaři o tom, že jejich platy půjdou výrazně dolů v řádu 10 až 20 procent, protože jejich smluvní plat byl mnohem vyšší než jakýkoliv výpočet z tarifních mezd. Pro mě to je velmi zásadní, velmi nepříjemné. Já svým lékařům – řádově asi padesáti – snižuji platy a to ve velmi významné míře, protože je nemohu zaplatit matematickým výpočtem při tarifních tabulkách. Pro mě je institut smluvního platu skvělý, v IKEM se zažil, nikdo neprotestoval, všichni byli spokojeni a příjem byl jasně dán.“

Kubek: „Blahopřeji tedy lékařům v IKEM, protože ten limitní plat, který umožňují tarifní tabulky je asi kolem 140 tisíc měsíčně, takže blahopřeji těm 50 lékařům, které není možno takto odměnit (šum a smích v sále) a chtěl bych pana ředitele upozornit na to, že existují také různé další benefity, které lékaři mohou dostat…“

Herman: „Nejvyšší plat po 32 letech praxe je 46 800 krát 100 procent krát 18 tisíc příplatek za vedení a pak příplatky za služby, čili to nedá 140 tisíc.“

Hlas z pléna: „Tak 150 tisíc.“

Hermann: „Ale to splňují vždycky dva lékaři v ústavu… To je 32 let praxe, patnáctá nebo šestnáctá platová třída, lékaři jsou většinou ve čtrnácté.“

Kubek: „Léta praxe můžeme škrtnout, protože lékaři jsou v nejvyšších tarifních stupních. Již delší dobu neodborařím, ale pořád si pamatuji, že je možné toho lékaře takzvaně ostaršit.“

Herman: „Ne, zákon to neumožňuje…“

Z pléna: „Ale jo.“

Kubek: „To zákon umožňuje a lékařská komora nebude v žádném případě smluvní platy obhajovat, protože to je cesta, jak krýt porušování zákona v této zemi. Pokud někdo má takový plat, tak mu gratuluji, ale myslím si, že je možné ho adekvátně odměnit i ve stávajícím tarifním systému. My jsme o tom jednali jak s ministryní Marksovou, tak jejím náměstkem panem doktorem Šimerkou a dospěli jsme k tomu, že se můžeme dostat k hranici 140 tisíc legálního měsíčního platu, to není problém a může se to týkat opravdu jenom jednotlivců.“

Voleman: „Dohody o pracovní činnosti a smluvní platy jsou úžasné pro managementy nemocnic, na jejich místě je chápu. Máte zastropované mzdové náklady a jasný vývoj na celý rok. Děláte si celoroční plán, jaké budou vaše mzdové náklady – ideální pro řízení nemocnice. Hlavní důvod, proč se ředitelé brání přechodu na přesčasovou dobu, je takový, že mzdové náklady vzrůstají po křivce, která se začne blížit limitě. Uvědomte si, že v příspěvkové organizaci lékař, který pracuje o víkendu v noci, tak za tu hodinu má 195 procent svého základního platu. Pokud jsou lékaři, kteří mají čtrnáctku (platovou třídu – poznámka redakce), ostaršení, stoprocentní osobní ohodnocení – tak jsou na 96 tisících základního platu. To znamená někde mezi 700 až 800 korunami za hodinu, v průměru na 8 hodin. Takový lékař je o víkendu nezaplatitelný, protože má za tu hodinu dva tisíce korun. Proto se nedivím, že z toho mají ředitelé nemocnic strach. Jakožto ředitel bych z toho strach měl, jakožto místopředseda odborů jsem rád, že smluvní platy končí.“

-cik-