„Bylo to stresující a zároveň krásné,“ vzpomíná Lenka Holubová na poslední minuty těsně před vyhlášením výsledků soutěže Sestra roku. Mezi stovkami přihlášených se probojovala až do finále. Nakonec sice nedosáhla na příčku úplně nejvyšší, zato ale její jméno zaznělo při vyhlašování výsledků hned dvakrát. Ocenila ji jak odborná porota, tak i veřejnost, která ji poslala tisíce hlasů prostřednictvím internetu. „Byla jsem překvapena, kolik lidí mi dalo hlas,“ říká a zároveň dodává, že obou ocenění si váží stejně. Třetího místa v kategorii Sestra v přímé ošetřovatelské péči, stejně jako vítězství v kategorii Sestra mého srdce. Lenka Holubová již čtvrt století pracuje ve Vítkovické nemocnici v Ostravě.
Jasná volba
„Já jsem v tom doma vyrůstala. Maminka je zdravotní sestra, která pracovala na obvodě v naší vesnici – Staré vsi nad Ondřejnicí,“ vysvětluje, jak k povolání zdravotní sestry přičichla už v mládí. „Bylo zcela přirozené, že se i u nás doma střídali pacienti, jestli byla sobota nebo neděle odpoledne.“
Povolání zdravotní sestry bylo tedy pro ni jasnou volbou. Vystudovala Střední zdravotnickou školu ve Frýdku Místku a jasno měla i o svém vysněném pracovišti. „Dostala jsem umístěnku do městské nemocnice na Fifejdách. Již v té době jsem ale měla zálusk na Vítkovickou nemocnici, protože to byla prestižní nemocnice. Tehdy patřila pod fifejdskou nemocnici. Nebylo tam ale volné místo.“
Poštěstilo se po mateřské dovolené a od roku 1992 je paní Lenka zaměstnaná ve Vítkovické nemocnici, která nyní patři do skupiny Agel. Dlouhá léta sloužila na zdejším pooperačním chirurgickém oddělení. V roce 2013 byla jmenovaná staniční sestrou a postavena před nelehký úkol – vybudovat v nemocnici oddělení následné lůžkové péče pro gerontologické pacienty.
Něco nového
„Brala jsem to jako výzvu. Něco nového, čím se posuneme někam dále. Shromažďovali jsme informace z následných péčí v okolních nemocnicích. Vedení naší nemocnice nám vyšlo maximálně vstříc a my jsme si mohli sestavit tým i provoz oddělní podle sebe.“ Jak doplňuje, začínali se dvaceti lůžky. Na oddělení se sešly sestřičky z různých oborů, jejichž znalosti a zkušenosti se vzájemně doplňovaly. I když se následkem fluktuace ve zdravotnictví původní tým rozpadl, loni na podzim se následná péče přestěhovala do nového a její kapacita se navýšila o dalších deset lůžek.
Nyní zde Lenka Holubová řídí devítičlenný kolektiv sester. „Jde o práci náročnou psychicky i fyzicky. Člověk musí být trochu i psychologem. Nejde pacienta odhadnout hned druhý den. Někomu aklimatizace trvá pár dnů, ale někomu i týden, čtrnáct dní,“ hovoří o své náročné profesi.
Koněm je kolo
Pětadvacet let je dlouhá doba. Jak připouští, i ona měla chvilky, kdy zvažovala, zda ze zdravotnictví odejít. „Ta práce mne ale vždycky vtáhla,“ říká a doplňuje i svůj názor na neutěšenou personální situaci ve zdravotnictví. „Není to vždy jen o penězích, ale i o náročnosti té profese a třeba i o kolektivu a vztazích na pracovišti,“ míní.
O to více si váží volných chvilek. „Mým přímo koněm je cyklistika. Asi je tím postižena celá rodina. Jak mé děti, tak i partner, všichni bereme cyklistiku jako relaxační sport,“ vysvětluje s tím, že pokud to čas dovolí, vyráží třikrát i čtyřikrát do týdne na kolo a ujede kolem dvaceti kilometrů.
Dalším jejím koníčkem jsou výšlapy na Lysou horu v zimním období. „V období sněhu je to o něčem jiném. Chodíme co 14 dní s vnoučkem. Letos už mám za sebou desátý výstup.“
Paní Lenka Holubová má dvě děti. Na otázku, zda má následovníka ve svém povolání, odpovídá s trochou smutku. „Následovníka nemám a trochu mne to mrzí. Mám sice dceru, ta se ale věnuje jinému oboru. V rodině ale mám neteř, která se věnuje nutriční terapii,“ uzavírá.
-ova-
