Nedostatek validních informací, špatná osvěta i nedostatečná komunikace jednotlivých zainteresovaných stran – tak se dá shrnout stav na poli povědomí Čechů o zdravé výživě. Výsledkem je vysoké procento tlustých dětí a nákup potravin, které našemu tělu dvakrát dobře nedělají. Potravinářské firmy přitom vyvíjejí nové technologie a postupy, jak udělat své výrobky zdravější i při zachování stejné chuti – jenže neznalí spotřebitelé se pak často podívají na složení, a když tam nenajdou tradiční složky, mylně si domyslí, že je potravina šizená. Problematikou zdravé výživy se zabýval středeční seminář, který se konal ve středu na půdě poslanecké sněmovny.
„Potravinářský průmysl je často obviňován z toho, že na trh chrlí nezdravé potraviny – jednou jsou moc tučné, pak moc sladké nebo slané. Sami výrobci se ale snaží o úpravu receptů a snížení obsahu tuků, cukru a soli ve výrobcích. To byl jeden z důvodů, proč byla v Potravinářské komoře v rámci technologické platformy pro potraviny předloni vytvořena platforma pro reformulace, která umožňuje výrobcům sdílet nové poznatky z oblasti inovací a reagovat nejen na požadavky spotřebitelů, ale i odborné veřejnosti,“ říká prezident Potravinářské komory Miroslav Toman.
„Látky, které působí negativně na lidské zdraví, se snažíme nahradit něčím jiným. To je úkol velmi nelehký, protože když něco z potraviny vezmete, musíte to nahradit tak, aby potravina byla cenově dostupná i chutná,“ doplňuje Viera Šedivá, náměstkyně ministra zemědělství pro řízení sekce potravinářských výrob – Úřadu pro potraviny. „Zásadnější reformulace jsou obtížné. Hrozí, že když uberu cukr či sůl, najednou třeba zjistím, že má výrobek horší trvanlivost a bude se kazit. Budu si tedy například muset koupit novou technologii, nový způsob balení a tak dále,“ potvrzuje docent Aleš Rajchl z VŠCHT Praha.
Přestože jsou změny náročné a vyžadují čas, některých se už povedlo dosáhnout. Mezi lety 2012 a 2016 se snížil obsah cukru v portfoliu 25 nejprodávanějších minerálních vod o 1125 tun, tedy téměř o 11 procent – a to i přes to, že prodeje vzrostly o více než čtyři procenta. Dalším úspěchem je snižování soli v masných výrobcích – ČSN norma pro obsah soli v šunce byla v minulosti 3,3, dnešní průměr se ale pohybuje na 2,1 až 2,4. Krok ke zdravějšímu mlsání pak někteří potravináři udělali odstraněním transmastných kyselin z čokoládových výrobků, což má vliv na zdraví oběhové soustavy.
„Bohužel je odstranění technologicky a finančně náročné, což způsobuje problém hlavně menším výrobcům. Proto jsme odstartovali sérii seminářů, kdy se mezi sebou snažíme sdílet praktické informace o tom, jak přistoupit k reformulacím. Výstupem semináře ale bylo i to, že si celá řada výrobců stěžuje na nepochopení spotřebitele, který má pocit, že je výrobek šizený. Trochu problematická je i evropská legislativa, kdy nutriční a zdravotní tvrzení neumožňují výrobci komunikovat a sdělit reformulaci, pokud snížení nedosáhne řádově desítek procent. Proto jsme v soutěži o nejlepší inovativní výrobek Potravinářské komory zavedli kategorii Reformulace roku. Ocenění pak mohou používat logo, aby měl spotřebitel možnost vidět, že ve výrobku proběhla nějaká změna,“ vysvětluje Magdalena Hrabcová z Potravinářské komory.
Mohlo by vás zajímat
Polovinu jídla nakoupíme v akcích
Výše zmíněná platforma pro reformulace se také rozhodla pořádat každoroční konferenci, které by se měli účastnit akademici, výrobci i výzkum. Jedním z hlavních závěrů první konference byla právě klíčovost spolupráce všech zainteresovaných stran – výrobců, výzkumu, státní správy, akademiků i novinářů. K dalším bodům, které z diskuse vyplynuly, bylo, že vzhledem k náročnosti procesu nelze dělat rozhodnutí od stolu, ale pouze po řádné debatě. Reformulace také musí probíhat postupně s ohledem na technologické možnosti a akceptaci ze strany spotřebitelů.
„Velmi, velmi důležitá je nutnost vzdělávání spotřebitele a vysvětlování, aby spotřebitel věděl, proč je reformulovaný výrobek lepší a neměl pocit, že je šizený,“ zdůrazňuje Hrabcová. „Ubereme tuk, ubereme cukr, co to znamená? Ušetřili!“ shrnuje běžné dojmy spotřebitelů Aleš Rajchl.
Jak ale poukazuje poslanec a pediatr David Kasal (ANO), osvěta a vysvětlování zatím příliš nepadají na úrodnou půdu, o komunikaci mezi zainteresovanými stranami nemluvě. „Na to, že pracuji 25 let ve zdravotnictví, jsem tu slyšel termín reformulace poprvé. To je špatně. Jestliže existují takové akce, musí to vědět praktičtí lékaři, aby to pak říkali matkám,“ říká Kasal, podle kterého je výživa i těch nejmenších dětí nezřídka tragická, s nízkým množstvím vlákniny a výjimkou nebývají slazené nápoje už v kojeneckém věku. Někteří odborníci si navíc stěžují na nekompetentnost rodičů, kteří uvěří kdejakému nesmyslu z internetu (a to vůbec nemluvíme o tom, že bludy nezřídka šíří média včetně těch veřejnoprávních). Vnímají proto absenci validního serveru, na kterém budou odborníky garantované informace.
K nedostatečné edukaci se navíc přidává to, že jsou Češi rekordmani v akčních nákupech. Zhruba polovinu zboží totiž nakupují v akcích, u některých výrobků ale číslo může dosáhnout až 90 procent. Připočtěme k tomu zdravotní gramotnost, která je jedna z nejhorších v Evropě, a problém je na světě. V roce 2014 tak trpělo 16 procent 15letých chlapců nadváhou a pět procent obezitou, u dívek to bylo sedm a necelá čtyři procenta. Podle studie HBSC pak v roce 2015 jedlo denně ovoce 33 procent 15letých děvčat a 24 procent chlapců, 27 procent děvčat a 18 procent chlapců jedlo denně zeleninu. Naopak sladkosti pojídalo denně 30 procent chlapců i děvčat, sladké nápoje pravidelně popíjelo 20 procent děvčat a 28 procent chlapců. Aby toho nebylo málo, pravidelné snídání doma je výjimkou a množství pohybu od roku 2002 do roku 2015 kleslo. To všechno přispívá k tomu, že jsou čeští teenageři na spodních příčkách žebříčku HBSC v životní spokojenosti.
Pamlsková vyhláška nadělala víc škody než užitku
Ilustrací nedostatečné komunikace jednotlivých aktérů je podle potravinářů také takzvaná pamlsková vyhláška, která je pro většinu z nich jako červený prapor. „Odmítám tvrzení, že se potravinářský průmysl nezajímá o zdraví spotřebitelů a nepodporuje zdravý životní styl. Co ale nepodporuje určitě, je sociální inženýrství a nepovedené pokusy zejména na dětech. Mluvím o stravování ve školách, kdy svačinková lobby výživových poradců protlačila tak výrazné snížení limitů pro jednotlivé živiny, že zbylo jen minimum potravin, které je možné dětem ve školách nabízet. Je velmi špatně, že tu děláme takové sociální inženýrství, kdy nemůžeme namazat chleba s máslem a dát na něj šunku nebo dát si do bílého jogurtu marmeládu. Pokud budeme děti od potravin odvádět státní legislativní regulací, tak si najdou jiné obchody mimo školní zařízení, kde mají i chipsy, sladkosti a sladké nápoje, proti kterým byla s původním dobrým záměrem pamlsková vyhláška tvořena,“ pozastavuje se Toman.
Podle potravinářů tak nevhodně nastavenou vyhláškou vypadla z prodeje ve školách třeba většina kysaných výrobků, výrobků ze semínek či ochucených ovocem. „Když už něco vyhovělo pro tuk, tak to nevyhovělo pro cukr,“ konstatuje šéf Potravinářské komory.
Viera Šedivá k tomu říká, že ministerstvo zemědělství opakovaně žádalo ministerstvo zdravotnictví o úpravu této vyhlášky a připomínky k ní mělo už při jejím vzniku. I ministerstvo školství nakonec při vyhodnocení v loňském roce uznalo, že vyhláška je nastavena moc přísně, a tak byla spuštěna úprava. Ministerstvo zdravotnictví tak nyní připravilo a posílá do meziresortního připomínkového řízení novou, mírnější verzi.
„Vítáme to, ale stále vidíme problém ve výši limitu pro celkový cukr stanovený pro skupinu zakysaných mléčných výrobků, o jejichž zdravotních benefitech není třeba diskutovat. Limit na celkový cukr, tedy přirozený obsah laktózy a fruktózy v ovoci a cukr jako podsložka ve složce ochucující, neodpovídá reálným hodnotám těchto výrobků a zbytečně vylučuje z prodeje ve školách celou řadu výrobků, které by byly přínosem. Obávám se, že ti, kdo návrh tlačí, nemají příliš ponětí o složení ovocných složek v kysaných mléčných výrobcích,“ domnívá se Miroslav Toman. Limit přitom má být stanoven na 11 gramů, což má dopad hlavně na výrobky, které obsahují více ovoce. I EU Pledge, dobrovolná evropská iniciativa potravinářských společností, ovšem počítá se závazkem limitu 13,5 gramu.
Spolupráci ministerstva zdravotnictví a Potravinářské komory potvrdila deklarace
K tomu, aby se šířily adekvátní informace a dařilo se prosazovat přiměřená opatření, tak je třeba spolupráce všech stran – která zjevně scházela. Potravinářská komora proto na začátku letošního roku podepsala s ministerstvem zdravotnictví deklaraci, aby se formalizovala kooperace při naplňování strategie Zdraví 2020. Součástí je deset pilířů výživové politiky potravinářského průmyslu, které reagují zejména na akční plán číslo 2 – Správná výživa a stravovací návyky populace na období 2015 – 2020.
Dostupnost a náležitost některých informací přímo na obalech potravin už byla stanovena legislativně. V minulém volebním období byly schváleny dvě novely zákona o potravinách – v první z nich z roku 2014 bylo zakotveno povinné uvádění výživových hodnot, hlavních složek a výrobce na balených potravinách. Druhá novela z roku 2016 měla omezit klamání spotřebitele tím, že definovala pojmy „česká potravina“ a „vyrobeno v ČR“.
Další informace vztahující se k bezpečnosti potravin poskytuje na webu ministerstvo zemědělství, informace pro děti a dospívající pak zajišťuje stránka Víš, co jíš? Ministerstvo zemědělství také vytvořilo výukové programy pro školy a e-learningový kurz zaměřený na zdravou výživu (Jíme zdravě a s chutí pro první stupeň, Výživa ve výchově ke zdraví pro starší děti). Potravinářská komora se zase snaží přispět ke vzdělávání projektem pro žáky 5. tříd Hravě žij zdravě. Jak je ovšem patrné, zatím nejsou výsledky ani zdaleka vidět.
A jak by skladbu stravy nejraději viděli odborníci? Podle profesorky z pražského IKEM Věry Adámkové, předsedkyně sněmovního zdravotnického výboru, by měl být celkový podíl tuku do 30 procent, u vyššího energetického výdeje do 35 procent. Příjem cholesterolu by pak měl dosáhnout maximálně 300 mg za den a jednoduché cukry mají tvořit nejvýše desetinu celkové energetické dávky. Sůl obohacená jódem by neměla přesáhnout pět až sedm gramů (v reálu ovšem sníme 14 až 17 g), vitamin C by se měl zvýšit na 100 mg denně a vláknina na 30 g.
Michaela Koubová
