Praha zažívá epidemii spalniček. Fakultní nemocnice Motol musela kvůli výskytu infekce uzavřít urgentní příjem. V loňském roce došlo k epidemii spalniček na Ostravsku. Proočkovanost populace proti spalničkám navíc rok od roku klesá. Máme si zvykat na přítomnost infekčního onemocnění, které se u nás po několik desetiletí téměř nevyskytovalo?
Poslední zprávy ohledně vývoje právě probíhající epidemie spalniček v Praze nejsou zrovna povzbudivé. Největší zdravotnické zařízení v Česku, Fakultní nemocnice Motol, muselo uzavřít lůžkovou část urgentního příjmů, protože je nutné izolovat zaměstnance po kontaktu se spalničkami. Jeden se nakazil a další, kteří s ním byli v kontaktu, musí do izolace. Problémy musí řešit také Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy, kvůli kontaktu se spalničkami je nyní izolováno 18 pracovníků. Jen pro upřesnění, očkování proti spalničkám není pro zdravotníky povinné a je na jejich rozhodnutí, zda se případně nechají (pře)očkovat či nikoliv. Výjimku tvoří pouze pracovníci na infekčních a venerologických odděleních. Podrobnosti k situaci ve Fakultní nemocnici Motol najdete zde. Česko v současnosti registruje 88 případů nakažení spalničkami, z toho 59 připadá právě na Prahu. Navíc lze očekávat, že se objeví další nemocní. Už jen proto, že spalničky jsou vysoce infekční a potřebnou ochranu v podobě očkování dvěma dávkami očkování má stále méně osob. Znamená to snad, že se máme smířit s návratem onemocnění, které se v Česku téměř nevyskytovalo?
Příčin toho, proč jsou spalničky zpátky, je hned několik. Od neinformovanosti veřejnosti o tom, co tato infekce způsobuje a jak závažná může být, přes setrvalý pokles proočkovanosti populace či šíření mýtů o očkování samotném, až po skutečnost, že český stát příliš nepracuje s tím, jak zvýšit zdravotní gramotnost obyvatelstva.
Spalničky nejsou „běžná dětská nemoc“
Skutečnost, že spalničky byly v posledních letech velmi vzácné, znamená také to, že si řada lidí pod tímto označení není schopna vybavit nic konkrétnějšího. Mnohdy věří tomu, že se jedná „běžnou dětskou nemoc“, kterou je lepší prodělat. Zdrojem těchto nepravdivých informací je mimo jiné i občanské sdružení Rozalio, které na svém webu mimo jiné tvrdí, že „více než 85 procent dětí, u kterých dojde ke komplikacím při onemocnění spalničkami, má celkový nedostatečný stav výživy a špatné sociální podmínky“. Představa, že se stačí o děti dostatečně starat, a spalničky pro ně nebudou nebezpečné, je však liché.
Spalničky nejsou banální onemocnění. Z pohledu statistik European Centre for Disease Prevention and Control: Pokud onemocní 100 osob, pak se u sedmi až devíti dětských pacientů objeví infekce uší, která může vést a ke ztrátě sluchu, a u jednoho až šesti pacientů dojde k zápalu plic, což je nejčastější příčina úmrtí u malých dětí. U jednoho z 1000 nemocných infekce napadne mozek a rozvine se encefalitida, jež může vést k nevratnému mentálnímu poškození dítěte. Jeden z 1000 nemocných pak v důsledku infekce spalničkami zemře. Vedle toho může dojít k rozvoji velmi závažné komplikace označované jako subakutní sklerotizující panencefalitida, při níž spalničkový virus pomalu napadá centrální nervový systém dítěte, až nakonec dojde k úmrtí. Toto onemocnění, kdy se virus po předchozí infekci znovu aktivuje, je nevyléčitelné a drtivá většina nemocných umírá během tří let od manifestace choroby. Pokud onemocní spalničkami kojenec, je výskyt této komplikace 1:600 nemocných. Podrobněji k subakutní sklerotizující panencefalitidě zde. Nejzranitelnější skupinou jsou pak novorozenci a kojenci, kteří vzhledem ke svému věku ještě nemohou být očkováni: „V této skupině je daleko pravděpodobnější těžký průběh ve smyslu encefalitidy. To také znamená zvýšení rizika získaných postižení, jako je hluchota nebo postižení centrálního nervového systému,“ popisuje Lumír Kantor, primář Novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc a také člen výboru České neonatologické společnosti ČLS JEP.
Nicméně statistiky jsou pro řadu lidí příliš neosobní. Osobní zkušenost se spalničkami měl i britský spisovatel Roald Dahl, který dal světu knihy jako Karlík a továrna na čokoládu, Obr Dobr nebo třeba Fantastický pan Lišák. „Dosud není všeobecně uznáváno, že spalničky jsou nebezpečná nemoc. Věřte mi, jsou. Podle mého názoru rodiče, kteří odmítají své děti očkovat, ohrožují životy svých dětí,“ byl přesvědčený spisovatel, jehož sedmiletá dcera Olivia zemřela na spalničky. Stalo se tak v roce 1962. Vakcína proti spalničkám byla patentována o rok později. Plošně se pak proti této infekční chorobě začalo očkovat na konci šedesátých let. Více zde.
Avšak zpět do české současnosti. V loňském roce spalničkami onemocnělo podle údajů Státního zdravotního ústavu 146 osob, kdy se naprostá většina případů objevila během epidemie spalniček na Ostravsku. Od února do června 2017 bylo na Klinice infekčního lékařství hospitalizováno kvůli této infekci 95 pacientů, z toho 38 dětí ve věku od 3 měsíců do 16 let. „Průměrná doba hospitalizace byla 5,4 dnů (3–11 dnů), na jednotce intenzivní péče bylo hospitalizováno 8 dětí (21 procent). Nejčastějšími komplikacemi byla gastroenteritida (13 procent) a pneumonie (10 procent). Pneumonie byly závažné s nutností oxygenoterapie. Infuzní rehydratace byla nutná u 50 procent dětí, antibiotika pro bakteriální superinfekci byla podána u 34 procent dětí,“ konstatuje článek Spalničky v dětském věku – zkušenost z epidemie na Ostravsku v roce 2017, který byl nedávno publikován v odborném žurnálu Česko-slovenská pediatrie. Z těchto 38 hospitalizovaných dětí proti spalničkám nebylo očkováno 34. Všech osm dětí, které musely být přijaty na jednotku intenzivní péče, nebylo očkováno. Článek současně konstatuje, že průběh onemocnění byl u očkovaných dětí mírný a často bylo onemocnění diagnostikováno až na základě epidemiologických souvislostí. „Epidemie na Ostravsku potvrdila trvající závažnost spalniček i v současnosti,“ shrnuje odborný text.
Očkování proti spalničkám funguje, ale je nutná 95 procentní proočkovanost
Právě skutečnost, že spalničky jsou závažné infekční onemocnění spojené s řadou komplikací, je důvodem, proč se proti nim očkuje. Proti spalničkám navíc neexistuje lék, je možné léčit pouze příznaky onemocnění. Samotné očkování se v Česku provádí od roku 1969, nicméně potřebné dvě dávky vakcíny se podávají od roku 1975. Část dospělých proti spalničkám v dětství očkována nebyla vůbec, nebo nedostatečně, ani onemocnění neprodělali. Navíc po několika desítkách let efekt očkování „vyvane“, tedy slábne. I tak ale byla situace v Česku poměrně dobrá. „Vysoká proočkovanost obyvatel proti spalničkám, které bylo v České republice po mnoho let dosahováno, dosud umožňovala udržovat status země s přerušeným šířením onemocnění,“ shrnul Státní zdravotní ústav v loňské zprávě Spalničky – význam onemocnění a aktuální situace v Evropě. Bohužel v roce 2015 poprvé klesla proočkovanost dvěma dávkami vakcíny v Česku pod kritickou hranici 95 procent, konkrétně byla 93,46 procent. „Nepříznivá epidemiologická situace v Evropě by při snižující se úrovni proočkovanosti české populace mohla vést k opětovnému nárůstu onemocnění spalničkami v ČR,“ upozorňovala zpráva.
Podle informací ministerstva zdravotnictví je v současnosti proočkovanost české populace okolo 90 procent. Hygienická stanice hl. m. Prahy však uvádí ještě pesimističtější čísla. U dětí ročníku narození 2010 dosáhla proočkovanost dvěma dávkami 88,7 procent, u ročníku 2011 80,3 procent a u ročníku 2012 dokonce jen 73,6 procent. „Spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé infekce. Šíří se velmi snadno vzdušnou cestou. K přenosu dochází kapénkami nebo bezprostředně kontaminovanými předměty, vzácně se šíří i vzduchem. K šíření onemocnění napomáhají i neočkované osoby. Ideální pro dosažení kolektivní imunity je minimálně 95 procentní proočkovanost dvěma dávkami vakcíny proti spalničkám. Poklesne-li proočkovanost a dojde-li k nahromadění neočkovaných osob v určitém kolektivu nebo regionu, vznikají vhodné podmínky pro šíření viru spalniček v populaci,“ říká hlavní hygienička ČR Eva Gottvaldová. Nyní jsme tak v situaci, kdy spalničky mají dostatečně dobré podmínky proto, aby se mohly šířit.
Pokles proočkovanosti je něco, co zažívají i další evropské země, které se potýkají s epidemiemi spalniček. Podle údajů European Centre for Disease Prevention and Control v Evropě mezi začátkem března 2017 a koncem února 2018 onemocnělo spalničkami 14 813 osob. Z toho 35 procent nemocných připadalo na děti mladší pěti let. Pokud byl u nemocných znám vakcinační status, tak 86 procent případů onemocnění připadalo na neočkované osoby. „Aby bylo dosaženo eliminace onemocnění a ochrany těch, kteří jsou nejvíce ohroženi komplikacemi spalniček, včetně možného úmrtí, jako jsou kojenci, je nutné dosáhnout a udržet pokrytí 95 procentní populace očkované dvěma dávkami,“ upozorňuje ECDC. Jenže proočkovanost populace je pod touto kritickou hranicí ve 22 z 29 evropských států. Situace už došla tak daleko, že americký úřad Centres for Diseases Control a Prevention doporučuje občanům USA, kteří spalničky neprodělali nebo nebyli v dětství dostatečně očkování, aby se před cestou do Evropy nechali očkovat. Podrobněji zde.
Lži o očkování se šíří a stát je ignoruje
Jenže je tu zásadní problém na straně českého státu. Očkování dětí proti spalničkám je sice povinné, ale tím práce státních úřadů víceméně končí. Řadě rodičů tak chybí kvalitní a ověřené informace o tom, proč by vlastně měli nechat své děti očkovat. Ve chvíli, kdy začnou pátrat sami na internetu, narazí mnohdy na úplné lži. Příkladem může být facebookový profil občanského sdružení Rozalio. To letos v dubnu sdílelo článek „Očkování: Autismus, alergie, ADHD? Nová studie, nežádoucí účinky“, který mimo jiné dává do souvislosti výskyt alergií, poruch učení, ADHD a jiné neurovývojové poruchy s očkováním. Běžně pak odpůrci očkování šíří opakovaně vyvrácené lži o tom, že očkování způsobuje autismus. Také Společnost pacientů s následky po očkování vedená homeopatem Václavem Hrabákem, jenž mimo jiné nabízí ve své homeopatické praxi „detoxikaci po očkování“, vybízí rodiče k tomu, aby šířili své příběhy „poškození po očkování“ a současně vytvořila „seznam nežádoucích účinků vakcín, na které je třeba myslet, jež však bohužel nejsou uvedeny v oficiálních zdrojích“. „Věříme, že tento přístup se změní a uvedené potíže se začnou považovat za možné následky očkování,“ uvádí na svém webu s tím, že mezi vedlejší účinky očkování patří také autismus a smrt. Více zde.
I proto se sami očkující lékaři dostávají do situace, kdy jen obtížně vyvrací nejrůznější mýty o očkování. „Obecně nám rozhodně chybí větší podíl státu na edukaci a větší podpora lékařů, kteří očkují. Před několika lety schválila vláda i parlament dokument Zdraví 2020. I s naší účastí byl rozpracován akční plán na podporu očkování, nebyl ale dosud realizován,“ shrnuje Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP. Ministerstvo má alespoň své webové stránky a také odborná společnost se podílí se SZÚ na vydávání některých edukačních materiálů. „Pokud moje paměť sahá, současný ministr zdravotnictví je prvním, který se veřejně za očkování postavil, současný náměstek ministra zdravotnictví je vysoce erudovaný vakcinolog. Tak snad, i v rámci reformy primární péče, se situace zlepší,“ doufá.
V souvislosti se současnou epidemií spalniček v Praze pak ministerstvo vydalo tiskovou zprávu, v níž mimo jiné tvrdí: „Ministerstvo zdravotnictví o významu očkování veřejnost informuje průběžně, zejména prostřednictvím svého webu a médií. S cílem předat veřejnosti maximum informací pracuje ministerstvo ve spolupráci s odbornou společností na vzniku speciálního portálu pro pacienty, který bude mimo jiné věnován také osvětě a informacím o očkování. Ministerstvo také nabádá praktické lékaře, aby své pacienty aktivně o očkování informovali a snažili se vyvracet mýty, které v české společnosti kolují.“ Jenže v tomto ohledu se roky nedělo takřka nic. Více o nečinnosti Státního zdravotního ústavu na poli edukace o očkování zde. Nicméně v posledních týdnech se aspoň ohledně spalniček přístup SZÚ začíná měnit a úřad na svých webových stránkách o infekci informuje.
Dlouhodobě na skutečnost, že zdroj kvalitních a ověřených informací chybí, upozorňuje Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Ta v roce 2016 vytvořila ve spolupráci s profesorem Romanem Chlíbkem, vědeckým sekretářem České vakcinologické společnosti ČLS JEP, brožuru Mýty a nepravdy spojené s očkováním, která je k dispozici volně ke stažení. „Strach z použité očkovací látky začíná u některých lidí převažovat nad strachem z vlastní nemoci, proti které očkování chrání. Takovýto lidé místo informací o významu a výhodách očkování sledují ve veřejně dostupných zdrojích a na sociálních sítích argumenty podporující strach a obavy z bezpečnosti očkování. Tyto argumenty jsou často podloženy falešnými, neověřenými, opakovaně dokola úmyslně šířenými mýty, nepravdami a nevědeckými názory,“ shrnují obsah brožury webové stránky AIFP, podle níž je ztráta povědomí a obav z následků infekčních onemocnění negativní stránkou úspěchu očkování. AIFP, sdružující farmaceutické firmy, tedy soukromé subjekty, tak v tomto ohledu nahrazuje roli státu.
Stejně tak stát, tedy ministerstvo zdravotnictví či Státní zdravotní ústav, který má přímo v popisu práce věnovat se zvyšování zdravotní gramotnosti obyvatelstva, před dvěma lety mlčely. Tehdy se rozšířila informace, že úmrtí batolete na Hodonínsku je způsobeno očkováním. Podrobněji zde. Právě vysvětlování nepravdivých informací pak podle Aleny Šebkové zabírá pediatrům v ordinacích nemálo času: „Edukace spočívá v mnohdy nekonečných rozhovorech s rodiči a bojem s nesmyslnými “argumenty“ a fámami.“
Očkování dospělých není na pořadu dne
Praktičtí dětští lékaři se tak pravidelně dostávají do nezáviděníhodné situace. Většina zodpovědnosti za to, jak budou rodiče o očkování edukováni, leží na nich. V případě, že rodiče očkování zcela odmítnou, nemohou mnoho dělat. „Lékař musí rodiče poučit, v případě odmítnutí si musí nechat podepsat tzv. negativní revers. Nyní se velmi diskutuje, zda má nebo nemá, smí nebo nesmí lékař ohlásit OSPOD podezření na zanedbání péče o dítě. Právní výklady jsou na to rozdílné. To, co je jasné, je povinnost sdělit příslušné informace orgánům ochrany veřejného zdraví na jejich vyžádání,“ dodává Alena Šebková za odbornou společnost. Když se však redakce Zdravotnického deníku opakovaně ptala na tiskovém odboru ministerstva zdravotnictví na to, jak chce stát rodiče motivovat, edukovat a případně sankcionovat rodiče, aby své rozhodnutí změnili, dostali jsme pouze tuto odpověď: „Očkování proti spalničkám je v České republice součástí očkovacího kalendáře a je pro děti povinné. První dávka se podává nejdříve první den třináctého měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení osmnáctého měsíce věku dítěte. Podání druhé dávky očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se provádí od dovršení pátého roku věku dítěte do dovršení šestého roku věku dítěte.“
Čistě teoreticky by o (pře)očkování proti spalničkám měli uvažovat dospělí, kteří byli očkováni v dětství pouze jednou dávkou. Není to však jejich povinnost, a to ani tehdy, pokud se jedná o zdravotníky. Výjimkou jsou pouze pracovníci infekčních a venerologických oddělení. O plošném očkování dospělých ministerstvo zdravotnictví neuvažuje. Pokud si člověk není jist tím, zda je dostatečně chráněný, má možnost nechat vyšetřit, zda má protilátky proti viru. „Vyšetření IgG protilátek proti viru spalniček je možné si nechat provést v jakékoli virologické laboratoři i na vlastní žádost. Toto vyšetření není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a jeho cena se pohybuje kolem 400 Kč. V případě negativity IgG protilátek lze následně provést imunizaci kombinovanou očkovací látkou. Monovakcína proti viru spalniček není dostupná,“ informuje SZÚ na svých webových stránkách.
Samotné očkování proti spalničkám by přitom mohlo být něčím, co by vůbec nemuselo být potřeba. „Je zvláštní paradox, že v době, kdy máme k dispozici účinné očkování a byli jsme blízko eradikaci spalniček, což by následně vedlo k tomu, že by bylo možné zrušit plošné očkování proti nim, stojíme tváří tvář opakujícím se epidemiím tohoto infekčního onemocnění,“ uvedl v loňském roce docent Rastislav Maďar, prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny a odborný garant sítě Center očkování a cestovní medicíny Avenier. „Odpůrci očkování volají po tom, aby se očkovalo co nejméně, čehož by skutečně v případě spalniček bylo možné dosáhnout, kdyby se podařilo udržet dostatečně vysokou proočkovanost a spalničky by se tak přestaly vyskytovat. Svým zastrašováním ale dosahují pravého opaku, a proto vyspělé země jako Rakousko nebo Německo mají se spalničkami větší problémy než třeba Honduras či Guatemala, kde je dostatečně vysoká proočkovanost,“ dodal. Více o příčinách toho, proč se spalničky šíří v Evropě, zde.
Ludmila Hamplová
