Kdyby se všichni lidé s demencí sestěhovali na jedno místo, vytvořili by jen muži město velké jako Přerov a ženy jako Ústí nad Labem. Přestože podle odhadů trpí v ČR demencí 143 tisíc lidí, na něž jdou náklady ve výši 39 miliard korun, stále se u nás nepodařilo přijmout národní akční plán. V první české zprávě o stavu demence to uvádějí Ondřej Mátl, Iva Holmerová a Martina Mátlová z České alzheimerovské společnosti.
„Přestože vláda České republiky v minulosti již dvakrát přislíbila zpracovat národní strategii v oblasti demence, žádný takový dokument neexistuje. Nejde přitom jenom o potřebu investovat do dané oblasti další veřejné prostředky. Řadu věcí je možné udělat i ve stávajících podmínkách, kupříkladu lépe zmapovat potřeby nemocných, koordinovat výsledky výzkumu či vyjádřit politickou podporu danému tématu. Ve Francii, Velké Británii a jiných státech se za řešení problematiky demence osobně postavili nejvyšší představitelé státu (o zájmu britského premiéra Davida Camerona jsme psali zde, pozn. red.), což přineslo lepší porozumění problému ze strany široké veřejnosti i investice soukromých zdrojů,“ uvádí Martina Mátlová, ředitelka České alzheimerovské společnosti. Při druhém jednání české vlády o demenci byla sice ministru zdravotnictví uložena povinnost do konce roku 2012 vytvořit meziresortní pracovní skupinu a předložit vládě do 31. října 2013 Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a další obdobná onemocnění na léta 2014–2017, žádný plán ale vládě dosud nebyl předložen a kolem jeho vzniku je ticho po pěšině.
V ČR bohužel dosud neproběhl žádný relevantní výzkum, který by zmapoval prevalenci a incidenci Alzheimerovy choroby, téměř žádná data nemáme ani k poskytovaným sociálním službám a údaje zcela chybí o neformální domácí péči. Situace ohledně počtu nemocných se přitom bude každoročně zhoršovat, jak dokazují nejen dosavadní česká data, ale i vývoj ve vyspělých státech EU. Právě ty totiž mají nejvyšší čísla, co se počtu nemocných demencí týče. Vůbec nejvyšší prevalenci mají v Itálii, kde je na úrovni 2,09 procenta, průměr EU pak činí 1,55 procenta. V ČR je v současnosti prevalence 1,36 procenta, je však třeba počítat s tím, že bude růst. Podle odhadů by v roce 2023 mělo u nás žít 200 tisíc lidí s demencí, v roce 2036 jich bude už přes 300 tisíc a v roce 2050 383 tisíc – tedy stejně, jako je obyvatel Brna.
Navzdory číslům je u nás ovšem počet nemocných, kterým je poskytován nějaký druh služeb, velmi nízký. Zatímco v Řecku jde o 95 procent, ve Francii o 50 procent, v Německu o 26 procent a na Slovensku o 10,5 procenta, u nás je to pouze 9,5 procenta. Méně služeb v EU poskytuje už pouze v Nizozemí, Bulharsko a Maďarsko. Pokud by se chtěla ČR dostat na Evropský průměr, musela by ztrojnásobit současné kapacity.
Nevyvážená síť
Ambulantní zdravotní péči u nás využívá jeden člověk s demencí ze čtyř, jednomu z šestnácti je poskytována lůžková péče. „V jednotlivých krajích České republiky jsou zcela zásadní rozdíly, které by si zasloužily podrobnější zkoumání. Nejméně využívaná je zdravotní péče lidmi s demencí v Libereckém a Jihočeském kraji, nejvíce pak v kraji Moravskoslezském. Rozdíly v tom, kolika lidem s demencí jsou poskytovány zdravotní služby, jsou mezi jednotlivými kraji dvojnásobné, v případě ambulantní péče až téměř trojnásobné. V krajích přitom nelze vysledovat významnější souvislosti a vazby mezi četností jednotlivých druhů služeb a nelze tak konstatovat, že by jedna forma služeb byla kompenzována druhou,“ uvádí Zpráva o stavu demence 2014.
Na stoupající počet lidí s demencí už reagují sociální služby. Ještě v roce 2009 mělo statut domovů se zvláštním režimem, které se často zaměřují právě na lidi s demencí, 199 zařízení, loni jich bylo už 268. V současnosti přitom tvoří lidé s demencí v domovech pro seniory 70 procent klientů, v domovech se zvláštním režimem dokonce přes 90 procent (více jsme psali zde). Celkově žije v domovech jeden z pěti lidí s demencí, v domovech se zvláštním režimem jeden z šestnácti nemocných.
„V jednotlivých krajích jsou podobně jako v případě zdravotní péče zcela zásadní rozdíly. Nejvíce využívaná je pobytová sociální péče lidmi s demencí v Ústeckém kraji, nejméně pak v Praze. Rozdíly v tom, kolika lidem s demencí jsou poskytovány pobytové sociální služby, jsou přitom mezi jednotlivými kraji téměř pětinásobné,“ doplňuje zpráva.
Příspěvek na péči má polovina diagnostikovaných
O tom, kolik lidí zůstává v péči rodiny, bohužel nemáme žádné informace. Podle odhadů OECD tvoří neformální pečovatelé zhruba o 70 až 90 procent všech poskytovatelů péče, v ročence Alzheimer Europe se pak počet pacientů s demencí, kteří jsou v péči rodiny, v ČR pohybuje okolo sta tisíc s tím, že průměrně o každého pečují dva až tři rodinní příslušníci.
„S rozvojem demence, kdy se jedinec stává závislý na péči druhé osoby, je možné od státu získat dávku – příspěvek na péči podle stupně závislosti. Z údajů MPSV vyplývá, že v roce 2010 činil počet lidí trpících Alzheimerovou nemocí, u kterých byla posouzena závislost, téměř 4,5 tisíce osob, přičemž nejčastěji bylo výsledkem šetření přiznání příspěvku pro vyšší a nejvyšší stupeň závislosti. Z toho byla u 1797 osob diagnostikována demence u Alzheimerovy nemoci, přičemž ÚZIS v roce 2012 evidoval počet nově zjištěných onemocnění dané diagnózy ve výši 4373 osob. Z toho vyplývá, že ani ne polovina osob, která je ambulantními zařízeními diagnostikována, využívá možnosti příspěvku na péči,“ dodává zpráva.
-mk-
