„Již delší dobu těžko hledáme nový personál – jak všeobecné sestry, tak pracovníky v sociálních službách. V podstatě si nemůžeme vybírat a do přímé péče vezmeme každého, kdo má zájem a následně se s ním snažíme pracovat,“ přiznává ředitel Centra sociálních služeb Jindřichův Hradec Jiří Blížil. A není sám. Problém s odborným personálem udává většina ředitelů domovů seniorů, či léčeben dlouhodobě nemocných, přestože nyní sestry sehnali. Podle předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové je situace v sociální péči složitější ještě o fakt, že se dosud nesloučila sociální a zdravotní péče a tak přetrvává problém s financováním péče, kterou vykonává v sociálních službách zdravotnický personál. „Každoročně se v pobytových zařízeních sociálních služeb odvede ošetřovatelská péče v objemu skoro osmi miliard, přičemž ze zdravotního pojištění do zařízení jdou jen necelé dvě miliardy,“ zdůrazňuje k tomu Žitníková.
V registru sociálních služeb je aktuálně 530 domovů pro seniory a 340 domovů se zvláštním režimem, přičemž některé fungují kombinovaně, takže je jejich celkový počet nižší než 870. Z ročenky ministerstva práce a sociálních věcí pro rok 2016 vyplývá, že zde fungovalo 514 domovů pro seniory – z toho 181 provozovaly kraje, 170 obce, 69 církve a 94 z nich byly soukromé. Domovů se zvláštním režimem bylo 307 a z toho 107 provozovaly kraje, 66 obce, 23 církve a 101 soukromé společnosti. Mezi lety 2008 a 2016 narostl počet lůžek v soukromém sektoru o téměř 8500, kraje a obce v tomto období ale rozšířily nabídku jen o 955 lůžek. To jsou holá čísla. Co ale sociální služby trápí nejvíc?
Podle předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové to je stále problém nedostatku personálu, nedostatku financí a také fakt, že není propojený systém sociální a zdravotní péče, ač na nutnost propojení v minulých letech upozorňovali mnozí politici napříč politickým spektrem. Zdravotní péče totiž spadá pod ministerstvo zdravotnictví a hradí se ze zdravotního pojištění, oproti tomu sociální služby má na starosti ministerstvo práce a platí se hlavně z dotací státu, krajů a obcí a z příspěvků na péči od klientů. Zdravotní pojišťovny nechtějí platit ošetřování v sociálních zařízeních a ministerstvo práce zase léčbu.
„Ano, je velký problém s tím, že zdravotní sestry u nás dělají práci, kterou nemají zaplacenou od zdravotních pojišťoven. Pojišťovna nám totiž zdejší práci pokryje jenom částečně. Jednoduše řečeno – kdyby si na každou minutu práce sestra napsala bod, tak se nevejde svým platem do toho, co nám dá pojišťovna. Zdravotní pojišťovna totiž proplácí jenom některé výkony. Lepší by bylo, kdyby se to spojilo s příspěvkem na péči. Pokud má člověk čtvrtý stupeň, tak je jasné, že si nedokáže sám vzít ani lék, že si nedokáže sám nakapat kapky a ani jinak se sám ošetřit, takže by se mu měly příspěvky na péči platit paušálem. Pak by se to zjednodušilo, protože by se jasně vědělo, na co má kdo nárok, kdežto nyní vše posíláme na pojišťovnu. Často se nám ale stává, že se dostaneme do nějaké limitní částky, kdy nám již pojišťovna přestane platit se zdůrazněním, že již máme vybraný ´limit´. Jsou to prostě takové nejisté peníze,“ zdůrazňuje k tomu ředitelka Domovu důchodců Modrý kámen v Mladé Boleslavi Marie Smutná.
Ředitel Domova důchodců Naděje v Nedašově (Zlínský kraj) František Švach. má podobnou zkušenost: „Toto je letitý problém, že pojišťovny neproplácí všechny výkony. Ale to je věcí pojišťovny, jak si nastaví kritéria a co nám zaplatí. Stojí za úvahu, zda by se zdravotní a sociální péče měla propojit. U nás sestry provádí mnohdy stejnou práci a stejné úkony jako v nemocnici a zatímco je u nás na práci sama a nemá k ruce lékaře, tak v nemocnicích se může poradit. Tady je na vše sama.“
„V tomto jsme spíše požadovali navýšení jednotlivých bodů. Ale je pravda, že jsme pojišťovnami limitovaní do nějaké částky a to, co překročíme, tak nám už neproplácí,“ doplňuje ředitel Domova důchodců U zlatého kohouta v Hluboké nad Vltavou Jiří Slepička.
„Domovy důchodců jsou zařízení, která spadají do sociálních služeb, ale poskytuje se v nich zdravotní péče formou zvláštní ambulantní péče. A to je obrovský problém, protože v domovech důchodců došlo k tomu, že je hrazeno ze zdravotního pojištění pouze 14 výkonů a tyto výkony přitom nepokrývají náklady na platy jednotlivých sester. Takže velká část ošetřovatelské péče hrazená není. V mnoha zařízeních poskytovatelé proto ani sestry nemají. Jsou to systémové chyby,“ potvrzuje velký problém předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková.
Zdravotní pojišťovny proplatí sotva třetinu péče
Experti a odbory přitom poukazují na to, že péče o nesoběstačné klienty v domovech pro seniory a v léčebnách dlouhodobě nemocných je téměř stejná a také stejně stojí. Žitníková už dříve uvedla, že zdravotní péče v domovech vyjde ročně na téměř osm miliard korun, zdravotní pojišťovny ovšem proplatí sotva třetinu.
„Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v roce 2016 v pobytových zařízeních sociálních služeb zjistil, že se každoročně odvede ošetřovatelská péče v objemu skoro osmi miliard korun, přičemž ze zdravotního pojištění do zařízení jdou jen necelé dvě miliardy. Takže tady je na tom jednoznačně vidět, jak je tato oblast podfinancovaná. To je ale podnět pro vládu, aby řešila financování zařízení a propojení zdravotní a sociální péče,“ navrhuje Žitníková, jejíž slova pře rokem potvrdil předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása.
„Je potřeba, aby tady skutečně fungovala jakási norma, která umí tyto dvě záležitosti propojit. Ministři se musí domluvit, nebo sloučíme zase ministerstva v jedno. Bylo to tak dlouhá léta a fungovalo to,“ zdůraznil tehdy Krása.
Politici si ale v minulosti vesměs problém přehazovali jako horký brambor. Zákon, který by odstranil překážky v kofinancování obou druhů služeb, tedy v systému sociální a zdravotní péče, vládní strany už i v minulé koaliční dohodě sice slíbily, změny ale nakonec nepřijaly. Poslanci se snažili docílit alespoň pojmenování hospicové péče, protože ta se v zákoně vůbec neobjevovala a ministerstva tak měla velký problém s tím, jak vůbec tuto péči hradit.
V noci a o víkendech je na 45 pacientů jenom jedna sestra
Domovy pro seniory a postižené, ale i léčebny dlouhodobě nemocných se stejně jako nemocnice dlouhodobě potýkají i s nedostatkem personálu. „Nedostatek personálu je věc, která nás velmi trápí. Chybí nejenom sestry, ale i nižší zdravotnický personál jako jsou ošetřovatelky a sanitáři. Takže je tam mnohdy přetěžování zdravotníků ještě větší, než v akutní péči. V LDN jsou většinou lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc druhého a nejsou schopni se o sebe sami postarat, musí se u nich provádět základní hygienická péče a to jsou přímo výkony, které musí provádět jenom sestry. My jsme opakovaně apelovali na to, aby se upravila personální vyhláška a aby se změnily minimální počty sester, které personální vyhláška – zvláště pro LDN – upravuje. O víkendech, o svátcích a v noci totiž může sloužit na oddělení se 45 pacienty jenom jedna sestra a to je podle nás moc málo,“ vysvětluje k tomu šéfka odborů Dagmar Žitníková s tím, že například do zařízení, kde nejsou sestry, jezdí velmi často zdravotnická záchranná služba, takže pak se čerpají finance ve větším objemu a ve větším množství z „jiných kolonek“.
„V domovech důchodců a v domovech pro osoby ze zdravotním postižením a v domovech pro osoby se zvláštním režimem, či v domovech pro pacienty s Alzheimerem by podle nás měli sloužit zdravotníci a sestry a poskytovat odbornou péči. Proto je nutná systémová změna, aby se mohla péče v těchto zařízeních také zaplatit,“ apeluje Žitníková.
A jak to vypadá se zdravotnickým personálem v konkrétních zařízeních?
„Již delší dobu těžko hledáme nový personál – jak všeobecné sestry, tak pracovníky v sociálních službách, zejména na některých pracovištích. Aktuálně nemáme naplněný počet pracovníků v sociálních službách v Domově seniorů České Velenice. Všeobecné sestry od nás často neodchází, ale pokud odejdou, náhradu hledáme delší dobu, než bychom potřebovali. Zároveň lze říci, že si v podstatě nemůžeme vybírat, do přímé péče vezmeme každého, kdo má zájem a následně se s ním snažíme pracovat,“ přiznává v této souvislosti ředitel Centra sociálních služeb Jindřichův Hradec Jiří Blížil.
„Nám naopak sestry nechybí a teď se mi podařilo v září doplnit i stav ošetřovatelek. Ale jak to vydrží, tak to nevím. Sestry i ošetřovatelky mají smlouvy na dobu určitou, tak si to mohou kdykoliv rozmyslet,“ říká ředitelka Domovu důchodců Modrý kámen v Mladé Boleslavi Marie Smutná.
„Každodenně se potýkáme s nedostatkem sester i jiných zdravotnických pracovníků. Zrovna nedávno nám odešla jedna zdravotní sestra a musíme to rychle řešit, neboť poskytujeme čtyřiadvacetihodinovou službu a tu musíme zajistit. Pro nás jakýkoliv výpadek personálu je vždy velkým problémem,“ přidává se i ředitel Domova důchodců Naděje v Nedašově František Švach.
„V současné době nemáme problém, který by se týkal zdravotnického personálu,“ uvádí ředitelka Domova pro seniory v Liberci Vratislavicích Eva Stehlíková.
Na personální podmínky si nestěžuje ani ředitel Domova důchodců U zlatého kohouta v Hluboké nad Vltavou Jiří Slepička. „Nám sestry nechybí, stav máme naplněn i u sociálních pracovnic a u pečovatelek,“ sdělil.
„Je pravda, že je všeobecně nedostatek zdravotnického personálu, ale my jsme momentálně naplněni dostatečně, ovšem je to dané specifikami naší LDN, protože jsme poměrně nové a moderní zařízení. Navíc personálu nepotřebujeme až tak moc, nejsme totiž úplně typická nemocnice,“ podotýká ředitel pražské LDN ve Vršovicích Václav Ptáček.
„Vím, že zvláště v léčebnách dlouhodobě nemocných je kvalifikovaných sester nedostatek, ale tento problém naštěstí nemáme. LDN bývá zpravidla klidnějším pracovištěm, podobné to je i u nás, takže máme sestry starší, až skoro důchodového věku. Ale máme jich dostatek. A platy? Ty jsou určené tabulkově a je to všechno podle věku. Jelikož jsme třísměnný provoz a jsme příspěvková organizace Prahy 10, tak se i platy odvíjí podle tabulek,“ dodává.
„Já vás překvapím, ale ani my nemáme momentálně nedostatek sester, ale těžko se shání – to mohu potvrdit – a za draho,“ podotýká ředitel Domova důchodců Třebešín Josef Sedláček. „Nových domovů pro seniory je nyní v Praze porněrně dost, tak se o personál přetahujeme. V tomto směru je to pro nás těžší, než před takovými třemi roky,“ přiznává. „Sestra si u nás vydělá i s příplatkem 37 tisíc hrubého a sanitáři mají 26 tisíc,“ dodává.
I další oslovení ředitelé buď léčeben dlouhodobě nemocných, anebo domovů pro seniory uvádějí, že si sestry u nich vydělají nad třicet tisíc.
„Naše sestry si u nás vydělají průměrně 44 663 korun,“ přiznalo před časem tiskové oddělení Fakultní nemocnice v Motole, cifra se tedy dá vztahovat i na Centrum následné péče (LDN) ve FN Motol.
„Kvalifikované všeobecné sestry u nás mají měsíční průměrný plat aktuálně asi 33 500 korun,“ zveřejňuje ředitel Centra sociálních služeb Jindřichův Hradec Jiří Blížil s tím, že sestry jsou u nich spokojené. „Podmínky pro poskytování sociálních služeb máme vyhovující,“ dodává.
Na podmínky zařízení si nestěžuje ani ředitel Domova důchodců U zlatého kohouta v Hluboké nad Vltavou Jiří Slepička. „Neřekl bych, že by nám něco výrazně chybělo. Sestry si u nás přijdou zhruba na 30 tisíc čistého, odvíjí se to podle toho, kolik mají služeb, kolik mají nočních. Nemáme ani problém s tím, že by nám pojišťovny neproplácely výkony,“ říká.
„Platy? V poslední době se zlepšily, ale je to hlavně propojené s otázkou, jaké podmínky sestry ke své práci mají. U nás je práce sester velmi namáhavá, těžká a v nemocnicích anebo v ambulancích se jim jistě pracuje lépe a daleko snáz a to ještě za lepších platových podmínek. Proto sestry sháníme jen velmi těžko.“ „Teď jsou děvčata poměrně spokojená zásluhou několikanásobného přidání. Mají tak kolem třiceti tisíc čistého,“ uzavírá výčet ředitelka Domova důchodců Modrý kámen v Mladé Boleslavi Marie Smutná a před ní i ředitel Domova důchodců Naděje v Nedašově František Švach.
Ředitelka Smutná nakonec odvětila i na dotaz, s čím se sestry v jejich domově pro seniory nejvíce potýkají. „S čím se nejvíc potýkáme? S pojišťovnami a s tím, že nemáme vlastní kuchyň, že nám stravu dováží z druhé budovy z LDN, která spadá pod oblastní nemocnici Mladá Boleslav. Naše zařízení je placeno Středočeským krajem, ale musím potvrdit, že se za poslední dva roky spolupráce s krajem velmi zlepšila. Co se týče práce, tak máme dostatek pomůcek, i dostatek sprchovacích lehátek, takže děvčata si tak nenamáhají při ošetřování pacientů záda. Máme i elektrické postele, takže si sestry a ošetřovatelky mohou naše klienty zvednou do polohy, v níž se jim dobře pracuje. Bezpečnost práce máme v tomto směru vychytanou.“
V sociálních službách sestry dostávají příplatek jen tisíc korun
Předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková uvedla, že pokud jde v případě poskytovatelů sociálních služeb o příspěvkové organizace, tak tam navyšování platů probíhalo loni podle nařízení vlády 341: „Sestry a další zdravotničtí pracovníci v LDN loni dostali zvláštní příplatek podle nařízení vlády. Co se týká obchodních společností, tak tam je situace obdobná jako v celém segmentu zdravotnictví – zaměstnanci v obchodních společnostech mají své mzdy nižší, než jsou platy ve státním sektoru a to velmi významně.“
Odborářka však zdůraznila, že i když je v nařízení vlády 341 zmínka o příplatku dvou tisíc korun, je tam rozptyl a platí tedy i možnost vyplatit tento příspěvek v rozpětí od tisíce korun do pěti tisíc.
„Takže je situace taková, že ve většině zařízení sestry mají příplatek za směny dva tisíce, jenže v těch sociálních službách jim zaměstnavatelé vyplácejí jenom nejnižší povinnou částku a tou je tisíc korun,“ uvedla dále Žitníková s tím, že pokud nyní ministr zdravotnictví Adam Vojtěch říká, že sestry ve směnném provozu dostanou příští rok o pět tisíc víc, tak odbory trvají na tom, aby tento fakt upravilo nařízení vlády a to přesně v tom smyslu, že sestry musí dostat navíc dohromady sedm tisíc korun.
„Protože, když tam bude rozptyl, tak většina zaměstnanců sice tyto peníze nějakou dobu dostane, ale někteří ne. Proto nechceme rozptyly a naopak chceme vyspecifikovat do konkrétního právního předpisu, jaký nárok konkrétního zaměstnance je. A to nejenom v příplatcích, ale také v tarifech. Protože když se zvýší tarify prostřednictvím nařízení vlády, tak je to pak zahrnuto do základního platu. Pokud to ale bude na dohodách, zda se zaměstnancům přidá pětistovka, anebo tisíc korun, tak pak zaměstnavatel může z toho, co dostane, část peněz použít třeba na přestavbu kuchyně, či něčeho jiného,“ dodala Dagmar Žitníková.
Olga Böhmová
