Minulý měsíc byly představeny výsledky tzv. Indexu zdraví zdravotních pojišťoven, který hodnotí plátce zdravotní péče. Mediální humbuk, a bohužel i přítomnost některých šéfů zdravotních pojišťoven a proděkana Národohospodářské fakulty VŠE na prezentaci „projektu“, zastínily jeho skutečný obsah. Zdravotnický deník se podíval pod povrch „studie“, z níž se při hodnocení vycházelo, a snažil se u jejího spoluautora zjistit, jak vlastně dospěl k výslednému pořadí zdravotních pojišťoven. Nalezli jsme pouze prázdnou mediální bublinu a amatérský materiál, který je na hony vzdálen standardům akademické práce. Vychází z chybných předpokladů a jeho autoři přitom utajují metodologii vytváření žebříčku, což je u publikace výsledků zaštítěných vysokou školou zcela nepřijatelné.
Index zdraví zdravotních pojišťoven byl prezentován počtvrté. Již v roce 2015, při prvním ročníku, upozornil respektovaný ekonom Miroslav Zámečník v článku pro EURO (je dostupný zde) na to, že Index stojí na zavádějících kritériích. „Bohulibý záměr má ovšem pár chybiček,“ napsal a kritizoval kritéria Indexu. Například ke Kumulovanému rozdílu mezi příjmy a výdaji za posledních pět let v přepočtu na pojištěnce Zámečník uvedl: „Ochota platit nevyplývá striktně vzato z kumulovaného, natož pak ročního rozdílu mezi příjmy a výdaji, ale především z toho, zda jsou, nebo nejsou peníze. O tom tento ukazatel neříká vůbec nic.“ Také další kritérium – Výdaje na preventivní péči na pojištěnce – je podle Zámečníka spíše k smíchu. „Jeden nemusí být matematik, aby uznal, že je scestné měnit pojišťovnu kvůli benefitům, jež se liší v řádu desetikorun a maximálně dosahují částky 237 korun za pojištěnce a rok,“ napsal a upozornil, že tenkrát průměrné náklady na zdravotní péči na pojištěnce činily 22 460 korun a byly tedy téměř stokrát větší, než nabízené benefity. „Mohl to být hezký počin, udělat pořádný Index zdraví. Ale začít takhle amatérskou manipulací?“ uzavřel svůj článek v EURO Miroslav Zámečník.
Tři strany ze čtyřiceti
Jak se od té doby autoři hodnocení pojišťoven poučili? „Po prvním ročníku indexu zdraví zdravotních pojišťoven jsme obdrželi řadu připomínek od odborné veřejnosti. Tyto připomínky jsme zapracovali a od druhého ročníku již zůstává metodika vyhodnocení stále stejná,“ napsal Zdravotnickému deníku Štěpán Křeček, který nejnovější index prezentoval médiím a jenž je uváděn jako spoluautor výchozí studie. Ta je volně přístupná, my jsme jí umístili zde: Ekonomická analýza zdravotních pojišťoven v České republice 2018 a zároveň jsme jí v redakci Zdravotnického deníku prostudovali. „Text nemá povahu vědecké práce ale komparativní analýzy založené na finančních ukazatelích jednotlivých zdravotních pojišťoven,“ zdůrazňují autoři. Nicméně i analýza s razítkem vysoké školy by měla mít určitou úroveň. Nám se jeví jako školácká práce, která z exaktních dat, publikovaných ministerstvem zdravotnictví, vyvodila místy nesmyslné závěry, jež záhadným způsobem přetavila do jakéhosi žebříčku, jemuž třikrát ze čtyř ročníků kraluje stejná pojišťovna.
Na první pohled je zarážející jak malý podíl z celkového rozsahu „studie“ tvoří vlastní práce autorů. Ze 40 stran textu zhruba polovinu tvoří Hodnocení jednotlivých zdravotních pojišťoven za rok 2018, které vypracovalo ministerstvo zdravotnictví v součinnosti zejména s ministerstvem financí a které bylo do „studie“ přeneseno klasickým postupem „ctrl c, ctrl v.“ Zbylých dvacet stránek tvoří výňatky ze zdravotně pojistných plánů a různé ministerské tabulky, samotná práce autorského týmu indexu se nám tak smrskává na dvě stránky plus údajně klíčovou tabulku Komparace zdravotních pojišťoven, kde jsou autory zpracována data MZ a MF. Tabulku pak ve stručném textu komentují, což je zřejmě jediná část jejich analytické práce.
Více úředníků a desetikačky za prevenci
„Vyhodnocení indexu zdraví zdravotních pojišťoven se zaměřuje na ukazatele zkoumající hospodaření zdravotních pojišťoven, které posuzujeme standardními účetními metodami. V úvahu jsou vzata i pomocná kritéria, ve kterých se zdravotní pojišťovny liší (například výdaje na preventivní péči). Pro vyhodnocení je klíčová tabulka na straně 9 ve studii,“ zdůvodnil pro Zdravotnický deník svůj postup Štěpán Křeček, spoluautor analýzy.
Hned jako na první „zajímavý ukazatel“ označují autoři Počet pojištěnců na jednoho zaměstnance pojišťovny. „Přibližně totiž platí, že čím méně pojištěnců připadá na jednoho zaměstnance, tím více času může tento zaměstnanec věnovat pojištěncům. To při určité generalizaci napovídá, jaký komfort zdravotní pojišťovna poskytuje svým pojištěncům při vyřizování administrativních a dalších náležitostí,“ píší. V době postupující elektronizace a hledání efektivity administrace zdravotního pojištění je takový parametr ovšem směšný. Nejlepší pojišťovnou je ta, která má nevíce úředníků? To, že klient musí chodit na pobočku vyřizovat své záležitosti je nějaká výhoda? Když už měl být nějak zkoumán tento parametr, pak spíše nikoliv jako ekonomický ukazatel, ale spíše jako informace o spokojenosti klientů. Ta měla být ověřena v nějakém dotazníkovém šetření a jeho výsledky vyhodnoceny v kontextu dalších služeb pro klienty. Protože jestli pojišťovna dokáže nabídnout efektivní elektronickou komunikaci, jestli dovede snížit množství papírování a najít rychlejší cesty ke splnění přání klientů – nepotřebuje armádu úředníků.
Opět je v hodnocení používán parametr, který byl již kritizován Zámečníkem (viz výše) – Kumulovaný rozdíl mezi příjmy a výdaji za posledních pět let v přepočtu na pojištěnce. Stejně tak jako při prvním ročníku je znovu také použit Indikátor výdajů na preventivní péči. „V průběhu let je tento indikátor velmi volatilní, což můžeme vidět i na průřezových datech zdravotních pojišťoven pro rok 2018. V přepočtu na 1 pojištěnce na preventivní péči vynakládá nejvíce VoZP ČR a to 200 Kč, naopak nejméně vynakládá VZP ČR a to pouze 88 Kč. U tohoto ukazatele je též potřeba sledovat, jak se vyvíjí v čase, aby pojištěnci mohli vybírat zdravotní pojišťovnu podle vývoje nákladů na prevenci, což tvoří rozdíl v poskytovaných službách zdravotních pojišťoven,“ uvádí se ve „studii“. Opravdu si nějaký soudný ekonom myslí, že se se lidé rozhodují podle toho, zda dostanou na rok od pojišťovny 88 korun, nebo 200 korun?
Další ukazatel, který je podle autorů dobré sledovat, je Relativní nárůst výdajů, prý má dopad na proplácení zdravotní péče. Škoda, že už není ukázáno, jak, kolik, kdy k tomuto dopadu došlo, nebo zda je to nějaký teoretický předpoklad. Podobné je to s ukazatelem Peněžních prostředků přepočtených na 1 pojištěnce, údajně je totiž důležitý „z hlediska okamžité mobilizace finančních prostředků zdravotních pojišťoven“. A opět se musíme ptát, jaké situace mají autoři na mysli, jaké objemy a za jakých důvodů by se měly mobilizovat. To si žádá vysvětlení, abychom mohli posoudit, jaký význam sledovaný parametr vlastně má. Posledním zkoumaným ukazatelem je Finanční zásoba zdravotních pojišťoven na bankovních účtech základního fondu zdravotního pojištění vyjádřená ve dnech výdajů na péči. „Tento ukazatel nám říká, jak mohou být jednotlivé zdravotní pojišťovny ochotny proplácet vykázanou péči za své pojištěnce různým zdravotním zařízením,“ píše se v analýze. Některé pojišťovny mají na základním fondu zásobu na 9 dní, jiné na 37, obvykle se údaj pohybuje mezi 15 až 33 dny. Nic to ale nevypovídá o tom, jak si pojišťovna ve skutečnosti plní své závazky vůči zdravotnickým zařízením a jak by řešila případný nedostatek peněz, kolik jich má na rezervním fondu a jak by s ním v případě potřeby naložila (nebo alespoň jak rezervní fond například už využila v minulosti).
Metodologie je tajná
A nade všemi podivnými parametry se vznáší další pochybnost – nevíme jakou váhu ten který ukazatel v hodnocení získal. Nevíme, která kritéria jsou hlavní a která pomocná (kromě náznaku u prevence). Chybí – v podobných analýzách, naprosto zásadní – tabulka, která by ukázala skóre za ukazatel a pak celkový výpočet, z něhož bylo odvozeno pořadí zdravotních pojišťoven. „Na prezentaci indexu zdraví zdravotních pojišťoven, na kterou jsem Vás zval, jsem s kolegyní Karinou Kubelkovou částečně odtajnil, jak přesně je index sestavován,“ napsal spoluautor Štěpán Křeček. V akademickém prostředí, při zveřejňování výsledků, ale není možné cokoliv utajovat, nejen zcela, ale ani „částečně“. Je bezpředmětné a bezcenné, jestli někde na tiskové konferenci autoři něco částečně prozradili. Metodologie musí být známa, to je základní požadavek vědecké práce, i když jde o pouhou analýzu. A to z jednoduchého důvodu – aby bylo možné tuto práci kriticky zhodnotit.
Pod hlavičkou Národohospodářské fakulty VŠE je ovšem veřejnosti prostřednictvím médií prezentována analýza pochybných parametrů a neznámé metodologie. O co čestnější by bylo říci například: „Chceme upozornit na ekonomickou situaci českého zdravotnictví a použili jsme k tomu hru na soutěž, kdy jsme sestavili zábavnou formou pořadí pojišťoven, abychom přilákali novináře a získali pro téma mediální pozornost.“ Jenže autoři i proděkan fakulty se u prezentace tvářili smrtelně vážně.
Vyjádření spoluautora Štěpána Křečka k celkovému záměru akce nás v redakci pobavilo. „Naším záměrem je ocenit nejlepší zdravotní pojišťovny. Nechceme být negativní a říkat, jaké zdravotní pojišťovny jsou nejhorší. Z tohoto důvodu zveřejňujeme konečné pořadí nejlepších 3 až 4 pojišťoven a samotné propočty, prováděné ve spolupráci s Národohospodářskou fakultou, ve studii neuvádíme,“ napsal nám. Při celkovém počtu sedmi pojišťoven zveřejnění „nejlepších 3 až 4 pojišťoven“ automaticky znamená, že tím současně ukazují na ty 3 zbývající pojišťovny, které jsou z opačného konce vlastně těmi nejhoršími. A pojišťovny, které uspěly, využívají Indexu zdraví k náležité propagaci. Letos, stejně jako třikrát předtím zvítězila Oborová zdravotní pojišťovna (OZP), pouze jednou byla druhá.
a Miroslav Ševčík, proděkan Národohospodářské fakulty VŠE. Foto: poskytl médiím Š. Křeček.
Píárovka, ale pro koho?
Všechny čtyři ročníky spojuje osoba Ondřeje Dostála, který založil a reprezentuje Platformu zdravotních pojištěnců. Dnes je tento právník zaměstnancem právní kanceláře PwC Legal, která mj. nabízí služby v oblasti zdravotnictví a farmacie farmaceutickým firmám. A jak známo zdravotnictví je silovým polem, kde se střetávají zájmy dodavatelů, plátců, poskytovatelů a pacientů. Ondřej Dostál sám již stihl hájit tyto často protichůdné zájmy na všech stranách – nejen ve službách farmaceutických firem, ale i lékárníků, nemocnic i pacientů, jimiž se tak rád zaštiťuje. Dokonce působil i jako poradce poslance (a vystupoval aktivně na zdravotním výboru Poslanecké sněmovny) a podílel se i na práci pracovní skupiny při ministerstvu financí. Střetu zájmu Ondřeje Dostála se Zdravotnický deník věnoval opakovaně, nejpodrobněji v tomto článku.
Index zdraví zdravotních pojišťoven není ani studií, ani analýzou, nýbrž pouze prostým počinem z oblasti PR (public relation), který vyvolává otázku: Komu má sloužit? Má propagovat Platformu zdravotních pojištěnců, Vysokou školu ekonomickou, či Ondřeje Dostála? Protože, pokud měl index skutečně přispět ke zlepšování informovanosti pojištěnců a pomoci jim s výběrem zdravotní pojišťovny, pak svůj záměr nenaplnil. Je také škoda, že samotní ředitelé pojišťoven namísto dělání křoví na PR akci, neusilují – odvážně a otevřeně – o takové změny systému, která dají pluralitě zdravotních pojišťoven skutečný smysl.
Tomáš Cikrt
